1. Domů
2. Autoři
3. Silvia Moreno-Garcia
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 5
• Bazar 6
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha Silvia Moreno-Garcia

Stříbrné přízraky

Devadesátá léta v Mexiku nejsou nejlepší doba na to být ženou ve filmovém průmyslu. Montserrat je zkušená zvukařka, přesto se ve studiu Antares neustále přetahu... detail knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Silvia Moreno-Garcia

Mexická gotika

„"Horor" je silné slovo pro tuto knihu. Jak bylo psáno mnohokrát, začátek vás vtrhne do děje, ale poté se příběh neskutečně vleče, i když má téma i postavy obrovský potenciál, který zůstal nevyužit. Žádná z postav nemá moc prostor vám přirůst k srdci, Noemí trošku nemastná neslaná. Na druhou stranu navzdory nudným pasážím se mi kniha velmi dobře četla, ubíhalo mi to. Možná mě jen popoháněla touha po rozuzlení, které je velmi zajímavé, ale prostě málo rozvinuté, stejně jako zbytek. Škoda.“... celý text
— Lablynt

---

Stříbrné přízraky

„Už od začátku mě překvapilo, jakým směrem se příběh vydal. Jeho propojení s nacistickým okultismem a mysticismem, jsem vůbec nečekala, ale právě tahle neobvyklá kombinace mě nakonec zaujala nejvíc. Autorka přišla s originálním nápadem, který mi skoro nedovolil knihu odložit, jelikož jsem neustále potřebovala vědět, co se vlastně skrývá za jednotlivými událostmi a kam celé vyprávění směřuje. Přesto ve mně po dočtení zůstaly dost rozporuplné dojmy. Kniha má spád, nechybí jí zajímavé motivy ani několik silných scén, ale jako celek na mě působila ploše. Nedokážu přesně pojmenovat, co mi scházelo – snad větší emocionální dopad a výraznější práce s atmosférou. Během čtení jsem měla pocit, že všechny důležité ingredience jsou na svém místě, jen spolu nedokáží vytvořit úplně harmonický celek. Ve výsledku jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla. Oceňuji její originalitu i odvahu vydat se méně obvyklou cestou a rozhodně jí nemůžu upřít schopnost udržet mou pozornost až do konce. Jen se po dočtení nemůžu zbavit pocitu, že z tak zajímavého námětu šlo vytěžit ještě o něco víc. Proto ve mně nakonec převládá spíš lehké zklamání.“... celý text
— LuAran

---

Stříbrné přízraky

„Tahle kniha mě zaujala na první pohled svou obálkou. A samozřejmě, paranormálním tématem. I když jsem si nebyla jistá, jestli mě bude úplně bavit prostředí mexického filmu a devadesátky, potřebovala jsem ji číst ze „špionážních důvodů“ :) , páč vím o něčem, tak trochu podobném z českého prostředí, co by možná mohlo vzniknout v nějaké dohledné době. (Možná taky ne.) A prostě mě zajímalo „jakés takés srovnání“. Kroužila jsem okolo ní dva dny po sobě na veletrhu, ale při listování mě nějak ne a ne přesvědčit ke koupi, a ukázka na webu tomu také moc nepomohla (sorry jako), přesto mě k ní pořád něco táhlo. Nakonec rozhodla předletní akce na e-knihy na stránkách MP (Díky za to! Jednou ji stejně budu chtít mít i reálnou v knihovně.) a hlavně některé ze zdejších recenzí: „chemie mezi hlavními postavami“, „postavy, které dýchají“... to je něco pro mě. Mně se líbily všechny. I ty škaredé. No, a jelikož jsem k tomu nějak zapomněla přistupovat jako k hororu, tak mě ani ta míra hororovosti nijak nezklamala. A k jakému závěru moje špionáž dospěla? K tomu, že se rozhodně nebojím srovnání. Přízraky jsou Přízraky a … je … :D“... celý text
— teta_alfabeta

---

---

Stříbrné přízraky

„Který horor podle vás je ten nejvíc nechvalně proslulý? Film Za žlutými dveřmi? Slyšeli jste o něm? Znáte ho? Jde o film, který kdysi zmizel. Německý okultismus. Magický exorcismus. Film, který nikdy nebyl uveden do kin. Vegvisér. Filmy s dusičnanem stříbrným. Jedná se o beletristickou literaturu z filmové branže. Výtah mexických filmů, španělská filmotéka. Horor, okultismus, magie, kouzla. Námět je velmi zajímavý, ale kniha je napsána mdle jako kdyby autorka chtíc psát horor neměla pro horor smysl, intuici. Něco se jí nedaří. Chybí tomu napětí, smysl pro horor a pro strach, pro akce, tempo, gradaci, pro hloubku, porozumění tomu, co má horor přinést, v čem horor tkví, že to musí být černé, noire, mrazivé, creepy, neodvratné, musí to přinášet psychologický tlak, pocit ohrožení, izolaci, musí to být hluboké a konečné, a že to má původ v temnotě za hranicemi života, na druhé straně. Autorka nezvládá v hororu psychologismus. Ten v knize opravdu chybí. Chybí práce se zvýrazněním toho, co není běžné, protože autorka hororové prvky dusí, ta je nevyzvedává. Je to obšírné, ale horor chce hloubku, chce do duše čtenáře přinést strach. Autorka jako kdyby chtěla horor, ale přitom píše NEhororovým stylem. Body připisuji pouze za jakýsi vstup do světa mexického filmu a španělskou filmotéku.“... celý text
— veronika4001

---

Stříbrné přízraky

„Silvia Moreno-Garcia, oceňovaná autorka bestselleru Mexická gotika, se ve své novince opět vrací k temným stínům mexické historie a kultury. Román Stříbrné přízraky (v originále Silver Nitrate) vyrůstá z kořenů její starší povídky „Bleskový záběr“ z roku 2010 a je hluboce osobním vyznáním autorčiny celoživotní lásky k kinematografii. Moreno-Garcia do textu mistrně projektuje fascinaci technickou stránkou filmu – střihem a mixáží zvuku –, kterou nasávala už v dětství v rozhlasových studiích, kde pracovali oba její rodiče. Výsledkem je dílo, které je stejně tak okultním hororem jako milostným dopisem éře celuloidu. Mexiko devadesátých let: Mezi nostalgií a krizí Děj nás zavádí do Mexico City 90. let, což je kulisa, kterou autorka nevybírá náhodou. Pro Mexiko šlo o dekádu turbulentních změn. Země se nacházela v sevření hluboké ekonomické krize (tzv. Tequilová krize roku 1994), která drasticky zasáhla střední třídu a kulturní sféru. Právě tento pocit úpadku a nejistoty prostupuje celým románem. Sledujeme osudy hrdinů v městě, které je špinavé, nebezpečné, ale stále fascinující svou brutalitou i krásou. Hlavní hrdinka Montserrat je talentovaná, leč nedoceněné zvuková střihačka. Její postava slouží jako kritické zrcadlo tehdejšího filmového průmyslu, který byl v 90. letech v Mexiku silně ovlivněn šovinistickou kulturou a "mačismem". Montserrat musí bojovat o uznání v oboru, kde jsou ženy často odsouvány na vedlejší kolej, a její frustrace je hmatatelným motorem příběhu. Jejím protipólem je nejlepší přítel Tristán, bývalá hvězda telenovel. Jeho postava reflektuje tehdejší fenomén masové televizní produkce, která sice přinášela slávu, ale byla vykoupena ztrátou identity a umělecké integrity. Tristanova kariéra utonula v tragédii a on se nyní protlouká jako dabér, což jen podtrhuje téma hlasů a stínů, které se knihou táhne. Kletba ukrytá v celuloidu Jejich monotónní životy naruší setkání s Abelem Uruetou, kultovním režisérem, jehož dílo oba obdivují. Urueta věří, že jeho kariéru i život proklel nedokončený film, na němž spolupracoval s Wilhelmem Ewersem, německým okultistou s nacistickými vazbami, který po válce uprchl do Jižní Ameriky. Zde Moreno-Garcia naráží na fascinující historickou linku – skutečnou přítomnost nacistických uprchlíků v Mexiku a jejich pokusy o infiltraci tamní kultury a politiky. Cílem tehdejšího experimentu bylo vložit do samotného filmového pásu magickou kletbu skrze stříbro obsažené v nitrátovém filmu. Režisér přesvědčí Montserrat a Tristána, aby mu pomohli snímek dokončit, zlomit kletbu a zvrátit nepřízeň osudu. Brzy se však ukazuje, že filmová magie je víc než jen metafora. Autorka pracuje s myšlenkou, že film je rituál – světlo a zvuk manipulující s vědomím diváka. Hrdinové nevědomky uvádějí do pohybu síly, které překračují hranice plátna a začínají prosakovat do jejich reality. Postavy, které dýchají Nejsilnější devízou románu jsou bezpochyby postavy. Montserrat a Tristán jsou vykresleni s takovou psychologickou hloubkou, že působí naprosto autenticky. Montserrat je popudlivá, pragmatická, ale hluboce loajální hrdinka, jejíž láska k hororovým filmům není jen koníčkem, ale způsobem, jak rozumět krutosti světa. Tristan naproti tomu představuje mírně narcistického a dramatického muže, v němž se však bije touha být lepším člověkem s vlastními démony a závislostí. Dynamika jejich vztahu, který balancuje na hraně mezi hlubokým přátelstvím a nevyslovenou láskou, tvoří emocionální jádro celé knihy. Jejich vzájemná závislost je v toxickém prostředí 90. let jejich jedinou kotvou. Magie s příchutí realismu Dalším výrazným kladem je propracovaný magický systém. Autorka do něj integrovala prvky nacistického okultismu a "árijské magie", které se sice v popkultuře často objevují v přehnané až brakové podobě, zde však působí překvapivě věrohodně. Moreno-Garcia, která se studiem historie a subkultur zabývala i v akademickém kontextu, organicky propojuje historická fakta o teosofii a tajných společnostech s fikcí. Tato míra detailu dodává příběhu vítaný pocit „temného realismu“. Magie zde není o mávání hůlkou, ale o precizní práci se zvukovou vlnou, střihem a chemickým složením filmu. Slabá místa: Tempo a gradace Navzdory nesporným kvalitám mají Stříbrné přízraky i svá slabší místa. Snaha o detailní vysvětlení složitostí magického systému a technických postupů v postprodukci filmu občas brzdí narativní dynamiku. Pro čtenáře, kteří neholdují technickým detailům o mixáži zvuku, mohou být některé pasáže únavné. Děj se rozvíjí velmi pozvolna, v duchu "slow-burn" hororů, a skutečně mrazivé napětí graduje až v posledních sto stranách. Pro trpělivého čtenáře, který si užívá budování atmosféry, jde o fascinující jízdu, nicméně pro milovníky přímočarých hororů může být toto tempo až příliš rozvláčné. Jisté výhrady lze mít i k samotnému závěru, který v kontextu tak pečlivě a dlouze budovaného napětí může působit lehce uspěchaně, až rozpačitě. Verdikt Stříbrné přízraky jsou ambiciózním dílem, které umně propojuje hororové napětí s technickou historií kinematografie a okultismem. Silvia Moreno-Garcia opět dokázala, že umí vzít žánrové vzorce a naplnit je hlubokým historickým a sociálním obsahem. I když tempo vyprávění občas zadrhává pod vahou technických detailů, díky skvostně napsaným postavám a sugestivní, dekadentní atmosféře 90. let v Mexiku jde o titul, který by fanoušci inteligentního žánrového čtení neměli minout. Je to kniha, která vás donutí se znovu podívat na staré filmy – a tentokrát v nich hledat něco víc než jen obraz.“... celý text
— jan8470