Hlasy v bouři

To je neskutečně nudná slátanina.

Audiokniha :
Nečetla jsem si anotaci, tak jsem nevěděla ani do čeho jdu. Měla jsem za to, že to bude severský thriller podle obálky. Až pak jsem zjistila, že je to horor. První část knihy jsem hltala, byla jsem v očekávání co se z toho vyvine a pak se tam objevila monstra a to už není moc můj šálek kávy. Ale jinak to nebylo špatné, nelituji, že jsem si knihu vyposlechla. Načteno Luckou Vondráčkovou, mám ráda poslech v jejím podání.

Ako je napísané na obálke knihy – kráľovná hororu. Nuž áno, napísať na 150 stranách jednu strašidelnú scénu, to je umenie. Napísať prevažne romantickú knihu, v ktorej sa okrem blúdenia po sídle zámožnej rodiny dohromady nič nedeje, a nazvať ju hororom, to chce tiež veľké sebavedomie. Tak ako romantické príbehy zahalené vo fantastickom háve infiltrovali fantasy žáner, Darcy sa v tejto knihe snažila o niečo podobné s hororom.

Po mojom prvom stretnutí s Darcy Coates v knihe Duch domu Ashburnů som bol mierne sklamaný. Potom som sa však dopočul, že knihy mimo série o strašidelných domoch sú naozaj dobré. Tejto autorke som dal druhú šancu, no odchádzam len s presvedčením, že Darcy jednoducho nie je pre mňa.

Už dlho som nečítal tak zlú knihu, ako Hlasy v bouři. Hlavná hrdinka "Clare bez i" sa po autonehode prebúdza v izolácii sídla zámožnej rodiny a nič si nepamätá. Vedľa nej stojí mladý muž Dorran, ktorý ju údajne zachránil. Okrem už spomínanej prázdnoty v deji nám autorka pripravila náročnú zmes nelogického a hlúpeho správania postáv, ohrané motívy "enemies to lovers" (Clare spočiatku svojho záchrancu bezdôvodne upodozrieva, že jej chce ublížiť – asi čítala Misery), nezmyselné a zbytočné odbočky ako pestovanie potravín vo vnútornom super-skleníku, ale hlavne naivné presladené romantické bláboly, neprirodzené infantilné repliky a lajdácky sloh, hodné maximálne tak tínedžerských poviedok z Wattpadu. O áno, a občas sa v tomto apokalyptickom svete mihne nejaká tá mátoha. Ak je teda toto reprezentatívny príklad cozy hororu, tak ďakujem, ale nemám záujem.

(SPOILER) Nebylo to nejhorší, ale obávám se, že za tři týdny si toho nebudu moc pamatovat. Takže ještě za čerstva. Potenciál tam rozhodně je, škoda jen, že není úplně využit. Ze začátku se toho moc neděje a já jsem moc nemohl pochopit Clařin děs z Dorrana, který neudělal nic čím by mohl vzbudit dojem nějakého úchyla. Později, když autorka odhalí bubáčky, se děj ještě zjednoduší a přiznám se, že mě už přišlo otravný číst o tom kolik na sobě má Clara obvázaných a zalepených ran a jak moc k smrti je unavená. Propuknutí lásky mezi těmi dvěma už bylo úplně jak z jiné planety - tolik cukru není ani na pouti ve vatě. Konec rychlý a bez náznaku nějakého vysvětlení cože se na tom světě vlastně stalo. Nicméně jde o první díl, tak tomu zkusím ještě jeden dát.

(SPOILER) Hlasy v bouři jsem četla o Vánocích, protože jsem toužila po zimní atmosféře – takové, jakou s klimatickou krizí možná už nikdy nezažijeme. A přesně tenhle pocit mi kniha dokázala nabídnout.

První polovina byla pro mě jasných 5 z 5. V té druhé tempo místy lehce pokulhává, ale ani to mě neodradilo od chuti pokračovat v sérii, protože mě opravdu zajímá, kam se bude příběh dál ubírat.

Postavy Clare a především Dorran mi byly sympatické. Vztah, který se mezi nimi vyvíjí navzdory tvrdým podmínkám postapokalyptického světa, působí jako jemné osvěžení, které kniha potřebovala – a zároveň jako nečekaný prvek. Přiznávám, že jsem zpočátku očekávala, že Dorran bude spíš vyhraněně zápornou postavou.

Těším se na další díl a doufám, že mu budu moct dát ještě vyšší hodnocení.

Za mě trochu zklamání. První polovina knihy byla fajn a nechala čtenáře pořád trochu v napětí, co se to vlastně děje. Druhá polovina opět podobný scénář jako u Pod hladinou. Kromě toho chování hlavních postav je trochu "divné", a to i v dalším díle, u kterého se na konec asi neprokoušu.

Už jsem četla několik knih autorky a většinou nejsem je schopna pustit z ruky, takže asi jsem (trochu) zaujata a předem připravena si užít cokoliv co od ni přečtu. Vytvoření atmosféry je prostě tím, co opravdu umí (ale dokážu si představit, že pokud by tahle kniha byla moji první od teto autorky - přišla by mi cast kde “se nic neděje” trochu delší než je příjemný).
Ale já to prostě zbožňuju, cítila jsem teplo, bolest, úzkost, strach a zimu, zimu, zimu. Slupla jsem to jako malinu za jeden den a hned si jdu pro druhý díl.

P.S. opravdu nečtete recenze než začnete číst, přijdete o veškerou zábavu z vychutnání nečekaných zvratů. Jsem ani nečetla popis, takže jsem byla překvapena dokonce i z nečekaného pro Darcy žánru.

Další superčtivá, tajuplná kniha od Darcy i s trochou nádechu romantiky. Už se těším až se vrhnu do dalšího dílu...

Od autorky je to má první kniha a určitě ne poslední. Naopak už se těším na další. Četla se skvěle, ta atmosféra, tajemno. No i ta romantika. Dle některých komentářů o tom, jak je to vše nepravděpodobné, musím napsat, že to není životopisný román popisující události, které se staly, ale je to tak trochu pohádka pro dospělé, tak je to třeba přece brát. Takže za mne pět hvězdiček, moc se mi to líbilo.

Příšerná nuda, nuda a zase nuda,
prvních 13 kapitol se vůbec nic neděje, jen dokola opisované pocity - zima, únava, bolest... city a pocity. K tomu popisy jak se oblékají a svlékají, co jedí a co pijí, a jak se myjí a nemyjí a ohřívají.
A jdou tam a sem, nohy jsou stále unavené.
Vypadá to, že nikdy neviděli zimu a sníh, a snaží se s ní vypořádat.
Jeden chybný krok mohl znamenat smat....to jako vážně.
A taky by mě zajímala ta zahrada, jak se tam vydali pěstovat rajčata, aby měli co jíst, to jim vyrostou během týdne? Nějaký superskleník nebo co.
Clare se pořád na něco dívala, nejčastěji na dům nebo na Dorrana.
A kousala se do rtů.
Chudák Dorran, nemá na chleba, leč bydlí v domě jako kráva.
Navíc je to poloviční lékař, divže neprovedl transfuzi,
superhrdina, a byl vyhnán z matkou do lesů... :-((
Co když nikdy zima neskončí?
Tak z toho zřejmě bude Sněhurka nebo Ledová královna.

No, prostě příšerná slátanina, navíc si zde dá někdo tu práci, že vám prozradí konec, takže chcete-li to vydržet dokonce, nečtěte komentáře před knihou.

Tak za mě bohužel.Darcy Coates je moje oblíbená autorka,ale tohle - ne.Post-apo červená knihovna a nuda.Protivná mi byla Clare i Dorran.A ačkoli nejsem zrovna důvtipná a konce předvídat neumím,tady jsem snad od půlky věděla,že v tom má prsty matka.Poslouchala jsem jako audioknihu a musím vyzdvihnout projev Lucie Vondráčkové,v jejím podání bych si toho s chutí poslechla víc.Ale na druhou stranu,kdyby to byla papírová nebo e-kniha,listovala bych v ní a jen projížděla stránky tak,abych se dozvěděla podstatné.Další díly už nedám.

Perfektní atmosféra. Vánice, obrovský opuštěný dům, podivná stvoření a nemožnost utěku. Bála bych se vůbec vyjít z pokoje. Přiznám se, že kdyby pravá příčina byla zmíněna v anotaci, knihu bych nečetla, nebyl by to můj šálek kávy. Ale takto jsem se už do příběhu zakousla a rozhodně pokračuji dalšími díly. Zatím to vypadá tak, že lidstvo dohrálo. Nedovedu si představit, jak zastavit apokalypsu takových rozměrů, ale kdo ví... Jen mi na začátku Clare strašně lezla na nervy tou patologickou potřebou utéct třeba i ve spodním prádle (ve vánici!), protože ten chlap přece musí být úchyl. "Bylo snadné považovat ho za netvora." To jako vážně? On jí ošetřil zranění, staral se o oni, ani jediným slovem či pohybem jí k takovému podezření nedal důvod a ona v něm neustále viděla sadomasovraha.

(SPOILER) Miluju tenhle "druh" příběhů a tohle? Dokonalost. Připomnělo mi autorčino dílo "Pod hladinou", podobné mutantské bestie. Darcy to prostě umí, byla jsem do děje zažraná už od první stránky, nepustilo mě to a hltala jsem fakt každé slovo, čekala jsem, kde bude záporák a jestli to nakonec nebude Dorran sám. Clare a Dorran, skvěle se doplňují a ona ho potřebuje, protože ji neustále tahá z problémů. Musím říct, že při čtení večer, jsem cítila stejné mrazení právě jako při čtení "Pod hladinou" a každý šramot mě donutil trhnout sebou a zkoumat tmavé kouty a ten pocit je přesně to, co na post/apokalyptických příbězích miluju a že to Darcy Coates fakt umí; napětí, stvůry, láska, plánování strategie nebo neuvážené rozhodnutí s následky a napínavé až do konce.

Darcy Coates rozhodně nepíše horory v pravém slova smyslu, kdo se chce opravdu bát, měl by sáhnout po jiných autorech. Jedná se spíše o takové roztomilé, lehce strašidelné a ponuré příběhy.
Mě kniha bavila, nevadil mi pomalejší rozjezd a dokonce ani ta romantika, uvidíme, jak tomu bude v následujících dílech.
Určitou tísnivou atmosféru tento apokalyptický příběh určitě má, kdo by chtěl být uvězněn ve vánici a obklopený podivnými tvory, že? Mám velkou představivost, takže občas mi to strašidelné i celkem přišlo, ale i tak se jedná spíše o jednodušší pohodovou četbu, což mi ale vůbec nevadí. Jsem zvědavá, jak příběh bude pokračovat dál.

Hlasy v bouři od Darcy Coates začínají slibně a rozhodně zaujmou atmosférou. Clare si vybavuje zimu, opuštěná auta, hračky poházené na silnici a všudypřítomnou vánici, která působí trochu jako začátek apokalypsy. Když se probudí v podivném starém domě a po jejím boku sedí neznámý mladík, je jasné, že tady něco nehraje. Zpočátku se zdá, že půjde o hutný horor, ale vlastně jsem měla celou dobu pocit, že čtu spíš román než čistý horor. Většina knihy se nese v pomalejším tempu a napětí je hlavně v atmosféře a v otázkách, komu může Clare věřit a co se vlastně stalo.

Musím říct, že tohle byla první kniha od autorky, kterou jsem četla, a trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se do ní dostala. Děj se totiž docela vlekl a až posledních 70 stran mě konečně chytlo natolik, že jsem je přečetla za jeden večer.

Hororová složka se objeví hlavně až v poslední části knihy, která je podle mě nejzajímavější. Nejvíc mě totiž zaujala úplně poslední stránka – právě ta mě donutila zamyslet se, jak to bude dál a nalákala mě na další díl. Jinak mi přišlo, že by příběhu prospělo, kdyby byl trochu kratší, místy se děj opravdu táhl a úplně jsem u knihy strach necítila.

Tři hvězdičky dávám hlavně za konec. Pokud by celá kniha byla stejně napínavá jako její závěr, asi bych hodnotila výš. Kdyby ale konec zůstal ve stejném tempu jako první polovina knihy, dala bych klidně i méně.

Tohle opravdu nebyla knížka pro mě. Místo hororu spíše červená knihovna, děj postupuje pomalu, hlavní hrdinka řeší pořád dokola to samé a většinu času se chová jako umanuté děcko. Ještě chvíli, a začala bych raději fandit příšerám.

Prvotina od této autorky. Popravdě - jsem zklamaná. S hororem to moc společného nemá. Začátek se hodně táhne, děj se rozjíždí až téměř u konce.

Knížka nebyla špatná,ale nesplnila očekávání-vůbec jsem se nebála.

Tak doposloucháno - nečekejte žádný mrazivý příběh, spíše vyprávění s romantikou v době apokalypsy.
Hlavní hrdinka působila hrozně naivně a občas se mi zdálo, že její činy postrádaly logiku.
Naopak mužská postava mi připadala daleko lepší.
A stejně jako u " Duchu domu Asburnů" se setkáte se slabým koncem.
Na druhou stranu si u této série oddechnete, zběhlejsi čtenáři se nejspíš budou nudit.