Slezadav
komentáře u knih
Moje nejkrásnější pohádky na dobrou noc
Annette Huber
Velmi pěkné moderní pohádky. Dětem se čtení před spaním moc líbilo. Ideální pro někoho, kdo hledá pohádky na 5-10 ze současnosti místo různých Karkulek atd.
Občas mi připadalo, že překlad není úplně nejlepší a některé pohádky obsahují pár nesmyslů.
Harry Potter a Kámen mudrců
J. K. Rowling (p)
První díl ságy o Harry Potterovi jsem četl znovu po zhruba dvaceti letech. Byl jsem sám velmi zvědavý, jak se změní můj pohled na knihu, která odstartovala fenomén, který mě a mé vrstevníky provázel obdobím dospívání. Tenkrát Harry rostl s námi.
Z dnešního pohledu kniha zůstává zábavná, čtivá a je tak nějak dětsky roztomilá. Dospělý člověk při čtení na rozdíl od dítěte jednoznačně vidí, jak nerealisticky se dospělí v knize chovají. Kolik logických a příběhových děr tahle kniha má. Že celý školní rok se autorce povedlo nacpat do cca desti scén, které jsou od sebe týdny až měsíce vzdálené.
Nicméně vzhledem k cílové skupině knihy se dá drtivá většina negativ odpustit a zůstává nám krásná pohádka, zasazená do úžasného magického (a často velmi nelogického) světa, kam by se každý chtěl někdy podívat. Série o Harrym je také jedinou sérií, které věřím tématiku "magické školy". Možná tím, že hlavní hrdinové jsou děti a podle toho jednají. Jak spolu, tak s vyučujícími.
Ostatní knihy, které jsem četl a měly v sobě podobnou tématiku vždy padly do klasické YA pasti, kdy hrdinové byli de facto dospělí, ale pro účely "magické školy" jednaly/bylo s nimi jednáno jako s dětmi.
Celkově dávám 4/5. Funguje to moc hezky, ale na plné hodnocení je tam těch nelogičností a nesmyslů na mě až příliš.
Harry Potter a Tajemná komnata
J. K. Rowling (p)
V druhém díle autorka navazuje na první díl naprosto ve všem, včetně stylu. Vrací se všechny známé postavy, přidává se pár nových.
Bohužel prakticky všechny postavy jsou velmi archetypální a celkem ploché. Nicméně vzhledem k tomu, že se stále jedná o dětskou knihu je tenhle fakt možná spíše výhodou.
Stále platí všechno, co jsem psal v komentáři už u prvního dílu. Svět je plný nelogičností, příběh jen sledem různých scén, které mají mezi sebou časové mezery. Ovšem stejně tak platí, že kniha je velmi čtivá a má své kouzlo a osobitý ráz.
I přes veškerá negativa, nelogičnosti a plytkost příběhu jsem se od knihy nemohl v závěru odtrhnout. Je pravda, že konečné rozuzlení mohlo možná být údernější, ale i tento pocit nejspíš pramení ze znalosti filmu a toho, že jsem tuto knihu před lety už četl.
Dávám stále solidní 4*, ale doufám, že další díly budou jen lepší, nelze recyklovat podobná témata neustále dokola.
Harry Potter a vězeň z Azkabanu
J. K. Rowling (p)
Třetím dílem se podle mě série o Harrym Potterovi dostává pryč z vod dětské literatury. Vězeň z Azkabanu už dá řadit spíše do YA skupiny, než k dětem.
Třetí díl je daleko temnější a výrazně méně roztomilý, než předchozí dva. Většina postav se chová daleko uvěřitelněji a znatelně ubylo logických nesmyslů, kterými byly předchozí knihy zcela zamořeny. Ne že by tento díl byl zcela bez chyb, ale rozhodně se série ubírá k lepšímu.
Líbí se mi, jak kniha měla díky mozkomorům mírně hororový nádech. Tempo skvělé, čtivost výborná. Také oceňuji, že se spousta postav hezky vyvíjí a prohlubuje, ačkoliv mnoho z aktérů zůstává stále v ploché a archetypální ulitě.
Osobně by se mi libilo, kdyby byl příběh ještě o neco temnější a konec mrzutější. Co jsem si zatím také moc neoblíbil je famfrpál, který mi připadá zcela stupidní a je mu věnováno velmi mnoho stránek. I přes tyhle nedostatky je to pro mě první díl série, kterému dávám 5* a předpokládám, že další díly se mi budou líbit ještě víc.
Harry Potter a Ohnivý pohár
J. K. Rowling (p)
Čtvrtý díl série zatím z mého pohledu bohužel nejslabší. Myslím, že tímto dílem jsem se dostal v sérii do míst, která si na rozdíl od předchozích příběhů vůbec nepamatuji. Co se mi líbilo byl stále stejný velmi akční, živý a čtivý styl, kterým Rowlingová píše. Dalším plusem shledávám to, že příběh zůstává temnější a není tak dětský jako počátek série. Hlavní hrdinové se dostávají více do fáze dospívání a řeší situace s tím spojené, což sice není můj šálek kávy, nicméně myslím, že autorka si s tím poradila velice dobře.
Negativ bych na Ohnivém poháru našel ovšem také dost. Tím největším je pro mě neuvěřitelné množství omáčky, která není důležitá ani pro postavy, ani pro děj a jen knihu natahuje. Tohle čtivo mohlo být klidně o polovinu kratší a vůbec nic by se nestalo. Daly by se vynechat celé kapitoly s Ritou Holoubkovou, MS ve famfrpálu a pravděpodobně i Hermion boj za práva skřítků. Nejspíš i mnoho dalších věcí, které jsem už vytěsnil jako nedůležité. Kromě toho v příběhu stále zůstává plno nelogičností a míst, kde autorka předvádí totální psí kusy s vysvětlením "magie". Na jednu stranu je fajn mít svět, kde je cokoli co si autor usmyslí povoleno, ale na druhou stranu by se takový svět neměl zneužívat příliš. Přesně tohle se tady podle mě děje a Rowlingová se do některých věcí začíná už celkem zamotávat. Hodně situací při zpětném odhalení čtenáři dává smysl, ale když se zamyslím, tak nechápu, jak je možné, že kouzelníci (kteří jejich svět znají jako své boty) danou věc nedokázali odhalit dříve, nebo neměli mechanismus, který by jí zabránil.
Hodně jsem přemýšlel, jestli tomuhle dílu dát 3 nebo 4 hvězdičky. Nakonec končím na velmi silných třech, protože té omáčky která nikam nevedla bylo v téhle knize skutečně absurdní množství. Stejně tak různých podivností, které se z mého pohledu nedařilo autorce vysvětlovat (někdy se ani nesnažila).Celá hlavní zápletka s turnajem šampionů stojí na extrémně chatrných základech. Zatím rozhodně nejslabší díl série a doufám, že s dalšími knihami půjde kvalita nahoru.
Harry Potter a Fénixův řád
J. K. Rowling (p)
Pátá kniha v sérii poměrně dost klame tělem. Podle tloušťky jsem myslel, že bude přibližně stejně dlouhá, jako čtyřka, ale omyl, je daleko delší. Na rozdíl od zmíněného Ohnivého poháru, to ale není tak moc ke škodě. Ano, stále se vyskytují příběhové linky, které nikam nevedou, nicméně tady nejsou tolik do očí bijící. Přesto si myslím, že editoři mohli ještě trochu stránek ubrat.
Kladně hodnotím také postavy, které se v příběhu vyskytnou nově, protože přinášejí alespoň trochu svěžesti do velmi ustálených Bradavic. Líbí se mi, že Voldemort v téhle knize jedná jako správný padouch a ne jako chovanec Jedličkova ústavu, jako v knize předcházející.
Naopak ke sníženému hodnocení u mě velmi přispělo chování hlavního hrdiny. Ne, že by mi vadily jeho pubertální výštěky jako takové, ale spíše způsob, jakým se z Harryho pubertální floutek stal. To znamená lusknutím prstu mezi čtvrtým a pátým dílem. Myslím, že si autorka s tímhle přerodem mohla daleko více vyhrát, aby působil organičtěji.
Ještě dodám, že mi stále velmi vadí nekonzistence kouzelnického světa, kdy si autorka dělá zcela co chce, včetně toho, co bylo dříve popsáno jako nemožné a nakonec se vždy najde nějaké "kouzelné" vysvětlení. Určitě by sérii prospělo, kdyby existovala striktněji definovaná "pravidla" kouzelnického světa.
Celkově tentokrát solidní čtyřhvězda a nejspíš za mě po Vězni z Azkabanu druhý nejlepší díl série. Pořád je co zlepšovat.
Harry Potter a princ dvojí krve
J. K. Rowling (p)
Předposlední díl série rozhodně nezklamal, ale že bych byl totálně oslněn se také říct nedá. Série si tady drží stále stejnou čtivost i akčnost. Naštěstí tenhle díl nebyl zbytečně přebujelý a dlouhý. Je vidět, že v tomto směru si nejspíš autorka (nebo editoři) vzali některé nedostatky předchozích dílů k srdci.
Pořád si myslím, že spousta interakcí mezi jednotlivými hrdiny a jejich chování je místy velmi strojené až umělé. Velkou část knihy děj ubíhá celkem pomalu a příběh je takový nemastný neslaný. Měl jsem pocit,že důležité pasáže se odehrávají velmi rychle, až skoro ošizeně, zato mnoho prostoru je věnováno různému tlachání a vztahům. Závěr je samozřejmě plný napětí a akce, jako vždycky - tohle Rowlingová celkem umí. Velmi pozitivně hodnotím také to, že se autorce konečně povedlo dát kouzelnický svět do alespoň trochu konzistentního stavu a v téhle knize už jsem nenašel žádné do očí bijící nelogičnosti a ohýbání zákonitostí podle současné potřeby.
Celkově dávám 4* s tím, že v rámci série tohle rozhodně není nejlepší ani nejhorší díl. Takový lepší nadprůměr, který ale příliš nevybočuje z řady.
Harry Potter a relikvie smrti
Joanne Rowling
Poslední díl série o Harrym Potterovi je trošku jiný, než ty předchozí. Změnila se zejména struktura příběhu, která po celých šest předchozích knih byla pevně držená v režii školního roku v Bradavicích.
HP a relikvie smrti je pro mě nejrozporuplnější díl série. Obsahuje zcela grandiózní finálovou bitvu, což je nejspíš nejlepších několik kapitol z celé ságy. Celkově je závěr nad míru podařený až na několik drobností, které bych si představoval jinak. Lépe by se mi líbil závěr o dost temnější a drastičtější, nicméně mi bylo zcela jasné, jakým stylem Rowlingová svoji ságu zakončí. Je to ve stejném "noblebright" duchu, jako je koncipována celá série. Líbí se mi, že Voldemort je konečně tím krutým a neúprosným padouchem, za kterého byl celou dobu vydáván, ale většinou potřebné zlovůle a děsivosti nedosahoval.
Na druhou stranu tenhle díl obsahoval i méně podařené pasáže. Při zpětném pohledu téměř celá první polovina knihy působí jen jako přípravná vata, která by se dala výrazně zkrátit. Taktéž mi dost vadilo, že zde máme zpět plno nelogičností a navzájem si odporujících pravidel kouzelnického světa. A to jsem měl pocit, že po předchozím dílu už se autorce povedlo s touto neřestí vypořádat. Bohužel se zde opět opakují situace, které by bylo jednoduché řešit pomocí již popsaných kouzel nebo předmětů. Ve většině případů však postavy tento fakt zcela ignorují, nebo přijdou s absurdním vysvětlením, proč to nejde. Toto vysvětlení samo o sobě většinou popírá nějaké jiné pravidlo, které již bylo ustáleno. Skalní příznivci jistě mají plno teorií, jak by se vše dalo vysvětlit, nicméně už jen fakt, že tyto fanouškovské teorie musejí vznikat o něčem vypovídá.
Ač se mi kniha líbila a zejména závěr měl velmi pěkný spád, prostě nemohu dát plné hodnocení, protože světotvorba s jakou autorka přistoupila k celé sérii je sice na první pohled přitažlivá, ale ve skutečnosti neuvěřitelně mělká a chatrná. Také by se mi líbilo, kdyby postavy byly propracované více, než k několika emocím v každém díle, které zcela převládají. Nedá se říct, že by se postavy během série nikam neposouvaly, ale vzhledem k počtu stránek, které série má mi to připadalo velmi málo. Navíc byl u hlavních hrdinů každý posun až zbytečně akcentován, snad ze strachu aby nebyl nikdo, kdo si nevšimne.
Nakonec dávám 4* knize, která měla jedny z nejlepších, ale také jedny z nejzbytečnějších pasáží v sérii. Horší části byly snad už jen v ohnivém poháru. Mezi ostatními ji řadím někam k průměru. Celou sérii o Harrym oceňuji taktéž na 4*, protože je napínavá, čtivá, originální, nicméně v jiných oblastech jako už zmíněná světotvorba velmi zaostává.
Cesta do středu Země
Jules Verne
Ve své době sci fi příběh, ze kterého se sice ono sci-fi již trochu vytratilo, nicméně zůstává neskutečně čtivá,dobrodružná a zábavná kniha. První třetina knihy ještě není nikterak fantastická a popisuje cestu k islandské sopce. Přestože tahle část knihy je spíše cestopisem, než čím jiným, bavila mě.
Děj nabere na obrátkách ve druhé třetině knihy a drží velmi dobré tempo až do konce. Jedinými mírně hluššími místy jsou pasáže popisující geologické složení toho či onoho. Přestože je na první pohled zcela jasné, že jde o naprostou fantazii, dokáže autor podat všechny události cesty velmi dramaticky a poutavě. Při čtení se mi stávalo, že jsem se nemohl odtrhnout a docházelo k situaci "ještě jednu kapitolu".
Velmi mě překvapilo, kolik faktických informací v knize je vzhledem k datu jejímu napsání. Celkově jsem byl mile překvapen a má očekávání byla překonána. Mohu jen litovat, že jsem knihu nečetl o nějakých 20 let dříve, kdy by mé dobrodružné dětské já bylo nejspíše zcela konsternováno. Nicméně i jako dospělý čtenář jsem si tuhle Verneovku neskutečně užil.
Sůl nad zlato: Ze sbírek lidových pohádek
Božena Němcová
Knížka plná pohádek od Boženy Němcové. Četl jsem dětem před spaním a musím říct, že jsem byl spíše zklamán.
Pokud se pohádky čtou jednotlivě, tak nejspíš tolik nevynikne jejich podobnost, ale pokud chcete přečíst všechny postupně, tak je zcela jasně vidět, jak jsou všechny podle velmi podobné šablony.
Prakticky u každé z pohádek se opakovalo téma tří sourozenců a tří úkolů. Často i v textu byla téměř stejná pasáž během pohádky právě třikrát. Ke konci knihy jsem už měl posedlostí číslem 3 plné zuby.
I s respektem k tomu, že jde o pohádky a ne zrovna nové musím říct, že chování některých postav je z dnešního pohledu zcela zarážející. Typicky si král nebo princ usmyslí, že si dívku vezme za ženu. Automaticky se předpokládá souhlas, její názor je irelevantní, resp. nikoho nezajímá. Nebo "hodný" král se tremi syny slíbí království za splnění úkolu. Samozřejmě slib nedodrží a požaduje splnění dalších dvou atd. I v pohádce bych čekal, že takové chování není správné, těžko se dětem vysvětluje, proč ten hodný král synům lhal. Dále mi vadilo, že postavy bez jakýchkoli kouzelných schopností se v půlce příběhu najednou umí např. proměnit ve zvíře. Bez vysvětlení, jen tak, jakoby to byla ta nejnormálnější věc.
Hodnocení dávám nízké jednak kvůli výše uvedeným záležitostem a jednak proto, že se ani dětem pohádky příliš nelíbily pro svou repetitivnost.
Celkově nedoporučuji.
Vlku zaslíbená
Hannah Whitten
Co na tohle dílo říct, než že šlo o velké zklamání. Ke knize jsem se dostal v rámci společného čtení, jinak bych po ni asi nesáhnul. A v úsudku bych se nemýlil, protože Vlku zaslíbená u mě aspiruje na nejhorší knihu roku. Postavy jsou z velké části celkem ploché. Po dočtení románu si neumím představit jejich chování v různých situacích, de facto je vůbec neznám. To je vždycky špatné. Nicméně tohle ještě nebylo to nejhorší, co mě vytáčelo na maximální úroveň byl způsob vytváření konfliktů k posunu děje. Toho bylo dosahováno prostě tím, že postavy zadržují dalo by se říct životně důležité informace. Zcela bez důvodně, nebaví se spolu, nekomunikují. Proč sakra ? Tohle je fakt nejtrapnější způsob jak děj posouvat.
Mezi další negativa se dá s klidem zařadit neustále se opakující scéna záchrany jedné z postav v lese, naprosto nedostatečná světotvorba, nebo čistě náhodná magie. Na více než 400 stranách se nedozvíme vůbec nic o zvycích nebo kultuře Valledie (krom faktu, že druhorozené dcery posílají do lesa). Co třeba dělají se syny ? Jak je možné, že Valedie jako zcela nesoběstačný stát existuje (dozvíme se maximálně, že jí všichni platí daně na základě mytické náboženské představy) ?
Co se magie týče, je zcela nepropracovaná, bez systému a náhodná. Slouží autorce pouze jako způsob dosáhnutí potřebného rozuzlení/posunutí kdykoli zrovna potřebuje. Nevysvětlitelné vidiny ? Magický pohled mimo les ? Proč všechno tohle, proč nemá magie nějaká jasně definovaná použití a omezení ? Jeden z nejhorších přístupů k magii, které jsem četl.
Nejsem zrovna fanoušek ani znalec romantické literatury, takže romantický aspekt nechci příliš kritizovat. Nicméně musím říct, že pro mě mezi Redou a Eamonnem bylo chemie méně než mezi chlebem a paštikou. Vůbec jsem se do romantické linky za celý román nedokázal jakkoli vcítit. Závěr byl přehnaný, se zcela zbytečnými zvraty a porušením doposud platných pravidel lesa. Ani tady mě autorka nikterak neoslovila.
No, abych zakončil komentář pozitivně, tak poukážu na to, že se mi docela líbil nápad s Divým lesem a Říší stínu. Zajímavé bylo také využití vlastní krve k rozličným věcem. Celkově dávám 2/5 a pokud někdy vyjde pokračování, tak se mu vyhnu obloukem.
Cesta kolem světa za 80 dní
Jules Verne
Velmi napínavá kniha, která je krásným historickým cestopisem okořeněným dobrodružstvím. Dnes už je tento příběh tak začleněn do kultury, že se snad nenajde nikdo, kdo by neznal alespoň jeho základní kostru.
Philleas Fogg v rámci sázky vyrazí na cestu kolem světa, kterou musí stihnout do 80 dní. Během cesty se svým sluhou Passepartoutem překonává různé překážky. Postupně se připojují další postavy jako inspektor Fix, který se Fogga snaží zadržet nebo indická princezna Auda.
Velmi se mi líbily popisy míst, kterými cestovali. Úžasné a až romantické líčení přírody i architektury, se kterou se na cestě setkávají. Jak by se mi líbilo podniknout takovou cestu v devatenáctém století s nimi! Slabší stranou příběhu jsou postavy, které jsou zcela jednodimenzionální, nicméně tomuhle příběhu to příliš nevadí.
Skvěle zvládnutá práce s časovou tísní a napjatou atmosférou. Parádní popisy všech možných způsobů přepravy a velmi originálních řešení ošemetných situací. Celkově dávám slabších pět hvězd. Slabších proto, že zejména začátek knihy se mírně táhl a chvilku trvalo, než se Foggova skupinka dostala do tempa cesty.
Skřítkové z Kamenné Hůrky
Irena Kaftanová
Moc pěkné příběhy skřítků pro nejmenší děti. I ilustrace se dětem moc líbily, není co vytknout. Dokonce i délka jednotlivých pohádek byla ideální na přečtení jedné až dvou před spaním.
Prázdniny s kouzelnou aktovkou - První čtení s úkoly
Zuzana Pospíšilová
Krátké kapitoly z prázdnin předškoláků doplněné úkoly zaměřenými na porozumění textu a obecné znalosti.
Jednotlivé příběhy byly možná až příliš krátké a většinou nepříliš zajímavé. Úkoly a otázky na konci každé kapitoly mi připadaly na předškoláky až příliš jednoduché, spíše zaměřené na absolutní minimum. Věřím, že většinu dětí v tomto věku už asi moc dopředu nerozvinou.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Skvělý katastrofický román, který mi v mnoha ohledech připomínal Válku světů, ale snad ještě více mi evokoval Kingovo Svědectví. Kniha ač velmi krátká se dotýká skoro všech témat, které v souvislosti s celosvětovou apokalypsou nastávající. Většinou nimterak hluboce, ale nevynechává snad opravdu nic. Problém jídla, zásobování, zákonů, velení, náboženství, rovnoprávnosti etc. Výčet by mohl pokračovat.
Děj většinu knihy ubíhá velice rychle a ani chvíli jsem se nenudil. Přemýšlím, jestli je u tohoto díla na škodu absolutní plochost veškerých postav, ale nejspíš ne. Umím si představit, že by kniha byla znamenitá i kdyby měla dvojnásobnou délku a postavy rozpracovanější. Stejně tak velký potenciál by měla i romantická linka. Ale není si proč stěžovat. Před přečtením jsem měl představu, že trifidi budou od začátku kardinální hrozbou, ale k mému překvapení tomu tak nebylo. Dá se spekulovat, jestli tato kniha byla myšlena jen jako čirá fikce, nebo měla mít i jakýsi nádech varování.
Přestože řazena do žánru SF, tak si myslím, že dnes žijeme v době, kdy se podobný scénář, podobný jako je popsán, může stát i realitou. Velmi dobře napsaná kniha, která zaslouží 5*.
Spad
František Kotleta (p)
SPAD jsem četl už jako člověk s Kotletovým dílem seznámený (po Koscích, Nářezech a Perunově krvi) a musím říct, že SPAD mě zatím nadchnul asi nejméně.
Ne, že by kniha byla nějak špatná, jen mi nepripadala nikterak dobrá. Pár vtipných hlášek a momentů tam samozřejmě je. Násilí a krev také. Možná je to můj osobní problém, ale obojího jsem čekal asi trošku víc. Možná jsou moje pocity způsobené i částečně tím, že je to nejvážnější román, který jsem od Kotlety četl - tedy ne, že by byl nějak vážný, ale opět - očekávání byla trošku jinde. Navíc to autor až trochu otravně přeháněl s doutníky.
Dávám průměrné 3* knize, kterou považuji za vcelku průměrný brak, který mě nikterak nepřesvědčil. Nicméně pokračovat v sérii budu.
Poločas rozpadu
František Kotleta (p)
Druhý díl série byl za mě o kapánek lepší, než ten první. Alespoň mě se zdálo, že tam není tolik hluchých míst a chvílemi dosahuje absurdnosti, která se mi u Kotletovek tolik líbí.
Mám takové tušení, že přesně tohle je kniha u které už za týden nebudu vědět, o čem byla. Na druhou stranu dobře pokud se k ní v budoucnu vrátím.
Stejně jako v prvním díle se zde setkáváme s různými druhy pošoků, kteří obývají postapo radioaktivní pustiny. Tentokrát je ale pro celou knihu jasně daná skupina antagonistů. Hrdinové v této knize opouští území, kde bývala Česká republika a vydávají se zlikvidovat vážnou hrozbu, kterou představuje právě jedna ze skupin dominující okolnímu území.
Jestliže jsem prvnímu dílu dal 3*, tak tady dávám s odřenýma ušima 4 a po takto otevřeném konci prostě musím přečíst i další díl.
Rázová vlna
František Kotleta (p)
Rázová vlna navazuje přesně tam, kde předchozí díl končí a to v naprosto stejném duchu. Ze zpětného pohledu mi knihy zcela splývají.
Možná jsem se u rázové vlny nasmál o něco více, než u Poločasu rozpadu a SPADu. Také jsem měl konečně pocit, že tahle kniha je v úrovni absurdity, kterou od Kotlety očekávám.
Oproti předchozím dílům je tady více sexu, až zbytečně moc a děj začíná být silně repetitivní.
Celkově dávám stejné hodnocení jako Poločasu rozpadu. V něčem to bylo mírně lepší, v něčem mírně horší. Těším se, že čtvrtý díl bude snad trochu jiný a nebudu číst téměř stejné scény a zápletky po x-té.
Řetězová reakce
František Kotleta (p)
Čtvrtý díl série SPAD nebyl původně asi zamýšlen. Roli hlavního protagonisty tady přebírá Alice a hlavní rozdíl oproti předchozím dílům tvoří hlavně fakt, že krom hlavní hrdinky nehrají postavy známé z předchozích dílů téměř žádnou roli.
Kniha udržuje sice slušné tempo, ale bohužel scény se stále opakují v kruhu zajetí, únik, nalezení spojenců, útok. Úroveň hlášek, brutality a sexu je zde celkem obstojná (přesně jak člověk od Kotlety čeká), ale bohužel ta repetitivnost je až do očí bijící.
Dávám celkem průměrné hodnocení, jak knize, tak celé sérii. Ne, že by SPAD jako série byla špatná, ale není ani nikterak výborná. Osobně mě Kosek zaujal asi víc. Pokud SPAD budu ještě někdy číst, budu dělat mezi jednotlivými díly přestávky, aby mě neustále se opakující scény tak neubíjely.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Krátké, ale velmi silné Čapkovo dílo. Je až neuvěřitelné, kolik hlubokých a zásadních myšlenek dokázal autor do téhle útlé knížky zanést.
Zajímavé je, že prakticky kdykoli od napsání tohoto díla až po současnost se dá v událostech geopolitického významu najít nějaká paralela s příběhem popsaným v Bílé nemoci.
Také oceňuji tragické zakončení celého příběhu, je velmi osvěžující také někdy nemít happyend. Chvíli jsem se pral s tím, že jde o hru a tahle forma mi moc nesedí. Nicméně tady se povedlo mě vtáhnout do děje velmi rychle.