Thanyss komentáře u knih

Nevím, čm to je, ale do téhle knížky jsem se prostě nemohla pořádně začíst. Děj mi přišel zezačátku dosti povrchní, tuctový a nezáživný. Ale vytrvala jsem a musím říct, že nakonec se vše obrátilo k lepšímu. Příběh dostal patřičný spád a stal se méně předvídatelným. Díky tomu se moje hodnocení nakonec zvedlo na 3 hvězdy a doufám, že ostatní díly nebudou trpět stejným nedostatkem.

1 18.06.2013

Jedním slovem??? Dokonalé! Vrah je vyšinutý blázen se smyslem pro spravedlnost. Ale je to geniální blázen. Atmosféra je děsivá a tajuplná díky dětské říkance o černoušcích a mizející sošky jen podtrhují šílenost celé situace. Deset lidí na opuštěném ostrově. Jeden z nich je vrah. Ale kdo? S přibývajícím počtem obětí se výběr zužuje. Nikdo nemůže věřit nikomu. Smekám klobouk před autorkou, já bych nic podobného nevymyslela.

17 18.06.2013

První případ Hercula Poirota, který se zabývá vraždou staré majitelky panství. Vrah je v první chvíli tak okatě jasný až je to podezřelé. Je skutečně on tím vrahem nebo je to někdo jiný? Agatha Christie vás nejdříve nechá uvěřit v jednu věc, pak vás zmate a nakonec vás ohromí odhalením vraha. Příjemné čtení.

2 18.06.2013

Slavný detektiv Poirot je dopisem požádán o příjezd mužem, který se obává o svůj život. Když však dorazí na místo, onen muž je již po smrti a belgický detektiv se bez váhání pouští do vyšetřování. Když už se zdá, že se případ vyjasňuje, je objevena další mrtvola neznámého muže. Mám ráda atmosféru, kterou dokáže paní Christie vytvořit a Hercule Poirot je mi nesmírně sympatický. Jen závěr knihy mi přišel takový strohý a rychle utnutý.

Vlak do Bradavic odjíždí potřetí :) Pro tentokrát nad Harrym visí hrozba od zmizelého vězně z Azkabanu. Jako již roky minulé, tak i tentokrát máme na škole čar a kouzel nového profesora obrany proti černé magii, který je každý měsíc indisponován na pár dní, co za tím asi vězí? A je Sirius Black skutečně takovou hrozbou, za jakou ho považuje kouzelnický svět?
Mozkomorové už podle mě postrádají charakteristiku dětských strašidel a já se přikláním spíše k hororovým děsům. Podle mě je Vězeň z Azkabanu dílem, které pomalu přestává být dětskou pohádkou.

5 18.06.2013

No sláva! Po rozpacích z Učedníka jsem velmi ráda, že děj dostal ten správný drive na jaký jsem u fantasy zvyklá. S napětím jsem očekávala, jestli v Tomasovi získá převahu pradávný Valheru nebo ne a když se z Puga stal Milamber a jako Ctihodný se vypořádal s krutostí v Tsuranské aréně, běhalo mi po zádech příjemné mrazení. Tomuhle říkám příjemné odpoutání od reality.

2 18.06.2013

Pro ty z vás, kteří čtou stejně rychle jako já, se jedná o hodinovou záležitost. Pohádky jsou opravdu velmi kraťoučké, ale hezky vymyšlené. Nejvíce se mi líbí Mágovo chlupaté srdce, i když se jedná o relativně drsnější příběh o kouzelníkovi, který uzavřel své srdce do truhly, aby nepropadl lásce a poté známá pohádka o třech bratrech, se kterou už jsme se mohli seznámit v knihách o HP nebo ve filmu.
Kdybych měla děti, dovedu si představit, že bych jim četla takové pohádky na dobrou noc. Je to také dobré čtení pro malé čtenáře, kterým je tahle útlá knížečka převážně věnována.
Samotné pohádky obsahují ponaučení a vtipnými jsem shledala i Brumbálovy poznámky k jednotlivým bajkám.

2 18.06.2013

Opravdu příjemná hra :) Je sice pravda, že závěr, kde se shledá rodina, jejíž členové si o sobě mysleli, že jsou mrtví už několik let, v dnešní době vyvolává úsměv, ale nakonec proč ne.
Příběh o člověkovi, který miluje peníze více než vlastní děti a pohodlí a jehož děti se snaží dojít svému štěstí i přes bezcitného otce. Nutno dodat, že ani na konci se Harpagon nezmění a i nadále je mu na světě nejmilejší jeho truhlička s tolary.

4 18.06.2013

Velmi silný a přitom jednoduchý příběh o starém rybáři, který jednoho dne chytí svůj životní úlovek, ze kterého mu ale nakonec nezbyde nic. Překrásná ukázka duševní síly a odhodlání starého člověka, jemuž je moře vším. A mně nezbývá než se zamyslet nad myšlenkou, kterou Santiago pronesl: Člověk není stvořen pro porážku. Člověka je možné zničit, ale ne porazit.

7 18.06.2013

Chvilku mi trvalo než jsem si zvykla, že příběh vypráví někdo jiný než Poirotův společník Hastings. Pro tentokrát nám své postřehy sděluje doktor Sheppard. Během vyšetřování vraždy pana Ackroyda jsem poněkud postrádala tu tajemnou Christiovskou atmosféru, ale té jsem se nakonec dočkala v závěru při odhalení vraha. Nutno dodat, že mě za celou dobu tento člověk ani nepřišel na mysl! Vychvalovat styl psaní je asi zbytečné, neboť kvality paní Agathy Christie jsou všeobecně známy a v knize podává výkon, na jaký jsme u ní zvyklí. Další z řady jejích výborných detektivek.

Nedá mi to, abych tuhle knížky nekomentovala slovy - James Bond podle Agathy Christie. Velmi akční detektivka, kde se geniální Hercule Poirot střetává s důstojným a neméně inteligentním soupeřem v podobě mezinárodní zločinecké organizace. Skvěle vymyšlená zápletka, výborně udržované napětí, správná dávka tajemna. Atmosféra tohoto příběhu je perfektní. Kniha umí pohltit už na prvních stránkách a nepustí vás až do konce.

2 18.06.2013

Tahle kniha mi příběhem trochu připomínala Záhadu na zámku Styles, kde je vrah na začátku také úplně zřejmý až je to podezřelé a nepravděpodobné. Ale myslím si, že tady byla zápletka o něco složitější a mně se více líbila. Vrah je naprosto bezcitný a přesvědčený o své dokonalosti a neomylnosti. Chytrý koneckonců je, protože se mu podaří svést Hercula Poirota na špatnou stopu, ale nakonec je na slavného detektiva krátký, i když rozřešení má na svědomí náhodně vyslechnutá poznámka na ulici. Příběh ukazuje, že i geniální detektiv může sledovat falešnou stopu a rozřešení vraždy může záviset na náhodě.

5 18.06.2013

Krásně "zašmodrchaná" detektivka, kde zpočátku nehledáme vraha, ale Poirot se snaží vraždě zabránit. I tak dojde omylem k jednomu úmrtí. Ale byla ta smrt skutečně omylem? Na druhou stranu, kdo by si mohl přát smrt mladé dívky, která už několikrát jen i vlásek unikla smrti. Závěr příběhu s předstíranou seancí výborně podtrhuje mrazivou atmosféru a zrůdnou povahu zločinu, který byl spáchán.
Moc pěkné, takové detektivky se mi čtou moc dobře.

2 18.06.2013

Opravdu to člověka nutí, aby se zamyslel nad nesmrtelností. K čemu by nám byla? Veškeré věci, které nám dělají radost mají větší cenu díky své pomíjivosti. V nekonečném životě by vše ztratilo svůj význam. A jak to naznačil Čapek, zbyla by jen bezbřehá nuda, nuda ze života. I přes to se hlavní hrdinka bojí smrti, protože nezná nic jiného než život.

1 18.06.2013

Trošku jsem postrádala Hastingsův styl vyprávění, podle mého je to ten nejlepší úhel pohledu na řešení Poirotových případů. Nicméně náš milý kapitán se ve slavném vlaku nenachází a děj tedy vypráví třetí osoba.
Agatha Christie dokáže vytvořit skutečně velmi zamotanou situaci. V této knize vzala několik lidí, kteří spolu nemají nic společného a uzavřela je do Orien-Expresu, který uvízne v hlubokých sněhových závějích. A právě v tomto okamžiku dochází k vraždě bohatého Američana.
Ale jak už jsme zvyklí, nic není takové, jak se na první pohled zdá a odříznutí od okolního světa je pro belgického detektiva podružná záležitost. Má svoje šedé buňky mozkové a to mu stačí.
Atmosféra je výborná, napětí i tajemno je skvěle vyváženo. Rozuzlení jsem v téhle podobě nečekala ani v nejdivočejších snech.
Každá detektivka s Herculem Poirotem mě něčím překvapí a v tomto případě je to finální řešení. Vlastně dvě finální řešení. Ale jejich význam už si zjistěte sami ;)

6 18.06.2013

Zpočátku jsem měla z téhle knížky dost obavy, ale řekla jsem si, že když už jsem zvládla odmaturovat s otázkou kritický realismus, tak bych měla zvládnout i Zločin a trest. A zvládla jsem, i když se rozhodně nejedná o jednoduché čtení. Předně pro mě jsou dost těžká ruská jména a po dočtení knížky jsem byla schopná si zapamatovat tak akorát Raskolnikova.

Co se týče děje, jedná se o mistrovsky popsané myšlenkové pochody a chování jedince, který se odhodlá spáchat vraždu na člověku, jehož život podle něj nemá pro společnost valnou cenu. Raskolnikov se domnívá, že jej nikdo nemůže odhalit, ale s postupem času je štván svými vlastními myšlenkami a nakonec dojde zaslouženému trestu.

Kniha je dle mého i názorným obrazem ruské společnosti té doby, kterou zobrazuje bez jakýchkoli příkras, ale o tom už realismus přeci je.

Stylem vyprávění mi to hodně připomínalo Válku s mloky, i když tentokrát se děj točí okolo úžasného vynálezu, jež je poněkud nepřesně pojmenován jako Karburátor. Ten dokáže dokonale spalovat cokoli a tak maximálně využít energii. Karburátor na svět ale chrlí i vedlejší produkt a tím je Absolutno.

Příběh se nakonec zvrhne v náboženskou válku, kde každá strana tvrdí, že jedině její bůh je ten jediný a správný a pomíjí tak fakt, že se stále jedná o jednu sílu, která se ovšem přizpůsobí smýšlení dané sorty lidí.

Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Na začátku máme vynález, který by mohl prospět lidstvu, nakonec se však promění v jeho zkázu.

Co říct na závěr? Nic se nemá přehánět. Ať už se jedná o vynálezy nebo náboženství.

5 18.06.2013

Stavitelé chrámu mě příjemně překvapili. Takovou poezii bych četla i častěji :) Moc totiž nemusím klasické rýmovačky, mně se spíše líbí neveršované básně nebo nepravidelný rým a tady jsem si přišla na své. Nejvíce mě zaujaly dvě básně a to Stavitelé chrámu a Proroci.

1 18.06.2013

Vzhledem k tomu, že dobu Rakouska-Uherska znám jen z dějepisu a na vlastní kůži jsem ji nezažila, není pro mě kritika tohoto státního celku v Hanumanovi nikterak silně patrná.

Nicméně i v dnešní době má opičí král co říci. Příběh nám ukazuje opičáka, který se snažil stát člověkem a vytvořil osvícenou opičí říši. Navzdory svému úsilí je nakonec chycen lovcem a odvezen ze své domoviny.

Hanuman krásně ukazuje, na jaká úskalí narazí tvor, který se snaží stát něčím, čím není. A ikdyž všem kázal, aby se chovali jako lidé, sám se v soukromí opět mění v opici.
Opičí král mohl prožít šťastný život v pralese, místo toho skončil nešťasný daleko od domova.

18.06.2013

Co bych měla napsat k Tajemné komnatě... Snad jen to, že jako malá jsem vždycky chtěla najít nějakou tajnou chodbu nebo místnost, kam bych se mohla schovat a nikdo by mě nenašel. Ale po tom toužilo snad každé dítě a Rowlingová z toho těží. Což je jen dobře. :)

Protentokrát Harry slyší tajemný hlas, který neslyší nikdo jiný a v Bradavicích začne podivuhodné množství lidí kamenět a nebyl by to Harry, kdyby tomu všemu nechtěl přijít na kloub.

Tajemná komnata je ještě stále více fantasy pohádka a je to krásný příběh, který se mi nesmazatelně vryl do paměti. A pořád chci vlastního fénixe!

4 18.06.2013