Slezadav komentáře u knih

Opět pěkná detektivka seriálového střihu, která se velmi příjemně čte a než se nadějeme, tak končí. Oproti předchozím dílům strávíme méně času s inspektorovou rodinou méně času s trapně se opakujícími čajovými vtipy, což je rozhodně ku prospěchu.
Napětí je dobře budované a špatně se mi kniha odkládala. Za negativa považuji jistou úroveň předvídatelnosti, použití snad všech klišé známých z detektivních sérií a zbytečně překombinovaný závěr. Taktéž vysvětlení kooperace obětí a pachatele mi připadalo hodně na vodě a za hranicí uveřitelnosti.
Každopádně dávám 4/5 třetímu dílu série, která by tady za mě mohla klidně končit, ale jsem zvědavý, co autor přinese dál. Trochu se však obávám, aby série nezapadla do policejních klišé tak hluboko, že se už nevyhrabe.

3 04.03.2024

Tak jsem dokázal dočíst dokonce celou sérii erotických knih. Sám tomu nemůžu uvěřit. Schválně jsem vybral takovou, která je zařazena i do fantasy kategorie. No nevím, jestli pár rádoby duchařských scén zařazuje knihu do fantasy.
Z celé série se mi Perla líbila asi nejmíň. Zápletka naprosto nenápaditá, postavy ne příliš uvěřitelné, sexuální scény slabé a některé až za hranicí vkusu.
Zatímco první díl série mi připadal alespoň trošku zajímavý, tak tento poslední díl je tupý škvár a 2/5 je ještě dost milosrdné hodnocení. Prostor pro zlepšení je tady naprosto ve všech oblastech.

04.03.2024

Levou ruku tmy považuji za jedno z klasických děl sci-fi, které u mě skončilo spíše jako zklamání. Premisa oboupohlavních a gender fluidních mimozemšťanů působí na první pohled sice zajímavě, ale jakmile jsem se do knihy pomalu začetl, ukázalo se, že je to spíše povrchové pozlátko. Tato oboupohlavnost je sice svým způsobem v jádru Gethenské kultury, přesto na příběh jako takový neměla příliš velký vliv. Občas bylo zajímavé sledovat Genlyho, jak některým obyvatelům zimní planety přiřazuje roli muže nebo ženy, jen aby pak spekuloval, že to nedává smysl. To vše po letech strávených na ddané planetě nepůsobilo příliš důvěryhodně.

Na mě domorodci působili jen jako mimozemský druh, který se svou fyziologií blíží lidem a prakticky ničím nejsou příliš zajímaví. Oboupohlavnost v dnešní době už snad nemůže šokovat nikoho. Na to, že tohle a další kulturní rozdíly měly být nosnou myšlenkou knihy to bylo hodně slabé.

Co mě na knize bavilo byla poměrně slušná světotvorba a atmosféričnost. Chlad zimní planety se povedlo na čtenáře přenést docela dobře. Bavila mě i dobrodružná část putování po ledovci. Naopak záporně hodnotím postavy, kdy jsem si ani k jedné z nich nevytvořil žádný vztah a i závěr mě nechal chladným a připadal mi hodně neuspokojivý.

Knihu hodnotím průměrnými třemi. Měla své světlé momenty, ale poměrně dlouhé části nebyly ničím, než nudou. Základním kamenem měl být naprosto rozdílný přístup Getheňanů k genderu, ale i tento aspekt knihy mi přišel slabý a často na sílu procpávaný. V době svého vzniku asi kniha působila jinak, než dnes. Podle mého názoru nezestárla úplně dobře a faktem je, že jsem se u ní nebavil příliš dobře. Nevím, možná mi něco uniklo.

2 04.03.2024

Ač nejslavnější, tak z těch, co jsem četl asi nejslabší Verneovka. Nekonečně dlouhé části popisující podmořský život. Velmi nerozvinuté postavy. Sice pořád má nějaké své kouzlo, že to zase až tak nudné nebylo, ale strašně mi chyběl nějaký děj. Zápletka "uvěznění" je velmi slabá a nic dalšího, co se týče děje tam není. Hlavní hrdinové nepříliš zajímaví a žádný z nich mi nepřirostl k srdci. Kapitán Nemo ač mírně mysteriózní také úplně čtenáře do varu nedostane.
Je potřeba ocenit dílo v kontextu doby a technologického pokroku, kdy vzniklo. Z tohoto pohledu to je jistě průlomové, ale podle mého názoru zrovna Dvacet tisíc mil pod mořem nezestárlo úplně dobře. Spousta věcí, z dnešního pohledu už nedává smysl a popisů různých živočichů je až příliš. Přesto se čte docela svižně a nikde nedrhne, proto dávám průměr 3/5 a jsem zvědavý, v jakém duchu naváže Tajuplný ostrov.

8 04.03.2024

Přestože Enderova hra si už dávno dokázala vydobýt svůj ohlas, stejně mě překvapilo, jak hluboce na mě zapůsobila.
Na jednu stranu napsaná velmi jednoduchým stylem, který svým způsobem odráží věk protagonisty. Na druhou stranu neskutečně hluboká sonda do témat jako manipulace, vyšší potřeba, právo jednotlivce, hodnota individuality, síla propagandy apod. Kdo chce, tak si v této knize najdu opravdu mnoho nádherně zpracovaných myšlenek a poselství. Oceňuji i to, že autor poznal, kdy je potenciál knihy vyčerpaný a neměl potřebu napsat mnohasetstránkovou bichli.
Ten kdo však nechce nebo to z nějakého důvodu v knize nevidí může dostat příběh, kde spousta věcí není úplně logicky v pořádku, postavy (krom Endera) jsou prakticky ploché a bez vývoje a ani samotný děj není nikterak hvězdný. Velké "odhalení" v předposlední kapitole je také docela předvídatelné.
I přes veškerá tato negativa byla kniha pro mne velice čtivá a hodně na mě zapůsobila prakticky vším, co jsem mezi řádky dokázal najít. Enderova hra určitě není perfektní, ale to není nic. Je to ovšem po čertech dobrá kniha, kterou bych doporučil i těm, kteří běžně sci fi v hledáčku nemají.

8 04.03.2024

Wow, tak tohle bude ještě chvíli rezonovat. Mluvčí za mrtvé je jak formou, tak obsahem úplně jiná kniha, než Enderova hra a přitom nese mnoho společných myšlenek a některé ještě prohlubuje.
Velmi oceňuji, že se autorovi povedlo mě zaujmout téměř od začátku knihy. Nebyla tady snad jediná příběhová linie, která by mě nudila. Prasečíci byli velmi originální a naprosto skvěle propracovaní. Po většinu knihy, jsem si myslel, že jsem některé věci pochopil a odhalil. Ukázalo se, že to sice byla pravda, ale byla to pouze malá špička ledovce. V poslední třetině už knihu prakticky nešlo odložit. Všechno do sebe krásně zapadlo a Mluvčí za mrtvé poskytnul opravdu obří množství intelektuální potravy.
Jediné, co mi možná maličko chybělo byl nějaký vyslovený záporák na planetě Lusitanii, který by Mluvčímu překážel. Chvilku to vypadalo na biskupa, ale ve finále i ten vyšel docela se ctí. Konec plný naděje a optimismu také úplně nemusím, ale tady mi překvapivě ani tolik nevadil.
Po Enderově hře jsem absolutně nečekal, že by pokračování dosáhlo stejné úrovně, nicméně nakonec se mi Mluvčí za mrtvé líbil asi ještě o chloupek víc. Ano, je to kniha úplně jiná, ale to je jen další důkaz geniality autora, že dokázal napsat knihy tak rozdílné a přesto obě naprosto skvostné.

5 04.03.2024

Zatím podle mého jednoznačně nejslabší kniha Kola času. Jelikož předpokládám, že moc horší to už nebude a všechny následující díly mají razantně lepší hodnocení, věřím v otočení trendu a nastolení vzestupné tendence v dalším díle.
Je to skoro trapné, ale mezi pozitiva Křižovatky soumraku se dají počítat snad jen postavy, které jsou tady již dobře známé a skvělou světotvorbu. Ani ne pozitivem, ale spíše "absentujícím negativem" je fakt, že se autorovi povedlo se vymanit z neustálého tahání copu a upravování sukní. Ne, že by tam podobné věci nebyly, ale už ne v takové míře, aby lezly na nervy.
Záporných věcí se tady dá najít mnoho. Tou nejzásadnější je praktická absence děje. V téhle knize se totiž nestane vůbec nic, co by stálo za řeč. Což je naprosto odstrašující na to, jak je tato kniha dlouhá. Je tu spousta stran popisů nábytku, oblečení, zvyků a naprosto nedůležitých rozhovorů o ničem. Možná štěstí, že Jordan tady nerozehrává příliš nových linek, ale ty slepé odbočky stávajících k rozmrzelosti stačí. Ani vývoj postav tady příliš neprobíhá.
Závěrečné hodnocení je z mojí strany ještě hodně mírné, když dávám 3/5. Přeci jen autor je dobrý vypravěč a série své kouzlo úplně neztrácí. Jen je tady cítit, že se jedná v podstatě o výplňovou knihu. Pokud někdy budu číst sérii znovu, tak tenhle díl s klidem preskočím. Kniha, jejíž děj by se dal shrnout ve dvou kapitolách a je takto dlouhá si víc, než průměr nezaslouží, ale četla se příliš dobře a svět je příliš propracovaný, než abych dal jen 2, přestože jsem o tom tentokrát vážně přemýšlel.

1 04.03.2024

V pořadí devátý díl Kola času byl po Cestě nožů spíše zklamáním. Více linií bylo započato, než ukončeno a upřímně mám pocit, že některé části příběhu se táhnou už příliš dlouho.
Za pozitivum považuji stále pokračující stav, kdy ženské nejsou tak nesnesitelné, jako v některých předešlých dílech. Pár postav se také hezky vyprofilovalo a začínám je mít raději, než dřív. Bavila mě i příběhová linka Mata v Ebú Daru.
Na druhé straně stojí jednoznačně ufňukaný Perrin, který svou část příběhu i přes značný prostor prakticky neposunul. Ani Elainina část mě tentokrát nezaujala. Sice konceptuálně není špatná, ale na to, aby fungovala čistě na politické a intrikánské úrovni by asi Caemlyn potřeboval více prostoru.
Závěrečná kapitola byla sice parádní, ale trochu mi vadilo, že přišla úplně z čistého nebe, zatímco vše v Randově části, co tomu předcházelo docela vyšumělo. Ne sice úplně bez následků, ale přeci jen jsem čekal víc a ten konec byl šíleně z rychlíku. Jakoby autor byl z ničeho nic nucen knihu ukončit, tak připsal šmahem závěrečnou kapitolu. To byl asi největší wtf moment celé knihy.
Celkově hodnotím Srdce zimy jako jeden z těch slabších dílů série. Příběh postupuje šnečím tempem, zatímco různé postavy přibývají raketově. Ne fakt, těch postav je zbytečně moc. Pamatovat si všechny Aes Seday i Athan Miere považuji za prakticky nemožné. Také by tenhle díl určitě šel zkrátit. Hodnocení je někde mezi 3-4. Tentokrát se i přes mnoho hluchých částí asi přikloním směrem nahoru, protože byla místa, která mě bavila opravdu hodně a postavy, které jsem si tady skutečně oblíbil.

1 04.03.2024

Hodně jsem se po minulém díle bál, že série bude mít tak klesající tendenci, že by Cesta nožů mohla být pro mě posledním dílem. Naštěstí se ukázalo, že je to přesně naopak.
Snad poprvé v téhle sérii se tady něco děje už od začátku a ne až po polovině knihy. Opravdo skvělé tempo se daří držet.Opět sledujeme paralelně několik příběhových linií a musím uznat, že mě bavily asi opravdu všechny. Egwayn, Rand, Perrin i Elain s Nyneivou byli ve všech kapitolách skvělí a hlavně každá kapitola alespoň trochu posouvala děj. Další věc, kterou oceňuji, je fakt, že jsem si u tohoto dílu po hodně dlouhé době nevšimnul otravnosti ženských protagonistek. Teda všimnul, ale ne v takové míře, aby mi to jakkoliv vadilo. To je oproti Pánovi Chaosu nebo Ohni z nebes obrovský posun. Dokonce se autorovi v tomhle díle povedlo se opakovat méně, než obvykle.
Samozřejmě ne všechno bylo úplně perfektní. Některé postavy třetího sledu se mi začínají plést, splývat nebo je úplně zapomínám. Mám pocit, že těchto úplně vedlejších postav je už zbytečně moc a knihu příliš zahušťovaly. Krásným příkladem jsou desítky různých šlechticů, ze kterých jsem byl schopen dlouhodobě si pamatovat a rozlišovat asi 3. Na jednu stranu závěr není jako přes kopírák ani totálně přepálený, ale na druhou stranu jsem asi čekal malinko víc.
I přestože není Cesta nožů úplně dokonalá dávám tentokrát plný počet. Tenhle díl mě opravdu bavil a patří pro mě k těm nejlepším v sérii. Číst to v době, kdy to vycházelo a čekat třeba i několik let na uzavření některých linek muselo být fakt peklo. Závěr je tady hodně otevřený a čekat roky na pokračování by se mi nelíbilo.

2 04.03.2024

Zcela v duchu předchozích knih Kola času se i tady zhruba do půlky knihy nestane prakticky nic. Dochází k manévrování a připravování půdy, ale děj ubíhá tak šnečím tempem, že úplně chápu znechucení některých čtenářů.
Zatímco minule se mi závěr moc libil, tentokrát mám i tady trochu smíšené pocity. Ta správná akce začíná až několik málo kapitol před koncem a zakončení mi připadalo dost uspěchané. Proč, když autor napíše takovouhle bichli udělá závěr z rychlíku na pár stránkách?
Pozitivně hodnotím posun v nepříjemnosti a demenci ženských hrdinek. Ne snad, že by se začaly chovat normálně, ale mám pocit, že to bylo o chlup lepší, než v Ohni z nebes a hlavně tady neměly až tolik prostoru. Vysoce hodnotím také uvěřitelné chování i velmi realisticky popsány vývoj jednotlivých postav. V tomto ohledu má Kolo času už tradičně laťku hodně vysoko.
Pán chaosu je pro mě na slabší 4* a doufám, že další díly budou lepší. Asi nejvíc mi vadila velká roztahanost, spousta naprosto zbytečných scén a časté opakování již řečeného. Tahle kniha mohla mít úplně s přehledem poloviční délku a jako čtenář bych si odnášel stejně.
Po dočtení mi připadá, že mám víc nových otázek, než odpovědí. U spousty linií, které se začaly utvářet v předchozích několika dílech, jsem čekal, že tady dojdou k rozuzlení nebo alespoň výraznému posunu, což se nestalo. Asi se autor snažil, aby tahle kniha neměla zakončení, ale i ten zrychlený akční závěr bylo "nějaké" zakončení.

1 04.03.2024

Naprosto ničím nepřekvapivá kniha ze série Kola času, přesto anebo právě proto je pro mě zatím ze série asi nejslabší. Vzhledem k tomu, že stále dávám 4* to o mém vztahu ke Kolu času něco vypovídá.

Mám trochu pocit, že formule, kterou knihy v této sérii drží se začíná trochu přejídat. Skutečně se příliš nedaří čtenáře překvapit a i autorův styl psaní dost spoléhá na několikeré opakování skutečností. Myslím, že se dostávám do bodu série, kdy očekávám, že autor začne být ke svým hrdinům trochu krutý. Ale ono jim pořád všechno prochází a mají přímo ukázkový "plot armor" samozřejmě "legalizovaný" tím, že jsou přece ta'veren. Pro mě to ale dost ubírá na napětí, kterého by příběh jinak dosahoval. A když už se někomu stane něco fakt ošklivého, tak nějak autorovi nevěřím, že má koule na to, aby to bylo trvalé. Snad nejhorší, co mi ale na knize vadilo je neskutečně vyhraněný pohled postav na opačné pohlaví, což je snad nejvíce patrné u Nyneivy, která dokáže negativní vlastnost přisoudit generalizovaně všem mužům, přičemž sama strávila minulý odstavec přesně tím stejným. Tenhle pseudofeminismus občas dosahoval takových rozměrů, až jsem měl pocit, že Jordan to musel brát jako parodii. Kdyby tím trpěla jedna postava, tam zajímavý charakterový rys, bohužel tím trpí téměř všichni hlavní hrdinové.

Každopádně ne vše bylo na Ohni z nebes jen negativní a troufnu si říct, že pozitiva mírně převažovala. Asi mě více bavily části s Randem a Aiely, ale ani "dámské" části nebyly špatné a dokázaly mě držet zainteresovaného. Oceňuji, že autor nezabředává do příliš detailního popisu bitev. Věřím, že na to v sérii dojde čas, ale v tuhle chvíli vidím těžiště příběhu jinde. Plány jednotlivých protagonistů nejsou nikterak zvlášť složité a není těžké je sledovat, přesto se daří občas něco držet pod pokličkou a čtenáře alespoň trochu překvapit. Jak už je u Kola času zvykem, tak závěr byl zvládnutý parádně, dokonce snad lépe, než v předchozích dílech, jelikož nebyl tak přepálený.

Dávám Ohni z nebes takové trochu slabší čtyři z pěti. Přeci jen věcí, které mě iritovaly bylo hodně, ale dát tři by mi připadalo až příliš kruté, vzhledem k tomu, jak mě kniha jako celek bavila. Jsem zvědavý, jestli se v dalším díle už autorovi povede vymanit z toho, aby všichni někam cestovali a zaměřit se na něco teochu jiného. To by byla příjemná změna.

1 04.03.2024

Přečíst čtvrtý díl Kola času mi trvalo daleko déle, než jsem očekával. Oproti předchozím knihám je totiž razantně delší, což je asi i jeden z problémů, který s touto knihou mám.
Ne, že by mi vadila délka sama o sobě jako spíše z mého pohledu naprosto nezáživná první cca čtvrtina knihy a spousta různých dějových odboček, které se zatím jeví jako dost slepé (ačkoliv některé budou nejspíš v dalších dílech hrát významné úlohy).
Poté, co jsem se prokousal nudnějším začátkem nabraly všechny příběhové linie skvělé obrátky a bavily mě všechny části a každá něčím trochu jiným. Nedokážu ani vybrat, která byla nejlepší. Aielové jsou super, Aes Sedai se špionážní příchutí taky a dokonce jsem v tomhle díle začal mít rád Perrina.
Jak už je podle mého u Kola času zvykem závěr byl opět zbytečně přepálený a zrovna tomuto dílu by něco trochu klidnějšího prospělo. Přestože oproti předchozím svazkům Jordan mírně ubral páru, ještě stále to není úplně ono. V takhle dlouhé sérii prostě není potřeba mít bombastické vyvrcholení v každém díle.
Celkově strhávám jednu hvězdu za příliš rozsáhlý a relativně nudný úvod a naopak příliš zhuštěný a přepálený závěr Randovy linky. Každopádně velmi kvalitní díl, který mě od série rozhodně neodrazuje.

2 04.03.2024

Podle mého zatím nejlepší díl této série. Nesoustředí se toliko na Randa, ale spíše na ostatní ta'veren. U Draka znovuzrozeného už je zcela evidentní, že Jordan našel svůj epický styl a odpoutal se z vlivu svých předchůdců.
V průběhu knihy sledujeme několik oddělených dějových linek, přičemž ve všech hraje hlavní roli dobrodružné putování a všechny samozřejmě konvergují do strhujícího finále. Oceňuji, že tentokrát závěr nebyl tolik přepálený jako u předchozích dílů a tentokrát je i zřejmé, že příběh má kam pokračovat. Narozdíl od minulých knih, které mi připadaly daleko uzavřenější. Mat s Perrinem se zde posunuli ze škatulky postav, které moc nemusím mezi ty oblíbenější.
Je pravda, že i tato kniha je psána velmi popisně a ne vždy příběh ubíhá úplně rychle. Nicméně beru to jako nutnou součást rozsáhlé epické série a ani mi to příliš nevadilo, přestože chápu, že někoho by to mohlo odrazovat. Moc jsem neviděl propojení mezi prologem a následným dějem, spíše mi připadalo, že prolog je jen propojkou na předchozí (a možná i následující) knihu.
Musím říct, že se mi moc líbí, kam tahle série směřuje a dávám Kolu času poprvé 5*. Zároveň mám ale i trochu obavy, jestli se autorovi podařilo i další díly napsat tak, aby byly dostatečně originální a nezačaly se šablony zápletek opakovat. Navíc doufám, že autor našel později odvahu i některému z hrdinů ublížit.

04.03.2024

Moc pěkné pokračování série. Je vidět, že autor se posunul a našel svou cestu, jak se vymanit z Tolkienových opratí a v tomto příběhu to dokazuje.
Co mi asi mírně vadilo je absence jakýchkoliv akčních scén po většinu knihy. Politikaření, cestování, náhodná setkávání a plány uvnitř plánů jsou moc fajn, přesto myslím, že by této knize více akce prospělo. Většinu knihy jsem měl pocit, že samotný děj se vleče skoro šnečím tempem. To pak vynahrazoval závěr, kdy se Jordanovi povedlo zkonvergovat dějové linie do jednoho místa a času a zakončení bylo prostě parádní. (Ačkoliv ta konvergence byla udělaná maličko na sílu)
Jako všude jsou postavy, které mě bavily a oblíbil jsem si je, ale jsou i takové, které bych klidně oželel a stejně jako u prvního dílu si myslím, že autor mohl být k hlavním postavám neúprosnější. Pak je skupina postav, které zde tvoří víceméně jen vatu a autor je nejspíš využil v dalších dílech. Velmi oceňuji, že postavy jednají uvěřitelně a pokud dělají něco nelogického, tak čtenář chápe, proč to tak je a jaké emoce v danou chvíli hrdinu donutily jednat tímto způsobem. Další věc, kterou chci zmínit je fakt, že Hvězdnou bránu od této chvíle považuji za silně neoriginální :-D
Celkově dávám stejně jako Oku světa 4*. Přestože tohle bylo lepší, než první díl, na plné hodnocení to za mě ještě není. Těším se na pokračování, hodně otázek zůstalo nezodpovězeno.

1 04.03.2024

Tak konečně jsem se dostal k této oceňované monumentální sérii. Nemohu tvrdit, že by mě její první díl uchvátil, ale byl celkem dobrý.

Líbilo se mi spousta věcí, např. trolloci, kteří se velmi rychle zařadili k moji oblíbeným zaporáckým rasám. Příběh je napsaný moc pěkně, autor skvěle pracuje se "scopem", kdy začínáme v zapadlém Dvouříčí s hrdiny, kteří znají jen pár okolních vesnic. V průběhu se postavy krásně oťukávají a vyvíjejí. Závěr má díky tomu úplně jiné grády. Oceňuji také prakticky ideálně zvládnutou světotvorbu, kdy čtenář dostává tak akorát informací, aby rozuměl a nebyl zahlcen balastem.

Samozřejmě ne vše bylo na Oku světa ideální. Spousta pasáží je dost repetitivních. Hodněkrát se stávalo, že jsou scény popsány až příliš důkladně a děj neubíhá úplně svižně. Inspirace Pánem Prstenů této knize leze i z uší. Kdo zná Tolkiena, tak mu určitě bude připadat, že mnoho námětů a situací už v mírné obměně četl. Někomu také určitě může vadit, že prakticky celou dobu zdejší společenstvo někam putuje a děj se posouvá víceméně náhodnými setkáními. Závěr slušný, ale na můj vkus se autor příliš popustil - trošku střízlivější konec by vyhovoval víc.

Jako celek Oko světa působí jako naprosto klasická fantasy, která žánrové čtenáře málo čím překvapí. Putování družiny složené z čarodějky, válečníka a dalších přináší mnohá dobrodružství, setkání s rozličnými nepřátely, přičemž je vše zarámováno proroctvím a bojem proti Temnému pánovi. Jako první díl dlouhé série funguje celkem obstojně a přestože se dá číst i celkem samostatně nechává opravdu mnohu prostoru, kam příběh posunout dál. Po zvážení všech aspektů dávám s odřenýma ušima 4*. Se sérií rozhodně nekončím a těším se, až opustí hluboké koleje Tolkienovské fantasy a najde si vlastní cestu.

1 04.03.2024

Na prequel série Kolo času jsem hleděl trochu s obavami, které se naštěstí ukázaly být plané.
V porovnání s jinými díly série jde o jeden ucelený a přímočarý příběh, což je po třech nebo čtyřech knihách v sérii, které nerozřešily prakticky nic (četl jsem po Křižovatkách soumraku) skvělá změna. V příběhu se setkáme s Moirain, Lanem, Siuan a dalšími známými postavami, které čtenář Kola času zná. Příběh měl velmi dobré tempo (opět skvělá změna), uspokojivé zakončení a výborné postavy, které se vyvíjí a nejsou černobílé.
Umím si představit, že v době kdy série vycházela muselo být velké zklamání, když někdo čekal na posun v hlavní sérii už několik knih a misto toho dostal prequel, který opět nic neposunul.
O něco kratší formát Novému jaru také skvěle sedí a bohatě dostačuje, není třeba, aby každá Jordanova kniha byla obří. Optikou toho, že tady jde o samostatný příběh, z úžasně propracovaného světa Kola času, hodnotím 5*. Opravdu se tady potvrzuje, že v jednoduchosti je krása a méně může být někdy více.

04.03.2024

Mám rád horory ovlivněné stylem H.P.Lovecrafta. Ďáblův potok takovým hororem určitě je. Dokonce se najde i několik zcela přímých referencí na Lovecraftovo dílo. Záruka úplného úspěchu ale toto samozřejmě není.
Začnu pozitivně tvrzením, že tahle kniha byla moc příjemným mixem maloměstského hororu Kingovského typu (nemůžu si pomoc, ale Stauford mi velmi připomínal Salem's Lot) a kosmického hororu Lovecraftova typu. Dařilo se poměrně slušně využít ty stránky, které mě baví z obou přístupů. Většinou sympatické postavy se kterými jsem se dokázal sžít a hlavně odvaha autora nenechat je přežít všechny se u mě velmi cení. Povedený závěr, který byl napínavý i celkové vykreslení Staufordu hodnotím také kladně.
Výhrady mám k tomu, co si autor při přebírání inspirace od Kinga mohl odpustit a to jsou velmi dlouhé popisy, zejména v první půli knihy. Sice to pomohlo vybudovat atmosféru, ale bylo toho moc a až příliš detailně. Ve druhé části knihy zase začaly být velmi repetitivní popisy hrůz, kdy černý sliz a červi byli zmíněni často i vícekrát na jedné straně. Asi má autor nějakou extra fobii proti červům, že je využívá tolik. Mě to přišlo zbytečně přehnané. Stejně tak, jako sexuální scény a situace, které mi v proncipu nevadí, ale neměl jsem pocit, zetby zrovna tady něco přinášely.
Obecně jsem asi také doufal, že hororové prvky zůstanou ve více mysteriózní rovině, ve finále působily až příliš konkrétně a materiálně. Celkově kniha nebyla ale vůbec špatná. Trochu zkrátit, změnit pár detailů a byl by to excelentní horor. V současné podobě dávám slabší 4/5, ale autora mám na radaru.

2 04.03.2024

Tak mám kompletní Kantos Hyperionu za sebou a přestože nehodnotím poslední díl pěti hvězdami, tak nezklamal a výsledný dojem ze série je někde na pomezí "dobrý" a "skvělý".
Po Endymionu js se těšil na další akcí nabitou knihu s honičkami vesmírem ve skvělém tempu a navíc s filozofickým přesahem. Bohužel jsem dostal jen část řečeného. Filozofický přesah tu je, akce už tolik ne. Celkově bylo podle mě tempo příběhu největším kamenem úrazu této knihy. Hodně se to vleče, hodně se opakuje, hodně se vysvětluje. Je tu spousta postav, které jsou představeny na různých planetách a ve výsledku mají zcela zanedbatelnou roli. Osobně mi ani moc nesedl ještě větší příklon k soft stránce sci-fi. Tady už šlo zcela jasně o určitý druh vesmírné magie.
I přes všechna negativa se najde i mnoho věcí, které mě na knize bavily. Užíval jsem si prohnilost katolické církve. Kdykoliv se objevil Štír, stálo to za to a biosféra byla také úžasná. I zakončení příběhu hodnotím spíše pozitivně. Líbilo by se mi trochu temnější a trochu překvapivější. Přeci jen to, co Raula trápilo snad od poloviny knihy bylo průhledné jak sklo.
Jak Hyperion, tak Endymion se mi líbily víc, ale tohle bylo pořád lepší, než Pád Hyperionu. Myslím, že 4* tady padnou jak ulité. V budoucnu se nebudu bránit přečíst sérii znovu, považuji ji za top sci-fi záležitost i když bezchybná samozřejmě není.

2 04.03.2024

Upřímně jsem se po Pádu Hyperionu, který mě až tolik neuchvátil, docela obával jak tohle dopadne. A dopadlo to nadmíru dobře, jsem z Endymionu nadšený. Sice mě neodpálil tolik, jako první Hyperion, ale stále jde o velmi kvalitní dílo.
Co se mi líbilo jednoznačně nejvíc bylo celkové tempo vyprávění, které se autorovi povedlo držet velmi vysoko po celou dobu knihy. Oproti předchozím dílům série je Endymion jednoznačně akčnější a dobrodružnější, což mi také padlo do noty. I s postavami jsem se sžil a prožíval to s nimi a to nejen s těmi na voru, ale i s vyslanci Paxu. Osobním favoritem byl asi de Soya, ale ani Raul s Aeneou nezůstali moc pozadu. Střídání pohledů bylo velmi dobře zpracováno a bavilo mě, těšil jsem se na obě POV prakticky stejně, což se nestává často.
Jak přibylo akce, tak mírně ubylo filozofických témat. To mi úplně nevadilo, ale možná by úbytek nemusel být tak velký. Naštěstí to Pax a jeho ambice a metody do značné míry kompenzovaly. Je také pravdou, že mi docela trvalo zvyknout si na odlišné styly, kterými byly psané jednotlivé pohledy a asi by mi více seděl jednotný styl v celém příběhu. Občas se stalo, že kvůli dvojímu pohledu na stejnou scénu byla některá kapitola částečně spoilerovaná. Tomu se mohl autor trochu více vyvarovat.
Parádní kniha nabitá dobrodružstvím na různých planetách, šílenými honičkami i nepravděpodobnými setkáními. Nějaký děj ve vyšším tempu, který tak zoufale chyběl předchozí knize je tady zpracovaný naprosto luxusně. Přestože kniha pár much má, tak mě bavila skvěle a zasluhuje, ač s odřenýma ušima, plný počet.

1 04.03.2024

Tato kniha tvoří spolu s přecházejícím Hyperionem jeden ucelený příběh. Bohužel mě Pád Hyperionu neoslovil tolik jako první díl, přesto se jedná o velmi dobré sci fi.
Oceňuji zejména ty části, kdy byla v popředí politika, válka a popisy života v Síti. Tohle mě opravdu bavilo, stejně jako rozuzlení války i celá "linie" týkající se technojádra.
Co bylo z mého pohledu trochu slabší byly části, kde prim hráli poutníci. Měl jsem chvílemi pocit, že se jako postavy nikam neposouvají a ani děj příliš neplyne. Takové nemastné plácání se na místě.
Z mého pohledu nejslabší částí knihy byl příběh druhého Keatsova kybrida. Chápu, že Simmons tohota autora respektuje a chtěl na něho i ve svém díle odkázat, ale tohle bylo až moc na sílu a objemem daleko přes čáru. Nelíbily se mi ani mysticky propojené snění ani dnes už dost fousaté popisy dataplánů, datasfér apod. Také spousta nevysvětlených věcí až "plot holes".
Jako celek s prvním dílem funguje tato kniha velmi dobře, samostatně už trochu hůř. Na můj vkus obsahuje příliš mnoho balastu. Nicméně ve chvíli, kdy jsem se začal soustředit na části, které mne bavily, tak jsem dostal nadprůměrně zdařenou space operu. Hodnocení jsem rozhodoval mezi 3 a 4 a nejsem si ale úplně jistý, jestli bych chtěl číst Pád Hyperionu někdy znovu.

2 04.03.2024