Slezadav komentáře u knih

Velice zvláštní, jak druhý díl může být od toho prvního odlišný. Zatímco Dunu považuji za prakticky geniální dílo, Spasitel zanechal poměrně hořkou pachuť.
Naprosto pryč je tísnivá atmosféra pouště, kde voda je největším pokladem. Pryč jsou skvělí píseční červy. Nenajdeme tady ani akční pasáže, ani zdařilý vývoj postav. V některých částech je to k uzoufání pomalé, jindy zase zbytečně mnohovrstevné a komplexní tak, že jsem se ztrácel. Promarněný potenciál představuje také několik dějových linek, které se začaly rozvíjet a pak je autor z ničeho nic v podstatě opustil. Smysl některých postav a scén mi trochu unikal. Intrik, náboženství a sebenaplňujících proroctví tady bylo až příliš.
Ale najdou se samozřejmě i světlé stránky. Líbilo se mi neotřelé zpracování Kormidelníka (ač toho moc nepředvedl, podobně jako Irulán). Jednoznačným kladem je tady závěr, který byl skvělý a dokonce Paul získal částečně zpátky mé sympatie.
Po prvním díle jde tady jednoznačně o velké zklamání. Dávám slabší 3* a doufám, že další díly budou razantně lepší, závěr dává trochu naději.

1 04.03.2024

Parádní sci fi záležitost, kterou jsem poprvé četl asi ve dvanácti letech. Pamatuji si, že tenkrát mě Duna příliš neoslovila. Málo akce spousta intrik a mystik. Nyní o cca 20 let později je můj zážitek z Duny naprosto odlišný.
Planeta Arrakis je vykreslena do neuvěřitelných detailů, hlavně co se týče přírody, geografie a kultury fremenů.Tento fakt dává základ neuvěřitelné atmosféře, která čtenáře dokáže pohltit a přenést na poušť. Tentokrát mě velmi bavily i rodové intriky, rozličné cíle různých skupin a plány uvnitř plánů. Jsou totiž mistrně popsány v takových náznacích, že není úplně těžké je odhalit nebo pochopit, ale zároveň nejsou podávány úplně polopaticky a do detailu. Velmi zajímavá je vize budoucnosti, kde lidé odvrhli počítače a umělou inteligenci a vydali se trochu jinou cestou. Tenhle pohled na budoucnost nebývá úplně obvyklý a přidává knize i trochu žánrového koření směrem k fantasy. Za nesporně velké plus považuji obří písečné červy, kteří jsou zkrátka nezapomenutelní.
Velmi se mi líbil také naprosto epický záběr, který děj má, přestože je umně skrytý a mohlo by se zdát, že jde jen o osud několika hrdinů na nehostinné planetě. Myslím, že tohle je právě věc, která mi před lety unikla. Oceňuji i závěr, který je velmi dobře zvládnutý a na to, že jde o sérii i pěkně uzavřený. Po právu je Duna jedním z nejúspěšnějších sci fi příběhů.
Co naopak mohlo být o něco lépe zpracováno jsou jednotlivé postavy a dialogy mezi nimi. Občas nepůsobí úplně uvěřitelně nebo jsou velmi jednodimenzionální. Každopádně pro mě nešlo zase o takový problém, abych ospravedlnil odebrání hvězdičky, takže dávám tentokrát plné skóre.

13 04.03.2024

K Ženě průkopníka jsem se dostal přes společné čtení, sám bych si tuhle knihu nevybral. A jsem za tuto zkušenost rád. Vzhledem k tomu, že tento román nepatří mezi žánry, které běžně čtu, může být mé hodnocení dost zkreslené.
Oceňuji viditelně obrovské množství rešerše, které musela autorka podstoupit, aby tuhle knihu dala dohromady. Líbilo se mi to, že kniha je psána jednoduchým způsobem, díky kterému čtení moc hezky plynulo. Povedlo se ve mě vyvolat o ústřední téma knihy zájem.
Bohužel ne vše se mi na knize líbilo. Zejména první části chybělo jakékoliv napětí. Přestože jednotlivé postavy dostávaly dostatečný prostor, nepovedlo se je autorce propracovat tak, jak by se mi líbilo. Ne, že by byly úplně papírové, ale když se skoro polovinu knihy neděje prakticky nic jiného, čekal bych víc. Tento problém se ani v druhé polovině knihy, možná až na Ruth, nijak nelepší. Co mi na téhle knize vadilo asi nejvíc je, že spousta věcí je řečených, ale téměř nic není ukázáno. Děj je hodně postaven na tom, že postavy vedou dialog o tom, co se stalo. Myslím, že by hodně prospělo, kdyby pár kapitol bylo i z pohledu Roberta a čtenář měl možnost vidět i věci z jeho pohledu.
Váhal jsem mezi 3 a 4, přestože jsem byl už asi po sto stranách přesvědčen, že to bude jen 3* s odřenýma ušima. Závěrečná část přeci jen přinesla nějaké napětí a ukázala Ruth jako silnou a neskutečně zásadovou ženu. Přesto nemohu s klidným svědomím dát 4* knize, když jsem se skoro celou polovinu nudil.

2 20.01.2024

První plnohodnotný román v sérii o Robokatovi nebyl úplným zklamáním, přesto musím konstatovat, že ani nikterak příjemně nepřekvapil.
I v tomto díle platí, že Robokat je velmi zábavná postava s různými úchylkami, jejíž antisociální poznámky jsou často naprosto brilantní. Stejně jako i u předchozích dílů série jde i tady o akcí nabitou knihu, kdy se neustále něco děje a na oddych není čas. Hodně dobré závěrečné rozuzlení a vysvětlení "záporáků" tomu dodává i trochu hřejivého pocitu navrch. Trochu mě to donutilo i zapomenout na první části knihy, které mi připadaly trochu chaotické.
Bohužel celkový recept se už začíná trochu přejídat. Autorka ždímá osvědčenou formuli úplně do sucha. Snad kromě antagonisty tohoto příběhu a možná několika nápadů s Robokatem 2.0 tady nepřichází s ničím novým. A i těch pár konceptů, které nové a zajímavé jsou trochu zanikají v překotné akci. Myslím, že by rozhodně prospělo občas trochu zpomalit a donutit čtenáře se trochu zamyslet. Potenciál tam k tomu je.
Už jsem si u této série zvyknul, že z technologického hlediska obsahuje plno nesmyslů, které se v podobě různého nahrávání kódů neustále opakují. V tuto chvíli už tento problém dokáži ignorovat skoro stejně jako sérii definující omýlání fiktivní seriálové názvy a scény.
Celkově nejde o špatnou knihu, ale přináší jen málo nového a i u toho nevyužívá svůj potenciál naplno. Nejspíš budu se sérií pokračovat. Ale hlavně proto, abych zjistil, jestli autorka dokáže Robokata někam posunout nebo se z něho stane jen její tupá dojná kráva. Ačkoliv se Střetu myslí povedlo sérii mírně posunout ze zcela repetitvního rybníčku, nebylo to na můj vkus zdaleka dost. Zanechávám průměrné 3/5

31.12.2023

Past na ďábla bohužel potvrdila mé obavy ze sestupné tendence této série. Podle mne jde s přehledem o nejhorší díl a jsem rád, že série jím končí. Do dalšího dílu bych po tomto fiasku určitě nešel.

Kniha je tematicky rozdělena na dvě poloviny. Ta první neobsahuje nic z toho, co se mi na této sérii líbilo. Žádné pitvání, žádné vtipné postřehy, skoro žádné mysteriózní zločiny. Řeší se šaty, jídlo, vztahy, zásnuby apod. To vše "okořeněné" pasážemi, kdy si postavy několik stran vyznávají lásku. Proč se autorka rozhodla udělat z toho viktoriánskou telenovelu fakt netuším, ale bylo to tak hrozné, že jsem vážně uvažoval o odložení, což já nedělám skoro nikdy.

Ve druhé části se z nějakého důvodu jede od začátku, jako by první polovina knihy ani neexistovala. Jiné místo, jiné postavy, nic z předchozího už není důležité. Jakože cože? Proč ta první část vůbec existovala ? Pokud bych tuto knihu začal číst až od poloviny, dostal bych alespoň trochu to, co jsem čekal.

Myslím, že moc neprospělo vyprávění v první osobě. Zatímco v prvním díle ještě šlo nějak přenášet na čtenáře znechucení z krve, vnitřností apod. Tady už to nefunguje, protože ve chvíli, kdy se o to autorka snaží už to působí zcela nevěrohodně. Proč by se Audrey měla cítit zhrozeně nebi znechuceně, když se ji autorka snaží prezentovat jako zkušenou pitevnici ? Tenhle rozpor zcela znemožňuje aby jakkoliv fungovaly hororové prvky.

Z naprosto podivných důvodu se v příběhu začnou objevovat postavy z předchozích dílů, které samozřejmě všechny zcela náhodou přijely přesně tam, kde se vyskytuje ústřední dvojice. Trochu to působí jako závěr muzikálu, kdy je povinná písnička všech účastníků. Dost trapné.

Doufal jsem, že dojem zachrání alespoň detektivní zápletka. Bohužel je odbytá a slabá jak čaj. Hlavní záporák je určitě nejslabší ze záporáků série a nepřijde ani žádný nečekaný zvrat.

Za mě jde o naprosto tragickou knihu, která jen dokončila zhoršující se sérii. Svoje fanoušky si to asi najde, ale za mě toto fakt ne. Dočetl jsem docela se sebezapřením a je to tak na 1,5*. Dávám velmi milosrdné 2* a s touto autorkou končím.

29.12.2023

Je to tu. Po letech u nás zase vyšlo něco nového z Malazského světa. A protože je tento svět mým oblíbeným, tak jsem se neskutečně těšil a očekávání byla extrémně vysoko. Jak také u Eriksona jinak, že.
Začnu tou jedinou věcí, kterou bych této knize trochu vytknul a tou je poměrně pomalý rozjezd. Trvalo by docela dlouho, než jsem se s tradičně velkým množstvím postav sžil a do příběhu se pořádně začetl. Nicméně stálo to za to.
Bůh nedbá je další z Eriksonových mistrovských děl. Asi to není ta nejlepší kniha, kterou kdy napsal, ale rozhodně se řadí k těm povedenějším. Opět surové fantasy, které se nebojí temných stránek. A co mám na Eriksonovi nejraději je žánrový přesah a fakt, že ač jde o fantasy, tak autor přímo vybízí k zamyšlení se nad hlubokými tématy.
Samotný děj je umně seskládaný dohromady s mnoha zvraty o různých stupních předvídatelnosti. Špičkové postavy se kterými čtenář dýchá a stává se součástí Malazské jednotky mariňáků nebo členem kmene Teblorů, kteří se ocitají tváří v tvář katastrofě. Kdo čekal Karsu jako ústřední postavu tohoto začátku nové trilogie bude ovšem asi zklamán. Moc prostoru tebto rek nedostává.
Kladné body dostává i nádherné zpracování knihy včetně obálky a předsádkových ilustrací. Na plný počet je také geniální překlad v podání Dany Krejčové. Pro milovníky Malazu je tahle kniha nutnost, pro čtenáře tímto světem nepolibené bych asi doporučil začít jinde. Přestože ani Bůh nedbá nemusí být jako první zkušenost s Malazem úplně nejhorší a dá se číst i samostatně, přijdete tím o spoustu kontextu a narazíte na pár zásadních spoilerů. Bohužel, než se dočkáme českého vydání dalšího nového Malazu asi uplyne hodně vody. Každopádně Bůh nedbá dostává bez debat plný počet.

2 22.09.2023