vandalindakova komentáře u knih

Když jsem knihu četla, tak jsem byla uchvácená. V tu chvíli to pro mě bylo něco, co jen tak běžně nečtu a nesetkávám se s tím.
Příběh hezky plynul, a dobře se mi jím prokousávalo. Taková příjemná jednohubka.
Ptáky se nějak extra nezabývám, ale tady byly tak hezky zakomponovaní do děje, že se mi líbilo o tom číst, a sledovat jejich osud. A stejně tak příběh hlavní postavy.
Komplexně mě to nutilo se zamyšlet, jak je život pomíjivý, jak ve výsledku rychle odsýpá, a to jak díky popisu života ptactva a soužití s nimi, tak díky popisu průřezu celého života hlavní hrdinky. Stejně tak, jako když sledujete dokument o nějaké významné osobě, ve kterém ukazují její celý život.
Občas mi přišlo otravný její distanc, ale nějak jsem to kousla a snažila se pochopit, proč to tak vlastně je.
Byl to pro mě literární zážitek, vystoupení z komfortní zóny, které stálo za to, ale pořád mi chyběla nějaká ta špetka něčeho, díky čemu by mi příběh vyrazil dech úplně.

5 05.11.2021

Love is in the air!
Teda nevím, jestli to vystihuje atmosféru knihy, ale vztah mezi knihou a mnou určitě ano. Tohle byla paráda. Krásně napsaný příběh o Jacku Rozparovači, který nám přiblíží téma, o kterém se nerado mluví, ale na druhou stranu nezpůsobí permanentní nevolnost.
Miluju knihy z prostředí Londýna, a tady byla tak skvěle zachycená atmosféra. Ty ponuré uličky, ve stínech plížící se vrah, strach a zároveň zvědavost, společnost a její chod. Perfektní.
To, že je tu k tomu rozebraná forenzní medicína, pitvy, to je originální a super nápad, který to krásně dokresluje. Není to tu násilně a extra brutálně popsaný, ale naopak je to fascinující (alespoň pro mě jakožto zdravotníka).
Postavy Audrey a Thomase, na to nemám co říct asi. Zamilovala jsem se do nich. Jsou to skvělé postavy, které vás ozbrojí svým humorem, rýpáním, touhou po vzdělání a po vyřešení případu.
Hate to love romance já můžu, k tomu taky nemám co dodat. A zápletka? Autorce jsem to sežrala i s navijákem a na vraha přišla ve stejnou dobu jako Audrey! Ta mě teda dostala.
Je to za mě top záležitost, která určitě stojí za přečtení, a já se nemůžu dočkat dalšího dílu.

2 05.11.2021

V poslední době se mi do rukou dostaly dvě knihy, které mají španělský nádech (Se špetkou skořice a tato). Ani jedna mě sice nezasáhla, jak jsem to od nich čekala, ale i přesto patří mezi knihy, které mohu doporučit.
Vykreslení španělského prostředí se mi líbilo, mělo to na mě dopad a tu atmosféru jsem v tom cítila. Taky oceňuji zobrazení jednotlivých vrstev, ať už hlavních postav, nebo i ostatních, a popis jejich rozdílů v každodenním životě.
Romantická linka tam byla pozvolná, nic nebylo na sílu, nic nebylo přehnaný, ale naopak patří mezi ty, které mě zaujaly. Příběh obsahuje jeden prvek, který se objevuje například v Cizince, a který mě zatím vždycky rozseká. Je to jako když sypete sůl do rány. Je to situace, která mě v knihách zatím hodně baví, a dává tomu sílu (minimálně tomu vztahu mezi postavami). A je to věc, která tu knihu nakonec vyhoupla v mém hodnocení o něco výš.

S čím jsem totiž měla skoro tři čtvrtě knihy problém, je to, že jsem chtěla zjistit něco o občanské válce ve Španělsku. Chtěla jsem zjistit něco o Frankovi, protože pro mě je tohle úplně neznámý břeh naší historie. Takže jsem očekávala hodně emotivní příběh, který člověka zasáhne, a ukáže mu, jak moc těžké to bylo. Jenže jsem dostala povrchní záležitost, takové pohlazení problematiky. A já chtěla něco víc, detailněji, emočněji. To jsem bohužel nedostala.

2 05.11.2021

Takovou dobu mi to trvalo, než jsem se pustila do sérií od pověstné C. Clare. První díl série Nástrojů hodnotím lehce nadprůměrně.
Na jednu stranu mě totiž příběh hrozně bavil. Všechno je to napsáno dost čtivým způsobem, a mně mizely stránky pod rukama. Zajímalo mě, jak se příběh bude vyvíjet a celkově mi styl psaní autorky prostě sednul.
Na stranu druhou tu vidím spoustu vzorců, které se používají dost často. Příběh byl párkrát dost předvídatelný a někde i takový až moc kombinovaný. Možná je to proto, že tuhle sérii čtu až teď, až potom co jsem četla knihy, které vycházejí nově, když tohle bylo vydané x let zpátky, když bylo young adult fantasy obrovským boomem.
Rozhodně se ale těším, kam se příběh i autorka vyvíjí dále, protože její knihy jsou lepší a lepší, takže já budu pokračovat s chutí dál

2 05.11.2021

Řekla bych ,že tato autorka se pomalu uvelebuje mezi mými oblíbenými co se contemporary týče.
Na Jedné vlně je příběh, který se krásně čte, umí zaujmout a opět umí ukázat, že je jiný než všechny ostatní žánrem podobné knížky.
Tady mě mrzí, že to nemá žádný grafický doprovod, protože mapky v Kudy ke hvězdám jsou skvělé.
Autorce se skvěle povedlo vykreslit atmosféru léta, kdy jdete na brigádu, zároveň si chcete léto užít a ještě se potýkáte s novým místem. Mělo to spád a i příjemnou romantickou linku.
Umím si představit, že si knihy Jenn Bennett přečtu i další léto, a možná i to další.
Přece jen, když bych měla knihu srovnat s Kudy ke hvězdám, tak tato je o chlup slabší. Jeden z důvodu, kterému se dokonce můžete vyvarovat, je lehký spoiler v anotaci. Ono jasně, dost brzo si to člověk domyslí i v příběhu, ale já radši budu sledovat tu cestu, jak si na to hlavní hrdinka přijde sama, než to vědět od první čtené věty. Takže jestli to máte stejně, tak anotaci nečíst.
Za druhé mi témata v Kudy ke hvězdám přirostla k srdci víc, ale i tak musím zmínit to, že je super, jak si autorka vybírá zájmy a prostředí originálně. Nic o čem čteme furt.
No a třetí věcí je to, že hlavní hrdinka ze začátku z určitého důvodu sleduje okolí jako ostříž, domýšlí si tam, kde nic není, a prostě slyší i trávu růst. A na konci, když má pravdu přímo před ksichtem tak jasnou, jako je letní parný den, tak ji nic nedojde a ničeho si nevšimne.

4 05.11.2021

(SPOILER) Jako oddechovka je tahle kniha hrozně fajn, ale nečekejte, že budete číst těžký život studentky s dítětem, a to jak se rve světem.
Co oceňuji je to, že tu máme opět středoškolské prostředí, ale konečně to není jako ve všech ostatních knihách, filmech atd. Žádné klišoidní zápletky, které zná už každý nazpamět. Je tu i hezky vytvořený nádech španělska, a ten mě taky bavil. Mělo to originální zápletku skrz vaření, až jsem z toho měla u čtení hlad.
Příběh celkově jako takový mě bavil, ale já od toho čekala něco víc. Myslela jsem si, že uvidíme silnou hrdinku, která se pere s vlastním osudem, a s tím, že ji život hází klacky pod nohy proto, že je mladou mámou. No tak je to tu přesně naopak, život ji klacky z cesty odstraňuje a naše hrdinka má úplně umetenou cestičku a volné pole působnosti. Je tu naťuknutých tolik témat, ale žádné není do hloubky, žádné se nerozvíjí. Protože se vše objeví akorát jako hrozba, která zase velmi rychle mizí.
Oni nemají peníze, ale to se poddá, a můžeme vše. Oni nemají čas na skoro nic, ale to se poddá, on se ten čas nějak objeví. Všechno se vyřeší, a to bez sebemenší námahy. A život je nakonec sluníčkový. Tohle je za mě totálně nereálný. I já mám větší problémy protlouct se životem, a to nejsem v situaci jako naše hlavní hrdinka.

Ale obálka se povedla, to zase jo.

05.11.2021

Tahle série (nebo aspoň její začátek) má takové přesně young adult fantasy vibes, klidně i pro mladší. Rozhodně pro mladší. Ale je to napsané tak hezky, čtivě a originálně, že já si ten příběh užívala. Zařadila bych to mezi fantasy oddechovky.
Pár vzorců je tam podobných jako v jiných knihách, viz. koncept záporáků. A když už jsem se dotkla záporných postav, tak mi jejich počínání na konci knihy přišlo chvílemi trochu až moc přeplácané.
Stejně jako spousta dalších čtenářů korunuji kočkoveverčáka na nejlepší postavu knihy.
Ve výsledku mě ale příběh bavil, byla jsem zvědavá, co bude dál. Autorovo psaní je celkem specifické a jinčí než anglický/americký styl (v dobrém slova smyslu).
Určitě budu v sérii pokračovat, a na další díly se těším.

2 05.11.2021

Vůbec nejsem zklamaná, a i poslední díl si za mě držel stejnou laťku jako ten předchozí. Ukončení série to bylo skvělé.
Hned od začátku mě to zase vtáhlo do děje, bavilo mě to, a příběhově to prostě jelo! Žádná nuda, žádné prostoje, krásně všechno navazovalo, a nebylo to ani překombinované. Nutilo mě to číst pořád dál a dál, ale to že má autorka takový styl psaní, to už jsme věděli.
Na začátku jsem byla lehce zmatená, protože to už je nějaká chvíle, kdy jsem četla předchozí díl, ale zorientovala jsem se poměrně rychle.
Trochu mě mrzí, že už se nepotkáme s žádným mindfuckem na konci, protože tohle už je prostě konec no. A že je Blake psát umí. Celkově se mi líbil směr, kam to všechno postupovalo, a za co dávám hodně velké plus je to, že postavám to prostě nevycházelo na první dobrou. Žádné zázraky se nekonaly, hezky všechno si to musely vydřít. A i smutné momenty se tu objevily. Nad jedním mi slzička ukápla.
Co mi malinko mrzelo, bylo to úplné zakončení. Já už na tom trůnu ve výsledku viděla někoho jiného no. :D Ale co se dá dělat, to už jsou čistě moje preference.
Celou sérii hodnotím velmi pozitivně. Až na ten první díl, který byl za mě dost nic moc, to nakonec ten zbytek vytáhl úplně na jiný level.

1 05.11.2021

Tohle bylo zajímavé vystoupení z komfortní zóny, které mě opravdu bavilo. Kniha má nádherou obálku a stylem příběhu mi to připomínalo klasiky Na Větrné Hůrce nebo Neviditelný. Proč? Protože sledujeme život jedné rodiny v jednom domě.
Mělo to tajemný nádech, strašidelné to pro mě nebylo, ale bylo to hodně mysteriózní. hodně divný a občas i trochu nechutný. Hlavní hrdinka mě bavila, i když bylo pár momentů, kdy jsem si říkala, jestli není oprsklá až moc. No jenže v tom prostředí se asi člověk nemůže divit.
Bavilo mě, jak to bylo tajemné a zvláštní. Příběh mě u sebe držel a byla jsem hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat. Prostředí bylo popsáno zajímavým stylem.
Je pravda, že tam chyběl ten nádech Mexika, a vlastně by ani člověk možná nepoznal, že se to odehrává v takových končinách. Konec byl sice dynamický, ale ve výsledku takový meh. Zápletku podobného stylu jako byla zde moc nemusím upřímně.
Vcelku mě to ale bavilo, do čtení jsem se nemusela nutit a svůj účel to splnilo

2 05.11.2021

Moje druhá kniha od Lapeny a docela zklamání. Čekala jsem podobný styl, jako byl v první knize, kterou jsem od autorky četla. U té jsem byla překvapená, nutilo mě to číst dál a dál. Absolutně jsem neodhadla, kdo za co. Ale tady jsem to bohužel uhádla, a to jsem se ani nemusela moc snažit.
Čtivé to pořád celkem bylo, ale už to nemělo to kouzlo, ani takový ten nátlak. Nebylo to prostě ono.
Jedna věc, která mi vadila, bylo chování hlavní hrdinky. Její dvojčata řvou skoro v kuse od rána do rána, ona je nevyspalá a skoro na zhroucení, doktorka ji akorát řekne, že je to kolika, a ať počká, že to přejde. Tak ona prostě fakt čeká, až to přejde. Nejsem matka, ale to mi neříkejte, že je tohle možný. A i kdyby bylo, tak se sakra snažím hledat řešení ne? A ne že počkáme...Nakonec vtipně všechno jak zázrakem opravdu přestalo. :D
No a druhá věc, jako co to bylo za konec? Co to sakra bylo! :D Tak tam se řeší nějaká věc, která jim jde proti srsti, a nakonec se zachová stejně, protože jiné řešení není? Ale no tak! Já ty thrillery prostě asi číst nemůžu, protože tyhle konce vytažený za vlasy, to já prostě nedávám.
Takže další průměr do sbírky.

4 05.11.2021

Tohle bylo za mě veliké překvapení. Jak nevyhledávám přímo LGBT knihy a českou tvorbu k tomu, tak toto bylo hodně moc dobrý.
S autorkou je to mé první setkání, a zjistila jsem, že umí psát velmi dobře. Její styl je krásný a čte se moc dobře.
Kniha obsahuje dost témat, která nejenže jsou aktuální, ale může se s tím potýkat každý z nás (a to se nejedná jen o tu LGBT linku). Jedná se o vysokoškolský život, střety s rodiči, hledání sama sebe. Co bych chtěla hodně vyzdvihnout je to, jak je tu krásně zobrazený právě tlak okolí. To jak se od vás pořád něco očekává, a jakmile chcete jít jiným směrem, tak jste k ničemu a ničíte si život.
Tento příběh umí zasáhnout, umí donutit člověka se zamyslet. Je to opravdu skvělá kniha, která za mě stála za to, si ji přečíst.

2 05.11.2021

Tahle recenze bude kratší. A to z toho důvodu, že tenhle příběh se těžko popisuje, a nelze o tom moc říct, aby to nezkazilo zážitek ostatním. A že to zážitek byl!
Styl psaní je nádherný, obsahuje krásné popisy. Ze začátku sledujeme popis labyrintu z pohledu hlavní postavy. Je to napsáno tak jako poeticky, přirovnává bych to k podobnému stylu jako má Noční cirkus nebo Snílek.
V určitou chvíli to začne mít lehce detektivní zápletku. I přesto, že je to pomalejší, tak mě to ke knize pořád táhlo. Četlo se mi to dobře a celkově mi to sedlo.
Celé je to ale zaměřené převážně na hlavní postavu. Je to psáno v podobě deníku, a my sledujeme jeho myšlenky v průběhu celé knihy.
Čtení tohoto příběhu jsem si opravdu užila naplno a za přečtení to rozhodně stojí!

5 05.11.2021

Beru to jako pohádkový příběh. Už jen proto, že to mělo přesně takový nádech a vyvolávalo příslušnou atmosféru. Vnímat to jinak, tak to i knize může uškodit, protože tam bylo spoustu věcí a situací na hraně, a člověk by si řekl, že je to přitažené za vlasy.
Takhle ale to ve výsledku bylo kouzelné. Elizabeth jako hlavní hrdinka se toho nebála, a do svého dobrodružství se uměla opřít. Nejlepší postavy jsou tu ale Nathaniel a Silas, ti opravdu nemají chybu. Jejich sarkasmus + temná stránka jsou dokonalost sama. A je to to, co hýbe tímhle příběhem, a dává mu ten šmrnc a kouzlo.
Celý příběh měl spád, pořád se tu něco dělo, a tím to nabíralo i čtivost. Vyzdvihnout bych chtěla i grimoáry a systém knihoven, díky čemuž se mi kniha líbila zase o něco více.
Přeci jenom dva problémy jsem s knihou měla. Záporák, který nebyl vůbec originální a choval se nebo mluvil tak, jak to slyšíte/čtete už snad skoro všude.
A druhá věc je přeměna Nathaniela na cukrovou vatu. Nemám ráda tohle otáčení o sto osmdesát stupňů, kdy postava je tajemná a nemá ráda lidi. Má prostě svůj charakter, na který vás dostane. Ale samozřejmě protože mu někdo vstoupí do života, tak se najednou začne chovat jako úplně jiný člověk.
Ale i tak jako oddechová young adult fantasy super.

2 05.11.2021

(SPOILER) Já si připadala jako na houpačce, prvních sto stran za mě bylo super skvělých, a měla jsem pocit, že by to pro mě mohla být pecka. Dobře se mi to četlo, zajímalo mě, co bude dál, Pak ale druhá stovka začala být celkem meh, třetí stovka už byla o: proboha co to zase je, naštěstí se to potom opět přehouplo do stylu: je to celkem fajn, ale konec mi to zase trošku zazdil. Pro mě osobně je tam příliš nedostatků, příliš nelogičností, a příliš otravných prvků. Nemám ráda prototyp hlavní hrdinky, která je jedinečná, zjistí, že má superschopnost, a od té doby se vše točí kolem ní. A přesně tak to bylo i tady, což je hrozná škoda. Spousta věcí kvůli tomu šla do pozadí, ať už vílí svět, kdy člověk občas mohl i zapomínat, že se to v něm odehrává, protože z toho příběhu prostě nedýchal tolik, jako třeba v kruťakovi. Nebo motiv loupeže, ten mi přišel jako fakt hodně, hodně zazděný. K polovině věcí se holka dostala, ani pořádně neví jak, a při té druhé ji někdo chňapl. To pro mě není nejlepší zlodějka, po které chceme splnit quest.

Na milostné trojúhelníky se snažím být opatrná, protože víme, že spíš rozčilují, ale nechtěla jsem ho hned strhnout ze stolu, a doufala, že bude napsaný nějak zajímavě. No za mě opět bohužel, takhle ne. Sebastian byl na mě moc slizký, moc bral všechno na sílu, a já mu teda nevěřila ani nos mezi očima, působil na mě hodně neupřímně. Vždycky jenom vykládal sladký řečičky, ale nic víc. Všechno, co se dalo tak tajil, a zamlčoval. Nechtěl ani, aby Brie věděla věci o jeho zemi. Naštěstí to prokládala linka Finna, která mi přišla mnohem zábavnější, reálnější, přitažlivější. V jeho přítomnosti se aspoň něco dělo, se Sebastianem to bylo jen samý nudný kecání. Takže je asi jasný, koho já jsem fanda.

Přijde mi, že Brie má paměť děravější jak ementál, protože tolikrát, co ji někdo hodil kudlu do zad, nebo podkopl nohy, a ona dělala, jak kdyby nic. Nikomu nic nevyčetla, nic z toho neřešila a za chvíli už si to asi ani nepamatovala. To vygradovalo v konci, kdy ji tam díky tomuhle mohli vočůrat solidně. Celkově mi přišlo, že tam spousta věcí byla jakoby oseknutá, prostě zmínka o něčem, co má potenciál být rozebráno dál, ale do konce knihy už o tom člověk neslyšel. Na konci se potom událo hodně zápletek plných překvapivých rozuzlení, až si člověk řekne, jestli to nebylo moc překombinované. Mě bavily části s Finnem a ty části, kde se vyprávěl nějaký příběh o vílách.

Zmínila bych ještě část, která je jako vystřihnutá ze Selekce, protože Selekci mám ráda, ale tohle byla snad nějaká parodie na ní. V příběhu byla zmínka, že v paláci je 12 dívek, mezi kterými si princ vybírá nevěstu. Samotná Brie, která patřila mezi ně, ale nemusela dělat vůbec nic, nemusela chodit na ty akce, nemusela chodit mezi ty ostatní holky, protože nechtěla. Za mě je tohle úplně zbytečná linka, která se tam ani nijak nerozjela, tak proč to tam máme? Ani jednu dívku nepotkáváme, žádné přiblížení nic.

Vezměte si několik krabic puzzlí, smíchejte to dohromady, a snažte se z toho pospojovat jeden obrázek. Myslím, že výsledek bude stejný jako tahle kniha...

4 05.11.2021

Tahle kniha byla hodně vychvalovaná ještě dříve, než jsem se k ní dostala. Zajímalo mě tedy jestli je ta chvála za mě oprávněná. A musím s těmi pozitivy nakonec opravdu souhlasit.
Příběh obsahuje originální prvky - příroda, kempování, astronomie atd. Konečně to není pořád dokola jenom umění + střední škola. Díky za to! Je to tak dobře napsané, že stránky mizí pod rukama, člověka to nutí číst dál, a baví ho to.
Užívala jsem si každou chvíli během toho kempování a túry v přírodě. Bylo to zobrazeno tak, že jsem měla pocit, jako bych tam byla s nimi.
Tahle kniha mi dokazuje, že i když mi některá témata nebo zpracování většinou nesedí, tak to jde napsat i sakra dobře. Objevil se tu problém nekomunikace, který mi sám o sobě drásá nervy. Ale v čem tu byl rozdíl? Autorka ten problém postavila na situacích, které dávají hlavu a patu, jsou celkem pochopitelné a uvěřitelné, a vy sledujete, jak se to postupně vysvětluje, odkrývá a na konci si řeknete: však to docela dává smysl. Romantická linka tu nebyla cpaná na sílu, ani zjevená z ničeho nic, ale celkem přirozeně vplynula do děje.
Jako letní oddechová contemporary je to určitě jedna z nejlepších, kterou jsem kdy četla.

6 05.11.2021

Tenhle titul považuji jako skvělou oddechovou záležitost.
Líbil se mi styl psaní, popisy krásně doplňovaly atmosféru magie, čarodějnic a vinotéky. Byl super nápad spojit něco jako vinařství, nejen s nádechem romantické linky, ale také s magií, kouzly, talismany atd. Četlo se to velmi příjemně a stránky jen mizely. Má to vcelku pohádkový nádech, a to i způsobem zakončení.
Je to kniha, u které když nezacházíte do detailů (s čímž do ní stejně většinou jdete), tak budete spokojení. Celkové rozuzlení mi ale přišlo takové až moc pohádkové, jako podle šablony, a něco mi na tom prostě úplně nesedlo.
I tak za sebe můžu doporučit, bylo to opravdu fajn počtení, a ideální pokud chcete nakopnout čtení například po dlouhé pauze.

2 05.11.2021

Za mě je tento doplněk velmi povedený. Má krásné grafické zpracování a je to příjemný flashback zpět do světa Kronik prachu, mezi známé postavy.
Dost často jsem četla, že je škoda, že tam je méně té hlavní dvojice, já byla naopak ráda. Líbilo se mi, jak to bylo složené ze střípků odevšad. Trochu z minulosti, jak se vlastně stalo, že se jednotlivé postavy setkaly, trochu z přítomnosti a podrobnosti okolo hlavní dějové linky, a taky něco z toho, co se dělo poté.
Mělo to krásnou atmosféru, která se velmi podobala hlavní knize, a bylo úžasné vrátit se zpět do Anglie té doby. Nejvíc se mi asi líbila poslední povídka z období Vánoc.
Brala jsem to jako pohlazení po duši, a oddechovku, která byla ideální v době, ve které jsem ji četla.

2 05.11.2021

Do této knihy jsem šla velmi opatrně. Věděla jsem, že John Green mě umí jak nadchnout, tak i pekelně zklamat. Mezi jeho knihami si umím najít ty, které ocením a naopak ty, které nejsem schopná dočíst do konce.
Naštěstí se Jedna želva za druhou zařadila na tu pozitivní stranu, a čtení této Greenovky jsem si užila.
Líbilo se mi téma, kterým se děj knihy zabýval, a myslím si, že tu bylo celkem pěkně nastíněný jeden z psychických problémů, se kterým se člověk může setkat, ale když jím netrpí, tak to nedokáže pochopit. A trefně je tu i ukázáno, kam ten problém až může dospět.
Jsem ráda i za ten konec, který mě nejdřív příliš nenadchl, ale nakonec jsem ocenila, že to nebylo další do sbírky happily ever after. Protože přesně taková podobná zakončení jako bylo tohle ve mně zanechávají nejvíce.
Co mi nesedělo, byl ten závěr (před úplným zakončením), který se udál vlastně totální čirou náhodou, a kdyby se tyto náhody neseběhly, tak se nic z toho vlastně nestane. Takovým náhodným koncům. které se objeví jak blesk z čistého nebe, úplně nefandím.

2 05.11.2021

Po nějaké době jsem opět sáhla po knize z druhé světové války. A opět mě kniha vcelku dostala. Bylo to příjemné. a zároveň mrazivé čtení.
Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů, první zobrazuje německého chlapce, jehož otec nesouhlasí s tím, co se v Německu děje, ale i přesto jsou donuceni se podřídit. Druhá linka zobrazuje cikánskou dívku, která je součástí cirkusu, který putuje různě po Německu a události se jich dotknou až příliš. Spojení těchto opačných příběhů, které se spojí díky romantické zápletce, skvěle doplňuje celistvost událostí. Na jednu stranu můžeme vidět, co se děje u Hitlerjugend, a z té druhé zase cikánské prostředí, jejich život, zásady a tradice, nakonec i bohužel koncentrační tábor.
Musím říct, že mě možná i více bavilo číst tu druhou linku. Celkový dojem je v průběhu jako na houpačce, od příjemného po zdrcující.
Za mě jeden z těch povedených příběhů z druhé světové války, který má tu sílu vás zasáhnout. Navíc je to velmi čtivě napsané se spoustou dobře ztvárněných popisů.

1 05.11.2021

(SPOILER) Do knihy jsem se pustila po přečtení Trůnů, ze kterých jsem byla nadšená. Výsledný pocit ze začátku nejnovější série Maasové? No úplně nevím, co přesně si myslet.
Přes 500 stran mi přišlo skvělých, než přišel ten konec.
V knize si lze všimnout několika podobností s jejími dalšími knihami, což mi nevadilo. Kvůli tomu tu autorku čtu ne? Protože se mi líbí to, jak píše. Takže mě neovlivnily podobné vzorce postav a jejich vývoje, ani podobné prvky, které se zde vyskytovaly.
Nevadilo mi ani prvotní hození do vody, spoustu různých bytostí. Vcelku rychle jsem se zorientovala, a musím říct, že osobně mám počáteční zmatek spíš ráda, než že by mi vadil.
Celou knihou převládala čtivost, stránky ubíhaly neskutečným tempem, a celou tu dobu se pořád něco dělo. Akci prokládaly momenty, které přibližovaly Bryce s Huntem, vztah mezi nimi a hlavně jeho vývoj. Ale pořád to bylo dobře vyvážený. Už si člověk začne myslet, že ho to za chvíli nebude bavit - bum a přijde zlom, zvrat a akce. Bavilo mě sledovat, jak probíhá vyšetřování, a to jak se mezi sebou oba dva handrkují a stírají se. Události na sebe tak nějak navazovali, a když se něco otočilo či vysvětlilo, tak to mělo hlavu a patu.
No a pak přišel zvrat v podobě události, kterou udělal Hunt, která mě rozladila, nepochopila jsem proč to vlastně udělal a co to jako sakra je. Ale dobře, mělo mě to šokovat, což se stalo. Mělo to ve mně vyvolat emoce, což se taky stalo. Pořád se to tak nějak dalo zachránit. Jenže...
Na to přišla scéna "zoufalky" Bryce, která byla fakt jako děsně trapná. Zase jsem si říkala proč sakra? Co čekala, že tím zvrátí? To by si furt člověk řekl, že jako ještě dobrý.
A pak přišla totální slátanina, spatlanina přitažená za vlasy. To bylo tak neskutečný sci-fi, co se odehrálo v posledních 100-200 stranách. Doteď nechápu, co to jako bylo. Situace se tam několikrát převrátila na jinou stranu, totálně se to stalo překombinovaným gulášem, do kterého šoupnete všechno, co jste našli doma po ruce. Asi jako když pejsek s kočičkou vařili dort, po jehož snědení je akorát tak bolelo břicho.
Z Bryce se stala zachránkyně světa a nejvíc powerfull osoba v celém světě a celá situace dopadla tak, že vlastně to, co Hunt udělal bylo úplně v pohodě, protože ti ostatní jsou zlí. COME ON! Celou dobu tam je hrozné otroctví, proti kterému stovky ne-li tisíce let nejde jen tak nic udělat, a pak najednou šup, šup a během pár okamžiků je problém solved.
No jsem z toho akorát tak jelen. Protože ono to ve výsledku pořád na sebe navazovalo, ty události se vysvětlily, ale ten způsob byl přehnanej.

2 05.11.2021