Endymionův vzestup

Musím říct, že z celé série či tetralogie je tato kniha nejtlustší a za mě bohužel i nejnudnější. Takřka po celou dobu čtení jsem byl přesvědčený, že budu hodnotit 3*, ale strhující závěr, posledních cca 100-150 stran, můj dojem vylepšil na 4*. Úvod knihy dokázal navnadit, prostředek byl až na pár výjimek jen (podotýkám, že pro mě, ostatní čtenáři to mohou vnímat jinak) zdlouhavým a nudným popisem, kde se takřka nic nedělo. Přítomnosti Štíra jsem se rovněž dočkal pozdě. Byl jsem rád, že se osvětlil původ tohoto stvoření, byť řada otázek okolo něj zůstala nezodpovězená. Romantická linie mezi Raulem a Aeneou mě nijak nerušila a nevadila mi. S blížícím se koncem jsem začínal tušit, jak to mezi nimi dopadne, atmosféra postupně nabírala na tíživosti a nevyhnutelnosti a pár posledních kapitol bylo vskutku jímavé čtení. Po dočtení a zavření knihy jsem se nemohl zbavit pocitu lehké zmatenosti (z nevysvětlení některých otázek, které tato, ale i předešlé knihy nastínily). Určitě by se mi hodil nějaký velmi podrobný rozbor díla (klidně celé série), kde by byla načrtnuta jasná chronologie děje, osvětleny a vyloženy všechny dějové linky a dovysvětlen celý "vesmír" a historie Zpěvů - v knihách je zmíněna spousta jmen, ale vždy jen útržkovitě, o kterých by bylo dobré se dozvědět více. Co říct na závěr? K Hyperionu a Pádu Hyperionu se v životě možná ještě někdy vrátím, k Endymionu a Endymionově vzestupu však nevím...možná ano, možná ne.