Slezadav
komentáře u knih
Půl světa
Joe Abercrombie
Půl světa jede v hodně podobných notách jako Půl krále. Problém je, že minimálně pro mne po druhé stejný recept nefunguje už tak dobře.
Je pravda, že postavy jsou tady napsané opravdu dobře. Jak Trnka, tak Brand jsou výrazně osobití, konzistetní a uveřitelní. Líbilo se mi i pár zvratů, které jsem upřímně nečekal. Jiné sice byly průhledné jak sklo, ale když se člověk nechá párkrát nachytat, začne zpochybňovat i to, co se zdá jasné.
Atmosféru vikinských výprav se povedlo zachytit skvěle, jen si stále kladu otázku, jestli tohle muselo být nutně fantasy. Daly by se použít reálné historické události, místopis apod. Vše bylo tak podobné reálným cestám Varjagů, že veškeré fantasy bylo vlastně jen o změně názvů míst (a jednom kouzlu). Neutrálně hodnotím i přesun hlavních postav z předchozího dílu do role postav vedlejších.
Bohužel přetrvávají všechny pro mne slabiny z prvního dílu. Nejhorší je velmi černobílé vidění světa a nepříliš složitá morální dilemata postav. Osobně mě neoslovila ani romantická linka, ale těžko to knize vyčítat, to je spíš můj problém.
Půl světa by se dalo číst i samostatně, ačkoli má čtenář lepší kontext a hlubší porozumění, pokud má za sebou první díl. Zatímco první díl mě nadchnul, druhý u mě zapadl daleko více do průměru. Pořád věřím, že pro mladší čtenáře jde o top sérii, ale ode mne Půl světa dostane 3/5.
Císař v exilu
Jan Kotouč
Hodně dobré, ještě o kousek lepší, než první díl. Mám moc rád, když má pro mne série vzestupnou tendenci.
Naprosto top jsou tady všechny zvraty, vztahy mezi postavami. Hlavně boží je ale dynamika příběhu. Pořád se něco děje a není jednoduché knihu odložit. Co se týče tempa, tak jsem už hodně dlouho nečetl lepší knihu.
Záporem je jednoznačně způsob, jakým se čtenář dozvídá o světě. Většinou tak, že se spolu baví dva důstojníci, ale obsahově to vypadá, jakoby to pro postavy muselo být na úrovni základní školy. Bohužel to působilo velmi nerealisticky a hloupě. A stejně jako v prvním díle přetrvává pocit, že zaporáci by mohli být lepší.
Buď jak buď tohle je velmi dobrá space opera a nechybí úplně mnoho, abych dal nejvyšší hodnocení. Zatím stále za 4*, ale četlo se to opravdu parádně.
Půl krále
Joe Abercrombie
Jednoduché, úderné, zábavné. Někdy se říká, že v jednoduchosti je krása, ale tady je to tak trochu dvousečné.
Příběh odsýpá skutečně velmi rychle, velmi lineárně, poměrně předvídatelně. Přesto je velmi dobře napsaný, zábavný a má výborné postavy. Nedosahují sice kvalit postav z Prvního zákona, přesto na rozsah knihy velmi dobré, stejně jako funkčně minimalistická světotvorba, která funguje výborně.
Druhou stranou jednoduchosti je fakt, že mně trochu chyběla hloubka a to prakticky ve všech aspektech, ať jsou to postavy, příběh nebo myšlenky. V některých pasážích mi děj i jednání postav připadalo skoro naivní.
Každopádně ač negativa jsou, není jich moc a kladné stránky převládají. Půl krále mě opravdu bavilo a zbytek série mě nemine. Číst tohle v době, kdy jsem byl mladší, tak bych knihu asi vynášel do nebes. Doporučil bych někomu, kdo má rád YA a chtěl by zkusit dospělou fantasy, protože tohle bylo něco tak akorát přesně mezi.
Mort
Terry Pratchett
Tak trochu jsem doufal, že Mort konečně prolomí moji neschopnost naladit se na Pratchettovu vlnu, ale bohužel se nestalo a zůstal stejně jako Čaroprávnost těsně pod čtvrtou hvězdou.
Postavy byly zajímavé a příběh měl jistou dynamiku, nicméně pořád u mě převládá pocit, že se vsází až příliš na občasné vtipné hlody a samotná zápletka, světotvorba a celková uvěřitelnost příběhu zůstávají silně v pozadí. Stále mi vadí mnoho narážek na reálný svět a někdy i pocit humoru zbytečně tlačeného na sílu. Silná předvídatelnost a deus ex machina konec také nepřidávají.
Je pravda, že téma smrti, osudu a nevyhnutelnosti je zpracované moc hezky a bylo spousta pasáží, které mě upřímně bavily, ale jako celek je to pro mě prostě málo. Jednoduše bych asi potřeboval větší zaměření i na nehumorné elementy knihy. Stále ve mně přetrvává pocit, že Pratchett je silně přeceňován.
Hranice impéria
Jan Kotouč
Hranice impéria určitě minimálně splnila očekávání, se kterými jsem do knihy šel. Jde o velmi dobrou space operu od českého autora.
Ovšem je pravda, že v první polovině knihy to pro mě bylo trošku méně záživné, než bych si byl býval přál. Občasné info dumpy a větší množství postav v různých důstojnických hodnostech to trochu srážely. Stejně tak jsem se nějak nemohl srovnat s některými technologiemi, zejména brány z organické neurální hmoty mi připadaly až příliš prostřelené.
Naštěstí zhruba od poloviny knihy se to zlomilo. Info dumpy už nebyly třeba, na množství důstojníků jsem si trochu zvyknul a zbylé zápory se mi dařilo ignorovat. V tu chvíli vykrystalizoval velmi dobře napsaný příběh s fantastickými akčními pasážemi a velmi sympatickými hrdiny. Zaporáci byli podle mne spíše průměrní, ale holt nemůže být vše dokonalé.
První půle by byla za lepší 3, druhá za lepší 4, nadprůměrné hodnocení si tato kniha určitě zaslouží a v sérii budu určitě pokračovat.
Vzpomínka na světlo
Robert Jordan (p)
Naprosto epické zakončení grandiózní série Kola času. Byl jsem si jistý, že Sanderson nezklame a finiš bude stát za to.
Skoro celá tato kniha navozuje dojem závěrečné kapitoly. A že není zrovna krátká. Oceňuji zvlášť kapitolu samotné bitvy a pochybuji, že ještě někdy budu číst epičteji popsabý střet dvou armád. Ne, že by bitva byla vylíčena zcela perfektně, ale její rozsah je sám o sobě neuvěřitelný.
Je potřeba zmínit i fakt, že všechny hlavní postavy série naprosto důstojně zakončily jak svůj vývoj, tak uzavřely veškeré postranní dějové linie (přestože třeba Padan Fain byl poněkud křečovitý a z rychlíku). Samozřejmě je spousta věcí, které jsou ponechány minimálně napůl otevřené, ale přesně jen tolik, aby mi to sedlo do noty. Opravdu hodně plusových bodů si autor připisuje i za ukončení, které je velmi uspokojivé a zároveň není přeslazený happy end. Já bych byl ještě trochu tvrdší, ale uznávám, že tady byla odvedena po čertech dobrá práce.
Samozřejmě si najdu i pár věcí, které vytknu. Stejně jako v předchozí knize mi moc neseděla linka Perrina,vlků a Zabíječe. Také se najde pár věcí, které působily až zbytečně příhodně a poplatně autorovým potřebám. Také některé na poslední chvíli představené postavy nebyly úplně stoprocentní.
V nějakém vakuu bych se rozhodoval, jestli hodnocení 4,5 zaokrouhlit nahoru nebo dolů. Ale Vzpomínka na světlo neuvěřitelně těží z prakticky všech předchozích dílů mamutí ságy. Dílky tu jako puzzle zapadají na svá místa a díky tomu kniha přinášela neobvykle silný pocit uspokojení. Tedy dávám jasných 5* a je dost pravděpodobné, že až příběh Kola času trochu pozapomenu, zkusím tuhle horu textu zdolat znovu. Určitě je to jedna z mých oblíbených sérií.
Čaroprávnost
Terry Pratchett
Pratchettovy knihy pro mě mají určitě stoupající tendenci. Čaroprávnost sice na 4* tak úplně nedosáhla, ale už nebyla moc daleko.
Bábi Zlopočasná je úžasná postava, která mě moc bavila. Stejně tak jako celkové téma genderové rovnoprávnosti podané skvěle ztřeštěnou fantasy formou. Určitě bylo fajn i to, že příběh už je tady docela konzistetní a skoro bez nesmyslných prostorových skoků.
Neustále mě ovšem ze světa Zeměplochy vytrhávaly příměry používající současnou popkulturu nebo reálný svět. Tohle nemám rád. Ani poslední cca čtvrtina a závěr se snovým cestováním, kosmologií a pod mě moc nepřesvědčily.
Zeměplocha má mírně vzestupnou tendenci a jsem zvědavý, jestli tento trend bude pokračovat. Po Barvě kouzel a Lehkém fantastičnu tojle bylo něco co mě přesvědčilo Zeměplochu nevzdat, třeba se časem i mě začnou tyto knihy líbit.
Hlad
Alma Katsu
Hlad je kniha, která u nás vyšla jako horor pod Fobosem. Pokud bych jí měl hodnotit čistě jako horor, tak dám slabé dvě, protože jako horor je neskutečně naivní a nefungující (minimálně tedy ona mysteriózní část). Pokud na ní ovšem nahlédnu jako na historickou fikci, už to tak jednoznačné není.
S Donnerovou výpravou jsem před přečtením této knihy nebyl nijak obeznámen a musím říct, že atmosféru karavany krytých vozů putujících na západ přes téměř neobydlené planiny a hory vykreslila autorka znamenitě. Rozhodně se povedlo předat emoce a poselství o tom, jak chamtivost a rozdíly mezi jednotlivci mohou i slibný projekt dovést k naprosté katastrofě. Velmi oceňuji i to, že autorka měla odvahu nenechat všechny klaďase přežít.
Rozhodně ovšem nejsem nadšen z hororových prvků a rádoby záhad. Vždyť ta kniha mohla fungovat i bez toho, dokonce lépe. Kladu si otázku proč bylo nutné přidávat k již tak dost tragické výpravě i démony ve stínech. Když na kouknu jako na historické drama, tak jsem si už během čtení říkal, že mi vztahy bělochů a indiánů připadají až moc pěkné a romantické. V doslovu jsem našel důvod, de facto ono "upravené pro moderní publikum". Ach jo, třeba i tohle mohl být jeden z bodů, který mohl vzbuzovat velký diskomfort lépe, než hladoví démoni.
Na jednu stranu považuji průměrné hodnocení třemi za spravedlivé, ale je pravda, že se mi kniha četla dobře a i přes veškerá negativa se mi trefila do nálady. Takže to pro mě budou 3,5 a zaokrouhlím nahoru.
Lehké fantastično
Terry Pratchett
Lehké fantastično navazuje tam, kde Barva kouzel končí. Bylo to podle mého o malinko lepší.
Na rozdíl od Barvy kouzel je tady příběh spojitější a ucelenější, což je jednoznačně dobře. Bavil mě barbar Cohen a do mé přízně se povedlo vetřít i Mrakoplašovi. Některé hlody mě opravdu pobavily a provedení audioknihy bylo super.
Co mi v průběhu stále vadilo bylo přesouvání postav po Zeměploše, jak se zrovna hodí s libovolně absurdním vysvětlením.Nevím proč, ale připadá mi otravné i cokoliv, co se týká A'Tuin, sice toho znatelně ubylo, ale i tak.
Hodnotím výš, než Barvu kouzel, ale k něčemu, co bych si opravdu užíval i Lehké fantastično má daleko. Zatím jsem neodhalil důvod masové popularity Pratchettových knih. Tady byly náznaky skvělosti, které pokud by tvořily větší část knihy by z toho mohly udělat opravdu dobré čtení. Zatím nevidím víc, než ničím nevyčnívající, ač dost specifickou knihu. Určitě dám Zeměploše ještě šanci, ale zatím nepřesvědčila.
Tři (s)prostá pravidla
Nikki Sloane
Čekal jsem erotikou nabitý román, ale vyklubalo se z toho porno. Možná je to daň za malou zkušenost s tímto žánrem. Příště budu asi rovnou počítat s něčím podobným.
Nemám moc s čím porovnat, ale oproti tomu, co jsem z erotické literatury četl mi tady připadalo, že sexuální scény nebyly tolik perverzní, jako jinde a vlastně mi pripadaly celkem solidní - alespoň většina z nich. Druhým plusem je, že kniha byla čtivá a rychle odsýpala.
Co ovšem vnímám jako problém je jejich počet. Daleko víc by se mi líbilo, kdyby kniha měla víc příběhu a víc propracované postavy s občasnou erotikou. Bohužel tady jen porno s průměrným příběhem v pozadí a naprosto nezajímavými papírovými postavami.
Beru to tak, že si z této knihy do budoucna nic neodnesu, ale přečíst se dala, což je v této kategorii u mě docela úspěch. Od experimentování s tímto žánrem mě to úplně neodradilo, ale zároveň ani nepovzbudilo. Hodnoceno hodně pokroucenou optikou za 3*
Ztráta spojení
Martha Wells
Další z řady Robokatových dobrodružství. Trošku zklamání, že po plnotučném Střetu myslí přichází zase jen kraťounká novela.
Jednoznačně pozitivně hodnotím úbytek sledování seriálů a dalších podobných věcí, které se v předchozích dílech opakovaly až otravně často. Oceňuji, že i postava jako je Robokat se dokáže vyvíjet a posouvat. Líbilo se mi i celkové tempo knihy, kdy prakticky neexistovala hluchá místa.
Za zklamání ovšem považuji, že se nikterak neposunul rámcový děj série. Nedozvídáme se nic dalšího o Šerosvitu a ač se Robokat posunul jako postava, tak jeho příběh ne. V mnoha ohledech tento díl působil spíše jako spin off, než jako součást hlavní série. Celkově mi detektivní zápletka nepřipadala příliš propracovaná, ale spíše průměrná a akční scény, které bývaly ozdobou série tady byly dost tragické.
Po dočtení převládá pocit, že autorka nemá zájem sérii posouvat, ale spíše dojit a hlavně se moc nenadřít. Konceptuálně tady nic nového nepřináší a zpracování je také průměrné. Myšlenky, které v prvních dílech byly originální a svěží už po několikáté recyklaci své kouzlo ztratily. Hodnotím průměrnými 3* a tak trochu doufám, že příští díl přinese epické zakončení série. Bylo by to lepší, než postupný úpadek.
Barva kouzel
Terry Pratchett
Matně si vzpomínám, že jsem knihu od Pratchetta už kdysi četl a úplně odvařený jsem nebyl. Bohužel už si nepamatuji, která přesně to byla. Nicméně si pamatuji, že pocity byly dost podobné jako mám i z Barvy kouzel.
Neříkám, že kniha nemá i své kladné stránky. Hrun i Zavazadlo k nim rozhodně patří. Je pravda, že humor má chvílemi to správné ostří a parodie klasických fantasy klišé má něco do sebe.
Nicméně mi kniha jako celek bohužel přišla slabá. Chyběl mi asi nějaký souvislejší rámcový děj, který by jednotlivé příhody Mrakoplaše a Dvoukvítka nějak lépe propojoval. Místo toho tu bylo spousta repetitivní kosmologie a podobných záležitostí, které jsou na jednu stránku fajn, ale nesmí se to tolik přehánět. Humorná stránka, ač se občas trefila, mířila podle mého často dost mimo. Některé scény jako třeba letadlo vyloženě křičely, že se autor propsal do slepé uličky.
Ve více věcech mi tato kniha připomínala D. Adamse a jeho absurdní pseudohumor. Možná jsem suchar, ale tohle se se mnou bohužel moc nepotkává. Je pravda, že tady to nylebyl takový extrém a byly i fajn momenty.
Určitě nad Zeměplochou nelámu hůl. Bylo by smutné ji opustit po první knize, která dle různých komentářů patří k nejslabším. Takže určitě od Pratchetta ještě něco zkusím, ale Barva kouzel byla pro mě spíše zklamáním. Dávám takové lepší 2*, což beru jako mírný podprůměr.
Věže půlnoci
Robert Jordan (p)
Velice solidní díl série, které Sanderson na jejím konci jednoznačně vdechl život. Čas docházía poslední bitva je na spadnutí. Tento díl věnuje hodně času Perrinovi, významně ještě možná Matovi. Ne, že by ostatní nebyli pritomni, jen prostě ne tolik.
Rozhodně mě baví spád, který v posledních dílech série nabrala. Ačkoliv oproti předchozímu dílu mi tenhle připadal o něco natahovanější, zdaleko se to neblížilo některým jiným. Jak jsem dříve neměl moc v oblibě Faile, tak musím uznat, že tady jsem si její postqvu definitivně oblíbil. Oceňuji i to, že řevnivost mezi ženami a muži v této sérii už má definitivně obroušené hrany a nepřináší tolik trapných scén, jako dřív.
Co se dá tomuhle dílu podle mého malinko vytknout jsou Perrinovi pasáže ve vlčích snech, kterych je zbytečně mnoho a celkově byly slabší. Postava Zabíječe určitě měla daleko větší potenciál, než předvedla. Druhé, co mi moc nesedlo byly závěrečné pasáže s Aelfinny Eelfinny, tam jsem měl pocit snahy o něco, co této sérii úplně nesedí.
Celkově hodnotím silnějšími 4/5 , ale jsem si vědom, že je to hodně následkem toho, jak skvělé byly předchozí dva díly. Kdyby Věže půlnoci následovaly ihned po Křižovatce soumraku, byla by to asi pětihvězda. Každopádně velmi dobrá kniha a těším se na závěrečnou část.
Jurský park
Michael Crichton
Poslechnuto jako audiokniha. Samozřejmě jsem x krát viděl slavný filmový trhák na motivy této knihy. Hodně to můj dojem ovlivnilo a u spousty scén jsem si nedokázal vytvořit vlastní představu, protože se do hlavy cpaly obrazy z filmu. Platí, že jsem si užil zejména scény, které byly ve filmové verzi vynechané.
Kniha má rozhodně co nabídnout. Vědecké a technické detaily jsou skvěle zpracované, je vidět, že autor věnoval rešerším dost času. Hodně dobré jsou i akční scény, kdy mě Crichton dokázal opravdu k dinosaurům přenést. Atmosféra a napětí příběhu rozhodně nechybí. Oblíbenou postavou byl jednoznačně Malcolm, který přinášel rozhodně zajímavý pohled na věc. Nejméně oblíbené byly děti, které byly otravné, než cokoliv jiného, zejména Lexi.
Mezi zápory bych zařadil tempo v některých částech knihy. Zejména ve druhé půlce byly některé věci už zbytečně natahované. Také překlad se mi zdál hodně kostrbatý a vypravěč audioknihy evidentně neuměl anglicky, což bylo u některých cizích slov skori komicky znát.
Na dobu svého vzniku velmi technicky novátorská kniha, kterou bych si asi užil více, kdybych nebyl dobře obeznámen s filmovou adaptací. Trochu údernější tempo v prostřední části knihy a možná malinko lépe napsané děti by hodně pomohly. Hodnotím slabší 4*, které ke třem nemají moc daleko, ale přeci jen jde o knihu, podle mého, spíše nadprůměrnou.
Prázdnota
Michaela Merglová
Moje první setkání s touto autorkou dopadlo poněkud rozpačitě. Prázdnota mě nalákala na drsný svět říznutý špetkou cyberpunku. Ani nevím proč jsem toto očekávání měl, asi z obálky a anotace.
Určitě se dá vyzdvihnout atmosféra jednotlivých městských čtvrtí, která je vykreslená hezky a funguje. Chválím také akční části a celkové tempo knihy, to se opravdu povedlo. Koncept empatů byl také fajn, ale bohužel nenaplnil úplně potenciál a nakonec trochu vyšuměl. Empati mohli být něco, co knihu odliší a vyzvedne, ale nestalo se.
Bohužel jsem se nedokázal sžít s žádnou z postav a na nikom v téhle knize mi nezáleželo. Celá zápletka mě nedokázala nikterak pohltit, žádnou emoci se nepovedlo příliš prodat. Název Prázdnota k příběhu docela sedí, cítil jsem se při jeho čtení dost prázdně, prostě ničím nezaujal, přestože po řemeslné stránce nebyl špatný.
Kromě samotného města a existence empatů nebyly v knize žádné další prvky, které byji žánrově posouvaly ať už k fantasy nebo ke sci-fi, což je možná trochu škoda. Hodnotím tuto knihu jako typický příklad šedého průměru, ze kterého alespoň pro mě absolutně ničím nevyčnívá. Neurazí, ale nenadchne. Nemastná, neslaná, 3/5. Autorčinu fantastickou tvorbu mám v plánu také vyzkoušet, uvidíme, jestli zaujme víc.
Bouře přichází
Robert Jordan (p)
Naprosto fenomenální kniha. Natřískaná od začátku do konce. Sanderson převzal od Jordana sérii, která se již povážlivě blížila zakončení a poradil si s tím naprosto fantasticky.
Nevěřil jsem, že bude možné, aby nový autor věrně pokračoval v Jordanově stylu, ale stalo se. Ten přechod je však nenucený a této sérii akčnější přístup s méně nepodstatnými detaily prospívá. Oproti některým dílům série se tady toho děje opravdu hodně a série má neuvěřitelný tah, který jí dříve trochu chyběl. Snad už jen v prologu se toho z pohledu děje událo víc, než v celých některých knihách. Nemyslel jsem si, že se hrdinové série mají ještě kam posouvat. Ale ano, mají, a tady je to zvládnuté brilantně.
Na této knize se mi velmi špatně hledají negativa. Možná by se dalo několik kapitol vyškrtnout a nic moc by se nestalo. Přeci jen je kniha dost dlouhá. Ale to je výtka spíše, abych alespoň něco našel.
Celkově naprosto jasných 5*, tady není o čem. Sanderson je naprosto geniální autor, a ač už předchozí díl plně psaný Jordanem byl výborný, teprve tady jsem měl skutečně pocit, že se nemohu od série odtrhnout. Zatím určitě nejlepší díl série a těším se na závěrečné dva, které by ho mohly ještě překonat.
Nesmrtelnost
Pao-šu (p)
Jedno z fanouškovských rozšíření příběhu trilogie Vzpomínka na Zemi. Bylo tak úspěšné, že dostalo požehnání původního autora a mohlo vyjít i knižně.
Je pravda, že se tady Pao Šuovi povedlo poměrně věrně zachovat ducha původního díla, alespoň v některých pasážích. Myšlenky, které tahle kniha přináší nejsou tak úplně špatné a čtení některých pasáží mě ve finále docela bavilo.
Bohužel je tam spousta míst, kde se autor úplně nepotkal s mojí představou. Zejména trochu na sílu tlačená romance mezi postavami. A moc mi nesedlo ani to, že pokračoval v těch "nejšílenějších" částech původní trilogie. Zatímco v původní sérii šlo o skvělé hard sci-fi, tady se kniha už dostává daleko dál. Spoustu věcí se nesnaží jakkoliv vysvětlovat, některé věci nejsou moc logické, nebo obsahují různé rozpory. Celkově je to chvílemi tak bláznivé sci-fi, že přechází prakticky do fantasy žánru. Post epilog byl také naprosto zbytečný a dílo jen posouval dál divným směrem.
Dávám 3* knize, která se může některým fanouškům Vzpomínky na Zemi líbit, ale mě moc neoslovila. Chvílemi bylo velmi jasně znát, že jde o fanfiction. Nápady bych hodnotil jako mírný nadprůměr, provedení spíše podprůměrné. Nemohu úplně doporučovat, ale ani odrazovat.
Tma
Ondřej Neff
(Aktualizované vydání 2023) Až nečekaně temné a depresivní dílo. Takové grimdark sci-fi z českého prostředí. Ústřední nápad zajímavý, provedení poměrně solidní, ač ne perfektní.
Oceňuji jednoznačně odvahu autora napsat knihu takto temnou, obsahující prvky jako znasilňování dětí, mučení, otroctví. Jednoduše asi většinu hnusu, na který si kdo vzpomene. Opravdu se mi líbilo, jak se povedlo držet bezútěšnou atmosféru po celou dobu knihy. Některé autorovy vize považuji za realistické a i poměrně pravděpodobné. Jiné už byly hodně za vlasy přitažené.
Po naprosto skvělé první půli knihy začala podle mne kvalita mírně klesat. Situace se stávala čím dál absurdnější. Postavy, které měly velký potenciál ho příliš nenaplnily a jednaly často tak, jak bych od nich nečekal. Velké časové skoky tomuto dojmu také moc neulehčovaly.
Možná je trošku škoda i velkého navázání na tehdejší politickou reprezentaci, protože myslím, že lidé mé generace, kteří dobu popsanou v knize zažili jako děti, jsou zřejmě posledními, kterým jména prominentních politiků dané doby něco říkají.
Teď už chápu, proč je Tma brána jako "legendární" české sci-fi i proč je naprosto bez šance na úspěch v zahraničí. První polovina knihy byla skvělá a dal bych 5*, druhá polovina by obstála asi tak na lepší 3*. Celkově tedy 4*, které přesně vyjadřují, že se mi kniha dost líbila, ale z trenek mě to nevystřelilo.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Velice nenáročné čtení plné různých klišé a situací notoricky známých z béčkových hororů. Nad jednotlivými scénami ani nad jejich propojením se nesmí moc přemýšlet, protože jinak vyplouvá na povrch ohromné množství logických děr a nesmyslů.
Nicméně má to i světlé stránky. Netypicky mě celkem bavil úvod, kdy hrdinka přijíždí poprvé do zděděného domu na malém městě, setkává se s tamními lidmi a snaží se začlenit do komunity. Oceňuji absenci jakýchkoliv nepotřebných romancí. Upřímně jsem ani nedoufal, že by se ro bez nich obešlo a byl jsem velmi příjemně překvapen.Ve chvíli, kdy se naplno začne projevovat onen Duch domi Ashbornů, šla podle mě kniha trošku směrem dolů. Některé scény se párkrát opakovaly, hrdinka měla dost příležitostí projevit svou hloupost.
Líbilo by se mi, kdyby se celá věc se strašidlem držela trochu víc při zemi. Některé scény byly až na sílu bombastické.
Můj dojem trochu zlepšilo, že jsme poslouchal jako audio. Přeci jen tam jde chvílemi trochu nevnímat. Při čtení knihy bych byl asi ještě kritičtější. Dávám slabé, ale přeci jen 3/5. Oproti prvnímu dílu Černé zimy, kterému jsem dal 2* toto bylo znatelně lepší.
Zajíci, utíkej
Alexander Gordon Smith
V tomhle díle jsem začal pociťovat mírný zlom v této sérii. Ne, že by mě úplně přestala bavit, ale připadá mi, že začala malonko sklouzávat k průměrnosti.
Je potřeba pochválit autora za to, že kniha je psána velmi čtivě, dobře členěná a s prvky humoru, který nebyl úplně nejhorší. Samozřejmě je tady opět stejná skvadra policistů, kteří s Kettem spolupracují. Je pravda, že napětí se docela daří držet i gradovat.
Obecně nemám v detektivkách moc rád, když se místo klasického případu objeví něco jako tady. Snahy zdiskreditovat policistu apod. Pravda, dělají to asi všichni autoři, přesto by mi klasický "případ" vyhovoval víc. Kettova rodina je pro mě také stále prvkem, který příběhu nic moc nepřináší, možná kromě "polidštění" hlavního protagonisty. Co mi tady vadilo asi úplně nejvíc byli antagonisté, jejichž triky nebyly úplně vysvětleny a celkově mi příběh v této knize v mnoha chvílích připadal málo uvěřitelný a přitažený za vlasy. Nejsem fanoušek ani toho, jak se po úspěšné likvidaci padouchy z vůle autora vynořuje ještě "větší zlo".
Utíkej zajíci rozhodně není špatná kniha. Pravděpodobně neurazí, ale mě ani příliš nenadchla a kvalita série tady z mého pohledu mírně poklesla. Další díl ale určitě zkusím a věřím, že bude o něco klasičtější s méně kouzelnými antagonisty.