Slezadav
komentáře u knih
Drakula
Bram Stoker
Drákula je bezesporu klasickým hororem a knihou, která spoludefinovala základ žánru. Bohužel mě tato klasika příliš nepřesvědčila.
Nějakou dobu mi forma deníkových zápisků a korespondencí nevadila, ale postupně mi lezla stále více na nervy. To však není hlavní problém, kvůli kterému hodnotím pouze průměrem. Nejvíce mi asi vadila obří vrstva patosu, kterou ony deníkové zápisky poznamenané. Když na jedné straně už potřetí čtu, jak je madam Mína skvělá, šlechetná a nejmilejší, vzbuzuje to ve mě spíše odpor. Je to asi dáno dobou vzniku, ale drásalo mě, jak jediné ženy v příběhu jsou bezchybné, všichni je milují až za hrob a není jim povoleno prakticky nic dělat.
Nejzábavnější byly začátek a závěr knihy odehrávají se v Transylvánii. Hlavně úvod, kdy Jonathan objevuje Drákulův hrad je super. Závěr je taktéž velmi povedený, akční a nepřepálený. První části odehrávající se v Anglii a týkající se Lucy mi oproti tomu připadaly nudné a nezajímavé.
Po přečtení je mi jasné, proč existuje tolik různých adaptací. Je to prostě tím, že v knize je ohromná spousta nezáživných pasáží, které se dají vynechat nebo pozměnit k lepšímu. Dávám 3/5 klasice, která mě příliš nenadchla a tvrdím, že jsem četl už lépe zpravované téma upírů.
Pěšky na Aldebaran
Adrian Tchaikovsky (p)
Výborná sci-fi jednohubka mě velmi příjemně překvapila. Připadalo mi to jako takový mix Vesmírné odyssey, Rámy a Marťana.
Téma průzkumu mimozemskych artefaktů mám velmi rád a tady navíc autor dokazuje svou úžasnou fantazii při popisu různých druhů mimozemšťanů. Části týkající se celé expedice, jejího vzniku a historie nálezu Artefaktu mě bavily asi nejvíc a připadaly mi až tragikomicky uvěřitelné.
Přes všechnu chválu bych asi preferoval, kdyby byla kniha psaná časově lineárně a nestřídala po většinu obsahuje dvě roviny. Ačkoliv co vlastně jsou pro Artefakt časové roviny ? Nic, co by mělo význam, přesto by se mi asi kniha četla lépe. Taky jsem se moc nepotkal s humorem, kterého sice nebylo mnoho, ale většinou mi nesedl.
Celkově dávám 4* a rozhodně to bylo blíž k pěti, než ke třem. Tchaikovsky přesvědčil, že je dobrý autor a určitě jsem s ním neskončil.
Temná hmota
Blake Crouch
Smekám před Blakem Crouchem. Neměl jsem příliš velká očekávání, ale Temná hmota byla naprostá pecka.
Jasně, z fyzikálního hlediska je kniha postavená na naprostém nesmyslu. Naštěstí se ani nesnaží tvářit nějak vědecky a brát fyzikální aspekt vážně. Stejně tak bude zklamán ten, kdo by hledal nějaká hlubší a do detailu zpracovaná témata. Ne, tady jde o skoro "béčkovou" zábavu, ale to zpracování je prostě skvělé.
Ze všeho nejvíc tahle kniha připomíná akční televizní seriál, kde hrdina zažívá různá dobrodružství při hledání domovského světa a na konci každé epizody nastává status quo. Akcí a napětím prošpikovaný závěr by vydal na dvě epizody.
Pokud Temnou hmotu čtenář nebude brát příliš vážně, tak jde o skvěle napsané čtení, při kterém jsem měl problémy knihu odložit. Dobrodružství se střídá s napětím a akcí. O žádný průlom žánru tady rozhodně nejde, ale bavil jsem se skvěle a dávám (ač možná trochu s výčitkami) 5*.
Kořist
Darcy Coates
Moje druhá setkání s Darcy Coates mě jen utvrdilo v tom, že nevím, co na této autorce lidi tak přitahuje.
Ano, Kořist může někomu připadat strašidelná, jakýsi hororový nádech tento thriller má, dokonce i napětí je budováno celkem dobře. A docela mě bavila postava Carly.
Bohužel můj zážitek citelně sráželo nekolik nedostatků. Zejména mi skoro všechny hlavní postavy připadaly jaksi nevyspělé. Na to, že všem bylo přes dvacet to autorka tlačila až příliš směrem k nějakému ya teritoriu, jakoby se bála psát dospělé postavy pro dospělé čtenáře. Postavy jednají jako teenageři a je s nimi i jednáno jako s takovými. Proč ? Proč z toho jde pocit, jako by bylo pro postavy zcela normální ve 23 letech každý večer telefonovat rodičům, oznamovat jim, kde se nachází a ptát se na povolení, jestli mohou ven. Přičemž jsou ještě často nazývány "děcka". Tohle se bohužel táhlo celou knihou. Naivita některých postav byla až k pláči. Zakončení nebylo úplně špatné, ale že bych si z něho sednul na zadek také ne.
Co ovšem oceňuji je fakt, že se autorka nebála svým postavám ublížit, což bývá velmi častý nešvar. Pozitivním efektem pak je, že můžete mít opravdu strach, co se komu stane.
Ačkoli Kořist není dokonalá, je určitě lepší, než Hlasy v bouři, které jsem od autorky četl dříve. A musím vyzdvyhnout i Janu Strykovou, která se s namluvením audioknihy popasovala skutečně znamenitě. Za sebe bohužel této knize ale víc, než průměrné 3/5 dát nemohu.
Hardware
Walter Jon Williams
Po přečtení Hardwaru začínám akceptovat realitu, že subžánr kyberpunku nebude patřit mezi mé oblíbené. Je to již několikátá kniha z tohoto rybníčku, která mě úplně neuchvátila. Přesto z nich byla asi nejlepší, nebo minimálně pro mě nejpřístupnější.
V této knize navštívíme neúprosný svět po meteorické válce ovládaný hrstkou korporací, kde každý, kdo nemá implantovaná hejblátka je předem odepsaný. V tomto světě se snaží najít své místo a nezradit své ideály pilot Kovboj a vstupenku k lepšímu životu mimo planetární spodinu se pro sebe a svého bratra snaží zajistit drsňačka Sára. Nečekaný zvrat událostí tyhle dva sžene dohromady a současný řád světa začne dostávat trhliny.
Děj spěchal dopředu vysokým tempem s občas velmi závratnými skoky. Kvůli tomu bylo pro mě obtížnější chápat všechny příčiny a důsledky. Myslím, že by knize prospělo občas zpomalit a trochu rozvést myšlenky a plány jednotlivých protagonistů. Postavy byly vesměs sympatické, uvěřitelné a celkem dobře napsané. Líbila se mi i vize post apo světa ovládaného korporáty sídlícími na orbitě. Dobře byla také vykreslena Černá mysl více rozvedená v povídce Solip:system.
Co mi vadilo asi nejvíc, ale je zřejmě definujícím prvkem tohoto typu literatury, bylo neuvěřitelné množství techno žargonu. Určitě lepší, než jeho absence, ale v některých situacích už to autor s techno kecy opravdu zbytečně přeháněl.
Přemýšlel jsem nad celkovým hodnocením a nakonec jsem se rozhodl zaokrouhlit bahoru na 4* a to zejména díky povedenému konci. Nějakou dobu si dám od kyberpunku pauzu a možná někdy zkusím další, ale k mým oblíbeným žánrům se neřadí.
Legendy & latéčka
Travis Baldree
Naprosto pohodová knížečka, od které jsem dostal přesně, co jsem očekával. Zcela nenáročné čtení, které zahřeje u srdce.
Orčice Viv se rozhodne nechat svůj starý život za sebou a otevřít si kavárnu. Překoná pár nesnází, najde nové přátele a začíná pro ni nový život. Zhruba tak by se ve zkratce dala popsat tahle knížka. Určitě se podobné věci nedají číst pořád, ale jednou za čas to je příjemné odlehčení. Nečekejte žádná hluboká témata ani epičnost, jde prostě o příjemnou jednohubku se kterou se dá strávit víkendové odpoledne.
Je pravda, že by se mi líbilo, kdyby kniha obsahovala trochu více humoru a možná i antagonisté mohli být maličko děsivější, ale přesto jsem čtení užil a mohu doporučit i těm, kteří obecně fantasy žánr nevyhledávají, protože o fantastiku tady ani tolik nejde. Výborný počin!
Cizí dluh
Kinga Litkowiec
Chtěl jsem přečíst knihu z žánru, který jsem ještě nečetl a našel ve své e-knihovně tohle.
Boha jeho, nechápu, co na tomhle druhu literatury někdo vidí.
Prostředí, kde se vše odehrává je zcela absurdní. Mafiánské doupě, kde vládne Liam, který působí spíše jako nevycválané dítě, než mafiánský boss. Naprosto jsem nevěřil, že někdo s takovou povahou, kdo nezvládá přívaly hněvu by mohl být úspěšný businessman (a to v jakémkoli oboru) nebo mít vůbec nějaké zaměstnance.
Jessse z naprosto nerealistických okolností dostane do tohoto doupěte, kde traví minimálně několik měsíců tím, že celé dny kouká do zdi a po večerech je znásilňována bossem a dojde u ní ke Stockholmském syndromu.
Postavy zcela jednodimenzionální, které dokáží myslet jen pohlavními orgány (u Liama je ještě druhá dimenze nekontrolovatelná agrese). Děj prakticky žádný, prostředí nereálné. Ani ty erotické scény mi nepřipadaly nikterak žhavé, spíše jen brutální. Ale asi existuje skupina lidí, kteří tohle ocení.
Dávám 1* za to, že si někdo dal tu práci a vydal to knižně, jinak opravdu není co hodnotit kladně. Čekal jsem erotiku, ale tohle bylo jen zcela bezduché porno s nezajímavými a nerealistickými postavami i neskutečně trapným a povrchním příběhem. Nadále se tomuto žánru hodlám vyhýbat.
Sladké sny
Kateřina Huňová
Příjemné počtení. Sci-fi román ze světa, kde lidé nemusí spát. Co se mi líbilo byly velmi pěkně vykreslené postavy a fascinující prostředí koridy, které dodávalo knize šmrnc. Oceňuji také, že ačkoliv dílo psala žena, není prolezlé "romantickým morem", který spousta autorek všude cpe až na sílu. Tohle se skutečně podařilo
Ovšem jsou i věci, které nebyly zrovna ideální. Celá zápletka na mě působila tak nějak nemastně, neslaně a děj se opíral na můj vkus až o příliš mnoho náhod. Myslím také, že by neuškodilo u některých témat jít více do hloubky.
Nevím, jestli autorka chystá nějaké pokračování, protože spousta otázek zůstalo otevřených, vlastně asi většina z nich. Pokud ano, rád bych se do tohoto světa vrátil. Dávám 4/5, protože Sladké sny byly lepší, než průměr, ale o odzbrojující knihu také nešlo.
Noční oceán
Paul La Farge
Noční oceán je kniha, ke které jsem se dostal díky společnému čtení a je pro mě velmi těžké ji hodnotit.
Obsahuje spoustu zajímavých myšlenek, za všechny třeba úvaha o tom, jak "pravda", ze které se stane lež dokáže člověka zničit. Celou knihou se tahají nitky klubka lží a mystifikací, které se postupně odhalují a čtenář je může rozplétat. Líbilo se mi, že mě autor dokázal přesvědčit, abych uvěřil příběhům, které se později ukáží jen jako výmysl.
Každopádně pro mě jsou klady této knihy více než vyváženy tím, jak je kniha roztahaná a zabíhá do zcela nepodstatných a často fabulovaných podrobností o životě jednotlivých akterů. Dalo by se výrazně zkrátit a také styl, kterým je kniha psaná mi přišel celkově fádní a neatraktivní. Neměl jsem moc touhu číst dál a objevovat, jak to vlastně bylo.
S dílem HPL jsem celkem dobře obeznámen, což mohli asi trochu pomoci ke snadnější orientaci v určitých místech a myšlenkových pochodech, ale rozhodně to není žádná prerekvizita. Více, než HPL a jeho dílo jsou zmiňováni různí lidé z fandomu weird literatury, které podle mého nikdo až na opravdu skalní fanoušky nezná.
Mohu prohlásit, že na mě kniha působila jakýmsi "artovým" dojmem, což však jako čtenář nedokážu příliš ocenit a celkově mi podobný přístup připadá spíše jako pozérství. Jako poslední negativum zmíním, že ač nic proti homosexuálům nemám, tak číst o tom, jaké praktiky spolu kdy provozovali opravdu nepotřebuji, jen takové varování...
Celkově hodnotím 3/5, ač jsem uvažoval i o dvojkovém hodnocení. Tahle kniha prostě nenadchla, ale jisté světlé momenty a pěkné myšlenky obsahuje. Takže velmi slabá trojka.
V odstavném pruhu
Adam Pýcha
Těžké hodnotit takto kraťounkou povídku. Jistá atmosféra byla a napětí nechybělo. Nicméně na tak málo stránkách není prostor prakticky nic rozvinout ani vysvětlit. Povídka funguje spíše jako teaser na knihu Druhá šance, než čistě samostatně.
Velká kniha Zeměmoří. Svazek první
Ursula K. Le Guin
Moje první setkání s Le Guinovou i se Zeměmořím dopadlo docela úspěšně. Hned na začátek bych rád pochválil ilustrace i celkové zpracování této Velké knihy. Jsou zde obsaženy 4 příběhy - Čaroděj Zeměmoří, Hrobky Atuánu, Nejvzdálenější pobřeží a Tehanu.
První tři jmenované příběhy jsou si stylem i příběhem velmi podobné. Setkáváme se s čarodějem Krahujcem, který se postupně z pasáčka koz a učedníka stane arcimágem. Jde o skvělé fantasy, kde hlavní se hlavní hrdina setkává se spojenci i nepřáteli a s pomocí magie a moudrosti překonává různé nástrahy. V první a třetí knize je hnán potřebou porazit nepřítele, zatímco ve druhé je jeho cílem získat mytický artefakt. Velmi oceňuji fakt, že se autorce povedlo napsat poutavý příběh zasazený do skvělého světa bez přílišné popisnosti. Z pohledu světotvorby tady jde o funkční minimalismus, který ve většině případů byl dostatečný, ale osobně bych zvládnul i kdybych se o Zeměmoří dozvěděl trochu víc. Občas některé věci byly vysvětlené jen velmi povrchně a musel jsem si hodně domýšlet, aby dávaly smysl.
Čtvrtá kniha- Tehanu byla od předchozích velmi odlišná a musím říct, že mi nebyla zdaleka tak po chuti. Už se nejednalo o to klasické fantasy, kde je v sázce osud světa ani se nejednalo o nějaké dobrodružství. Tehanu mi připadalo spíše jako venkovské drama ve fantasy kabátku, kde se toho příliš nedělo a oproti předchozím knihám bylo v sázce daleko méně. Připadalo mi jakoby autorka měla potřebu prezentovat své názory na feminismus, genderovou nerovnost apod. místo aby se snažila napsat opravdu poutavý fantasy příběh. Jistě, má své kouzlo sledovat hrdiny předchozích knih, jak stárnou, ale pro mě už to nebylo ono.
Celkově je Velká kniha Zeměmoří psána velmi přístupně a univerzálně, takže si ji užije jak dospělý čtenář, tak mládež. Rozmýšlel jsem o tom, jestli si kniha zaslouží plné hodnocení, ale kvůli Tehanu prostě nemohu. Ne, že by čtvrtá kniha byla až tak šíleně špatná, ale prostě jsem čekal něco úplně jiného. Těším se, až vyjde druhý svazek a jsem zvědavý, jakým směrem se autorka vydala. Doufám, že se v dalších knihách držela spíše toho, co skvěle fungovalo v prvních třech knihách.
Čaroděj Zeměmoří 5*
Hrobky Atuánu 5*
Nejvzdálenější pobřeží 5*
Tehanu 3*
Velká kniha Zeměmoří. Svazek druhý
Ursula K. Le Guin
Druhý svazek tohot monstrózního kompletu, který obsahuje nejspíš úplně všechny příběhy ze Zeměmoří, které kdy vyšly. Velice oceňuji zpracování a výtvarnou stránku knihy, ilustrace i obálka jsou vážně nádherné.
Tento svazek obsahuje již dříve samostatně vydané Příběhy ze Zeměmoří a Jiný vítr. Kromě nich tu najdeme kratší povídky Slovo, jež odpoutává, Moc jmen, Dcera Odrenu a Zář ohně. Dále je zde pojednání Popis Zeměmoří, krásná předmluva, doslov a přepis autorčiny přednášky Zeměmoří novýma očima.
Z toho je jasně patrné, že jde (v kombinaci s prvním svazkem) o vydání skutečně uceleného Zeměmoří se vším všudy.
Co se týče Příběhů ze Zeměmoří, tak jak to už u souhrnu kratších povídek a novel bývá, měly rozdílnou kvalitu. Bavil mě Hledač, který byl svižný, akční a dával krásný náhled do historie. Fajn byla i Dračinka, která utvořila pěkný most mezi prvním a druhým svazkem kompletu. Nicméně třeba Černá Růže a Diamant naprosto ničím nezaujala.
Román Jiný vítr jsem zde četl poprvé a musím ho zařadit mezi top Zememořské knihy. Možná je z nich i vůbec nejlepší. Moc pěkná komplexní zápletka podaná typicky minimalistickým způsobem. I postavy tady byly sympatické a progredovaly. Naprostý top.
Další samostatné povídky je pro mě těžké hodnotit kvůli velmi krátkému rozsahu. Většina z nich mě ničím příliš nezaujala, nemastné, neslané a celkově nic moc.
Má poslední výtka směřuje k až příliš nápadné snaze autorky zaobírat se genderovými otázkami. Ne, že by mi tohle téma vadilo samo o sobě, ale myslím, že šlo zakomponovat s větším citem a méně násilně.
Celkově dávám po nějakém tom zprůměrování 4*, na plné hodnocení bylo přeci jen příliš mnoho povídek jen průměrných, přestože žádná nebyla vyloženě špatná. Každopádně už kvůli Jinému větru, který je nejdelší a jasně nejlepší a skvělému vizuálu mohu i tento svazek plně doporučit.
Hledač 5*
Černá Růže a Diamant 3*
Kosti země 4*
Na vysokých blatech 4*
Dračinka 4*
Jiný vítr 5*
Ostatní krátké texty a povídky 3-4*
Karavana z Benátek
Muriel Romana
Historický román o cestě Polových z Benátek na dvůr velkého chána Kublaje byl pro mě spíše zklamáním. Autorka se nejspíše pokoušela o jakési propojení historické fikce s cestopisem, ale ani jedna z ingrediencí nebyla příliš dobrá.
Postavy byly velmi ploché, jednotlivé scény na sebe navazovaly jen křečovitě a občas docházelo ke skokům v místě i čase velmi nečekaně. Ani jednoho z protagonistů jsem si neoblíbil, na nikom mi příliš nezáleželo, žádné emoce ve mně autorka vzbudit nedokázala.
Co se týče cestopisného aspektu, tak i zde je plno nedostatků. Čekal jsem hutnou atmosféru orientu, ale dostavily se pouze různé disjunktní epizody z cesty. Nelíbilo se mi, že spousta potencionálně atmosférický zajímavých části bylo zcela odbyto nekolika větami typu "putoval tři týdny". Zejména přechody pouští jsem čekal mnohem lépe zpracované.
Nezvyklé pro mě bylo vyprávění v přítomném čase, na které jsem si po celou dobu nezvykl, ale šlo o zajímavou změnu. Nevím, jestli jde o důsledek překladu, nebo to bylo zamýšleno, ale velmi mě rušilo používání různých transkripcí u téhož jména. Častokrát i na té stejné straně. Celkově dávám takové lepší 2/5 za to, že alespoň ve druhé půli mě cesta Polových dokázala mírně zaujmout a dozvěděl jsem se alespoň něco o zvycích Mongolů, co jsem neznal. Je možné, že někdy zkusím i další díl, ale momentálně mě vůbec neláká.
Za velkou zdí
Muriel Romana
Za velkou zdí je určitě lepší, než předchozí díl (Karavana z Benátek). Netrpí tolik zbytečně vykonstruovanou romantikou a chvílemi dokáže i zaujmout i z historicko cestopisného hlediska.
Přesto je zde stále spousta negativ. Zejména naprosto nezáživná linka pátrání po synovi a i postavy, které k tomu náleží jako kurtizána. Dalo by se říct, že části, které čerpají nějakým způsobem z historických pramenů jsou zábavné, ale veškeré prvky, které jsou výmyslem autorky knihu jenom sráží.
Stejně jako v předchozím díle mi vyloženě neseděl styl, kdy je kniha psaná v přítomném čase. Na to si prostě nemohu zvyknout. Dávám tentokrát 3*, což je o jednu víc, než si zasloužil první díl. Doufám, že v závěru trilogie už autorka upustí od vlastních témat jako Marcův milostný život nebo trapné "nehledání" syna. Materiál rozhodně má potenciál, který bohužel autorka sráží přehnanou invencí.
Tygr moří
Muriel Romana
Až u tohoto posledního dílu jsem si zvyknul na styl, kterým je trilogie psána a přestal mě iritovat. Tygr moří navazuje tam, kde předchozí díl končil a je velmi podobný.
Stále platí, že nejlepší jsou pasáže založené na historických pramenech, které popisují kulturu, architekturu nebo zvyky dané doby a národa. Naopak slabou stránkou zůstávají pasáže z Marcova osobního života a části obsahující zcela smyšlené postavy. Stále mi vadily velké časové skoky, které nastávaly někdy i během jedné věty typu "tam strávili deset měsíců". Další věc, která zaráží je neustálé nepravděpodobné setkávání jednotlivých postav na všelijakých místech (zejména Tao a jeho kamarád). Škoda, že nebyla více prozkoumána linka mocenského boje v říši a misto toho se zbytečně zaměřuje na různé naznaky romantiky nebo přátelství, které jsou ve finále zcela nepodstatné. Je pravda, že čtení poměrně rychle odsýpalo a kniha nemá prakticky žádné hluché pasáže.
Přestože je Tygr moří asi nejlepším dílem série, tak vyšší, než průměrné 3/5 to u mě nedotáhnul. Stejné hodnocení bych udělil i trilogii jako celku. Kniha ani série nejsou špatné, ale nedokázaly zaujmout natolik, abych měl někdy touhu se k nim vracet nebo vyhledávat další díla této autorky.
Druhá šance
Adam Pýcha
Náročná kniha na zhodnocení. Na jednu stranu pěkně napsáno i načteno (slyšel jsem jako audioknihu). Obsahuje několik opravdu zajímavých myšlenek. Bohužel na straně druhé bylo spousta věcí, které mi vadily jak v průběhu, tak po dokončení.
Oceňuji celý koncept dómů, paralelních realit a vlastně nakonec i Druhé šance. Líbily se mi i postavy, které byly hezky vykreslené a uvěřitelné. Moc fajnový byl i svět(dimenze, vesmír, realita.. nazývejme jakkoliv), kde se příběh odehrával. Přesto dávám pouze 3/5 a to ještě blíže ke dvoum než ke čtyřem.
Připadá mi, že si autor ukousnul příliš velké sousto. Rozehrál plno disjunktních příběhových linií, kde v každé bylo něco zvláštního a z pohledu čtenáře záhadného. Velmi dlouho se v knize dostává pouze více otázek, než odpovědí a chybí jakýkoliv pocit gratifikace.( možná je to jen pocit z audia, protože čtení by bylo daleko rychlejší). Celou dobu jsem se těšil na závěrečné rozuzlení a když přišlo bylo pouze částečné a spousta otázek zůstala otevřených. Jako čtenář jsem byl závěrem doat zklamán a měl jsem pocit, že spousta dříve zmíněných linií a postav vyzněla úplně do ztracena.
Možná jsem jen během poslechu polevil v koncentraci nebo jsem jen natvrdlý, ale myslím, že celá zápletka Daniel, temnota apod. zůstala hluboko pod očekáváním. Stejně tak jako relativně dlouhá pasáž s Thomasem nebo lodí Eldritch.Chápu že sloužily k nějakému objasnění a vykreslení, ale to je za mě strašně málo. Celkově by za m prospěla redukce počtu nesouvislých střípků.
Věřím, že autor měl celý příběh vymyšlený dobře, jen mám pocit, že se to na mě jako na čtenáře nepodařilo úplně přenést. Uděluji průměrné hodnocení a jsem si vědom, že kdych četl a ne poslouchal, asi by se mi líbilo více. Takhle to bylo velmi dlouhé s malým stupněm uspokojení.
Víš, tak to prostě musí být
Adam Pýcha
Moc pěkná krátká povídka. K mému překvapení asi nejlepší, co jsem od autora četl.
Na to, o jak krátký text jde se autorovi povedlo mě vtáhnout celkem solidně. Ano, pár scének mi připadalo navíc, ale celkově napínavé s pěkným zvratem.
Pokud by například vyšla autorovi podobně laděná fantasy, rád bych si přečetl.
Manhattan naruby
Peter F. Hamilton
Tohle byla úplně přesná ukázka toho, jak bych si představoval kombinaci sci fi a westernu, kdyby mě to před touhle povídkou někdy napadlo. Přestože vyšetřovatelka Myo je mou oblíbenou postavou ze Ságy Společenství, Manhattan naruby mě nijak neoslovil.
O takto krátké povídky čekám údernost a to, že mě bude bavit od začátku do konce, což tady nepřišlo. Ne, že by byla vyloženě špatná, ale chyběl jí šmrnc. Nemohu ovšem upřít, že finální rozuzlení bylo zajímavé a logické. Dávám 3/5 a tato povídka pro mě ničím nevybočuje z průměru.
Obrana Sokrata
Platón
Moc pěkná řeč, to zase ano. Pokud je tohle skutečně řeč, se kterou Sokrates předstoupil před soud, tak je frajer. Osobně se spíše kloním k názoru, že jde z větší části o Platónovu fikci.
Buď jak buď, obsahuje spoustu zajímavých a nadčasových myšlenek a spousta pěkných úhybných manévrů. Obrana Sokratova má v sobě stále platné nadčasové výroky, které tvoří základní pilíře západní filozofie. Na druhou stranu je z textu cítit i velký díl arogance a spousta nepříliš lichotivých faktů o tehdejší řecké společnosti.
Ghúl
Brian Keene
Moc pěkný počin. Léto, prázdniny a parta dvanáctiletých kluků, kteří milují komiksy a dobrodružství. To je ovšem jen jedna strana mince. Na té druhé je monstrum, které žere mrtvé, libuje si ve vysávání morku,chroupání kostí a znásilňování mladých žen (někdo by řekl, že je to už překombinované, ale budiž). Naprosto navzdory všem očekáváním ale tahle mince má ještě třetí stranu. Tu, která ukazuje smutnou realitu toho, jak může být dětství kruté za zavřenými dveřmi disfunkčních rodin. Alespoň já mám z knihy dojem, že právě ona třetí strana je to, co mi kniha předala a ne samotný ghúl a jeho hororový příběh.
Měl jsem pocit, že docházelo k záměně zápletky a kulis. Nicméně to rozhodně nebylo na škodu, protože kdyby šlo jen o příšeru, šlo by nejspíš o řádně tuctovou knížku, která se ničím nevymyká. Atmosféra doby, prázdnin a začátku dospívání z knihy přímo dýchá a je zpracována skvěle.
Co mi trochu vadilo byla jistá nečinnost úřadů , potažmo pak prakticky všech dospělých, kteří až na pár výjimek tvořili pouze "křoví". Druhý neduh je přespříliš často zmiňované značky různého zboží, názvy hudebních kapel. Sice to do tónu příběhu zapadalo, ale mohlo toho být méně.
Dávám 4/5 velmi povedenému hororu, který je strašidelný z trochu jiné strany, než by člověk na první dobrou čekal.