Slezadav
komentáře u knih
My
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
Co na tohle říct ? Myšlenky jednoznačně velmi hluboké, často znepokojující. Bohužel chaos s jakým je tohle dílo napsáno je natolik extrémní, že mi brání dát vyšší hodnocení. Byly kapitolky, které jsem četl dvakrát a stejně nepochopil, o co v nich jde. Častokrát probíhal dialog a já se ztrácel v tom, kdo řekl co. Jak se postavy ocitly na místě, kde zrovna jsou ? A kde to vlastně jsou ? Totální zmatek nad zmatek, který mi bránil se začíst a proniknout do děje. Měl jsem pocit, že autor musel být při psaní tohoto románu na drogách. Pokud by témata a myšlenky byly zpracovány bez nedokončených vět, s jasným přehledem co, kdy a kde se odehrává, přemýšlel bych asi i o maximálním hodnocení. Myslím, že jsem s vypětím všech sil pochopil nakonec asi vše, ale někdy to byl fakt oříšek (první let Integrálu.. nemám slov, tak pěkná scéna to mohla být a vznikl totální maglajz). Závěr samozřejmě předvídatelný zcela podle linek dystopického žánru, přesto opět velmi chaotický.
Neubráním se klasickému srovnání s Orwellovým 1984. My je podle mě hloubkou myšlenek a propracovaností totalitního státu na stejné ne-li vyšší úrovni. Nicméně z pohledu přístupnosti čtenáři, řemeslného zpracování a koherence textu je 1984 rozhodně lepší volbou pro běžného člověka. Bohužel jsem byl touto knihou spíše zklamán.
Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
Velice zajímavá a originální kniha. Nejedná se o ucelený román, ale spíše o soubor volně navazujících povídek se stejnou tématikou. Žánrově samozřejmě jde o sci-fi, ale z dnešního pohledu je zjevné, že už trochu vousaté. Každopádně tahle žánrová klasika nikterak nezklamala, ale nemohu ani říct, že bych se nějak světově bavil. Připadalo mi, že většina povídek se nějakým způsobem dotýká morálních a společenských témat a určitě obsahuje spoustu námětů k zamyšlení. Hodně z nich je stále aktuálních. Osobně mi možná k většímu prožitku chybělo trochu více akce, více původních Marťanů a možná i trochu krve. Styl, kterým jsou povídky psané je určitě vhodný i pro mladší publikum.
Moudrost davů
Joe Abercrombie
Závěr věku šílenství nepřináší v obecné rovině nic nečekaného. Abercrombie opět přivádí na scénu postavy známé z předchozích dílů série. Samozřejmě každá do puntíku propracovaná a zcela živá, po dočtení jsem měl pocit, že většinu postav znám lépe, než své vlastní přátele.
Podobně jako Potíže s mírem i Moudrost davů má podle mého názoru příliš pomalý rozjezd a obsahuje i pár míst, kde se sice nespravedlnost, krutost a brutalita stupňuje, ale do děje už tyto pasáže nepřinášejí nic nového. Důsledkem toho byly i kapitoly, kde jsem se mírně nudil.
Většina POV postav byla velmi dobrá a těšil jsem se, jaké budou další osudy. Nicméně našlo se i několik takových, kde mi to bylo celkem jedno a jedna z hlavních postav mi pripadala absolutně zbytečná a myslím, že by ji celou mohl autor vyškrtnout a kniha by nikterak neutrpěla.
Tak nějak jsem stále doufal ve využívání střelného prachu, ale přestože v Království chtějí stavět železnici, tak bojují stále převážně mečem a kušemi. Z toho jsem byl vyloženě zklamán a vzhledem ilustracím na obálce jsem se cítil mírně podveden.
I přes všechna výše uvedená negativa se jedná stále o velmi dobrou knihu, kterou jsem si z větší části užíval. Skvělé byly kapitoly psané z pohledu nedůležitých postav. Skvělé byly také akční scény (kterých bylo bohužel celkem málo) i perfektní zobrazení toho, co se stane, když se k moci dostanou radikálové a bezmozci. Savine je v celé trilogii jedna z nejlepších postav, kterou jsem měl tu čest číst.
Celkově dávám 4/5. Nějaké nedostatky tahle kniha i celá trilogie má, ale jde o velmi dobře odvedenou práci. Bohužel Abercrombie má u mě tu smůlu, že svým předchozím dílem nasadil laťku velmi vysoko. Věk šílenství je skvělá trilogie, která je pro mě jen o malý chloupek pod původní sérií Prvního zákona. Na to, že by tohle měl být poslední díl toho zůstalo plno otevřeno, tak snad přijdou další romány z tohoto světa.
Potíže s mírem
Joe Abercrombie
Pokračování trilogie Věku šílenství. Po naprosto famózním prvním dílu přišlo v Potížích s mírem trošku zpomalení. Má hlavní výtka téhle knize je právě velmi málo akční první polovina. Ano, stále je co číst, postavy se vyvíjí, intriky bují, děj tak nějak stále postupuje. Ale prostě první části téhle knihy jakoby chybělo napětí a byly i fáze, kde jsem se začínal maličko nudit.
Od poloviny knihy dál už se děj více rozjel a zejména závěrečná část byla naprosto famózní. Hledám v paměti, jestli jsem někdy četl lepší bitvu, než dokázal Abercrombie tady. No možná v Hrdinech od stejného autora. Vylíčit krvavou a bezútěšnou atmosféru bitvy umí tento autor zcela mistrovsky. Dočkal jsem se konečně nasazení střelného prachu, nicméně pořád si myslím, že je trochu zvláštní s ohledem na technologie, které království má, že boj je stále z velké části řešen chladným železem. No uvidíme, třeba závěrečný díl přinese další posun.
Postavy jsou jako vždy u Abercrombieho fantastické a naprosto není, co vytknout. Zvraty jsou někdy očekávatelné, ale autor umí i pěkně překvapit. Světotvorba na vysoké úrovni a depresivní styl se mi stále zamlouvají.
Dávám tentokrát s těžkým srdcem jen 4/5 a to zejména za první polovinu knihy, kdy se autor asi hodně zhlédnul ve Hře o trůny, ale minimálně u mě se nepovedlo navodit to správné napětí královského dvora a šlechtických intrik.
Trocha zlé krve
Joe Abercrombie
Většinou se mi daleko lépe píší komentáře ke knihám, které mě moc nezaujmou, protože poskytovat negativní zpětnou vaybu je pro mě jednodušší. Právě proto je pro mě tenhle velmi těžké napsat. Trocha zlé krve je totiž absolutně fantastická kniha. Asi jediný mírně negativní bod je za trošku slabší rozjezd, kdy mi chvíli trvalo, než jsem do všech linií zabředl.
Na začátku se mi nejvíce líbila linie Savine, která velmi příjemným bezohledným způsobem dělá čest své rodině. Naopak linie odehrávající se na severu mě příliš nebrala. S postupem stránek se ale obě vyrovnaly a na konci samozřejmě hezky propojily (ehm,ehm). Orsova linka mi velmi připomínala Jezalovu z knihy Sma čepel, jen tak trošku z rychlíku.
Abercrombie v knize velmi pěkně ukazuje jaké problémy přináší počínající průmyslová revoluce pro různé sociální vrstvy. Musím říct, že tenhle aspekt knihy mě v prostřední části neskutečně bavil. Postavy jsou samozřejmě perfektní, což jsem od Abercrombieho očekával. Všichni jednají uvěřitelně, konflikty vznikají přirozenou cestou, postavy se vyvíjí. Není co vytknout. Velmi mile mě překvapilo setkání s mnohými hrdiny z předchozích knih z tohoto světa. Určitě je vhodné Trochu zlé krve číst až při znalosti alespoň první trilogie, ideálně i všech románů z Kruhu světa.
Možná jsem čekal trošku větší využití střelného prachu, ale věřím, že v dalších dílech se dočkám. Bojové scény se zde odehrávají hlavně v linii na severu, kde je dosud zbraní volby sekera nebo meč.
Velmi se mi líbilo, jak byla téměř každá kapitola ukončena velmi temně až zlověstně. Ne nadarmo má autor přezdívku Lord Grimdark. Možná v tomhle ohledu někdy až moc tlačil na pilu, ale mě se to prostě líbí. Každopádně se okamžitě pouštím do dalšího dílu, protože tohle je vážně pecka.
Rudá země
Joe Abercrombie
Příjemné setkání se známými postavami, i když některé se snaží skrýt svojí identitu - většinou dost nepřesvědčivě. Příběh plný westernových klišé (těžební městečko, kde se o moc pretahuje dvojice a každému patří půl osady)a okoukaných zápletek, ale i tak mě nadmíru bavil. Zejména poslední třetina byla plná akce a zejména dračí lidé byli velmi zajímaví. Sty je celkem solidně napsaná ženská protagonistka. Abercrombie tady ukazuje, že umí velmi dobrý román i bez ironických postav typu Glokty a Bremera z předchozích knih.
Hrdinové
Joe Abercrombie
Abercrombie mě opět nezklamal. Trochu jsem se obával toho, že dějištěm románu je Sever, což je část Kruhu světa, která mi imponuje asi nejméně. Přesto příběh měl spád, byl poutavý, všechny postavy opět skvěle napsané. Měl jsem jedno očekávaní, kterým jsem si byl téměř jistý, ale nakonec se nestalo. Za což má autor rozhodně u mě plus, že mě dokázal obalamutit
Možná je tady postav až příliš mnoho a ne se všemi jsem se dokázal během knihy tak úplně sžít. Ovšem musím říct, že některé postavy jsou tak skvěle morálně šedé, že jsem se dosud nedokázal rozhodnout, jestli s nimi sympatizuji, nebo ne. Když se nad tím zamýšlím, tak během celé bitvy jsem se nedokázal rozhodnout, komu fandím, což mi připadá úžasné. Chtěl bych ještě zmínit Bremera jakožto nástupce Glokty v ironických komentářích. Ač měl Bremer skvělé momenty, tak Gloktovy úrovně prostě nedosáhl. Škoda, že Psí Čumák v knize sice je, ale nehraje prakticky žádnou roli.
Platí stejně jako u předchozí knihy, že ač žánrem fantasy, tak se příliš neliší od prosté historické fikce. Dávám v tuhle chvíli čtyři a imaginární polovinu z pěti hlavně protože Sever mi jako dějiště příliš nesedí (předchozí Styrie byla o mnoho lepší) a protože postav je příliš mnoho, než aby se dalo do hloubky pracovat se všemi.
Nejlépe chutná za studena
Joe Abercrombie
Pět hvězd pro mistra Abercrombieho. Upřímně po té parádní jízdě, kterou byl Poslední argument králů jsem ani nic jiného nečekal. Tenhle román má snad všechno, co si od fantasy lze přát, až na to, že se skoro nejedná o fantasy. Kniha mě přiměla k myšlence, kde je hranice mezi fantasy a historickou fikcí ? Je to v několika málo nadpřirozených tricích, které zvládají požírači ? Nebo v tom, že se příběh odehrává ve smyšlené Styrii místo renesanční severní Itálii ? Asi každý, kdo tohle četl tu paralelu vidí, Sipani město lagun a kanálů, Visserine město věží atd.. Každopádně by stačilo změnit geografická jména a mírně upravit 2-3 odstavce s magií požíračů a dalo by se to s přehledem označit za historický román a nikoliv fantasy.
Jak už je u Abercrombieho zvykem všechny postavy jsou parádně napsané a u většiny je zřetelně vidět, jakým vývojem procházejí a to většinou nenuceně a přirozeně. Nejzábavnější jednoznačně Morveer a Cosca. Nejpropracovanější zřejmě Třesavec, přestože z hlavních postav mě bavil asi nejméně. Monzcarro jen dokazuje, že Abercrombie umí napsat po čertech dobrou ženskou postavu, která má grády - narozdíl od Ferro v původní trilogii, která mi připadala velmi plochá a sterotypní.
Jen volná návaznost na původní trilogii zajišťuje vynikající přístupnost tohoto románu všem a velmi nízkou míru fantasy elementů mohou ocenit ti, kteří tento žánr běžně nevyhledávají. Kdo má rád romány plné intrik, dějových zvratů, nečekaných odhalení, propracovaných charakterů i chaotických akčních scén, ten by měl dát románu o pomstě Monzcarro Murcatto rozhodně šanci.
Poslední argument králů
Joe Abercrombie
U předchozích dílů jsem váhal meti čtyřmi a pěti, dal jsem v obou případech čtyři. Tady už nemůžu jinak, než pět. Parádní temná, dospělá fantasy. Chvíli mi to trvalo, ale během této knihy jsem se konečně sžil s postavami. A světe div se, dokonce i Jezal mi začal být sympatický. Jasně nejlepší už od první knihy byl samozřejmě Glokta, ale ani ostatní POV postavy rozhodně nezklamou. Kniha parádně udržuje čtenáře v napětí, čemuž dost napomáhá i skvělé členění kapitol. Téměř nic zde nepůsobí nepatřičně přehnaně, což je oproti jiným podobným fantasy dílům velmi příjemná změna. Jsou zde scény u kterých se člověk klepne do čela s "no jasně, to se přece dalo čekat", přestože to vubec nečekal. Parádní závěr trilogie, která se u mě zařadila mezi nejlepší série, se kterými jsem kdy měl tu čest. Určitě se vrhnu i do dalších románů ze stejného světa, už čekají na poličce
Až budou viset
Joe Abercrombie
V zásadě velmi podobné prvnímu dílu. Skvěle napsané postavy, které nejsou černobílé a každá prochází svým vlastním vývojem. Perfektně zpracované bitvy, kdy autor dokáže skutěčně skvěle navodit zmatek a chaos. Co se dá tomuhle vytknout je v určitých pasážích očividná snaha navodit atmosféru, která se ne vždy setkává s úspěchem. Postavy jsou sice napsané velmi dobře (i když občas velmi archetypálně), co mi ovšem trochu vadí je, že s žádnou z nich jsem se nedokázal natolik sžít, že by mi nějak vadilo, kdyby ji autor zabil. S výjimkou Glokty samozřejmě, který si stále uchoval svůj šmrnc, kterým mě uchvátil už v prvním díle.
Sama čepel
Joe Abercrombie
Od začátku jsem vlastně čekal, kdy se děj nějak pořádně rozjede. Nerozjel, možná poslední kapitola byla trochu akčnější, ale jinak byla celá kniha zaměřená jednoznačně na postavy. A ono to ve výsledku funguje velmi dobře, zejména na první knihu delší série. Se všemi protagonisty, kterých není zrovna málo, se cítím dobře seznámen a moc se těším na další pokračování. Zajímavé je, že se nemůžu rozhodnout, jestli má kniha otevřený konec nebo ne. To proto, že děje je tak málo, že ani není moc co uzavírat. Vyhovuje mi i drsnější styl a to, že magie je vlastně v knize jen velmi málo. Na druhou stranu se autor nedokázal ubránit některým stereotypům a klišé. Určitě je tu však velmi velký potenciál, aby se První Zákon zařadil mezi mé oblíbené série. Hodně mě bavily ironické poznámky inkvizitora Glokty.
Ostré konce
Joe Abercrombie
Pěkná antologie krátkých povídek ze světa Prvního zákona. Bohužel většina z nich je tak krátkých, že sotva mě vtáhnuly, tak byl konec. Druhá výtka u mě směřuje k řazení povídek, kdy celou dobu jsou chronologicky, až na poslední povídku. Nějaký důvod k tomu asi byl, ale mě unikl a přišlo mi to přinejmenším zvláštní. Někdy hrají hlavní roli nám již známé postavy, jinde známí jsou jen cameo a hlavní postava je nová (zejména povídky se Shev jsou výborné). Celkově je knížka skvělým doplňkem pro fanoušky Prvního zákona, ale čtenáři, který nečetl ostatní romány z tohoto světa bych ji určitě nedoporučil.
Krev pro divoženku
Kristýna Sněgoňová
Že mě Krev pro divoženku bude bavit jsem čekal, ale že až tolik rozhodně ne. Krev pro rusalku, na kterou tahle kniha navazuje, jsem četl již před nějakou dobou, ale ukázalo se, že mi bohatě stačilo pamatovat si základní kostru.
V této knize se autorce povedlo alternativní historickou realitu s přítomností rusalek, meluzín a dalších druhů víl dovést téměř k dokonalosti. Oceňuji i vysoký stupeň atmosféričnosti, kdy se autorce povedlo přenést mě zpátky v čase do osmdesátých let. Líbilo se mi i propojení s prvním dílem skrze některé postavy i osvědčený formát služebních parťáků. Navíc hlavní hrdinka Eliška Blažková mě svou dobrosrdečností a naivitou bavila ještě o chlup více, než deprimovaný Stolbenko v prvním díle. Sněgoňová touhle sérii opět dokazuje, že je možné napsat kvalitní fantasy i ve zcela českých reáliích, kde vystupují postavy jménem Vilemína Sudová apod. Ne fakt, tyhle jména víl mě vždycky donutila se uchcechtnout. Příběh sám o sobě je uvěřitelný a moc hezky graduje. Finále je výborné a oceňuji, že se povedlo udržet otěže a nikterak to nepřehnat.
V tomto odstavci jsem plánoval knize něco vytknout, ale ono upřímně není moc co. Takže přeskočím zrovna k závěru. Jde o prakticky perfektní pokračování série, přesto se však dá bez problémů přečíst i samostatně, protože návaznost je spíše volná. Dávám tentokrát bez jakýchkoliv pochybností plné hodnocení a doufám, že se dočkáme dalšího dílu z tohoto světa, kde by vám éterická rusalka nejraději sežrala xicht.
Krev pro rusalku
Kristýna Sněgoňová
Tak tohle mě velmi příjemně překvapilo. Už dlouho jsem nečetl nic od současného českého autora ani autorky. Evidentně chyba, protože Krev pro rusalku měla ten správný spád, správnou dávku krve i napětí. Velmi zdařilá fantasy detektivka z Brna. Urban fantasy mám celkem rád a tady se autorce povedlo doslova na pár stránkách uvést čtenáře do světa a vysvětlit jeho specifika. Po všech elfech, čarodějích a dracích z klasického fantasy jsou meluzíny a rusalky příjemná změna. Nemohl jsem se také ubránit tomu, že mi kniha připomínala jeden seriál, taktéž velmi zdařilý Carnival Row.
Finální říše
Brandon Sanderson
Finální říše je moje první zkušenost se Sandersonem. Po přečtení několika recenzí a díky dostupnému hodnocení bylo očekávání velmi vysoko. Nakonec to možná je důvod, proč nedávám 5*. U téhle knihy je velmi vidět, že je to úvod do série a má na můj vkus velmi pomalý rozjezd. Systém allomancie je krásně vymyšlený, ale poměrně komplikovaný a vysvětlit všechny jeho zákonitosti čtenáři trvá. Také je potřeba uvést na scénu poměrně dost postav včetně jejich podpříběhů.
Na rozsáhlý seznamovací úvod navazuje nepříliš akční a velmi rozvláčná střední část, která připravuje půdu pro závěr. Celkem mě překvapilo, jak moc se v některých pasážích kniha blížila YA žánru. Nevadilo mi to, všechna témata byla dobře zpracována a hlavně Sanderson nikde příliš nepřeháněl, což bývá u této skupiny témat velký problém.
Poslední třetina knihy, kdy se všechny plány dají do pohybu už je vyloženě parádní. Dočkáme se několika nečekaných odhalení i spousty akce.
Celkově zlouhavý úvod a nepříliš akční prostředek dávám za vinu tomu, že jde o první díl série a dávám solidní 4/5. Předpokládám, že další díly budou, alespoň co se příběhu týče, odsýpat rychleji, když už autor má volnější ruce v allomacii a dalších zákonitostech světa.
Pramen Povýšení
Brandon Sanderson
Wow, tak tohle byla fakt jízda. Málokdy se mi stane, že bych si po 700 stránkové knížce přál, aby ještě nebyl konec. Od začátku do konce téměř nepřetržité napětí umocněné perfektním členěním kapitol. Spousta geniálních zvratů, skvělý příběh a výborné postavy. Jediné, co mě trochu štvalo byla romantická zápletka, ale ani ta rozhodně nebyla úplně z nejhorších. Dokonce jsem si i celkem oblíbil Elenda, což bych rozhodně nečekal. Závěr naprosto skvělý, který hezky předznamenává zápletku dalšího dílu. Stačilo by ho jen malinkato upravit a byl by z Pramene povýšení skvělý závěr série. Jsem zvědavý, jestli se autor dopracuje v dalším díle k ještě lepšímu konci. U Mistborn série je vidět jednoznačně stoupající trend.
Hrdina věků
Brandon Sanderson
Velmi dobře zakončená trilogie. Kniha má napětí, spád, dále rozvíjí známé postavy a přidá pár nových. Opravdu mě bavilo odhalovat plány uvnitř plánů v plánech někoho jiného. Zní to sice složitě, ale kniha je napsána tak, že jsem neměl problém pochopit proč se věci dějí, jak se dějí. Ke konci možná trošku příliš filozofické, ale možná to právě pro hlubší pochopení bylo potřeba. Překvapivě dobrý konec, jsem rád, že k němu pan Sanderson našel odvahu a zbytečně nepřesladil. Na Mistborn trilogii jako celku se mi líbí, že všechny knihy se drží podobných kolejí, ale v každém dalším díle se zvyšují sázky a narůstá rozměr příběhu. Stejně tak se zvyšují i nároky na čtenáře. První díl bych doporučil jako čtení pro fantasy začátečníky, pro poslední to zdaleka neplatí. Vývoj postav během trilogie je také geniální, stejně jako systém allomancie (ačkoli mám pocit, že v posledním díle jsou zákony allomancie párkrát porušeny)
Šest vran
Leigh Bardugo
Po letmém shlédnutí hodnocení Šesti vran jsem v to doufal, ale po tom, jaké jsem měl pocity z Griša trilogie jsem opravdu nečekal, že to bude dobré. Ale ono je to výborné ! Na rozdíl od Grišy se autorce povedlo vyvarovat nesmyslného emocionálního průjmu i trapného pre pubertálního chování hlavních hrdinů. Pravděpodobně i ta nejslabší postava z téhle knihy je daleko lepší, než cokoliv z Grišy.
Šest vran rozhodně není tuctovka pro teenagery, ale vyspělá fantasy jízda, kde z nějakého důvodu jsou snad všichni hlavní hrdinové mladší 18 let, což je trochu škoda, protože to ubírá na uveřitelnosti a realističnosti některých jejich činů. Pravda ovšem je, že tady to na rozdíl od Aliny nebo Mala rozhodně nevadí. Nechovají se jako ubrečení, žárliví fracci a když se rozhodnete ignorovat fakt, že jejich věk je specifikován, tak není těžké si typických YA témat nevšimnout. Já si v duchu celou jejich skvadru "postaršil" asi o deset let a 99% fungovalo skvěle.
Oproti původní trilogii je tady o malinko slabší world building. Ketterdam je super, Ledový palác mi připadal až příliš uměle kýčovitý. Celkově je Šest vran daleko více zaměřeno na postavy, což jim dává potrebnou hloubku. Velmi dobře se daří stupňovat napětí po celou delku knihy, kdy rozjezd je pomalejší a ke konci je to na můj vkus až příliš divoké a brakovité. Poslední čtvrtina knihy by se jistě dala zvládnout s větší grácií, ale autorka měla nejspíš potřebu to pořádně rozjet a malinko to přehnala. Ale i tak některé zvraty byly překvapivé a stejně jako od brakovek jsem se od čtení šesti vran ke konci nemohl odtrhnout.
Chvíli jsem váhal mezi čtyřmi a pěti hvězdami, je to tak na pomezí. Nakonec rozhodlo to, že Grišu jsem hodnotil třemi a tohle bylo určitě víc, než o jednu třídu lepší.
Prohnilé město
Leigh Bardugo
Dost mě překvapilo, že se autorce povedlo udržet vysokou laťku z Šesti vran. Kazova parta mě neskutečně bavila i napodruhé. Příběh je velmi dobře členěn a téměř po každé kapitole jsem měl touhu hned číst dál. Děj má skvělý spád plný zvratů, který je občas přerušen nějakým flashbackem. Backstories jednotlivých postav jsou vesměs zajímavé a vhodně dané postavy tvarují. Možná tady ovšem bylo flashbacků až příliš. Jsem rád, že se tentokrát autorka s akcí v závěru dokázala udržet na uzdě a nepůsobilo to tak neuvěřitelně, jako v předchozím díle. Na můj vkus byl závěr teochu moc přeslazený, ale to jsem ochoten v rámci žánru odpustit. Je až k nevíře, jak moc se tahle série autorce povedla, na rozdíl od klišovité a křečovité Griša trilogie.
Světlo a stíny
Leigh Bardugo
Úvodem bych rád předeslal, že nejspíš nepatřím do cílové skupiny této knihy. Jednoznačně to bylo znát, protože od začátku jsem bojoval s tím, že jsem měl chuť hlavní hrdinku proplesknout - neskutečná nána. Každého, kdo se na ni jen křivě podívá ihned nesnáší a nejraději ho zabila. Veškeré emoční reakce má vyhnané ad absurdum a nedá se říct, že v průběhu děje prochází nějakým zdárným vývojem k lepšímu. Kniha obsahuje spoustu zajímavých a vcelku originálních nápadů (vrása, inspirace carským Ruskem), nicméně bohužel nedokáže naplno využít jejich potenciál. Místo toho se neustále dokola probírá vzhled jednotlivých postav (vlasy, líčení...), žárlivost a milenecko-platonické trojúhelníky. Byl jsem si vědom, že tenhle román je řazen do YA sekce, ale upřímně jsem nečekal, že bude natolik prolezlý klišé a těmi nejhoršími tropy. Zejména prostřední část knihy je v tomto opravdu šílená. Jak rád bych napsal alespoň, že systém "magie" je propracovaný, ale bohužel. Nedozvíme se vlastně nic o tom, jak to v daném světě funguje a musíme se smířit s tím, že když to nechápe hlavní hrdinka, tak to také nebudeme chápat. Autorka velmi ráda používá "kouzelnou vílu", kdy nám předkládá něco nepřirozeného bez jakéhokoli pokusu objasnit, jak to patří do jejího světa. Jinou událost třeba i vysvětlí, ale dále nikdy nepoužije (držet se poučky, že když se autor věnuje popisu nějaké zbraně, měl by ji pak někdo alespoň použít- jinak jde o mrtvé řádky).
Nebýt dobrého úvodu a celkem povedeného záběru, bylo by mé hodnocení ještě nižší. Byl jsem nalomený dát pouze 2 hvězdy, ale nakonec převážilo, že scény ve vráse byly celkem solidní a vlastně celá poslední čtvrtina nebyla až tak špatná. Tahle knížka se četla skoro sama, ale ne proto, že by byla tak dobrá, ale spíše kvůli tomu, že měla celkem velká písmena a obrovské mezery mezi řádky - skoro jako když se někdo snaží natáhnout školní esej.
Zkusím druhý díl a doufám, že bude výrazně lepší.