Slezadav
komentáře u knih
Konec dětství
Arthur Charles Clarke
Slavný Clarkův román Konec dětství u mě bohužel zůstal trošku za očekáváním. Ačkoliv přináší skvělé úvahy a koncepty, forma kterou tak činí byla pro mě velmi nezajímavá, až nudná.
Většina postav, se kterými se tu setkáváme je zobrazena povrchně a k nikomu jsem si nevybudoval zvláštní vztah. Děj tady není téměř žádný, rozvíjí se jen hlavní myšlenky reakce lidí na příchod a následnou "vládu" Suverénů. Některé vhledy byly fajn a poskytnuly látku k přemýšlení, jiné mi připadaly docela mimo a s autorem v představě vývoje lidstva nesouhlasím.
Od Clarka jsem dříve četl Setkání s Rámou, které mě uchvátilo a Vesmírnou odysseu, která mi přišla příliš pomalá a nezáživná, ač hluboká. Konec dětství se více podobá spíše odyssee, což je za mě škoda. Téma jakési ascendence je určitě zajímavé a nebránil bych se dalším spravováním, nicméně z nápadů, které tu Clark prezentuje se určitě dal udělat román zábavnější se stejně hodnotným poselstvím. Dávám průměrné hodnocení, ale na Clarka jsem rozhodně nezanevřel.
Lady Fuckingham
Oscar Wilde
No, co na tenhle škvár říct. Čekal jsem něco jako erotický román, ale ouha, tohle bylo prostě a jednoduše porno. Příběh prakticky žádný, krom zběžně naznačeného rámce, zato neskutečných čuňáren přehršel. Často hnaných do zbytečně nadsazovaných extrémů. Daleko více by mě bavil opačný poměr, tedy 90% příběhu a 10% orgií. Jediné, co mohu označit za pozitivum je fakt, že lidé v 19. století byli v sexuální oblasti o něco vynalézavější, než jsem tušil. Na mou obhajobu jsem nad tím nikdy nikterak nepřemýšlel a při zpětném pohledu to asi dává smysl.
Doteď nevím, proč se u nás tak uchytil hoax, že autorem je Wilde, nikdo kromě Čechů si to zřejmě nemyslí. Podle mě si to jednou někdo vymyslel, od té doby se to u nás vydává pod Wildeovým jménem a autor tohoto vtipu se nejspíš už v hrobě za břicho smíchy popadá. Dávám 2 hvězdy, což je minimum pro něco, co jsem dočetl až do konce. Dočetl jsem to jen díky tomu, že to bylo krátké, což se nedá říct o většině nástrojů v knize popisovaných.
Tráva
Anya Martin
Kraťounká hororová jednohubka, která mi nepřipadala nikterak špatná, ale na druhou stranu asi ničím úplně nezaujala. Hlavní hrdinka Sheila byla svým způsobem sympatická až do chvíle, kdy se začaly v příběhu objevovat různě podivné a podle mého zcela zbytečné sexuální scény. V té chvíli mé sympatie ztratila.
Věřím, že by příběhu prospěl trochu pozvolnější přístup. Delší období oné záhadnosti a budování hrůzy. Celé to bylo takové hodně z rychlíku a tolik potřebné napětí mi prostě scházelo. Náměty a inspirace byly dobré, jen by si tenhle příběh zasloužil trochu více péče. Za mě průměrné hodnocení.
Výpadek systémů
Martha Wells
Úvod do Robokatovy série se mi velmi líbil. Jasně, že kniha není stoprocentně perfektní, ale já se při čtení bavil královsky.
Robot, který se zbavil nutnosti poslouchat řídící systém a stal se tak sebeuvědomělým není sice zcela originální téma, ale nadchlo mě, že celý příběh vnímáme právě pohledem robota. Kniha je velmi krátká, ale příběh má potřebnou hloubku pro toho, kdo ji hledá. Obsahuje napětí, akci a skrze útrpné sociální interakce robota místy i vtipná.
Konec mírně překvapivý, ale smysluplný, který pěkně otevírá prostor pro pokračování. Celkově dávám 5*, přestože ideální to není a při hodnocení pokračování budu asi přísnější. Každopádně Robokat bavil a zařazuje se mezi mé oblíbené postavy.
Proces změny
Martha Wells
Z Robokata se už pomalu začíná stávat jedna z oblíbených sérií. Druhý díl sice o trošku slabší, než první, přesto stále nadprůměrně zábavná četba.
Přiznávám, že mě bavila spíše dějová linka, která z pohledu celé série bude nejspíš podružná a Robokatovo bádání po vlastní minulostí mi připadalo takové nemastné, neslané. Být kniha o kousek delší, asi by mě začala iritovat "postava" ARTa, u které mám pocit, že obsahuje množství logických děr.
I přes zmíněné nedostatky klady jednoznačně převažují. Hlavní postava je zábavná, občas vtipná a"Proces změny" je naprosto výstižný název knihy. Jsem moc zvědavý, kam Robokatovy osudy povedou dál.
Chybný protokol
Martha Wells
Chybný protokol byl pro mě zatím nejzábavnější díl této série. Bylo by chybou hodnotit tuto knihy a vlastně celou sérii jako nějaké vážné sci-fi. Jde především o čistě nenáročné a zábavné čtení. Takový sci fi brak.
Nechyběla hromada akce, soubojů, špionážních zápletek, napětí a zvratů. Bavily mě Robokatovi ironické poznámky i otázky vztahů robotů a lidí (jakkoliv povrchní zde zpracování bylo).
Co mi na hlavní postavě dlouhodobě nesedí je posedlost seriály, která se už opravdu začíná zajídat. A předstírání, že robot na sledování seriálů a čtení knih potřebuje stejně času jako člověk. Nicméně podobné nedokonalosti k braku patří a mě tenhle díl prostě neskutečně bavil.
Pět hvězdiček pro nenáročnou sci-fi akci plnou zvratou. Pokud k Robokatovi budete přistupovat s otevřenou myslí a nečekat žádnou hloubku, tak si ho prostě musíte zamilovat.
Strategie úniku
Martha Wells
Je mi líto, že dávám knize z této série pouze 3/5, ale na víc to u mě tentokrát nebylo. Bohužel začínám mít pocit, že děj je velmi podobný tomu, co se dělo v předchozích dílech. S nějakým odstupem mi určitě začnou splývat.
Jako u předchozích knih v sérii i tady je silnou stránkou spousta akce, napětí a trefných poznámek. Ani vyprávění z pohledu robota zatím neomrzelo. Krutý vesmír ovládaný korporocemi bez špetky skrupulí, kdy peníze jsou vždy na prvním místě je také fajn koncept.
Je škoda, že se autorka nedokázala vymanit z už trapného zmiňovaní seriálů na skoro každé stránce. Co mi vadilo u série ai dříve, ale tady to doznalo vrcholu je nelogičnost některých situací, kdy se Robokat chová čistě jako člověk a ne stroj. Typickým příkladem je scéna, kdy si pochvaluje velkou obrazovku na sledováni seriálů. Opravdu roboti ke sledování seriálů potřebují obrazovku a musejí je "sledovat" v reálném čase? Robokatovo hackování úplně všeho je také nesmyslné, stejně jako zajištění si "nenápadnosti" mazáním dat z kamer. Fakt nenápadný no.
Akce a vtipné poznámky dobré, ale bohužel tajle série to se zjednodušováním začíná přehánět a dost silně kašle na logiku. Střet myslí nejspíš vyzkouším ze zvědavosti, jestli delší román z tohoto světa bude pokračovat ve stejném duchu, nebo přidá trošku na realističnosti a vážnosti. To co bylo moc dobré napoprvé a napodruhé se tady už opravdu přejídá.
Misery
Stephen King
Ještě nikdy jsem nečetl od Kinga špatnou ani průměrnou knihu. Vždy byla dobrá, nebo skvělá. Misery se řadí jednoznačně mezi ty skvělé.
Naprosto úchvatný komorní thriller, který se odehrává prakticky v jediné místnosti. Popisy psychických pochodů vězněného spisovatele jsou prostě lahůdka. A ve chvíli, kdy si čtenář myslí, že peklo ústává a vše se začíná obracet k lepšímu, tak ho Annie zase pěkně usadí. Mimochodem Annie se zařadila k mým oblíbeným záporákům. V téhle kategorii mám pro šílence trochu slabost.
Jediné, co bych na románu asi změnil, kdybych mohl jsou úryvky z psané knihy. Nebylo jich moc, přesto šlo o pasáže, které mě příliš nebavily a vytrhávaly mě z příběhu.
Dávám plné hodnocení knize, která se u mě zařadila mezi oblíbené Kingovky. Vzhledem k diskomfortu, který mi při čtení způsobovala se nebojím Misery řadit až do hororového žánru. King nám v této knize opět dokazuje své mistrovství jak v thrilleru, tak hororu.
Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Post apo román, ve kterém se lidé po zničující nukleární válce ukryli do metra. Sledujeme cestu hlavního hrdiny Arťoma, který ve snaze zachránit metro před invazí "ďáblů" putuje sítí metra a setkává se při tom s různými frakcemi zastávajícím i různé ideologie.
Kniha se mi celkově dost líbila, velmi oceňuji zejména velmi dobře vykreslenou neutěšenou atmosféru temných tunelů a ne o mnoho prosvětlenějších stanic. Z počátku mě bavilo i Arťomovo putování a setkávání s různými osobami. Nicméně v tomto ohledu toho bylo možná až příliš a zatimco na začátku byla náhodná shledání, která putování posouvala dál zajímavá, postupně se stávala rutinou a některá mi připadala už trochu odfláknutá. Jakoby ve zrychleném filmu (zejména stanice s krysími závody a následný průchod Hanzou). Asi bych ocenil trochu více akce a méně konverzací nad ideologiemi jednotlivých stanic. Těch je možná až příliš, jsou tam fašisti, komunisti,satanisti, fanatičtí křesťané apod. Ze všech skupin mě jednoznačně nejvíce bavily stoupenci Velkého červa. Líbily se mi také mysteriózní elementy, kdy ne vše bylo vysvětleno a spoustu toho zůstalo zastřeno rouškou tajemna.
Myslím, že i závěr se autorovi docela povedl a celkově dávám solidní 4/5. Nemám sice akutní nutkání ihned sáhnout po dalším díle, ale v budoucnu mě určitě nemine.
Metro 2034
Dmitry Glukhovsky
O něco slabší, než první díl. Zejména zbytečné mi připadaly pasáže, kde postavy filozofovaly/snily/vzpomínaly. Ano, byly tam i dobré momenty, ale celkově by knize prospělo, kdyby byla více akční a méně ukecaná.
Už není přikládána tak zásadní role různým ideologiím l, které jednotlivé skupiny stanic vyznávají, což je mírné plus. Na druhou stranu si častokrát autor hodně usnadňuje práci, aby tyto věci nemusel řešit (diplomatický pas je vstupenkou všude). Pryč je ta ponurá atmosféra plná strachu z neznámého. V tomto díle postavy cestují mezi stanicemi většinou bezproblémově a rychle a dokonce je k vidění něco, co v prvním díle bylo považováno za naprosto nereálné - funkční vlak.
Jednotlivé postavy jsem si také příliš neoblíbil, snad až na Homéra, který měl tendence se chovat celkem rozumně. Velmi se mě bavil velitel stanice, který v obavách o své místo/život zatajoval svému velení fakta, která mohla mít zcela fatální důsledky. Škoda, že tahle postava měla jen pár replik.
Metro 2034 není kniha vyloženě špatná, ale žádný zazrak to také není a od prvního dílu došlo k poklesu kvality. Dávám průměrné 3* a doufám, že třetí díl se bude spíše podobat prvnímu.
Metro 2035
Dmitry Glukhovsky
Kniha dvou rozdílných polovin. Předchozí díl, Metro 2034, byl nemastná a neslaná slátanina a já doufal, že závěr trilogie bude lepší. Ještě v polovině knihy to ovšem vypadalo, že 2035 bude naopak ještě slabší a byl jsem připraven hodnotit pouze dvěma hvězdami.
Pryč je atmosféra prvního dílu, kdy si nikdo nemůže být jistý, co na něj v tunelu čeká. Tady se všichni pohybují metrem prakticky bez obtíží. A když se přece jen nějaké vyskytnou, jde to po povrchu. Pryč jsou totiž zákeřní mutanti i příliš jasný sluneční svit. Byl jsem velmi zklamán tím, jaké dějové brnění Arťom dostal. Příběh naprosto ztratil šťávu. Cokoliv špatného se hlavnímu hrdinovi dělo bylo odsouzeno k nezdaru, protože čtenář ví, že na konci kapitoly Arťoma zachrání nějaký stupidní Deus ex machina. Fakt těch zázraků je tu plno. Spousta postav se chová naprosto nelogicky, dialogy jsou zmatené a často nic neřešící. Vytáčely mě absurdně časté pasáže s nedokončenými větami. Opravdu velký špatný.
Druhá polovina knihy byla ovšem znatelně odlišná. Místo trapně béčkového akčňáku se posouvá k dystopickému románu s mnoha myšlenkami se kterými se hodně ztotožňuji a jejichž formulace mnou bude ještě nějakou dobu rezonovat. Autor velmi pěkně zaplétá čtenáře do pavučiny propagand a lží, aby v plné nahotě odhalil základy fungování nejspíš nejen postapo společnosti. Myslím, že volbou o něco drsnějšího konce by poselství knihy mohlo být ještě silnější, ale lidé asi opravdu potřebují spíše pohádky.
Opravdu jsem nečekal, že mi bude líto, že dávám pouze 3/5, ale kniha jednoduše obsahuje strašně moc pasáží, situací i postav, které autor jednoznačně nezvládl. Proto přetrvávají smíšené pocity, což je rozhodně škoda, protože myšlenky Glukhovsky prezentuje parádní. Celou sérii hodnotím nakonec také jako průměr. Kniha, která by kombinovala atmosféru a akci prvního dílu s poselstvím a myšlenkami toho posledního by byla excelentní.
Rybář
John Langan
Zajímavá hororová knížka v Lovecraftovském stylu. Členěna je na 3 části, přičemž prostřední část reprezentuje vyprávění příběhu, který se údajně udál v minulosti.
Oceňuji pěkně vykreslenou atmosféru, slušné napětí v některých částech a aspekty hororu kosmických rozměrů. Bavila mě i první část, která by pro někoho mohla být jako úvod příliš rozsáhlá.
Naopak nepříjemné bylo podivné střídání používání přítomného a minulého času. Zejména vyprávění minulosti v přítomném času mi moc nesedlo. Líbilo by se mi, kdyby závěrečná část byla méně chaotická a o trošku mysterióznější. Možná mi trochu scházelo zpochybňování vlastního vnímání reality, které je dle mého zcela na místě, když někdo zažije to, co Abe. Bylo i pár scén, jejichž smysl mi unikl nebo připadal marginální(např. nalezený kámen, nebo erotická scéna).
Myslím, že tato kniha nijak zvlášť nevybočuje z kvality, na jakou jsem v tomto žánru zvyklý. Považuji ji za mírný nadprůměr, ale ke čtvrté hvezdičce něco málo chybělo. Možná malinko lepší forma vyprávění v prostřední části by dokázala s celkovým dojmem udělat hodně. Každopádně Rybář není špatný a Langanovi se nebráním dát v budoucnu ještě šanci.
Pohádkový rok s medvídky
Willeke Bakker
Ani mě, ani děti tahle kniha zrovna moc nezaujala. Medvěd Ned s různými přáteli zažívá různá dobrodružství často vázané k danému ročnímu období.
Kniha 365 mini kapitolek, kdy někdy jde o několik odstavců textu, jindy krátkou básničku. Někomu takové členění může vyhovovat, my s dcerou bychom asi více ocenili tradičnější styl.
Les mytág
Robert Holdstock
Úvodní díl Holdstockovi slavné série mě docela zaujal. Oceňuji s jakou atmosféričností dokázal autor vykreslit jak srub s okolím, tak i fascinující a neprostupný hvozd. Taktéž mytága, čili materializované archetypy z nevědomí jsou velmi zajímavým konceptem, který se pro mě plně rozvinul až úvahou o jakémsi metamytágu. Každopádně myšlenky, atmosféra, originalita jsou silné stránky tohoto díla.
Za ty slabší považuji postavy, které mi nepřipadaly propracované, jak by zasloužily a občas jednaly nepříliš logicky. Asi bych více ocenil i širší záběr a více postav, přeci jen jsem fanouškem spíše epičtější fantasy. Ani samotný děj mě nijak zvlášť nezaujal a co mi vysloveně vadilo byla autorova posedlost popisem různých pachů, často až otravně a repetitivně.
Této knize dávám 4/5, zejména za myšlenkovou originalitu, kterou mírně sráží provedení. Další díl určitě zkusím.
Lavondyss
Robert Holdstock
Les Mytág mě sice neuchvátil, ale docela se mi líbil. Je škoda, že nemohu říct něco podobného o Lavondyss. Částečně za to může asi fakt, že jsem čekal pokračování příběhu z první knihy a dostal něco jiného.
První polovina knihy je čistě v režii dívky Tallis, na kterou zvláštním způsobem působí blízký les. Bohužel už náznaky tajemnosti a záhadnosti byly odváty prvním dílem a čtenář má často pocit, že se autor těžce opakuje a snaží se stejnou věc prodat podruhé. Prakticky žádná postava kromě samotné Tallis nehraje roli a ani s hlavní hrdinkou jsem se nedokázal sžít. Veškeré její motivy mi připadaly velmi mělké a bylo mi celkem jedno, jak dopadne. Příběh téměř nepostupuje a je to jen spousta stran nudy.
V druhé části odehrávající se v tajemných zemích v lese jsem zjistil, že na poslání hrdinky mi opět vůbec nezáleží. A co je horší, měl jsem často pocit, že na něm nezáleží ani jí samotné. Příběh měl různé časové a skoky a výplně, které spíše odváděly pozornost. Za světlé stranky považuji právě některé pasáže v druhé části knihy, kdy se začal děj konečně posouvat a záhady objasňovat.
Po dočtení u mě převládá z knihy pocit slátaniny. Říkám si, jestli jde opravdu o ten stejný Ryhopský les, jako v první knize, protože působí zcela jinak, má jiné zákonitosti apod. Holdstockovi se nedá upřít velká představivost, ale bohužel v této knize na mě jako na čtenáře zapůsobit nedokázal. Zatímco k Lesu Mytág se třeba i někdy vrátím, vím, že Lavondyss už znovu číst nikdy nechci.
Les kostí (16 povídek)
Robert Holdstock
Upřímně řečeno jsem od Lesa kostí čekal víc. Možná ne od titulní povidky, která byla velmi dobrá, ale od knihy jako celku určitě ano.
Některé povidky měly zajímavé náměty i velice dobrou atmosféru, v tom Holdstock zřejmě vyniká. Bohužel jen tohle na dobrý příběh nestačí. Už u Lavondyss jsem měl pocit, že autor neustále dokola ždímá jedno a to samé téma a myšlenku. Les kostí tohle v celkovém dojmu nezměnil. Oceňuji také trochu žánrový drift směrem k hororu, to mám u fantasy celmi rád.
Některé z kratších povídek na mě působily spíše jako když si autor zkusil na rozepsání hodit náhodnou myšlenku na papír. Možná to byl záměr, ale často bylo téma zpracované příliš jednoduše až povrchně. To je asi bohužel prokletí povídkového formátu.
S postavami známými z předchozích dílů "série" se zde setkáváme jen v jedné z devíti povídek a není tudíž dle mého úplně správně tuto knihu do nějaké série řadit. Jak už to u povídek bývá, některé se líbily hodně, jiné velmi málo. Kromě titulního Lesa kostí byly za mě nejlepší Thorn a Scarrowfell. Hodnocení povídek:
Země a kámen 3*
Šaman 4*
Chlapec, který překonal peřeje 3*
Čas stromu 1*
Démon 3*
Thorn 4*
Scarrowfell 4*
Silvering 3*
Les kostí 4*
Celkové hodnocení jsou pro mě průměrné 3* a nejsem si úplně jistý, jestli chci od Holdstocka ještě něco číst. Jeho fascinace lesem a kolektivním nevědomím je sice zajímavá, ale není to asi dost dobrý základ pro vice, než jednu knihu. Jde o fantasy velmi osobitého stylu, který mi asi příliš nesedí.
Černá tma zapomnění
Laird Barron
Moje první setkání s Barronem dopadlo docela úspěšně. Víceméně to bylo přesně takové, jak jsem čekal od moderního kosmického hororu.
Velice oceňuji, že autor se v daném subžánru pohybuje s grácií a originalitou. Rozhodně nejde o nějaký pokus napodobit HPL, nebo nedej bože o něco jako fan fikci z lovecraftovského univerza. Ne, Barron má svůj vlastní svět a své vlastní hrůzy, které prožíváme skrze staříka Dona, jehož vzpomínky na život obsahují nevysvětlitelné mezery, při jejichž postupném odhalování docházíme k tomu, že jeho žena není tak úplně taková, jak se zdá. Kult Velké pijavice mě bavil, stejně jako autorův styl. Od začátku knihy je hororový prvek přítomen, ač většinou jen v náznacích, a vše do sebe začne zapadat až během posledních kapitol.
Najde se ovšem i pár věcí, které bych rád vytknul. Jednak absurdní množství vedlejších postav, které se v knize mihnou na pár stránkách a dále nehrají roli a druhak možná až zbytečnou délku románu. Přestože je téma zajímavé i hezky zpracované, ty hodnotnější pasáže by stačily na opravdu hutnou a excelentní povídku. Bohužel je zde ohromná spousta vaty, takže třeba Kingovi fanoušci budou "jako doma".
Dávám 4/5 hororu, který uspěl v tom, že jsem se cítil nekomfortně a zároveň byl originální a psaným pěkným stylem. Docela mě láká si od Barrona přečíst něco dalšího z tohoto "světa".
Zlatá Grai
Kristina Waagnerová
Na tuhle knihu jsem narazil díky skupině Knižních zavisláků, kde měla velmi pozitivní ohlasy. Popravdě jsem se celkem bál, že půjde čistě o ženskou fantasy říznutou ya prvky. Naštěstí to až tak úplně nebylo, sice hlavní protagonistka je většinu příběhu věkem v této kategorii, ale rozhodně v knize nenajdeme typická ya témata a Zlatá Grai se dá s klidem označit za knihu pro dospělé.
Co mi vadilo byly časové skoky, kdy je odstavec uveden něčím jako "uplynul rok" a občas až příliš dlouhé kapitoly. Další obtěžující věc, kterou jsem naštěstí začal ignorovat je jistá povrchnost prezentované kultury, která stojí pouze na smrtících duelech. Jak neefektivní musí pro jakékoli království být každoročně vyvraždit více než polovinu elitních rekrutů. Poslední věc, kterou zmíním jako negativum je pro mě velmi špatně uchopitelná, chabá a nevysvětlená motivace některých postav a přílišné zaměření na výcvik.
Mezi kladné aspekty rozhodně patří světotvorba, která dokáže čtenáře vtáhnout do světa, kde existují jorrei a sarrei. Jsem zvědavý, jestli se další díly budou odehrávat více právě mezi temnými sarrei. Jorrei, mezi kterými se převážně odehrává tato kniha mi byli svou kulturou i právním řádem vrcholně nesympatičtí. Oceňuji i velmi dobře napsané postavy, které prochází vývojem a většinou jednají uvěřitelně v rámci toho, co je čtenáři předloženo.
Celkově dávám silné 4*. K té poslední u mě ještě trochu chybí, ale potenciál série je velký. Jsem zvědavý, jestli další díly odhalí více ze života sarrei a objasní samotné grai. Nějaké vysvětlení, co znamená doiréh a hlavně proč něco takového existuje byla asi hlavní část skládačky do motivace Isarell, která mi chyběla.
Dotek viatáru
Kristina Waagnerová
Druhý díl je daleko akčnější, než ten první. Pořád se něco děje a prakticky neexistují hluchá místa. Stejně jako ve Zlaté grai se mi i tady velmi líbil autorčin styl, který není ani příliš strohý ani přebujele květnatý, ale prostě tak akorát. Výrazně ubylo detailních popisů jednotlivých soubojů, což je jedině dobře, teď už jsou na únosné úrovni. Přesto je vidět, že autorka je duely nějakým způsobem fascinována, protože drtivá většina akčních scén se odehrává v nějaké aréně. Oceňuji i postavy, které mají svůj daný charakter, ze kterého příliš nevypadávají. Velkou neznámou je zatím linka stínových lidí a tuším, že právě ona bude silně určovat celkový dojem ze série.
Najdou se samozřejmě i věci, ze kterých jsem úplně nadšený nebyl. Zejména příliš soft systém magie, kdy jsem měl párkrát pocit, že se dějí zlomové věci, které čtenář nemohl čekat jen zásluhou tohoto neprůhledného systému, který umí plodit bezmezné množství "bohů ze stroje".
Byly také pasáže, kdy mi chování postav nedávalo příliš logický smysl. A hlavně stále přetrvává dojem, který jsem měl už u prvního dílu a to je jedno velké proč. Tj. naprosto neprůhledná a často příliš povrchně vysvětlená motivace prakticky všech protagonistů.
Snad se v dalších dílech více ponoříme do světa sarrei. Z tónu prvních dvou dílů je jasné, že to mají být ti "zlí", nicméně osobně mi nepřipadají o nic horší, než andělští jorrei, se kterými bych měl asi sympatizovat. Pokud se ukáže, že to byl záměr, tak to bude boží.
Dávám opět 4/5 velmi zdařilé knize, která v rybníku české fantasy jednoznačně vyniká. Jsem zvědavý, jestli se povede naplnit potenciál série a další díl už bude za pět, nebo to zůstane těsně pod vrcholem jan jako skvěle čtivá akční fantasy s několika mouchami.
Otisky Chribdy
Kristina Waagnerová
Třetí díl série mě opět příjemně potěšil. Nemohu říct překvapil, protože od autorky jsem po předchozích dílech žádnou slabotu nečekal. Opět nezklamala a bylo to velmi dobré, ač k dokonalosti stále kousek chybí.
Velmi oceňuji, že se v tomto díle čtenář konečně dostane teochu mezi sarrei. Ti jsou podáváni ve stylu záporáků, ale opravdu jsou v něčem horší, než andělští jorrei ? Ani mi nepřipadá. Líbí se mi vývoj a vnitřní boj Isarell. Líbilo se mi také, že v tomto díle konečně různé tréninky a výcviky prakticky absentují. Povedené je i propojení některých příběhových linií. Velmi pěkně byly podané intriky mezi sarrei i jorrei.
Hlavně machinace a motivace sarrei si myslím mohly být zpracované trošku podrobněji. Sice čtenář dostává informací dost, ale všechny úradky působí celkem povrchně a bez hlubší finesy. Od předchozího dílu stále přetrvává výtka na příliš volný systém magie, který umožňuje až příliš nečekaných zvratů. Stejně tak považuji v určitých situacích chování některých postav za podivně nevysvětlené až nelogické.
Každopádně jde o skvělý díl výborné série, který je výrazně kratší, než první dva, což je teochu škoda. Zasloužil by si určitě víc detailů. Klady jednoznačně převažují nad zápory a celou sérii řadím k vrcholu, co česká fantastika momentálně nabízí. Moc se těším na poslední díl.