(SPOILER) Ze začátku mě kniha bavila, měla zajímavý námět a hezky plynula. Jen jsem pořádně nebyla schopná pochopit, proč Ares tak vzdychá po Raven, zatímco je s její sestrou. Postupem času se to teda ukáže, ale připadá mi, že v knize by se spousta věcí dala vyřešit jen tím, že by spolu lidi komunikovali a nedusili všechno v sobě. Jenomže to by pak nemohla mít knížka 400 stran. Docela mě časem začalo štvát, jak se ti dva navzájem ujišťují, ale hlavně jak si Raven pořád dělala nepodložené domněnky. Ze začátku mi taky přišlo hodně přestřelené, že po tom, co na začátku vzdychal po Hanně, tak po 14 dnech najednou nemá problém zabořit ho do její sestry. Taky bylo dost nelogické, že když nastal - nečekaně - zvrat, který měl knize dodat dramatičnost a trochu ji prodloužit, kdy došla Hanna s tím, že je těhotná s Aresem, tak ten se z ní najednou mohl poskládat, přestože na konci oznámil, že moc dobře věděl o jejích aférkách. A taky občas chování babičky mi přišlo trochu nelogické. A co mě iritovalo asi nejvíc, tak byly ty drobněliny, které Ares furt používal. Koblížku, miláčku, broučku a nevím co všechno. Obsahově nic moc, ale čtivé to je, proto hodnotím neutrálně.
(SPOILER) Samozřejmě, že první díl musel skončit otevřeně, aby mohl vzniknout druhý. A jediné přirovnání, které mě k této knížce napadá, je "natahovaná nuda". V této knížce se vlastně nedozvídáme nic nového. Oba se navzájem strašně chtějí, ale trvá jim půl knížky, než se k sobě nakonec zase vrátí. Hlavně Sage ze začátku měla problém komukoliv důvěřovat... Pomalu budovala vztah s Lucou, byli spolu nějakých 14 dní a ona pak strašně brečí, jak je šílené, že o něho přišla... To jim taky mohla na těch x zbytečných stránkách dopřát aspoň pár měsíců navíc. Autorka mezi tím taky hlavní hrdince háže klacky pod nohy, aby bylo teda fakt jasné, že tohle je ta největší chudinka celého příběhu. Myslím si, že spousta věcí, které jí provedla, by stačily, nemusela ji ještě vyhazovat ze zápočtu, ale chápu, že jinak by to nemělo tu správnou depku. Na to, jak byl Alan popisovaný jako chlap jako hora s x vyznamenáními za policejní činnost se nakonec nechal fakt snadno sundat. U této knížky jsem některé stránky úplně přeskakovala, protože na samotný děj neměly zrovna žádný velký vliv. Škoda, příběh se dal pojmout trochu lépe. Nemyslím si, že k tomuto dílu bych se někdy ještě vracela.
(SPOILER) U této knížky jsem se nechala zviklat vysokým hodnocením a v zápalu boje si ji koupila. Bohužel jsem z ní nebyla tak nadšená, jak bych si přála. Probírá se v ní těžké téma, ale dost často mi přišlo, že se v knížce dost často nic neděje. Vždy byl nějaký děj a pak pár vycpávkových stránek, zase se něco událo a zase vycpávka k tomu. Taky bylo v knížce hodně ujišťování, nicméně chápu, že člověk, který si prošel nějakým traumatem nebude sršet sebevědomím na všechny strany. Taky mi přišlo, že se postavy občas chovaly nelogicky. Luca se mi sice zamlouval, ale dost často z něho autorka dělala úplně zbytečně chudáka. Tak nějak neutrální hodnocení za to, že text byl psaný celkem čtivě.
Knihu jsem poprvé četla během dospívání a vím, že se mi líbila. Teď jsem se k ní vrátila kvůli čtenářské výzvě. Bohužel na mě ale tentokrát takový dojem neudělala. Má jít o bezhlavého ducha, ale už na samotném obalu je spíš duch bez tváře... Bylo jen opravdu pár napínavých momentů, ale nic závratného. 3* kvůli nostalgii.
Poslední díl a sami záchranáři potřebují záchranu. Tento díl jsem měla ráda už odmala. Teď v dospělosti mi přišlo zvláštní, že když kluk uvízne v hořící stodole, tak ho doktor zkontroluje až druhý den, namísto aby hned k požáru dojela sanitka, ale v Anglii to asi chodí jinak.
Podle anotace jsem čekala trochu jiný příběh. Myslela jsem si, že budu číst hlavně o argumentování s ředitelkou. To se nakonec nekonalo. Přijde mi divné, že je centrum ve městě hrozně slavné, ale lidé ho pak neznají nebo že Neil neví o domově důchodců. Být cílovkou tak jsem z knížky nadšená, takhle ubírám hvězdičku za to hladké vyřešení všech problémů. S potomkem se ke knížce ale rozhodně vrátím.
(SPOILER) Jako malá jsem tyhle příběhy milovala. V nynější době bych neměla problém knihu přečíst dítěti. 0,5 hvězdy dolů za to, jak Jessie nádherně poslouchala cizí lidi. Přestože byla cvičená, není to pravděpodobné. A k tomu 1 hvězdu dolů za nereálný konec.
(SPOILER) Poslechnuto jako audio. Četla jsem totiž nejdřív Šest vran a tak mě napadlo, že bych si k tomu dodala víc informací. Musím ale říct, že mě Kaz bavil víc. Alina byla dost protivná hlavní hrdinka, strašně naivní a brutálně ubrečená. Ze všech postav jsem si oblíbila snad jen Genyu. A v jednu chvíli jsem doufala, že Temnyjovo chování je jen zástěrkou. Ale jsem holt ovlivněná miláčkem Rhysem. Příběh se tu teprve rozjíždí a je z něj zcela patrné, že nás čekají další díly, ale kdybych měla knihu číst, tak by mě tak nebavila a asi by mi zabrala o dost delší čas. Hodnotím neutrálně. 3*
(SPOILER) Ke knížce jsem se dostala skrz čtenářský klub. Moc jsem si od ní neslibovala, protože anotace mě nijak zvlášť nezaujala. Navíc zrovna procházím čtenářskou krizí a 400 stran je přeci jen dost. Knížka je zařazená mezi fantasy, ale mně už od prvních stránek připadala spíš jako scifi. A tento pocit mě neopustil ani po zbytek knihy. Ze začátku mi příběh taky hodně připomínal Alitu. Pak se tedy víc odklonil k fantasy a tématu Popelky. Zhruba do poloviny knížky jsem stránky hltala, ale pak mi už bylo jasné o co vlastně jde, přestože se autorka snažila všechno strašně držet v tajnosti. No, moc se jí to nedařilo. Zhruba od půlky jsem se přistihla, jak některé věty úplně přeskakuju a k něčemu jsem se musela pak i vracet. Závěr byl poněkud přehnaný, kdyby nemusela hlavní hrdinka přežít do dalších dílů, věřím, že by ji už někdo zabil. Příležitostí tam bylo víc než dost. Taky mi přišlo hodně trapné její vzezření na plese.
Celkově mám z příběhu smíšené pocity. Z části čtivé, z části předvídatelné, z části vykradení/inspirování se jiným příběhem a občas také natahovaná nuda.
Kniha mě nezaujala natolik, abych se pustila do dalších dílů. Nicméně pokud by se mi dostal do rukou závěrečný díl, asi bych ho prolétla, abych věděla, jaká epická bitva se nakonec objeví. Dala bych takových 3.75*
Tuhle příručku už žádnému mladému chovateli nedoporučuji číst, protože je hodně zastaralá. Jsou v ní rady jako "chyťte si myšku sami; pořiďte průhledný plastový box nebo akvárium, abyste ji mohli pozorovat; přenášet ji můžete venku třeba v kapse nebo ve skleničce s dírami; a vytahujte ji ven za kořen ocasu."
NIC Z TOHO PROSÍM NIKDO NEDĚLEJTE! Na internetu je spousta aktuálních rad, jak se o hlodavce postarat.
Knihu jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě, ale bohužel jsem ji nepochopila. Má jít o humorné povídky, ale jestli jsem se za celou dobu zasmála jednou? Maximálně u klobouku do čtverečku. Asi holt dřív jel jiný humor. Kdo ví.
(SPOILER) Zatím nejslabší ze všech dílů, které jsem od Hazelwoodové četla. Těšila jsem se na chemické prostředí, ale toho je tam bohužel jen poskrovnu. Většinu knihy jsem měla problém s tím, jak se Rue pořád ujišťovala v tom, jak se společensky neobratná, místo toho, aby se s tím pokusila něco udělat. Taky mi nepřišlo moc reálné, že by se do ní Eli tak strašně rychle zakoukal. Ta chemie mi mezi nimi prostě nějak neseděla, přestože se nám to autorka snažila opravdu řádně prodat. Škoda no. Další romantiku od ní bych ráda četla v duchu zlaté střední cesty. S chemií, jakou měli všechny předchozí páry, ale s alespoň takovými financemi, jaké měla Rue, aby se to zase nemotalo jen kolem toho, že doktoranti žijí ze vzduchu.
(SPOILER) Do knihy jsem se pustila v náročnějším období a bylo to poznat. Kdybych totiž příběh četla jindy, určitě bych si mnohem lépe užila hezky vystavený svět i zajímavé a nevšední postavy. Příběh měl pár hluchých míst, ale jinak se mi opravdu líbilo, jak moc es z rukávu dokázal Kaz tahat. Rozhodně mě taky překvapilo Jasperovo nadání, ale ze všech nejvíc jsem si oblíbila Ninu. A jsem zvědavá, jak se příběh rozvine v dalším dílu. 4*
(SPOILER) Absolutně nejsem cílovka. Zvolila jsem jen kvůli čtenářské výzvě. Pokud bych ale četla se svým dítětem, asi by mě to trochu zklamalo, u takové knížky bych čekala, že se nakonec ty dveře k moři vážně otevřou.
Tak já nevím, připadá mi, že Paolinimu ty konce prostě nejdou. Tohle bylo až nesmyslně překombinované. Navíc většina scén byla málo uvěřitelná. Moc nevím, co k tomu říct. Odkaz dračích jezdců je moje nejoblíbenější série, ke které se ráda a pravidelně vracím, ale tohle? Tohle bude nejspíš série, ke které se už nikdy nevrátím.
(SPOILER) Když porovnávám hodnocení tady a na Goodreads, tak je to docela rozdíl. Trochu jsem se toho nízkého hodnocení bála, ale úplně zbytečně. Jasně, jsou tam pasáže plné klišé a nekonečného ujišťování se v něčem, ale dá se to tolerovat.
Čechy asi muselo zklamat, jak moc tradičních věcí se tam snažila autorka nacpat. Pro nás vlastně nejde o nic závratného, jenomže to není jen knížka pro Čechy. Sice to trochu bylo jako z průvodce, ale podle mého se autorka snažila vyjádřit, jak moc Česko miluje a že je tu tolik různých možností, co dělat a tolik různých chutí, které se dají ochutnat, aby tím do naší země přilákala co nejvíce návštěvníků a to se mi sakra líbí. Takže mi ani nevadí, že je tu romantická linka trochu upozaděná. Přecejen už byli manželé, takže nejde o žádné vzrušení během prvního poznávání se. Podle mě vhodně zvolená dvojice a už se těším, kdo bude jako ústřední postava v další knize.
PS: trochu mi vadilo, že nejdřív Steva vykreslila jako spolehlivého a milujícího, byť trochu nudného, ale pak na něj nakydala špínu.
PPS: hodně jsem se zasmála té jejich degustační procházce... Že po všech těch těžkých českých jídlech zvládli pokračovat někam dál.
Jakmile tato kniha vyšla, okamžitě jsem si ji musela pořídit, protože je to přece Paolini a všechno z jeho pera musí být přece boží... jenomže... Knihu mám už 4 roky a teprve teď mám příběh za sebou a to jen díky audioknize.
Tehdy jsem se do ní pustila, ale už tuším u druhé kapitoly jsem ji odložila, protože mě prostě nechytnula.
Teď díky audiu ji mám konečně za sebou, ale bohužel, původní dojem přetrvává. Podle mě Kira není vhodným materiálem pro ústřední postavu. Na to, čím si prošla a co všechno provedla mi přijde, že to prostě bere nějak moc nalehko. Nevěřila jsem ani vztahu s Alanem, přišlo mi, jako by se prostě rozhodla být s ním, jen aby nebyla sama.
V příběhu se neustále opakovalo slovo "fraktál", což mě dost iritovalo. Taky jsem si u spousty situací vůbec neuměla představit, co se tam vlastně děje a díky tomu jsem se pak ani do toho děje nevžila.
Co mi taky vadilo, byl hlas samotného Kajetána. Celou dobu to bylo jako uspávání hadů, takže jsem většinu příběhu měla puštěnou v rychlosti 1,5x, abych u toho neusínala, což se mi párkrát stejně podařilo a já se pak musela vracet.
Rozhodně nejvíc mě bavily části s Gregorovičem a pak Falconim, ale jinak bohužel fakt nic moc dojem. Podobný dojem jsem měla i u Murtagha... Jako by autorovi došla kreativní slina a teď prostě psal něco, jen aby psal a to je tak velká škoda!
(SPOILER) Oproti prvnímu dílu podstatně slabší. Líbil se mi hlavně začátek, kdy mezi nimi panovala nevraživost. Jenomže jakmile odpadla, tak jsem se do příběhu nějak nedokázala naplno ponořit. Přišlo mi, že autorka nejlepší nápady vystřílela na Jasona a Oliv, takže jí pak u Adama s Lucy poněkud docházel dech. Taky hodně věcí a scén byla do příběhu dost na sílu natlačená, jen aby v knize probíhalo víc drama. Například to s Jamesonem.
Na druhou stranu se mi líbilo, že bylo v příběhu zakomponované i malé dítě. A co si budem, Aiden byl prostě správňácký od začátku až do konce. K prvnímu dílu se určitě jednou za čas budu vracet, ale u tohoto si zatím nejsem úplně jistá.
(SPOILER) Nejsem si moc jistá, jak tuto knihu ohodnotit. Pokud by šlo o příběh vsazený do prostředí naší planety, tak řeknu, že je to nudný průměrný příběh... Ale tím, že byl příběh vsazený k barbarům dostal aspoň trochu švihu.
Nicméně oni zmínění barbaři mi přišli jako obšlehnutí Avatara. Taky chování postav bylo opravdu nelogické. Kdybych se já ocitla na cizí planetě, tak bych určitě po osmi dnech nebyla nejšťastnější s mimozemšťanem, který mě zbouchnul. Podle mě prostě všechno přijali až nad očekávání dobře. Nejvíc mě bavila jazyková bariéra a zkoumání odlišností. Nicméně bariéra se pak taky odstranila a už to nebylo ono.
Děj se na všech těch stránkách taky hledá dost obtížně. Více méně tam vlastně ani žádný není. A nemůžu ani říct, že by uměla autorka nějak hezky popsat to prostředí. Více méně se spoléhala na "nějaký a jakýsi" atp.
Pozitivem je, že příběh fakt rychle utíkal a za jeden den jsem ho měla přečtený. A to i přesto, že byla na konci dle mého úplně zbytečná novelka.
(SPOILER) Do knihy jsem se pustila kvůli čtenářské výzvě - téma rodinná tajemství. Byla mi totiž doporučena jako skvělá.
Musím uznat, že se četla opravdu hezky a svižně, jenomže až téměř do konce jste vlastně vůbec nic nevěděli. Všichni byli strašně tajemní a to mě prostě nebavilo. A knížka nakonec končila vlastně skoro na začátku. Navíc mělo být hlavní hrdince 16 let, ale chovala se tak na 13.
Nejvíc jsem se zasmála u: "Už zase jsi mluvila s tím výklenkem, Gwendolyn."
A nejvíc jsem se mlátila neštěstím do čela u: "Neumí francouzsky" ... "To je vše na chybějící slovíčko." ... "Bohužel byla na chybějící slovíčko připravována špatná dívka" - Tohle je na straně 228 z 335, takže dost daleko v knize na to, aby se pořád nemluvilo narovinu.
Nejvíc z knihy jsem si asi zamilovala Leslie. Po dočtení jsem si nechala vyspoilerovat další dva díly a musím říct, že pár věcí mě opravdu překvapilo, nicméně asi ne natolik, abych si další dva díly chtěla přečíst.
