Murtagh

(SPOILER) První polovina příběhu se mi líbila - scéna v hostinci sice zrecyklovaná z dříve vydané série povídek, ale absolutně skvělá. Události z Gil'eadu mi trochu připomínaly pohádku O kohoutkovi a slepičce ("abys ulovil rybu, musíš napřed ukrást zlatou šupinu"). Bylo to ale celkem zábavné. Druhá část knihy by se však dala popsat jako nepřetržité delirium hlavního hrdiny - rozvleklé a těžkopádné. Částečně to spravil až konec, který naznačuje možnost dalšího pokračování.

Za mne již dost přitažené za vlasy. Bůh ze stroje kam se podíváš a až moc nadpřirozena. Spíše samostatný příběh, než pokračování jako takové.

25.01.2026

Chudák Murtagh a Trn :-(. Fandila jsem jim, i když si za něco mohl Murtagh i sám. Tak půlka knihy je super, ale část s čarodějnicí je taková depresivní a pak je najednou moc rychle konec. Počítám, že bude ještě pokračování.

Paolini dospěl a zřejmě i ztratil něco z té úžasné fantasie, kterou měl, když coby asi patnáctiletý začal psát Eragona.
I já jsem o dvacet let starší, než když jsem hltal první díl a pak nedočkavě čekal na vydání každého dalšího dílu (a většinou přečetl za dvě noci a v práci pak usínal..). Možná i těch dvacet let změnilo mé vnímání příběhu, ale přesto, návrat do Alagaësie není takový, jak jsem doufal. Není špatný, to rozhodně ne, ale je to jiné.
Série Eragon byla epický výpravný vygradovaný příběh from zero to hero, jenže Murtagh se hlavně babrá v minulosti a rochní se v sebelítosti a zbytečných úvahách cobykdyby.
Větší část mě bavila, ale jako celek Murtagh nedosahuje čtivosti a spádu "prvních" čtyř dílů.

I přes menší kulervoucnost byl návrat do známého světa příjemný a přiznejme si to, hodně protkaný nostalgií.

Stále jsem tak trochu doufal, že série Odkazu dračích jezdců čtyřmi knihami neskončí nadobro.
S velkou radostí jsem se tedy pustil do nejnovějšího přírůstku.
Bohužel, při čtení přišlo poměrně nemilé zjištění, že velká část knihy jsou opakující se vzpomínky a "ubrečené vratky" k předchozím dílům a příběhu. Čekal jsem spíše "pokračování" událostí z Alagasie - s novým hlavním hrdinou, novým pohledem, možná novým stylem.
Mé úvodní zklamání trochu napravilo pozdější rozjetí zajímavého příběhu v druhé polovině knihy.
Sečteno, podtrženo - dobré. Styl psaní mi i nadále seděl, návrat k této sérii mě po letech potěšil.

(SPOILER) Paolini je můj fantasy a scifi oblíbenec. Není to velikán jako Tolkien nebo Clarke, ale sedne mi jeho styl psaní a vyprávění. Navíc návrat do Alagaesie byl pro mě jako návrat domů po letech odmlčení. Ovšem příběh Murtagha mi oproti příběhu o Eragonovi přišel více surový a drsný jako by si oba s Trnem už nevytrpěli dost. Strašně doufám v pokračování a nějaký epický boj, znovusetkání s Nasuadou a Eragonem a celkově alespoň trochu šťastný konec pro Murtagha s Trnem. Bylo by uklidňující vědět, že neskončili jako odpadlíci navždy.

Kniha Murtagh od Christophera Paoliniho pro mě byla návratem do Alagaësie, který jsem si chtěla užít, protože Paolini píše opravdu geniálně a jeho styl mě baví od začátku. Oceňuji, že jsme se mohli dozvědět, jak pokračuje příběhová linie po Eragonovi, i když sám Eragon v knize už není tolik přítomný. Problém ale nastává u hlavní postavy. Murtagh mě nebavil už jako vedlejší postava v předchozích dílech a v tomto pokračování, kde se stává ústředním hrdinou, mě bohužel neoslovil vůbec. Nepřišel mi zajímavý ani zábavný a nedokázal udržet moje nadšení pro děj. Celkově je kniha skvěle napsaná a vidět, že Paolini své řemeslo ovládá, ale pokud vám Murtagh neseděl už dřív, pravděpodobně vám nebude sedět ani teď – a mně se to potvrdilo.

Někdy přistane v životě něco tak nečekaně čerstvého, že si člověk říká, jak tohle mohl doposud přehlížet, protože tahle záležitost si na nic nehraje a přitom šplhá po žebříčku oblíbenosti rychleji než ranní káva stíhá rozhýbat ospalé myšlenky. Jiskry tu létají elegantně jako motýli na letní louce, a přitom to vše působí dokonale promyšleně, jako kdyby někdo spojil špetku drzosti s troškou poetické elegance, která nezapáchá patosem ani přehnanou vážností. Zvláštní směsice, co se tváří nenuceně, ale ve skutečnosti udržuje pozornost pevnou jako nervy v metru při ranní špičce. Když vám něco zaplete mozek do uzlů a zároveň ho hladí po duši, není co řešit, jen se pohodlně natáhnout a nechat se unášet. Rarita, co vás naučí, jak se s grácií vypořádat i s těmi největšími překážkami, a přitom se přitom nenadřete víc než u dobré šálky čaje. Jako když v chladném dni najdete ponožky, co teplí víc než slunce, ale vypadají s grácií, ne jako výsledek ranního chaosu. Nepatří mezi věci, co se rychle zapomínají, spíš jako ten nejlepší vtip, co se vypráví pořád dokola.

Výborný, super. Nutně bych potřebovala pokračování. Napínavé až do konce. A vůbec nevadilo, že už je to tak dlouho co jsem četla ty předchozí díly.

Murtagh fňuká a fňuká.Nebylo to špatné ale s odkazem dračích jezdců se to nedá srovnat.

03.11.2025

Touha přečíst si Murtagha byla důvodem, proč jsem si po letech celou sérii přečetla znovu od začátku. Tedy naštěstí poslechla, protože to bylo opravdu mnoho hodin poslechu! Stále je to klasická výpravná fantasy sága a popisů je tu spousta, ale to má autor zřejmě už v popisu práce. Na rozdíl od předchozích dílů je ale Murtagh psaný tvrdším stylem, s temnějším prostředím i méně povedenými hrdiny.
Počátek je velmi rozvláčný, točí se vlastně jen okolo Murtagha, který je na moje gusto “ukňouraný”. Od okamžiku Nal Gorgothu už mají sice popisy trochu šťávu, přesto je hlavní hrdina daleko méně sympatický než byl v době, kdy se poznal s Eragonem. Osobně mi připadá nevyrovnaný, melancholický a přitom tvrdohlavý trubka který se často lituje, má víc štěstí než schopností a ani náhodou není tak charismatický, jak si ho pamatuji z dřívějška. Navíc dokola se opakující model jeho chování je otravný a na čtivosti nepřidá.
V knize mi opravdu chybělo prostředí, kde jsem se potkávala s elfy, trpaslíky, urgaly a kočkodlaky. Jako by ten magický svět ztratil své kouzlo a vybledl. Sice se tu mihne pár zotročených trpaslíků, výrazná postava urgala a pak hlavní záporák - čarodějnice z rodu člověkoelfa, jinak ale skoro nikdo zajímavý. Z nových postav mi dokonce Bahnotlam připomněl Tři zlaté vlasy Děda Vševěda, kdy musí hrdina postupně plnit úkoly, aby se dopracoval ke zdárnému cíli. Úkoly dost nesmyslné a trapné, pochopitelné tak v pohádce pro malé děti. Jediná opravdu povedená postava byl urgal a Murtaghův pokrevní bratr Uvek. Ten se mi líbil moc a do budoucna má určitě potenciál.
Knihu nevnímám jako pokračování Odkazu dračích jezdců, jsem z ní vlastně dost zklamaná a asi mě už další osudy Murtagha ani nezajímají.
Stručně: zklamání

Murtagha jsem sice četla opravdu dlouho kvůli další malé krizi, ale vlastně jsem si ho hrozně užila. Děj má spád, pořád se něco děje. Je tu plno překvapivých momentů a zvratů, které čtenáři nedají vydechnout. Klidný začátek nečekejte, tady se zápletka rozjíždí od první stránky. Napětí se stupňuje, otázky přibývají, až nakonec zjistíte, že tentokrát je ve hře něco mnohem většího než doposud.

Nejvíc asi oceňuji postavy. Murtagh je opravdu komplexní postava. Má spletitou minulost, která ho velmi ovlivňuje. Ale i přesto, jaké všechny rány mu život uštědřil, se snaží zůstat sám sebou. A stejně tak Trn. Mezi těmi dvěma je krásný vztah, i když trochu jiný a založený na maličko jiných věcech než u Eragona a Safiry, ale o nic méně hluboký, ba naopak, možná i hlubší. A dochází u nich i k velkému přerodu, společně vzdorují strachu a společně rostou. Je mi sympatický vztah, který vzniká mezi Murtaghem a Nasuadou. Doufám, že v pokračování bude více rozvinut, oba by si zasloužili najít štěstí.

Paolini je opravdu skvělý vypravěč. Jeho text (i když v překladu) je svižný, dobře se čte. Líbí se mi, že tu zůstává věrný stylu, kterým psal již předchozí knihy této série, zachovává jakousi pohádkovost i když se zvětšuje rozsah i vážnost jeho textu.

Už se nemůžu dočkat pokračování. Myslím, že se máme opravdu na co těšit.

Trvalo mi než mi to zapadlo do sebe, protože už je to dávno, co jsem četla Eragona. Měla jsem ho hodně ráda. A tohle se mi taky líbilo, i když některé části mi připadaly hodně dlouhé. Myslím ale, že to byl takový pěkný návrat do tohohle světa a určitě bych si přečetla i další knihy, jenom to není srdcovka.

Se synem nás to velmi bavilo, více než předchozí díl série. Murtagh byl vždycky zajímavá a tajemná postava, kniha o něm byla výborný nápad.
Kdo má rád tento žánr, bude spokojený.

Chvílemi mne čtení ohromně bavilo, chvilkami jsem se utápěla v rozvlačném popisu scény, kterou si nakonec ani pořádně nepamatuji a jen jsem se přes ní musela dostat, abych knihu dočetla. Přitom myšlenka návratu do známého světa, rozvinutí příběhu významné vedlejší postavy a základní dějová linka je dobrá. Jen ty kostrbaté kudrlinky ve vyprávění... Ale případné pokračování si zas koupím a přečtu.

Po katastrofe, ktorou bola Paoliniho predchádzajúca kniha zo sveta Alagaesie a do istej miery aj Inheritance som šiel do Murtagha s veľmi nízkymi očakávaniami a veľkými obavami.
Našťastie sa však autor dokázal do istej miery vyvarovať predchádzajúcich chýb, a aj keď magický systém ktorý si vymyslel v spojení s drakmi v podstate trivializuje akékoľvek iné snaženie postáv, dokázal napísať príbeh ktorý má hlavu a pätu a dokonca rozvíja svet rozumným spôsobom.
Ak sa k Murtaghovi a Tŕňovi ešte v budúcnosti vráti, rád si ich dobrodružstvá prečítam.

Pokračování Odkazu dračíh jezdců!
Parádní věc, ale bohužel mě to trošku sklamalo. Kniha celkově byla temná a plná tajemství. Tyto tajemství byla temná a prastará, a v průběhu knihy jste se je dozvěděli. Naprosto vám změní pohled na celou Alagaësii a děj v Eragonovi. Ale teť k tomu co mi na knize vadilo. Příběh celkově byl omezený. Abych vám dal příklad: děj Eragona se odehrával po celé Alagaësii. V Du Weldenvarden, v Beörských horách, na poušti Hadarak, na ostrově Vroëngard a v různých městech. Navíc byl doplněný příběhy o tom jak Roran utíká z Carvahalu a o tom jak Nasuada vede Vardeny. To příběh značně zvětší. Navíc tam bylo spoustu duležitých postav. Zatímco Murtagh se odehrává většinou v Gileadu a v Nal Gorgoth. Postav bylo strašně málo a děj byl pouze o Murtaghovi a Trnovi. To mi celkem vadilo. Ale teť k jiné věci. Murtagh nám otevírá nová poznání o Alagaësii, zvlášť ta temná. Pátráme po minulosti Galbatorixe a Křivopřísežníků. Co se vám předsaví když řeknu "největší stvůrá Alagaësie" Pravděpodobně Galbatorix, ale co když vám řeknu, že se mýlíte. Že se hodně, hodně mýlíte. Galbatorix a všechno zlo co provedl byla jen zástěra něčeho mnohem většího! Všechno zlo Alagaësie byla jenom předehra opravdové apokalypsy! Za vším totiž ztálo něco mnohem, mnohem horšího...

Přesně jak píšou někteří ostatní, první polovina knihy se táhne a musím přiznat, že jsem uvažovala o tom, že ji odložím. Jakmile se ale dostanete do části s názvem Nal Gorgoth, kniha nabere neskutečný spád a už ji nepustíte z ruky. Doporučuji vydržet pomalý start, ten závěr opravdu stojí za to.

No.. nevím, rozporuplné. A i když budu hodně kritický, tak se mi to přece jen moc líbilo - protože návrat do světa knih, které jsem jako dítě miloval je prostě výjimečná událost.
Byl jsem na knihu moc natěšen, postavu Murtagha a Trna jsem měl moc rád už od Eragona. Potenciál byl ale myslím nevyužit. Do dojmu z této knihy se hodně vtírá radost z návratu do Alagesie a čtení o dračích jezdcích, urgalech, kočkodlanech apod.
Mám hned několik problémů. Děj se místy příšerně vleče a nebyl jsem si ani moc jist o motivacích postav a kam to vlastně celé spěje a proč to nešlo udělat méně kostrbatě.
Murtagh je často opravdu příliš ufňukaný a také příliš tvrdohlavý a časté opakovaní těchto myšlenkových pochodů je otravné.
Bahnotlam mě zaujal, ale celá ta sekvence o plnění úkolů, aby se postava dostala dál a k dalšímu úkolu a nakonec k bossovi opravdu připomíná PC hru a člověk se trochu ztrácí, proč to celé dělá.
Mám také problém s pravým jménem starověkého jazyka - jako na jednu stranu je to ultimátní zbraň pomocí které jde vyřešit téměř cokoli, ale na druhou stranu se ukazuje, že je Murtaghovi často k ničemu protože nějaký zádrhel.. ve výsledku mě mrzí, že Murtagh často vypadá spíše jako neschopný paličatý malancholický ňouma, který má mnohem více štěstí než rozumu - rozhodně jiná postava než jak si ji pamatuji z knih o Eragonovi.
Jak se píše v jiném komentáři - na závěr opět jedna přesílená bestie a problém, jak se s ní vypořádat - vlastně nic zas tak nového..
Ale Uvek mi přirostl k srdci a pokrevní bratrství je super nápad s potenciálem.