Nové komentáře u knih Elizabeth Acevedo
„Kniha Se špetkou skořice od Elizabeth Acevedo na mě působila jako milé a příjemné čtení, které se čte lehce a rychle. Bohužel ve mně ale nezanechala žádný silnější dojem. Příběh plynul poklidně, bez výraznějších zvratů nebo momentů, které by mě opravdu chytly za srdce. Mám pocit, že za pár dní si už nebudu pamatovat všechny detaily, protože kniha ve mně nevyvolala výraznější emoce.
Trochu problematická pro mě byla i hlavní hrdinka. Působila spíše jako „superžena“ než jako realistická patnáctiletá dívka – zvládala dítě, školu, vztah s přítelem, práci a ještě cestu do Španělska. To na mě působilo dost nadsazeně a místy až nereálně. Kvůli tomu jsem měla občas problém uvěřit tomu, co se v příběhu děje.
Když ale tento fakt odhlédnu, postavy mi přišly sympatické a lidské. Autorka dokáže vytvořit příjemnou atmosféru a vztahy mezi postavami působí přirozeně. Celkově tedy knihu hodnotím jako milé oddechové čtení, které neurazí, ale ani výrazně nenadchne.“... celý text
— brunettlibrary
„Emoni je teprve na střední, ale už za svůj život překonal mnoho překážek. Studuje, pracuje a má malou dcerku, se kterou jí pomáhá babička, u které žije, jelikož její otec je neustále pryč. Nemá to v životě vůbec jednoduché, ale žádného ze svých rozhodnutí nelituje. A přesto, že je pořád v jednom kole, si vždy najde alespoň chvilku času na svou oblíbenou činnost, vaření.
S příchodem nového roku se však objeví nové příležitosti. Ve škole se otevírá volitelní předmět vaření, který končí výletem do zahraničí. Ví, že by se vzhledem ke svému životu neměla na tento kurz hlásit, ale vztah k vaření je nakonec silnější. S kurzem se však pojí mnohem víc překážek, než čeká.
Další komplikací v jejím už tak komplikovaném životě je její nový spolužák Malachi. Neměl by ji zajímat a ona by neměla zajímat jeho. A přesto mezi těmito dvěma vzniká určité pouto, které nejde ignorovat.
Kniha je napsaná v ich-formě z pohledu Emoni. Autorčin styl psaní je opravdu skvělý, především popisy. Většinou nejsem zrovna fanoušek dlouhých popisů, ale k téhle knize to naprosto sedí. Elizabeth Acevedo dokáže pomocí písmenek perfektně vystihnout nejen atmosféru příběhu, ale i chuť jídel. Člověk má pak pocit, jako by je skoro cítil na jazyku.
Příběh je rozdělen na tři části, které jsou pojmenovány podle chutí a leccos říkají o tom, jak bude daná část působit na čtenáře, ale zároveň příliš nespoilerují. Každá část začíná jedním z Emoniiných receptů, což je podle mě skvělé doplnění, které ještě podtrhává atmosféru celé knihy.
Když jsem příběh začala číst, moc nadšená jsem z něj nebyla. Příběh mi přišel trochu umělý, především kvůli hlavní hrdince, která mi na začátku nebyla vůbec sympatická. Ale to všechno se změnilo cca kolem sté stránky. Pak jsem si příběh oblíbila.
Sice to na začátku vypadalo, že je tu příliš moc zápletek, které se autorka snaží skloubit tak, že to zkrátka nepůjde dohromady, ale nakonec mě příběh vyvedl z omylu. V momentě, kdy se děj pořádně rozvinul, to všechno do sebe skvěle zapadalo a doplňovalo se to. Bylo to milé, vtipné, ale zároveň to řešilo i zajímavé téma. Navíc to bylo prosáknuto tak skvělou atmosférou, že jsem při čtení měla úsměv na tváři.
Navíc se mi moc líbilo, že některé kapitoly se odehrávaly v přítomnosti a skrz jiné Emoni jen vyprávěla, co se stalo v minulosti a osvětlovala tak některé věci, se kterými se musí vypořádat.
A i když mi byla hlavní postava Emoni na začátku nesympatická, tak v průběhu knihy jsem ji dokázala pochopit a oblíbit si ji. Navíc v knize vystupovala spousta dalších sympatických postav, ale i nesympatických, které příběh zkrátka potřeboval. Všechny ale byly moc dobře popsané a nebyl problém udělat si o nich obrázek, ale zároveň je autorka nechala prostor pro tajemství, takže dokázaly překvapit.
I když jsem ze začátku nebyla z knihy nadšená, tak po přečtení musím říct, že je to skvělá kniha. Začátek je sice trochu krkolomnější, než by se mi líbilo, ale i tak jsem si knihu opravdu užila a jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou. Pokud vás alespoň trochu zaujal lehčí romantický young adult příběh plný vaření, který řeší mateřství v mladém věku, tak tohle je určitě skvělá volba.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Yoli.“... celý text
— Kikina182
„Milá oddechovka. Téma zajímavé, hlavní hrdinka neotřelá, v knize se mihne pár receptů a kapitoly kraťoučké, ale přesto vcelku popisné.
Bavilo mě to až do výletu do Evropy, potom to nějak ztratilo dech a konec vyšuměl do ztracena.
V knize se hodně objevuje téma, s kterým se nikdo z nás bělochů asi nedokáže naplno ztotožnit.
Co mi přišlo poněkud přitažené za vlasy, je extrémně dospělé chování hlavní hrdinky (ale možná to tak je i v -nácti, když se stanete matkou), vysoká ochota podílet se na životě dcery od pubertálního otce dítěte (tomu jsem teda moc nevěřila) a naopak extrémně nezralé chování hrdinčina otce.
Přesto to patří k tomu lepšímu, co jsem za poslední dobu četla.“... celý text
— Inugoya
„Hlavní hrdinka Emoni by si přála studovat kulinářskou školu, protože má pro vaření dar. Taky má ale malou dcerku, kterou vychovává společně se svou babičkou. A tak své sny musí podřizovat hlavně dceři.
Knížku jsem si vybrala, protože se mi podle anotace hodila k podzimu a svého výběru nelituji. Kniha je plná úžasných receptů, vaření a spoustu kulinářského umění.
Tím, že je Emoni studentkou trávíme při čtení spoustu času ve škole, mezi profesory a na třídnickývh hodinách, čímž se tak trochu vrátíme do školních lavic. To byla další věc, která se mi na knize líbila.
Emoni není typická hlavní hrdinka. Měla ve velmi mladém věku dceru, o kterou se zodpovědně stará, ale zároveň jí nevychovává s jejím otcem. Na svůj věk je velmi vyspělá, svou situaci umí velmi racionálně řešit a nakládat s ní, zároveň s tatínkem své dcery jedná velice uvážlivě. Pozorovat snahu skloubit školu, starost o dceru, práci, vlastní sny bylo netypické.
Buela se mi jako babička moc líbila, reprezentovala životní moudrost a klid. Zároveň ale i ona má svá tajemství, která jí dodávají šmrnc.
Nicméně první polovina knihy mě bavila víc než ta druhá. Děj plynul přirozeněji a byl oproti druhé polovině knihy líp dokreslený. V druhé polovině jsem měla v některých momentech pocit, že jsou některé části z rychlíku, nedotažené a na sílu, aby tam nějakým způsobem byly.
Recepty v knize byly boží. Celkově to je kniha bez zásadních zvratů. Něco takového jsem si teď potřebovala přečíst.
Neustálé oslovování dcery “Holčičko” mi vadilo. Hlavní hrdinka Emonai hned na začátku knihy vysvětluje, proč dala své dceři jméno Emma a proč je to pro ní důležité a pak jí celou knihu oslovuje “Holčičko.”
3,5/5“... celý text
— Macula
„Kniha má přenádherný obal....ilustrace je fakt krásná. ALE příběh mě bohužel moc nebavil. Nemyslím si rozhodně, že by kniha byla špatná, je svým způsobem milá a taková jiná atd....jenže mě prostě připadalo, že to nemá vlastně žádný děj, zápletku....já už jsem od cca půlky ,,jen chtěla dočíst"....Kdyby kapitoly nebyly takové superkratké, jsem přesvědčená, že bych to vzdala....“... celý text
— Ála41
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
