Mexická gotika

včera

Veľmi upotené 3*, vlastne som ich ani nemal chuť dať, ale musel som kapitulovať s uznaním, že som v živote čítal oveľa slabšie romány. Mexická gotika je každopádne nezáživná a doslova sa odmieta rozbehnúť. Niekto by zrejme povedal, že je to starostlivo budovaná atmosféra a príjemne pomalé stupňovanie napätia, ale obávam sa, že si zbytočne ťaháme medové motúzy popod fúzy. Viete, čo bolo postavené na umne vystupňovanom napätí a tichej, plíživej hrôze? Malý vetřelec od Sarah Waters. Toto je proste nuda. Obálka namlsá, vizuálne je krásna a zadný prebal sľubuje netradičnú kombináciu Lovecrafta so sestrami Brontëovými, ale v praxi to o HPL ani nezakoplo a horor to začne pripomínať až pár desiatok strán pred koncom (a ani potom to nie je žiadny zázrak). Skutočne si nemyslím, že horor musí vyzerať ako Texaský masaker motorovou pílou, ostatne sám HPL tvoril dokonalé horory stojace na atmosfére a v podstate nulovej krvavosti, lenže Mexická gotika kráča okolo žánru tak opatrne, až je miestami fakt otázne, či ním vôbec je. Čo ma (okrem obalu a zaujímavého, ale neveľmi strhujúco spracovaného „hubového“ motívu) príjemne prekvapivo, to bola síce rozvláčna, ale miestami slušná atmosféra kedysi honosného, dnes sa postupne zaživa rozpadávajúceho sídla a sympatická ústredná hrdinka: „nesmierne spoločenské stvorenie“ menom Noemí je zhovorčivé, neposedné, sčítané, veselé, jemne koketné, nezbedné, ale zároveň odvážne a nikdy sa nevzdáva.

26. listopadu

Velkým plusem knihy jsou tři věci:
- hlavní hrdinka, která mě moc bavila,
- ponurá atmosféra, která doprovází celý příběh
- a grafické zpracování.

Tím to ovšem pro mě končí.. Bohužel i přes slibný začátek, kdy jsem si příběh vyloženě užívala, bylo to tempo čím dál pomalejší a pomalejší až to došlo do bodu, kdy si uvědomíte, že ten monotónní příběh, co celou dobu čtete, nemá s hororem vlastně nic moc společného. Na druhou stranu, když už né fanoušci hororu, tak na své si přijdou všichni fanoušci bizáru - ty popisy veškerého hnusu, plísní, apod. ty byly na jedničku :D

Mexická gotika je za mě spíše gotickým románem, který si po většinu času udržuje dobrou atmosféru, ovšem příběhově mě to docela zklamalo, čekala jsem něco jiného - pořádně nadupaný horor, který mi nedá spát. Škoda, tohle hodnocení mě vážně mrzí :(

1 21. listopadu

(+ SPOILER) Horory většinou nečtu. Mexická gotika mě zaujala obálkou s krásnou dívkou ve společenských šatech.
Při četbě se mi vybavoval hlavně Miloš Urban s knihou Boletus arcanus. Celou dobu až do rozuzlení jsem si říkala, zda hřiby Paquinové rostou i v Mexiku
Tentokrát mi přišlo, že podhoubí prorůstá Větrnou Hůrkou (není náhoda, že sídlo Doylových se jmenuje High Place), i charaktery byly podobné.
Celkově to nebylo špatné, moc jsem se u knihy nebála, spíš mi to přišlo jako společenský román s fantastickými prvky.

9 18. listopadu

Dávám 3 hvězdy.

To koukáte, co? Ani já jsem tomu vůbec nemohla uvěřit, ale tak nějak jsem čekala asi něco jiného! Do teď jsem třeba nepochopila ani proč se ta kniha jmenuje Mexická gotika, když tam z Mexica nebylo vůbec nic! Kdyby mi v anotaci nenapsali, že se děj odehrává ve starém domě High Place na mexickém venkově, tak vůbec nemám páru, kde se děj odehrává ani jednou to tam snad nebylo zmíněno. Nebo jsem to prostě nějak špatně pochopila… nevím …

Já když jsem viděla tuto knihu tak mě hned dostala ta přenádherná obálka – věděla jsem, že si ji chci prostě přečíst! I když to není vůbec můj žánr – chtěla jsem vystoupit z komfortní zóny a zkusit nějaký pořádný HOROR! Ještě než jsem ji začala číst, tak jsem někde našla, že tato kniha vyhrála cenu Goodreads Choice Awards, a dokonce porazila krále autorů Kinga - It Bleeds! Kinga sice taky nečtu, protože se bojím, ale to už jsem si říkala, že to bude pecka teda!

Začátek jsem hltala – byla jsem úplně maximálně nadšená.

No mé nadšení opadlo, hned cca po 100 stranách, kdy jsem se do příběhu nemohla začíst – normálně to s knihami mívám tak, že jsem přímo tam s nimi – koukám přímo na hlavní postavy a sleduji co se děje – tady jsem to vůbec neměla! Což mě docela mrzí, protože potom dál v ději, kdy to začalo být nechutné – nechutně nechutné, tak jsem si ani to nechutné moc neužila 

Já se nepotřebuji bát, třeba knihy od Darcy Coates úplně zbožňuji. Vím, že tam je taky uvedena kategorie horor – ale horor to není – nebo možná jo, ale pro mladší čtenáře než jsem já!

Posledních 30 stran už jsem pak slupla jak malinu – ale ten konec?
Jsem moc moc ráda, že jsem knihu četla ve štafetě, nebýt lístečků a popisků v knize asi bych ji na té cca 100 straně vzdala!

18 30. října

Tak nevím, jako klasické hororové čtení mi to tedy nepřišlo. Dokonce se mi zdá, že se to místy zvrhlo do vícero žánrů, včetně jakési romantiky... Takže po dočtení této knihy musím zkonstatovat, že to žádná velká hitparáda nebyla, která by mi zvedala tep i srdeční arytmii.

13 08. listopadu

Tahle kniha staví především na výborné atmoféře - skvěle vykresluje dům, okolí, počasí, podivné chování obyvatel domu. Ve čtenáři mrazí už jen z toho. Dlouho se tam sice nic nedělo, ale to mi vůbec nevadilo, já si opravdu moc užívala tu atmosféru.

Vysvětlení, které se dostavilo asi v poslední třetine rozhodně nebylo nečekané, zato ale pořádně bizarní. Přesto musím říct, že se to k příběhu tak nějak hodilo. Bylo to nechutné, ujeté a přitom skvělé.

Co mi na knize vadilo? Pár chyb, za některé mohl překlad - zastřelit je něco jiného, než postřelit, paní překladatelka měla raději použít jen pojem "střelit". Co mě moc nebavilo byly scény z "příšeří", naštěstí, těch tam bylo jen pár.

Celkově mě knížka moc bavila a na to, jaký jsem strašpytel, jsem se bála jen asi jednou :)

P. S. Jsem jediná, komu to čímsi připomnělo Sto roků samoty??

1 05. listopadu

Tohle bylo zajímavé vystoupení z komfortní zóny, které mě opravdu bavilo. Kniha má nádherou obálku a stylem příběhu mi to připomínalo klasiky Na Větrné Hůrce nebo Neviditelný. Proč? Protože sledujeme život jedné rodiny v jednom domě.
Mělo to tajemný nádech, strašidelné to pro mě nebylo, ale bylo to hodně mysteriózní. hodně divný a občas i trochu nechutný. Hlavní hrdinka mě bavila, i když bylo pár momentů, kdy jsem si říkala, jestli není oprsklá až moc. No jenže v tom prostředí se asi člověk nemůže divit.
Bavilo mě, jak to bylo tajemné a zvláštní. Příběh mě u sebe držel a byla jsem hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat. Prostředí bylo popsáno zajímavým stylem.
Je pravda, že tam chyběl ten nádech Mexika, a vlastně by ani člověk možná nepoznal, že se to odehrává v takových končinách. Konec byl sice dynamický, ale ve výsledku takový meh. Zápletku podobného stylu jako byla zde moc nemusím upřímně.
Vcelku mě to ale bavilo, do čtení jsem se nemusela nutit a svůj účel to splnilo