Věc Makropulos

Tématem není nic nového pod sluncem - odvěká lidská touha po elixíru života. Co ale získáme, budeme-li žít dlouho, případně na věky? Je to etické? Nad těmito i jinými otázkami se Čapek ve své hře zamýšlí. Velmi dobře čtivé.

Bylo více než fascinující vrhnout se na hru nepříliš dlouho potom, co jsem si od Urbana přečetla Boletus Arcanus, tj. aluzi na Věc Makropulos. Urban si z Čapka elegantně propůjčil spousty věcí, nicméně takovým způsobem, že spolu obě díla svádí obdivný tanec, během něhož ruku v ruce přichází na kloub nesmrtelnosti, motivickému fenoménu kameni mudrců a dani, která za dlouhověkost přichází.

No zajímavá hra, ale jiné knihy od Čapka mám raději.

Jedná z raných Čapkových divadelních her. Komedie o třech dějstvích se postupem času mění spíše tragikomedii. Na pozadí dlouholetého právnického sporu se odvíjí někdy až absurdní dialogy a skeče, jejíž hlavní protagonistkou je světoznámá zpěvačka Emilia Marly. Je to skutečně ona, nebo vlastně někdo naprosto jiný ? Vše směřuje k odhalení existence a možnosti nesmrtelnosti. Být věčně mladý a žít staletí. To přece všichni chceme ne ? Nebo je podstata života vlastně úplně v něčem jiném ? Ač se dvě dějství mohou zdát průměrná, tak závěr vše vynahrazuje. Čapkovské s morálním poselstvím světu.

Hlavní téma této hry vychází z odvěké touhy po elixíru života. Slavná zpěvačka Emiia Marty, jejíž otec byl lékařem Rudolfa II, vypila tento elixír, který ji zaručil třístaleté mládí. Dosažení nadpřirozené dlouhověkosti ji však nepřináší životní radost, tvořivost, spokojenost, nýbrž únavu, nudu a celkovou vyhořelost. Nic pro ni v tak dlouhém životě nemá smysl a tak receptu po třech stech letech už znova nepoužije. Hra je nadčasová a i dnešní čtenáře a diváky vede k zamyšlení nad smyslem život, zda s Čapkovým vyústěním " dobře, že je smrt na světě " , souhlasíme nebo je tomu jinak.

Nejprve jsem Čapka nepoznávala, ale až téměř závěrečná pasáž mi jej ukázala. Velký rozpor o lidské hodnoty, morálku, hledání pravdy, odkrývání lidského pokrytectví, to vše a více tu opět bylo. Nacházela jsem i typické postavy. Bavilo mě to ale méně než třeba Bílá nemoc, která byla svou naléhavostí opravdovější a co si budeme, přece jen zpracovávala realističtější téma. Bylo zajímavé se nad myšlenkou života po 300 let zamyslet, jen si tak filozofovat, co by, kdyby…
Za komedii bych toto drama rozhodně neoznačila.

Nesmrtelnost a dlouhověkost, téma skvělé a zajímavé, ale tohle zpracování mě moc nebavilo číst, na konci už to bylo lepší. Ještě že to má necelých 100 stran.

Bohatý nemá nikdy dost a chudákovi stačí málo.
Život není krátký, pokud můžeme být příčinou života
a byli by lidé šťastnější kdyby tak dlouho žili ?

Nesmrtelnost?
"Malost se plemení bez oddechu, jenom velikost umírá."

Fantaskní drama Věc Makropulos se zabývá otázkou nesmrtelnosti člověka z filozofického i praktického hlediska. Rozhodně bych neřekla, že se jedná o komedii - některé části jsou sice úsměvné, ale další smutné a jiné až mrazivé. Příběh předlouhého života E.M. se může zdát být lákavý, ale když se člověk zamyslí nad nesmrtelností do hloubky, jde z toho spíš strach a hrůza.

I mistr Čapek se někdy utne, jak ho mám ráda, tak tohle je na jeho obvyklý výkon prostě slabota.

Téma nesmrtelnosti je lákavě dráždivé, v literatuře se objevuje už od pradávna – a Čapek tu nastiňuje některá úskalí, která taková nepřirozená dlouhověkost může přinést.

Problém je, že fakt jen nastiňuje, celé to klouže po povrchu, zasloužilo by si to spíš ztvárnění ve vážnějším kabátku než „komedie“, protože z toho pak většina postav vychází – navzdory několik trefným postřehům – jako banda komediantů. Nic víc.

Je to hrozně užvaněné, ale strašně uspěchaným způsobem, postavy jsou prostě archetypy, které mají jasně dané, jakým směrem mají děj odvléct… a paradoxně citově i morálně vyprahlá E. M. mi přišla ostudně nevyužitá.

Čapkova klasika. Trochu jsem se s E.M jmenama ke konci ztrácela
Četla jsem kvůli čtenářské výzvě.

Tak trochu detektivka, v závěru filozofie. Otázka nesmrtelnosti je fascinující a nevyčerpatelná.

Kniha se nevyrovná slavnějším Čapkovým dramatům. Spíše než komedie to je typické filozofické divadlo.
Začátek se trochu táhnul a k pointě se dostanete až později. Konec nezklamal.

Ačkoliv byly některé pasáže v knize úsměvné, tento titul bych za komedii neoznačila (na rozdíl od autora). Kromě posledního dějství se příběh velmi táhl. A právě až v závěru se na pár chvil objevilo ono mnou očekávané polemizovaní o nesmrtelnosti a o možnostech využívání této moci. Postavy mi nepřišly natolik prokreslené, aby v závěru mohly obhajovat své postoje k věci Markopulos.

Možná by divadelní zpracování pomohlo doplnit ony mezery, které jsem při čtení pociťovala.

Úžasný pan Čapek, jako vždy.

Dobová záležitost, vyčpělé téma. Nesmrtelnost přestala být vnímána jako hodnota. Mí studenti (15+) jsou naprosto v pohodě s tím, že tu nebudou věčně. Ani je nenapadne usilovat o "nesmrtelnost". Nic si pod tím nepředstaví.

(SPOILER) Čapek byl úžasný spisovatel. Miluji jeho hry. Moc se mi tu líbilo třetí dějství, kde se všichni zúčastnění zamýšlí nad tím, co s takovou věcí, jako je věčný život, vlastně udělat. Je to dar a nebo prokletí? Nádhera.

Přiznávám, že nyní jsem Věc Makropulos četl kvůli čtenářské výzvě, ale zajímavé je to pořád. Want you live forever?

Čapek je prostě nadčasový jeden z minima autorů který mě na škole bavil.