Lehké fantastično

Lehké fantastično https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285790/bmid_lehke-fantasticno-sOa-285790.jpg 4 2494 200

Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série

< 2. díl >

Zeměplocha se řítí k nevyhnutelné srážce se škodolibou rudou hvězdou a zachránit ji může pouze jediný člověk – neschopný a zbabělý čaroděj Mrakoplaš, který byl naposledy spatřen v okamžiku, kdy přepadl přes okraj světa... Nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této i jakékoli jiné galaxii!!!

Žánr:
Literatura světová , Humor , Fantasy

Vydáno: ekniha , Talpress
Originální název:

The Light Fantastic , 1986


více info...

Komentáře (200)


w.d.taylor
w.d.taylor
07.02.2024 5 z 5

Terry Pratchett je jedinečný a tímto to dokazuje!

bajulda
bajulda
04.02.2024 4 z 5

Nepřestává mě bavit specifický styl psaní. Musela jsem se soustředit na každou větu.


Vendy1993
Vendy1993
17.01.2024 5 z 5

Naprosto skvělý díl, dokonce mě bavil víc než první. Mrakoplaš i Dvoukvítek jsou super postavy a i ostatní jako Cohen a samozřejmě Smrť jsou k popukání. Několikrát jsem se smíchy málem počůrala :) těším se na další příběhy ze světa Úžasné Zeměplochy

Calinda
Calinda
30.12.2023 4 z 5

Tento díl se mi líbil o moc víc, než Barva kouzel. Konec byl i trochu doják :-) Těším se na další.

Sybelle
Sybelle
22.12.2023 5 z 5

Cestování Mrakoplaše a Dvoukvítka pokračuje. Mrakoplaš opět utíká z jednoho dobrodružství do druhého (ne, že by o to stál). Na rozdíl od Barvy kouzel se zde objeví několik postav, které se vyskytnou i v dalších dílech. Je tu už přímá návaznost na budoucí dějové linie. Pěkné zakončení příběhu za doprovodu typického autorova humoru.

Denny456
Denny456
12.12.2023 5 z 5

Pratchett je prostě Pratchett. Máloco jsem přečetl třikrát.

len86
len86
03.11.2023 5 z 5

Za mě ještě lepší než předchozí Barva kouzel. Ráda jsem se znovu setkala s Mrakoplašem i Dvoukvítkem, kteří mi zde přišli oba nějak sympatičtější. Nové postavy mě také bavili. I celkově mi děj přišel zajímavější, zábavnější, čtivější. A u některých pasáží se prostě nešlo nesmát nahlas.

Micho86
Micho86
26.10.2023 4 z 5

Druhý díl, v tomto případě ještě přímo navazující na díl předchozí, se mi líbil mnohem víc, jelikož ač mám vážně ráda praštěné ujeťárny, potřebuju tam ucelený děj.
V Lehkém fantastičnu už je dle mého názoru vidět, jak si autor promýšlí směr budoucí tvorby a postupně vytváří nové dějové linky - v tomto případě společenství mágů na Neviditelné univerzitě a také čtenáři představuje trolí rasu, která se mu později zjevně dost zalíbí, protože trolové budou fakticky hrozně důležití! Nemluvě o knihovníkovi.
Už nyní vím, že Pratchettova představivost přivede na svět spoustu fantastických postav, oproti kterým jsou Mrakoplaš s Dvoukvítkem v podstatě nedoceněné charaktery, ale vede mě to k myšlence, že všechny velké příběhy musí nějak začít a tenhle začal právě takhle. Díky Mrakoplašovi a Dvoukvítkovi vznikla Zeměplocha tak, jak ji budeme znát, a právě proto jsou tyto první díly tak strašně moc důležité, ač mají všeobecně nižší hodnocení. Nenechte se tedy odradit a čtěte dál, slibuju, že to bude jízda.:)

Fargotroniac
Fargotroniac
20.09.2023 5 z 5

Příběh nešikovného mága, který doprovází prvního turistu na Zeměploše pokračuje. Opět se jedná o fajn čtení při kterém příběh zaujme a čtenáře opravdu baví.

plomusujonak
plomusujonak
17.07.2023 4 z 5

Úžasná Zeměplocha na mě v prvním díle zapůsobila svým originálním humorem, nadsázkou, absurditou a satirou a nemohu vyvrátit to, že tyto aspekty nechyběly ani ve druhém díle, avšak z nějakého důvodu jsem si tuto knihu neužil tolik, jako tu předchozí. Je to, řekl bych, ze dvou důvodů: Ten první je, že mé počáteční nadšení z této série při čtení tohoto svazku již opadlo; a to druhé, že sám spisovatel v této knize nepřišel na nic nového, jsou to stále jen Mrakoplaš a Dvoukvítek unášení na vlnách nezkrotného osudu a náhody.

AnselmaAlois
AnselmaAlois
18.05.2023 5 z 5

Daleko lepší než první díl, děj lépe odsýpá a postavy už maji mnohem barvitější charaktery. Zbabělý, úskočný a navíc nedostudovaný čaroděj Mrakoplaš u mě v oblíbenosti na plnou čáru zvítězil ;). Děj mi v některých částech přišel příliš zmatený a šílený, ale popravdě..co v téhle knížce není šílené? Jako parodie na fantasy žánr fakt dobrý.

toni-az
toni-az
25.03.2023 3 z 5

To se mi četlo výrazně lépe než Barva kouzel, ale pořád to na můj vkus je takové neusazené. Nápady dobré, ale místy nedotažené, humor někdy až moc za každou cenu.

PMR
PMR
08.03.2023 5 z 5

Přiznám se, že jako teenager jsem v devadesátkách patřil mezi ty fanoušky fantasy, které knihy TP dost odpuzovaly. Také jsem samozřejmě absolvoval několik velemoudrých debat o tom, proč je vůbec třeba fantasy parodovat ...
Nicméně ty knihy jsou skutečně natolik praštěné, že je při své zlotřilé povaze nemůžu zavrhovat :-)

hrusisek
hrusisek
25.02.2023 4 z 5

O chlup lepší jak Barva kouzel a čtivější kniha je, nicméně pořád nechávám rezervu v hodnocení a čekám na pořádně promakaný děj v dalších dílech série.

Sirina
Sirina
05.02.2023 4 z 5

Krásné pokračování Barvy kouzel.
Druhý díl Zeměplochy už se mi četl mnohem lépe.

Haloon
Haloon
15.01.2023 4 z 5

Druhý díl ze Zeměplochy dostává narozdíl od Barvy kouzel svůj cíl a strukturu a najednou se to čte o něco lépe. Jinak jde o stylisticky věrné pokračování první knihy, plné fantazie a nápaditého humoru.

hungryreader00
hungryreader00
21.12.2022 5 z 5

Lehké fantastično je další z Pratchettových děl, které se mi dostalo do ruky, a můžu jen říct, že pět hvězd je málo. Opravdu jsem si to užila a nasmála jsem se mnohem více než u Barvy kouzel, Zloděje času a Erika. Zavazadlo a Cohen byli prostě boží.

Elena_Dark
Elena_Dark
18.12.2022 odpad!

Půjdu proti proudu...kniha nemá žádný pořádný děj...je to taková všehochuť smíchaná do jedné malé nesmyslné knížky.

Hor89
Hor89
07.12.2022 4 z 5

Lehké fantastično navazuje přímo na konec Barvy kouzel a je o stupeň lepší - tentokrát jde o plnohodnotný román. V rámci tvorby T. Pratchetta jde o takový zlatý střed. Stejně jako u předchozí knihy je škoda, že se spoustu vedlejších postav v dalších dílech už neobjeví - hlavně mágové (kromě Knihovníka a Mrakoplaše) se v prvních dílech střídají jako ponožky.

Zelený_Drak
Zelený_Drak
06.12.2022 4 z 5

(SPOILER) Z dvojice Barva kouzel a Lehké fantastično dávám přednost Lehkému fantastičnu. Tady už se to od parodie konkrétních děl posouvá blíž k parodii univerzálních kýčů a Zeměplocha, která snad původně ani neměla být ničím víc než hrací deskou pro pár ne zrovna úplně nadčasových humoresek z Barvy kouzel, ožívá vlastním životem.

Poprvé jsem Lehké fantastično četla asi ještě ve 12 letech, protože když jsem ho teď ve 30 četla potřetí, viděla jsem, že tam je řada momentů, které byly významné pro můj vývoj.

*
„Oh. Myslíš, že bychom tady v lese našli něco k jídlu?“
„Jasně,“ odpověděl trpce čaroděj. „Nás.“
„Měl bych tady pár žaludů, pokud byste na ně měli chuť,“ nabízel vstřícně strom, pod kterým seděli.
Chvilku panovalo vlhké ticho.
„Hele, Mrakoplaši, ten strom řekl, že…“
„Stromy neumí mluvit,“ osopil se na něj Mrakoplaš. „To by sis měl zapsat za uši!“
„Ale vždyť jsi to musel slyšet sám, jak…“
Mrakoplaš si těžce povzdechl. „Podívej,“ řekl nakonec, „je to všechno otázka jednoduché biologie a botaniky, ne? Když chceš mluvit, potřebuješ k tomu výbavu, jako plíce a rty a –“
„Hlasivky,“ napovídal strom.
„Jo, ty taky,“ přikývl Mrakoplaš. Potom umlkl a upřel zachmuřený pohled do deště.
*
„Mohl bys nám alespoň říci, kde je Mrakoplaš teď?“
Smrť pokrčil rameny. Měl figuru přesně pro taková gesta.
V PRALESÍCH SKUNDU, POSMĚRNĚ OD HOR BERANÍCH HLAV.
„Co tam dělá?“
LITUJE SE.
*
Byl to také jediný prales v celém vesmíru, který se jmenoval – pochopitelně v jazyce domorodců – „Tvůj prst, ty pitomče“, jak zněl přesný překlad slova Skund.
Důvod této zvláštnosti je až k politování jednoduchý. Když první cestovatelé z teplých zemí kolem Kruhového moře dorazili do místních chladných oblastí, začali vyplňovat bílá místa na svých mapách. Dělali to prostě tak, že chytili nejbližšího domorodce, ukázali mu nějaký vzdálený orientační bod, mluvili na něj hlasitě a pomalu a zapsali si do mapy, co jim ten užaslý člověk řekl. Proto se do celých generací atlasů nesmrtelně zapsala taková jména jako „Hora, nevidíš?“, „Já nevím“, „Cože?“ a samozřejmě i „Tvůj prst, ty pitomče“.
*
„Jasně,“ začal nejmladší z nich, „ale kdo to na nás pořád mluví? Říká se, že je tenhle les kouzelný, plný skřetů a vlků a…“
„Stromů.“ Hlas, který se ozval odněkud z neproniknutelné temnoty, bychom mohli popsat jako dřevěný.
„Jo, to taky,“ přikývl nejmladší čaroděj. Zatáhl ze špačka své cigarety a otřásl se.
Vedoucí skupiny vyhlédl zpoza kamene a pozoroval chaloupku.
„Tak dobrá,“ rozhodl se nakonec a začal potichu vyklepávat dýmku o podpatek sedmimílových bot, který v protestu zavrzal. „Vlítneme tam, seberem je a pryč, jasný?“
„Víš určitě, že jsou tam jenom lidi?“ zeptal se nervózně nejmladší mág.
„Jasně,“ zavrčel vůdce. „Co sis myslel? Že jsou tam medvědi?“
„Mohla by tam být taky nějaká obluda. Tohle je přesně takový les, kde by mohly žít obludy.“
„A stromy,“ ozval se přátelský hlas odněkud shora.
„Jo, to taky,“ přikývl bezmyšlenkovitě soustředěný vedoucí.
*
„Zatím nejsme schopni najít Mrakoplaše,“ uvažoval nahlas, „a když nenajdeme Mrakoplaše, nenajdeme ani osmé Oktávovo Zaklínadlo. Jenže věřím, že k tomu, abychom odvrátili nadcházející katastrofu, je třeba přečíst všechna Oktávova zaklínadla – proč by ho tady jinak Stvořitel nechal?“
„Možná, že byl jenom sklerotický,“ nadhodil opatrně astrolog.
*
Uvědomil si, že najednou zoufale zatoužil po páchnoucích zakouřených ulicích Ankh-Morporku, který byl vždycky na jaře nejkrásnější. Chtěl vidět hladinu řeky Ankh, pokrytou silnou vrstvou špíny a duhovými světélky mastných skvrn, a slyšet písně ptáků, nebo alespoň jejich sípavé pokašlávání.
*
Mrakoplaš cítil, jak mu do ruky vklouzlo držadlo nože, a šeplavý hlas za ním prohlásil: „Už jši něčo takového někdy dělal?“
„Co jako?“
„No už jši někdy vnikl do chrámu, požabíjel kněže, ukradl žlato a žachránil krašaviči?“
„Takhle všechno najednou?“
„Ale tak še to dělá.“
*
Nejstarší čarodějové zemí Kruhového moře se zato vůbec neusmívali. Začali si totiž uvědomovat, že stojí proti něčemu novému a strašnému – proti mladému muži na postupu.
Po pravdě řečeno, žádný z nich nevěděl, jak je Trémon starý, ale vlasy, i když prořídlé, měl stále ještě tmavé a jeho kůže měla voskový vzhled, který mohl ve špatném osvětlení budit dojem květu mladosti.
*
„Je to blážen?“
„Trochu je. Myslím, že za to můžou peníze. Je bohatý.“
„Požor, v tom případě nemůže být blážen, je jenom trochu ekščentričkej.“
*
Muž zavrtěl hlavou. „To ta hvězda, příteli. Copak jste ji na nebi neviděl?“
„No nemohli jsme si jí nevšimnout, máte pravdu.“
„Říká se, že se s ní v Den Prasečí hlídky srazíme, moře že se začne vařit a království Plochy že budou rozdrcena, králové sraženi z trůnů a města se změní v lávová jezera,“ odpověděl mu muž. „Míříme do hor.“
„To pomůže?“ naklonil Mrakoplaš pochybovačně hlavu.
„Asi ne, ale bude tam mnohem lepší výhled.“
*
Zlatník odkudsi vytáhl velkou a ošklivou válečnou sekeru, která slibovala přidat ke všem válečným hrůzám ještě tetanus.
*
Dvoukvítek se vytáhl do celé své výšky, což za to ani nestálo.
*
„Takže ‚chlapče sem, chlapče tam‘, co? A ‚kdybych byl pokračoval ve studiu‘, jo? Mně se přece podařilo potulovat se po světě s jedním z Velkých zaklínadel v hlavě celé roky a nezbláznit se, mám pravdu?“ Nad svou poslední řečnickou otázkou se chvilku v rozpacích zamyslel. „Samozřejmě že máš pravdu,“ ujistil se nakonec. „Nebavil jsi se se stromy, ani když na tebe mluvily, jsi duševně úplně fit.“
*
Bylo hloupé představovat si, že stvůry Odjinud připochodují v zástupu po obloze a budou mávat kusadly a pařáty do rytmu. To bylo příliš staromódní a nebezpečné. Dokonce i bezejmenné hrůzy jdou s dobou. Stačilo jim ovládnout jednu hlavu.
*
Mrakoplaš bojoval jako vždycky – v boji nebyl ani zkušený, ani poctivý, ale vkládal do něj upřímné úsilí a pohyb jeho rukou by si nezadal s lopatkami větrného mlýna. Jeho taktikou bylo nepřipustit, aby si protivník uvědomil, že není ani silný, ani dobrý zápasník, a kupodivu, dost často to fungovalo.