Hanuman

Hanuman je zvířecí epos. Obsahuje deset zpěvů. V prvním zpěvu se básník hájí, že sáhl po této látce. Básník se v této básni staví proti "jednostranné civilizaci, která by zajisté změnila celý svět v jednotvárnou, bezbarvou hmotu". V indickém pralese jsou rozvaliny města a tam žijí potomkové posvátných opic. Vládl jim rod Hanuman... celý text

Hanuman je zvířecí epos. Obsahuje deset zpěvů. V prvním zpěvu se básník hájí, že sáhl po této látce. Básník se v této básni staví proti "jednostranné civilizaci, která by zajisté změnila celý svět v jednotvárnou, bezbarvou hmotu". V indickém pralese jsou rozvaliny města a tam žijí potomkové posvátných opic. Vládl jim rod Hanumanů. Posledním potomkem je maličký Hanuman, kterého odchovává ještě jeho matka. Tu se jednou objeví v pralese námořník, zastřelí Hanumanovu matku a odvleče královského potomka na loď. Na lodi cvičí námořník Hanumana různým věcem, a když připluje do Anglie, zanechá služby na lodi, obleče Hanumana do pestré livreje a vydá se s ním na cestu Evropou s kolovrátkem. Hanuman obveseluje obecenstvo a pomáhá tak svému pánovi přivydělávat na živobytí. Ale toho pak putování omrzí, dá se zase do služby na lodi. Lodí, na kterou byl námořník přijat, se plaví do Indie veliká divadelní společnost. U indických břehů loď ztroskotá a všichni zahynou; jediný Hanuman se zachrání. Je s velikou radostí svými poddanými přivítán a začne vládnout. Svolá sněm a na něm oznamuje poddaným, že chce povznésti opičí rod na stupeň, jak jej viděl v Evropě. Jsou prý dva druhy opic: jeden se vysoko povznesl, to jsou obyvatelé Evropy, druhý ustrnul na původním stavu, a to jsou jeho poddaní. Hanuman prohlašuje, že chce svůj lid povznést na evropskou úroveň civilizace. Hned také začne s reformami; nejprve si musí opice useknout ohon, jakožto zbytečnou věc a neslušnou, musí chodit obuty a zpříma a konečně musí se strojit jako lidé, aby zakryly svou nahotu. Starý opičák Vindragupta reptá, a když dvořan Bhandragura namítá, kde vezmou tolik šatstva pro všechny, poukazuje král na veliké množství šatstva ze ztroskotané lodi. Opice hned běží k mořskému břehu. Udělají ze sebe most až k lodi a pak vynášejí bohatou garderobu divadelní společnosti. Na břehu si bere každý, co komu přijde do ruky. Hanuman přijde a nařídí, aby všechno zanesli do sídla. Pak teprve šatstvo přiděluje. Všechno je oblečeno po evropsku a také evropská zřízení jsou zavedena. Je zřízen parlament, z opic jsou teď učenci, lékaři, advokáti, úředníci, šviháci i krasavice. Ale brzy nastane odpor proti novým řádům. Vindragupta seskupí kolem sebe mnoho nespokojenců, hlavně takových, kteří šaty brzo rozedrali. Pořádají schůze a konečně se postaví zjevně proti Hanumanovi: přilepí si useknuté ohony. Hanuman podnikne proti nim válečnou výpravu, aby odbojníky potlačil mocí. Ale vojáci mohou jen zvolna kupředu, protože se jim v těžkých botách těžko pochoduje. Revolucionáři jsou na stromě; tu se objeví tygr a před ním i vojsko uteče na strom, král nejvýše. Když mine nebezpečí, prohlásí král, že tvrze povstalců bylo dobyto, slaví vítězství a odbojníkům dá milost. Jen Vindraguptovi, který si dosud ohon nedal useknout, ocas utnou. Král se rozhodne, že pojede do Evropy, aby upozornil na kulturní vzestup opičácké říše. Chce také poznat společenské chování v Londýně, pařížskou módu a v Berlíně armádu a najít si také nevěstu. Ale na lodi byli opičáci pochytáni Hagenbeckem, německým obchodníkem se zvířaty, a rozprodáni do zvěřinců a potulným kejklířům. Básník se setkal s Hanumanem, když putoval světem s italským pištcem. Básník lituje jeho osudu a těší jej, až příjdou časy, kdy se všechno lidstvo zuniformuje jedním krojem i jednou řečí; pak i opicím se snad podaří být jako lidé a básníkovi se splní pošetilá báj. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/11_/1168/hanuman-1168.jpg 415
Žánr:
Literatura česká
Vydáno:, Tribun EU
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
Thanyss
18.06.2013

Vzhledem k tomu, že dobu Rakouska-Uherska znám jen z dějepisu a na vlastní kůži jsem ji nezažila, není pro mě kritika tohoto státního celku v Hanumanovi nikterak silně patrná.

Nicméně i v dnešní době má opičí král co říci. Příběh nám ukazuje opičáka, který se snažil stát člověkem a vytvořil osvícenou opičí říši. Navzdory svému úsilí je nakonec chycen lovcem a odvezen ze své domoviny.

Hanuman krásně ukazuje, na jaká úskalí narazí tvor, který se snaží stát něčím, čím není. A ikdyž všem kázal, aby se chovali jako lidé, sám se v soukromí opět mění v opici.
Opičí král mohl prožít šťastný život v pralese, místo toho skončil nešťasný daleko od domova.

Stammel
22.04.2013

Skladba, která mě neskutečně bavila, a to v až překvapivě velkém množství svých rovin. První je nápaditý, sugestivní jazyk, jímž ožívá asijská džungle temnou, divokou, exotickou, vzrušující nádherou - a který zároveň dovede být neskutečně ironický, jízlivý a kousavý tam, kde od popisu prostředí přechází k popisu dění. Čímž se dostávám k rovině další, asi nejdůležitější. Tou je geniální bajka-podobenství o lidských mravech. Hanuman do své opičí říše zavádí evropskou kulturu a stává se tyranem etikety. Čech na opičácích v celé své obnaženosti ukazuje, jak snadno se může kultura vyprázdnit, pokud je povrchně a plytce kopírována, pokud se stává pózou beze smyslu. Nad knihou se dá více než dobře přemýšlet o tom, v čem spočíá rozdíl mezi autentickým životem a odvozeninou, případně proč má smysl usilovat o to první a jak.

Čech samozřejmě satiricky útočí především do vlastních kulturních řad. Geniálně ale také předjímá (i když možná nevědomky), budoucnost mnoha asijských a jiných národů, jejichž elita se jednoho dne vypraví studovat "na západ" a po návratu využije své vzdělání k založení brutálních diktatur...

Izzy
05.08.2012

Dílo je psáno s ironickým zabarvením. Je v něm srovnáváno lidské společenství s opičím stádem, v kterém můžeme najít některé rysy shodné s tehdejším polofeudálním Rakouskem. Říše Hanumanova je výstražnou utopií. Autor zesměšňuje přizpůsobivost. Zavrhuje povrchní uniformitu, která ničí české mravy, povahu i řeč. V eposu najdeme spoustu žertů, ale vyznívá z něj i vážná pravda, že nesmíme zapírat vlastní bytost a mravy předků. Čech je i proti militarismu. Nebezpečí vidí v Německu, odkud chce brát vojáky i Hanuman. Pěkné je i Čechovo líčení pralesa, které se proplétá všemi zpěvy.

WEIL
22.08.2011

Zde se S. Čech opravdu rozmáchl k velkýmu eposu.