Se špetkou skořice

Kniha Se špetkou skořice od Elizabeth Acevedo na mě působila jako milé a příjemné čtení, které se čte lehce a rychle. Bohužel ve mně ale nezanechala žádný silnější dojem. Příběh plynul poklidně, bez výraznějších zvratů nebo momentů, které by mě opravdu chytly za srdce. Mám pocit, že za pár dní si už nebudu pamatovat všechny detaily, protože kniha ve mně nevyvolala výraznější emoce.

Trochu problematická pro mě byla i hlavní hrdinka. Působila spíše jako „superžena“ než jako realistická patnáctiletá dívka – zvládala dítě, školu, vztah s přítelem, práci a ještě cestu do Španělska. To na mě působilo dost nadsazeně a místy až nereálně. Kvůli tomu jsem měla občas problém uvěřit tomu, co se v příběhu děje.

Když ale tento fakt odhlédnu, postavy mi přišly sympatické a lidské. Autorka dokáže vytvořit příjemnou atmosféru a vztahy mezi postavami působí přirozeně. Celkově tedy knihu hodnotím jako milé oddechové čtení, které neurazí, ale ani výrazně nenadchne.

Milá oddechovka. Téma zajímavé, hlavní hrdinka neotřelá, v knize se mihne pár receptů a kapitoly kraťoučké, ale přesto vcelku popisné.

Bavilo mě to až do výletu do Evropy, potom to nějak ztratilo dech a konec vyšuměl do ztracena.

V knize se hodně objevuje téma, s kterým se nikdo z nás bělochů asi nedokáže naplno ztotožnit.

Co mi přišlo poněkud přitažené za vlasy, je extrémně dospělé chování hlavní hrdinky (ale možná to tak je i v -nácti, když se stanete matkou), vysoká ochota podílet se na životě dcery od pubertálního otce dítěte (tomu jsem teda moc nevěřila) a naopak extrémně nezralé chování hrdinčina otce.

Přesto to patří k tomu lepšímu, co jsem za poslední dobu četla.

Hlavní hrdinka Emoni by si přála studovat kulinářskou školu, protože má pro vaření dar. Taky má ale malou dcerku, kterou vychovává společně se svou babičkou. A tak své sny musí podřizovat hlavně dceři.

Knížku jsem si vybrala, protože se mi podle anotace hodila k podzimu a svého výběru nelituji. Kniha je plná úžasných receptů, vaření a spoustu kulinářského umění.

Tím, že je Emoni studentkou trávíme při čtení spoustu času ve škole, mezi profesory a na třídnickývh hodinách, čímž se tak trochu vrátíme do školních lavic. To byla další věc, která se mi na knize líbila.

Emoni není typická hlavní hrdinka. Měla ve velmi mladém věku dceru, o kterou se zodpovědně stará, ale zároveň jí nevychovává s jejím otcem. Na svůj věk je velmi vyspělá, svou situaci umí velmi racionálně řešit a nakládat s ní, zároveň s tatínkem své dcery jedná velice uvážlivě. Pozorovat snahu skloubit školu, starost o dceru, práci, vlastní sny bylo netypické.

Buela se mi jako babička moc líbila, reprezentovala životní moudrost a klid. Zároveň ale i ona má svá tajemství, která jí dodávají šmrnc.

Nicméně první polovina knihy mě bavila víc než ta druhá. Děj plynul přirozeněji a byl oproti druhé polovině knihy líp dokreslený. V druhé polovině jsem měla v některých momentech pocit, že jsou některé části z rychlíku, nedotažené a na sílu, aby tam nějakým způsobem byly.

Recepty v knize byly boží. Celkově to je kniha bez zásadních zvratů. Něco takového jsem si teď potřebovala přečíst.

Neustálé oslovování dcery “Holčičko” mi vadilo. Hlavní hrdinka Emonai hned na začátku knihy vysvětluje, proč dala své dceři jméno Emma a proč je to pro ní důležité a pak jí celou knihu oslovuje “Holčičko.”

3,5/5

Kniha má přenádherný obal....ilustrace je fakt krásná. ALE příběh mě bohužel moc nebavil. Nemyslím si rozhodně, že by kniha byla špatná, je svým způsobem milá a taková jiná atd....jenže mě prostě připadalo, že to nemá vlastně žádný děj, zápletku....já už jsem od cca půlky ,,jen chtěla dočíst"....Kdyby kapitoly nebyly takové superkratké, jsem přesvědčená, že bych to vzdala....

Ja jsem si cteni uzila, i kdyz uz rozhodne nejsem cilova skupina teto knihy. Tema bylo zajimave, vareni se mi libilo, hlavni hrdinka byla sympaticka a vyhovovaly mi i opravdu kratounke kapitoly. Takze bych knihu urcite nactiletym slecnam k precteni doporucila.

Tahle knížka mě uvedla do rozpaků. Na jednu stranu jsem se u ní hrozně zastavila, ale nebyla až tak špatná. Příběh byl místy trošku nudný a nezajímavý. Některé emoce hlavních postav mi přišly trošku přehnané, ale
co mi naprosto vyhovovalo bylo délka kapitol. Bylo to fakt super a hezky se to četlo. Možná ze to nebylo tou knihou ale nedostatkem mého času. Znovu si ji asi nepřečtu ale neberu ji jako ztrátu času. Doporučuji.

(SPOILER) Kniha mě příjemně překvapila, čekala jsem klasickou romanci, ale líbilo se mi, že s Malachiem nic nechtěli uspěchat a Emoni už byla dost zodpovědná. Jak už je tu napsáno, neskutečně mě štvalo oslovení Holčička, a Emonina potřeba omlouvat se Tyronovi za to, že si našla známost, to jsem vůbec nechápala. Vytáčel mě i Julio, který nechal sobecky starost o dceru na matce.

Příjemné oddechové čtení o mladé dívce a zároveň mladé mamince dvouleté holčičky, která na svůj věk se dokázala postarat o dítě, studovat na střední škole a chodit na brigády, protože s babičkou a dcerkou žily společně a neměly to vůbec snadné. Její odhodlání a pevná vůle vše zvládnout je hodné obdivu. A její úspěchy v kuchyni jsou opravdu parádní.

Hezká, svižná knížka s krátkými kapitolami. Věnuje se problematice menšin, náctiletých matek a také sociálního znevýhodnění.
Jednu hvězdičku ubírám za neustálé oslovení Holčička. Vždyť to dítě mělo jméno!

Emoni byla sympatická a s kartami, které jí osud rozdal, se prala statečně. Chápala jsem, proč si kolem sebe postavila zdi a nikoho si nepouštěla k tělu. Byla jsem moc ráda, že nakonec dala lásce šanci. Stejně tak jsem chápala její touhu po přítomnosti otce, ostatně vědomí toho, že máte někde žijícího příbuzného, kterého ale nezajímáte a který raději pomáhá lidem kolem než vám, musí být hodně bolestné. Byla jsem proto rádá že nakonec dostal rozum.
Celé to bylo příjemné čtení prolnuté chutěmi a vůní jídla a moc jsem si to užila.

3 hvězdy

+ opravdu krátké, klidně dvoustránkové kapitoly
+ odpočinkové čtení
- neustále se opakující oslovení ''Holčičko''
- pomalé tempo
- předvídatelná kniha

Se špetkou skořice je příběh o dívce, která se stala matkou během střední školy, to však není jediná věc, se kterou se musí v životě poprat. Emoni žije jen s babičkou, otec moc v jejím životě není a matka zemřela. Do toho jí hází klacky pod nohy rodina otce jejího dítěte. V knize se do toho setkáváme s problémy menšin, se kterými se sama hlavní postava potýká. Emoni má na prvním místě svou dceru. Může se vůbec znovu zamilovat? Může si to dovolit? Může jít na vysokou? Jak má vše stíhat?

Z toho všeho vzniká průměrný romantický příběh. Problém jsem ale měla s tím se do knihy začíst, protože se zezačátku neustále autorka opakuje. Taky mě upřímně štvaly neskutečně krátké kapitoly. Nemám ráda, když má kapitola několik desítek stran, ale stránka a půl mi nepřijde jako dostatečně dlouhý úsek pro samostatnou kapitolu.

Se špetkou skořice je taková milá oddechovka, která lehce zabíhá i do hlubších témat.

Hodnotím 3/5.

Ideálne čítanie do metra. Krátke kapitoly a nenáročný príbeh. Je to jednohubka pre pubertiakov, s predvídateľným koncom, ale pekne napísaná.

Kniha mě moc nebavila. Štvalo mě neustále se opakující slovo Holčička!!! Líbily se mi jedině krátké kapitoly a grafická stránka knihy.
Za mě zklamání, měla jsem větší očekávání.

dala bych 3,5 hvězdy.
Hezký příběh, který je z jiného prostředí, než je obvyklé.
Moc cením ultra krátké kapitoly.
Ale uvítala bych klidně i další díl, kde bychom se dozvěděli, jak to nakonec vše pokračuje :)

Pěkný příběh

Emoni nastupuje do posledního ročníku střední školy. Pro její spolužáky je tento rok prvním odrazovým můstkem pro překročení hranice dospělosti. Ona musela dospět už dávno. Kromě povinností školních a pracovních má ještě jednu, kvůli které toho musí zvládnout víc, než ostatní. Je totiž matkou skoro tříleté Emmy. S výchovou jí pomáhá babička a otec její dcery. Ovšem někdy chce být také sama a načerpat sílu. Takovým místem je pro ni kuchyně, kde se ocitá ve svém vlastním světě, co ji naplňuje.

Kniha je vyprávěna v ich formě z pohledu Emoni. Příběh je rozdělen na tři části, z nichž každá začíná originálním receptem. Kapitoly jsou velmi krátké, takže vás nutí číst dál. Protože Emoni je portoričanka, počítejte sem tam s nějakým tím španělským slovíčkem, což pro mě bylo za odměnu. Nejsem si ale jistá, že každý čtenář bude úplně všemu rozumět. Stejně tak jsem moc nepochopila překlad Holčičky. Buela zůstala, ale niña nemohla?

Emoni jsem si oblíbila. I v tak nízkém věku byla skvělá matka. Vždy myslela především na Emmu a všechno, čím si prošla, ji jen posílilo. Stejně tak dával smysl jakýsi obranný krunýř, který si kolem sebe vystavěla. Měla jsem ráda i její babičku, Angelicu a Malachie. Přesně takové lidi kolem sebe Emoni potřebovala. Za to cestu jsem si nenašla k Tyroneovi, který měl kolikrát raději mlčet, a vlastně ani k Juliovi, u kterého jsem nedokázala pochopit, jak mohl svou dceru takto opustit.

Dominantou příběhu je vaření, takže během čtení máte neustále na něco chuť. Já ze svého učitelského pohledu nejvíce ocenila scény s šéfkuchařem Aydenem. Hlavně jednu konkrétní scénu, kde se ukázalo, jak snadno jde demotivovat studenta. Možná, že ve vaření je to trochu jiné, ale já bych v tom některé své kolegy poznala.

Příběh je nenáročný, milý, určitě si u něj odpočinete, než vás popadne chuť na to něco si uvařit.

Knížka byla dlouho v pořadí až bude na ni chuť. A přiznávám, že mi sedla. Doporučuji

Čekala jsem něco víc. Nesedlo mi tempo knihy, hlavní postavy ve mně nijak nedokázaly vzbudit ty správné emoce. Oslovení dcery Holčičko tak, že při vyslovení svého jména se dcera rozpláče strachy...