Výkřiky v temnotě

Prostě Darcy a její styl je dle mého gusta, další super kniha a těším se na další díl...

Určitě lepší než první díl, který jsem dočetla jen s velkou námahou a do druhého jsem se pustila jen proto, že už jsem ho měla doma…
Druhá polovina knihy ale naštěstí chytí spád a hlavní hrdinové se dostanou i do jiné polohy, než “miláčku nechoď tam, hlavně ať se ti nic nestane”…
Nakonec jsem závěr přečetla jedním dechem a asi zvládnu i další díl :D

Já jsem si tu knihu tak užila! Prostě styl Darcy Coates miluju a tady se mi otevřela úplně z jiné strany. Nebylo to už ani trochu děsivé, ale hodně napínavé a u mě vyvolalo spoustu emoci. Třetí díl už mám v ruce a jdu na něj!

P.S. jako jo, část s výměnou motoru je zábavná (a autorka by mohla dohledat informace o procesu), ale upřímně jako člověk, který neřídí a o autech neví zhola nic - bych si toho nevšimla kdybych nečetla recenze.

Svět je v háji. Prakticky nezničitelní mutanti na každém kroku, v obrovské přesile, mnohem silnější a rychlejší než člověk a tááák hladoví. Jen krátký výlet do lesa za Winterbournem je vysoce rizikový podnik. Vlastně i jen cesta do vlastního sklepa. Je vůbec možné zachránit sestru několik dní cesty daleko? Ve městě a tedy doslova v jámě lvové? No, Clare se o to samozřejmě pokusí a Darren jí věrně stojí po boku. Oba jsou neuvěřitelně odolní, přežijí nemožné, Darren sám unese motor auta a opravuje ho s mutantem doslova za zadkem... ale co, je to prostě sakra napínavé. V tomto díle zjistíme, jak to celé začalo a jestli to také půjde ukončit.

Napínavé do poslední stránky! Žádné hluché ani nudné místo, jen děj a děsivý svět kolem. Zde se dozvídáme, kdo je pacient nula a také jak se to celé stalo a jak by se to mohlo zvrátit.
Líbí se mi, jak se v tomhle světě dokázali Clare a Dorran najít a zamilovat se do sebe. Lehká romatická linka (však také Clare je Dorranova první láska, je to celé takové nevinné, roztomilé), žádné přehnané slaďárny, autorka se soustředí výhradně na apokalypsu. Hodně akční děj, každý den je "hra" o přežití. Miluju!

Ve druhém dílu je aspoň vysvětleno jak apokalypsa vznikla jinak je kniha zbytečně zdlouhavá a jen spousta soubojů s monstrama a útěku stačí každý druhý řádek knihy. Co pobavilo jak jde rychle v rozbitem autě vyměnit motor.

Máme tu druhé pokračovanie tohto príbehu. Vzťah medzi Clare a Dorranom sa prehlbuje a čaká nás zmena prostredia, ktorá príbehu veľmi prospela. Navyše sa dozvieme viac o tom, čo sa vlastne stalo. Ja túto sériu jednoducho milujem! :)

Přiznám se, že si již nevybavuji hodnocení prvního dílu. Ale hodně mi utkvěl v hlavě, což považuji u knih za velké plus.
Ten to díl mě bohužel už tolik neoslovil. Hrozně me rusila ta "dětská " romantická linka.
Přitom je to díl, kde se dozvidate, jak se celé tohle šílenství stalo. Ale jak byla jednička i lehce strašidelná. Druhý díl už není ani trošku. Ten už je jen o přežití. A vlastně musím říct, že je i zbytečné natahovaný. Každopádně se těším na další, snad se to nebude zhoršovat.

Chjo... Také bych křičela, nikoli hrůzou.
Spousta patosu a klišé. Chovají se jako dva pitomci. Ale protože jsem masochista, další díl zkusím.

Kniha je velice čtivá a akčnější než poslední díl. Když přišla pasáž ohledně pádu lidstva na kolena, očekával jsem, že dostaneme něco na způsob jiných apokalyptických scénářů, kde se lidé mění. Avšak Darcy Coates mě překvapila, že si vymyslela zajímavější důvod a jak k tomu došlo.
Chápu, že autorka se snaží zachytit vztah dvou hlavních hrdinů, ale někdy je to na můj vkus až moc. Nezapomeňme na vrch nasypat trochu toho štěstí a můžeme naše hrdiny hodit do jakékoliv situace, ze které se zázračně dostanou.
Celkově se mi kniha četla lépe než předešlý díl, ale těch momentů, kdy hrdinové vyvázli ze situací, které byly stěží možné přežít, bylo v jednu chvíli až moc.

Kokotina pokračuje, jedeme dál :-D.

Bože, tohle je taková pitomost! Já asi opravdu nebudu cílová skupina, pro níž je série určena. Ale bohužel mi to nedá a musím ji dočíst. V tomhle se Darcy Coates prostě nezapře. Nutí vás otáčet stránku za stránkou, i když si při tom klepete prstem na čelo.
Další díl Černé zimy byl o poznání akčnější a hrdinové o velké poznání nesmrtelnější. Jsem v pokušení dělat si u dalšího dílu čárky, kolikrát už měli být oba mrtví :-D. Co se týče Vyzáblých, tady na můj vkus autorka ohýbá pravidla sebou nastavená až moc flexibilně, ale holt jsme v žánru, kde si může dovolit téměř cokoliv. Milostná linka je zde jak pěst na oko a ti dva milovníci se svými upatlanými polibky a sladkými řečičkami ve mně neustále aktivují liskací reflex. Atmosféra nevědomí už tady logicky nebyla, ale zase oceňuji vysvětlení, proč ke kolapsu lidstva vlastně došlo.
Dávám si nyní menší pauzu před třetím dílem, protože pokroucených Vyzáblých mám plný kecky, a až seberu odvahu, vrhnu se do toho postapo světa znovu.

Těžko se mi hledají slova - Darcy Coates píše čtivé knihy, mě se to čte velmi dobře, děj plyne, napětí střídají klidnější pasáže...pro mě jsou to odpočinkové knihy, nad kterými nepřemýšlím. Tady se vyskytuje ale čím dál víc momentů, kdy si říkám, že hlavní hrdinové mají asi nějaké superschopnosti, protože přežívají zázrakem stále náročnější situace...včetně závěru knihy.
Sérii dočtu, protože mě zajímá, jak bude Ticho vyřešeno... ale doporučovat knihy dál asi nebudu.

Po prvním dílu už jsem věděl do čeho jdu a co mohu očekávat. Musím uznat, že mé očekávání se naplnilo a jsem v podstatě spokojený. Sice mě Clare štve svoji umanutostí a Dorran svoji submisivitou, holt někdo v rodině musí kalhoty nosit. Ale vyměnit tak rychle motor? Beru ho jako mechanika. Lepší než díl první, ale proložím to Carterem, než se dám do dalšího dílu. Stoupající tendence....85%

Boli tam občas nejaké chyby, ako keby si pisateľka nepamätala, čo presne napísala v prvom dieli, ale bolo to pútavé a čítalo sa to ľahko, keďže to bolo oveľa akčnejšie než prvá časť.

Miluju, miluju, miluju tuhle super sérii. I když mě Emilie občas štvala svým chováním a honem za pomstou, bylo to dokonalé. Ten příběh. Mapa Sedmi kruhů. Na té jsem se vyřádila, neustále jsem se k ní během čtení vracela. Příběh je svižný, plný zvratů, čte se to samo. Konečně se dočkáme i pořádný erotiky, a s každou stránkou jsem se nemohla dočkat a doufala že Emilie už konečně pocítí Irův… no však vy víte. To čekání a napínání bylo mučící i pro mě. Totálně mě odrovnal konec knihy a netrpělivě vyhlížím pokračování!
Tohle prostě musíte mít doma.

Nejspíš nebudu komentovat každý díl této série, ale pořádně to vezmu až na konci. Každopádně k tomuto dílu se dostane ten kdo je aspoň trochu spokojený s prvním, takže autorka může přejít na detaily a víc se odvázat. Opravdu mě to bavilo i když je tu už o poznání víc blbostí ze strany autorky, i failů ze strany hlavních hrdinů.

Fakt mě to bavilo ještě víc než první díl..bylo tam pár blbosti, ale je to napínavý, čtivý a skvěle napsaný.

(SPOILER) Darcy Coates nebude jen královnou hororů, ale i kněžna klišé. Tento díl se poněkud natahoval, ale co mě dostalo, byla ta výměna motoru. Autorka si ji zřejmě představovala tak jednoduše, jako výměnu prádla! Tady sklouzla do hodně brakové kvality. Další je věc je ta, jak prostě vše utíká rychle, ať už jde o zmíněnou opravu auta, kterou hrdina zvládne i přes útok zrůd za pár chvil a působí to hodně trapně, tak vůbec třeba tání těch obřích závějí atd. Příběh začne bavit až se dostanou na adresu, kterou naleznou v bunkru, ale způsob je také dosti úsměvný. Pak se zase kvalita malinko vyšvihne s vysvětlením a děním na oném místě a následuje.... další díl:)

(SPOILER) Jediné slovo. Nádherné.
Pokračování Hlasy v bouři mělo docela rychlý spád - začátek mi připadal velmi nudný - Dorran a Clare jenom spekulovali a dohadovali se, jestli mají jet nebo nejet. Začátek cesty byl taky nudný, ovšem jakmile dorazili do Bethanina bunkru, veškerá nuda vyprchala. Trhalo mi srdce, když se Clare po setkání s Marnie zhroutila, a cítila k Dorranovi - na určitou chvíli - odpor. Když dojeli do Helexis Tower, 12. patro, Inner city, začala jsem nadskakovat napětím. Všimla jsem si, že Peter je nějaký celý divný - a napadlo mě, že se vlastně jen za Petera vydává, a ve skutečnosti je někdo jiný. Udělalo se mi poněkud šoufl, když se Clare vydala do 13. patra... Kniha byla úžasná, a thanity v Clare vysvětlují, proč se tak rychle hojila, a mě už to vůbec nepřipadá divné. Darcy měla Ticho velmi promyšlené, a já se těšila z postupného odhalování, proč se to vše stalo a jak. Romantika už nebyla tak patrná, ovšem stále tam byla - celé se to tak nějak vyvážilo. A když nakonec Ezra provedl na Dorranovi svůj experiment, chtělo se mi brečet. :( Potom, úplně na konci, když Dorran chtěl, aby ho tam Clare nechala, a utekla sama - klasika - jsem se rozbrečela doopravdy, ale dojetím. Ale dost už. Promiňte za tolik spoilerů... Potom jsem se smála a brečela zároveň, cituji z knihy: ,,Kecni si na zadek, a připoutej se.'' nebo: ,,Nebudu to opakovat Clare. Zapni si ten pás, nebo tě s ním vlastnoručně uškrtím.'' Ještě jednou se omlouvám za spoilery... :)
Jo a ještě něco... Jméno Dorran se vyslovuje jako jak? Já si to v duchu říkám jako Doran, ale když jméno zadám do překladače, a pak si pustím, jak to vyslovují oni, tak je to Doren... Hernajs, tak jak to je? Tedy, očekávám, že překladač bude mít asi pravdu :)