Duch domu Ashburnů

Cca do poloviny mě čtení moc nebavilo, pak se to zlomilo a už jsem se začetla. Strašení bylo tak akorát, abych neměla noční můry a přitom byla ráda za svůj světlý byt se zapnutým topením.

16.01.2026

Moje první plnohodnotná audiokniha. Jako neposluchač jsem měla opravdu velký strach, vím, že prostě neudržím pozornost, přestanu vnímat a pak nevím co se děje. Naštěstí mě tento můj hendikep postihnul jen párkrát a Darcy nemá zas tak složité příběhy, aby se posluchač znovu nechytil.
Od Darcy jsem zatím četla jen Blackwood a Carrow, a teda Ashburn, na to že je to prvotina, tak se mi líbil nejvíc. Možná to je formou a Anička Fixová mi jako vypravěčka seděla. Kromě sympatické hlavní dvojky jsem si oblíbila i ty "slípky z města", atmosféru Darcy popsat umí, opravdu jsem byla napnutá jak kšandy. Zažila jsem WOW i WTF momenty, ale pasovalo to do sebe. Navíc víme, že Darcyiny příběhy mají určitou šablonu, které se drží, jsou to prostě hororové pohádky. Jsem zvědavá, co nám odhalí další dům.

11.01.2026

Za mě velmi povedená duchařina. Poslouchala jsem ji v audio podobě a skvěle mě to vtáhlo do děje. Chvilkami to bylo napínavé jak kšandy, že jsem občas musela přerušit činnost a jen poslouchat, jak se bude děj vyvíjet dál.
Adriane se svým kocourem Wolfgangem se po smrti své pratety Edith přestěhuje do jejího domu, který jí odkázala v poslední vůli. Dům se nachází několik kilometrů od civilizace a po domě se nacházejí tajemné vzkazy, které napsala její prateta. Adriane na ně nebere moc zřetel a začnou se dít záhadné a děsivé věci.
Psaní autorky je skvělé a děj opravdu plyne svižným tempem. Konec není vůbec uspěchaný a rozuzlení je skvěle napsané. Poslední kapitola se mi také moc líbila, cítila jsem z ní trošku sentiment, ale já to mám ráda.
Určitě si přečtu zbytek knih ze série Strašidelné domy.

(SPOILER) Tuhle sérii mám celou doma a konečně došla i na ni řada. Nebylo to vůbec špatné, dějově se mi to líbilo. I když žádný strach jsem nepociťovala. Ani na konci, kdy došlo k tomu boji s duchem či zombiem, nebo co Eleanora byla vlastně zač po své smrti. Což se je škoda. Člověk by se u toho měl bát. Spíš bych toto hlavně zařadila do žánru oddechové s menší mírou duchařiny. I při čtení jsem se nejednou přistihla, jak mé myšlenky putují úplně jinam. Ale přesto nelituju, že tuto sérii mám kompletně celou a postupně, podle chuti a nálady si všechny knihy z této série přečtu. Tato kniha je pro mě takový průměr. Co sice nezklame, ale ani nenadchne.

07.01.2026

Poslechnuto v KD. Jsem rád, že jsem mohl zdarma jako dárek vyposlechnout tuto knihu. Kdybych jí nějakým nedopatřením pořídil v papírové podobě, velmi bych litoval vyhozených peněz neboť v papíru bych se na konec nikdy nedostal. Nerad plýtvám svým čtenářským časem. Ale díky poslechu, kdy jsem u toho dělal něco užitečného, vím čemu se vyhýbat. Poslech knihy jsem musel střídat s poslechem hudby, protože na jeden zátah to nešlo.
Chvílemi jsem se musel smát, jindy jen kroutit hlavou jak někoho tohle může "vyděsit" či v něm vyvolat napětí. Popisy příšery či obrazů naporcované rodiny či závěrečný "konflikt" ve mě vzbudilo jen znechucene "pane bože".
Za mě jediné pozitivum, že vím jaké sérii se zcela vyhnout.

Kniha mě neoslovila, ale přetrpěla jsem ji až do konce, nerada od nějaké knihy odcházím.

Moje několikanásobné knižní poprvé!

První kniha autorky, první horor a první audio - byla jsem k tomu docela skeptická, ale jedno velké WOW!

Nejprve začnu tou audio formou - prvních několik kapitol jsem měla chuť to vypnout. Anna Fixová zněla stejně znuděně, jako jsem si přišla já. Strašně nahlas se to snažila udýchat a mě to dohánělo k šílenství. Říkala jsem si, že tuto formu nezvládnu, že audio verze nebudou nic pro mě, že se nedokážu soustředit. Ale pak se něco zlomilo. Asi už i Aničku to začalo zajímat, přidala do jejího projevu dramatickou intonaci a já si zvykla na její hlas. A od té chvíle byla knížka skvělá.

Poslouchala jsem všude, pořád jsem na Adrienne a Edith myslela, dokonce se mi zdál i pěkně psycho sen Dnes jsou to dva dny od doby, kdy jsem Ducha domu Aschbrunů doposlouchala, ale stále na něj myslím. Slova byla volená tak skvěle, že utvářela v mysli čtenáře/posluchače dokonalý obraz jednotlivých scén, v hlavě to jelo opravdu jako film. Místy nechutný, místy děsivý, plný napětí a strachu. A ten fenomenální závěr!

Nějak se nemůžu Darcy nabažit, nebo co. Tak jsem hned při první příležitosti v knihovně sáhla po jejím jméně a už se těším, že si další její knihu vychutnám, tentokrát pro mě tradičním způsobem.

Příjemné překvapení, jsem ráda, že jsem se ke knize dostala.
Příběh se rozvíjí postupně a vy čekáte, co bude dál a dál a samozřejmě nemůžete přestat číst. Takže hodnotím jako příjemnou (bojavou a hororovou) oddechovku a kouknu i na další Strašidelné domy.

Dle očekávání klasický horor. Dívka zdědí strašidelný dům a ejhle – ono tam straší, až jí jde o život. Všechny propriety jsou na místě, včetně duchů a čtenář se tedy může začít bát, o nic jiného nejde. Autorka má tento styl a druh literatury vyšprtaný, takže takový problém to vůbec není, ale na něco podobného si raději dám delší pauzu.

Je to první kniha téhle autorky co se mi dostala do ruky a hodnotím to jako guilty pleasure :-). Nějak vás to neobohatí, ale čte se to samo a mate pocit že koukáte na nějaký (možná bečkovy) film. I přes to ale nemůžu dat méně než plný počet hvězdiček protože jsem nebyla schopna knihu pustit z ruky. Hlavní postava je sympatická, kocour je kocour jak má byt a konec je až milý.

První díl série o strašidelných domech mě moc bavil. Bavila mě tajemná atmosféra a napětí. Místy byl příběh docela strašidelný. Na druhou stranu se ale v příběhu vyskytují i poměrně nelogické pasáže. Kniha je ale hodně čtivá, a tak dávám vysoké hodnocení. Knihy z této série čtu na přeskáčku, a tato kniha patří mezi ty nejlepší.

Nenáročná duchařská knížka, která se dobře čte. Nic víc bych za tím nehledala.

Autorka si mohla nechat zjistit, případně sama zkusit, jestli je rychlost, se kterou Adrienne dokázala na otevřeném (!) ohni přivést k varu vodu v konvici (dokonce tak, že jednou konvice pískala), reálná. Spoiler: není.

Že lampa v domě dokázala dosvítit jen na metr kolem ní, ale venku z ní byl světlomet, který sice velmi slabě, ale dokázal z verandy domu dosvítit k první řadě stromů v lese, mě taky dost sralo? Jasně, je to duchařina, ale tyhle “nesrovnalosti” k ničemu nebyly.

Byla to moje první knížka od Darcy Coates. A bude i poslední.

Moje první kniha od Darcy a určitě ne poslední. Mám ráda duchařiny a tahle mě fakt bavila. Prakticky od začátku mě kniha chytla, příběh nebyl zbytečně protahovaný, bylo to čtivé, napínavé a mělo to to, co já chci od tohohle typu knih. To, že mě zajímá jak to bylo, co se ve skutečnosti stalo, nemůžu se dočkat toho vysvětlení, které na konci očekávám.

Takže za mě super čtení na sychravý podzim. Bylo to místy děsivé, mrazivá atmosféra se povedla, já jsem spokojená. Určitě chci zkusit další knihu ze série Strašidelných domů.

Pravdou je, že souhlasím s většinou recenzí v tom, že kniha měla hodně nelogických pasáží. Ale mě to až tak nevadilo. Čtení jsem si i tak užila.

Nevyhledávám cíleně audioknihy, ale chřipka , potvora chce vyležet.
Příjemně strašidelné, dobře načtené . A poslouchat tuto knihu obležená kočkama to ještě víc vtáhlo do děje a několikrát jsem sahala ,kde která z nich je, jestli ještě je.
Po knize sáhnu s chutí, užiju si to zase jinak.

Poslechnuto jako audiokniha na YT a bylo to tak akorát mrazivě strašidelné, jak to podle anotace vypadá. Pravdou je, že jsem se občas chytala za hlavu, když Adrienne uvažovala pomalu, nebo naivně, a párkrát jsem si musela připomínat, že je chudák holka na mizině, a opravdu hodně mě zpočátku iritovalo, že nebyla schopná si třeba už druhý den umýt alespoň jedno, nebo dvě okna v místnostech, kde se zdržovala nejčastěji, když neustále zmiňovala, jak se do domu dostává málo světla právě proto, že jsou špinavá. A upřímně dost nereálné mi přišlo, že si ani od právníka, který s ní vyřizoval dědictví po pratetě a dal jí klíče od domu, ani třeba na internetu, nezkusila něco o ní, nebo o její rodině zjistit dopředu, než se přestěhovala. Zvlášť když jí její matka tvrdila, že žádné příbuzné nemají. Možná by se nic moc nedozvěděla, ale aspoň by to zkusila. Já na jejím místě bych se o to pokusila. Ovšem pro zápletku bylo asi nutné, aby toho hlavní hrdinka nevěděla moc. Ale jinak to byla holka statečná, to se zase musí nechat. Některé věci, které měly asi čtenáře překvapit, jsem vytušila (nebudu spoilerovat), jiné jsem ale nečekala. Závěr se mi líbil, byl takový hodně morbidně poetický. A největším hrdinou celého příběhu je samozřejmě a jednoznačně Wolfgang :-D

Poslouchala sem jako audio na YT a to bylo skvělé. Ano …. již několikrát zmíněné nelogičnosti tam byly, ale co …. vůbec mi to nevadilo. Prostě to fungovalo a napnutá sem byla až do samého konce.

Přímo učebnicový příběh o strašidelném domě. Ani občasné nelogičnosti mi nebránily si ten horor pěkně užít:
1) Den byl neskutečně krátký. Sotva se Adrienne probudila, už se začínalo stmívat.
2) Časté zmínky o světlu, které neprošlo špinavými okny. Pořád jsem čekala, že teď už je konečně umyje, ale nestalo se. Za celý den vlastně akorát stihla jít do města (15 minut tam a zpátky) a nakoupit.
3) Byla v domě už několik dní, ale přesto se pohybovala pořád jen v kuchyni, koupelně a obýváku. Pracovnu a podkroví nepočítám, tam chodila, až když pochopila, že jí jde o krk. Ani v samotném závěru knihy nevěděla o všech vchodech a východech. Nechápu. Já bych první den prolezla celý barák skrz naskrz. A druhý bych umyla okna.
4) V komentáři níže je zmíněno, že vyrývat vzkazy do dřeva je klišé, stačí papír a tužka. S tím nemohu souhlasit. Papír může odfouknout průvan, někam zapadne, poničí se. Vyrytý nápis je na svém místě za každých okolností, aniž by ho člověk musel obnovovat a jakkoli na něj myslet.
5) Čekala jsem, kdy se objeví bratr Peggy a bude navázáno další "přátelství", ale bohužel. Ale zase je fakt, že na flirtování tam zrovna moc prostoru nebylo.

I tak se mi kniha líbila a za sebe můžu říct, že jsem měla stažené půlky. Jen z cesty k pojistkám by mě kleplo. Nápad s obrazy na chodbě byl výborný.

SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER SPOILER

6) Tím koncem si nejsem úplně jistá. Opravdu by po závěru zahrnujícím krev, nůž a amnézii měli všichni pocit, že vše se v dobré obrátilo?
7) Myslím, že by Adrienne jednou měla mít svého nástupce, který dotáhne věc do definitivního jistého konce. Jen si nedovedu představit, kde by ho sebrala. Bez osobní zkušenosti nikdo neuvěří.

Já bych si sehnala nějakého šikulu, který by mi sestrojil opravdu hodně malou kovovou krabičku zakopanou hodně hodně hluboko pod zemí, ve které by po zmáčknutí čudlíku umístěného v obýváku proběhla kremace. Tím by se ten interval moc hezky natáhl.

(Čtenářská výzva) Tak jsem po letech podlehl této duchařské mánii i já, ale musím se přiznat, že díky masivní propagaci jsem čekal o hodně víc. Autorce nelze upřít spisovatelský um, ale její hrdinka byla protentokrát naivní až na půdu, doslova a DUCH DOMU ASHBURNŮ jí byl velmi silným protivníkem. Kniha se mi začala líbit až někde za půlkou a několikrát jsem si už říkal, že ji zřejmě odložím nedočtenou, ale poslední třetina to zachránila a jsem díky tomu ochotný dát šanci i dalším dílům.