Pád Hyperionu

Asi nedokážu být objektivní u této knihy. Na jednu stranu se líbila natolik, že bych ji doporučila úplně každému, a pak ho s tím otravovala neustálými dotazy, co si myslí o tom a o tom a o tom. A pak je tu strana druhá, která převažuje, a to potřeba podrobit to celé kritice.
Druhý díl se mi četl hůře než první, jednak protože se autor z mého pohledu snažil jednotlivé příběhy dát dohromady, aby dávaly smysl, aniž by si ten smysl ujasnil předem, a jednak protože nám některé věci odhalil až později, takže jste si při čtení říkali, jak to mohl zkazit takovou blbostí, aby o pár desítek stránek začala ta blbost dávat smysl. Což je za mě škoda a šlo tomu předejít. Navíc mám plno plno plno nezodpovězených otázek. Takže sice vím, co se na konci stane s aktéry, ale nevím, co se stane s těmi, kteří děj způsobili.

Nemá cenu vymýšlet jiná přirovnání, když to, které zazní v předmluvě, je natolik výmluvné: Hyperion rozestavěl figurky na šachovnici a v Pádu Hyperionu se s nimi začíná hrát. Opravdu. Mě osobně druhý díl bavil ještě více jak první, četl jsem ho jedním dechem. Osudy poutníků pokračují, příběh má atmosféru a kapitoly obvykle končí tak, že máte chuť a nutkání číst dál a dál, a to i proto, že obvykle navazuje kapitola, jež se věnuje zase něčemu jinému, takže abyste se dočetli toho, co vás aktuálně zajímá, musíte překonat jiné příběhy. Shrnuto: vynikající.

Hyperion ma chytil za srdce, až tak, že som si obratom kúpila čerstvé slovenské vydanie (čítala som ako e-knihu v češtine), a v najbližšej dobe sa k nemu vrátim, pretože toto fakt nie je na jedno čítanie. A náležite si to vychutnám, nakoľko prvé čítanie ma hnala zvedavosť, ako to dopadne. Originálny príbeh s presahom a originálny spôsob podania. Moc sa mi to páčilo. (Komentár je k obidvom častiam.)

Od této knihy jsem se nemohl odtrhnou i když slabší dílu předešlého

Už po prvním díle jsem měl jisté pochybnosti, jak chce Simmons z toho nesourodého klubka jednotlivých dějových linií uplést něco smysluplného. Budiž, do značné míry se mu to povedlo, ale na můj vkus je to až moc velká divočina. Je mi jasné, že ve světě scifi a fantasy nemůžou platit běžné zákonitosti lidského života ani přírodní zákony, ale od každého světa vytvořeného autorem daného žánru očekávám, že bude mít nějaká svá vlastní pravidla, jakousi vnitřní logiku, a tedy i hranice možného a nemožného. V tomhle díle mi ale tahle hranice chybí, možné (a proto nepředvídatelné) je takřka cokoli. Proto mě ani moc neláká v sérii pokračovat. Co ovšem musím uznat, je Simmonsovo vizionářství a přesah knihy, která poutavým způsobem řeší otázky ničení Země člověkem a jeho vztahu k jiným živým tvorům, globalizace a nesoběstačnosti jednotlivých částí celku a především otázku umělé inteligence. Klobouk dolů před člověkem, který už v roce 1989, v době, kdy o umělé inteligenci přemýšlelo jen pár odborníků a autorů scifi, dokázal upozornit na možné důsledky nesprávného řešení dilematu, které nás čeká ve velmi blízké době – kam až si můžeme dovolit umělou inteligenci pustit, abychom toho jednou nelitovali.

Druha kniha kantosu Hyperion, ktorý autor povodne zamýšľal ako jeden román. Opúšťame poviedkovú formu a sledujeme hrdinov prvej časti v úžasne vystavanom svete siete.
Hoci kniha ako to už je u Simmonsa zvykom niekedy stráca spád a trochu prešľapuje na mieste, vie úžasne strhnúť. Každých pár strán prichádza originálna idea, ktorá nás zaujme na pozadí, už aj tak fascinujúcich okolností a osobných príbehov postáv.

Jedine čo by som vytkol je pomalšie sa rozvýjajúci ústredný dej. Treba byt pripravený na to, že knihu si treba vychutnať pomaly, ako dobré jedlo.

Úžasné pokračování! „Pád Hyperionu“ je stejně dechberoucí jako první díl — spletité, hluboké, myšlenkově nabité a opět čteno s otevřenou pusou. Neuvěřitelné, jak Dan Simmons dokáže kombinovat sci-fi, filozofii a horor do tak strhujícího celku. Nádhera od první do poslední stránky!

Příběh pokračuje tam, kde skončil v první knize. Děj je ovšem logicky roztříštěnější a jedná se tak o mnohem náročnější čtení. Ten rozsah a hloubka celého světa je však naprosto fascinující. A i když některé linky byly trochu nadbytečné, opět se jedná o komplexní a velkolepé dílo, které je zážitek číst.

Druhý díl Kantosu není pro každého, není to snadné čtení.
Četla jsem pomalu, často se vracela, nechápala, divila se, ztrácela...ta takzvaná omáčka kolem není jen prázdná výplň, je to něco navíc, co buď vstřebáš anebo ne. Je to Simmonsův trademark, který vyzdvihuje celý svět Hyperionu zas o něco výš.
A opět víc otázek než odpovědí.
Skvělá jízda Hegemonií člověka.

No tak to mám za sebou. Spoustou balastu a průměrným příběhem jsem se pročetl k tomu, co je podle mne podstatou díla. Tím je podle mne varování před nekritickým přijímáním umělé inteligence, varování před možností, že se lidstvo stane
na tamto fenoménu nezvratně závislé.
Myslím že právě v této době je takové varování silně aktuální.

Vynikající pokračování prvního dílu, za mě dokonce lepšího než je první díl.
Celá kniha je velmi složitá a to jí v mých očích také posouvá výše. Děj je skvělý, hloubka tohoto univerza je obrovská.
Nedá se nic než doporučit a už se těším na další díl.

Zatímco první díl byl výpravným eposem a branou do rozmanitého a zajímavého světa, druhý díl byl spíš labyrintem, v němž jsem se kolikrát úspěšně ztratil.
Pád Hyperionu překypuje odkazy na starší literaturu, dějiny, či kulturu a nikdo by nemohl zpochybňovat zcela evidentní sečtělost autora. Ovšem informační laviny bylo leckdy moc na úkor samotného děje, který byl právě kvůli složitosti často nesrozumitelný.
Už s prvním dílem jsem věděl, že série Hyperionu je velkolepým kolosem. V díle druhém ale poznávám, že ač je na něj ohromující pohled, kupředu se valí dosti pomalu a nemotorně.

No, lehce pod úrovní prvního dílu, ovšem pořád dosti nadprůměrné. Zase se nemohu odtrhnout!

Tato kniha tvoří spolu s přecházejícím Hyperionem jeden ucelený příběh. Bohužel mě Pád Hyperionu neoslovil tolik jako první díl, přesto se jedná o velmi dobré sci fi.
Oceňuji zejména ty části, kdy byla v popředí politika, válka a popisy života v Síti. Tohle mě opravdu bavilo, stejně jako rozuzlení války i celá "linie" týkající se technojádra.
Co bylo z mého pohledu trochu slabší byly části, kde prim hráli poutníci. Měl jsem chvílemi pocit, že se jako postavy nikam neposouvají a ani děj příliš neplyne. Takové nemastné plácání se na místě.
Z mého pohledu nejslabší částí knihy byl příběh druhého Keatsova kybrida. Chápu, že Simmons tohota autora respektuje a chtěl na něho i ve svém díle odkázat, ale tohle bylo až moc na sílu a objemem daleko přes čáru. Nelíbily se mi ani mysticky propojené snění ani dnes už dost fousaté popisy dataplánů, datasfér apod. Také spousta nevysvětlených věcí až "plot holes".
Jako celek s prvním dílem funguje tato kniha velmi dobře, samostatně už trochu hůř. Na můj vkus obsahuje příliš mnoho balastu. Nicméně ve chvíli, kdy jsem se začal soustředit na části, které mne bavily, tak jsem dostal nadprůměrně zdařenou space operu. Hodnocení jsem rozhodoval mezi 3 a 4 a nejsem si ale úplně jistý, jestli bych chtěl číst Pád Hyperionu někdy znovu.

Po geniálním prvním dílu, nastalo pro mě bohužel velké zklamání. Úžasná narace jednotlivých příběhů z prvního dílu vyšuměla do prázdna a přišla vniveč. Namísto rozvoje hlavních charakterů a ladění jejich příběhů , se nám do příběhu dostane pár nezjímavých postav, spousta politiky a konflikt který mě vůbec nezajímal.

Za mě opět velmi dobré čtení, které bylo lehce slabší než první díl
Jak už ostatní pode mnou napsali, některé linky nedávají moc smysl, nebo jsou tak trochu zbytečné, ale výsledku jsem rád, že jsem i Pádu Hyperionu dal šanci a nezklamal
Jedná se o kvalitní sci-fi, kterou by si každý fanoušek žánru měl přečíst

Po prokousání se Hyperionem a pochopením celého světa se mi toto četlo jak po másle. Naprosto jsem si vrněla blahem a nemám co vytknout. Není to předvídatelné, autor se neopakuje a jeho myšlenky dávají s postupem stránkami naprostý smysl. Nejradši bych zapomněl, že jsem druhý díl četla abych si jím mohla projít znovu se stejným nadšením.

Pád Hyperionu je podobně jako první díl setsakramentsky náročné čtení. Rozhodně se nejedná o oddechové počteníčko. Děj se líně vleče, doplněn spoustou rozhovorů a zamyšlení. Kniha dost zatěžuje pozornost, protože se zde často využívají různé časové paradoxy, dost šílené imaginace a pojmy, které autor nijak blíž nevysvětluje. Přesto je Simmonsův svět zajímavý a přitažlivý. Na první ochutnání ale těžko vstřebatelný.

Kniha tolik jiná než Hyperion, a přece jí svým způsobem překonávající. Opět je tu ta autorská erudovanost v anglické literatuře. Dostanete tu miliontý odkaz na poezii Johna Keatse, ale v postavě štíra a poutníků anebo v příběhu básníka jasné odkazy na dílo Lawrence Durrela (ať už jde o Alexandrijský kvartet nebo Temný labyrint). Na rozdíl od prvního dílu je ale kniha neskutečně akční. Jediné, co mi na knize lehce vadí, je fakt, že autor předpokládá, že se lidé chovají a jednají (a vypadají) v podstatě stejně jako v 90. letech 20. století. Futuristické je všechno kolem, jenom ne lidé.