Ďáblův potok
Todd Keisling
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518813/bmid_dabluv-potok-mMH-518813.png
3
24
13
Asi pětadvacet kilometrů od městečka Stauford v Kentucky se nachází Ďáblův potok. Podle místní legendy u něj stával kostel Církve svatých hlasů našeho Pána – sekty smrti, v níž Jacob Masters kázal evangelium bezejmenného boha. A jako u většiny legend se i tady mezi kořeny a kostmi najde zrnko pravdy. V roce 1983 se u Ďáblova potoka odehrála hromadná sebevražda a kostel shořel. Přežilo jen šest Jacobových dětí a jejich prarodiče, kteří se svému bývalému pastorovi postavili na odpor. Dětem se začalo přezdívat „staufordská šestice“, a ačkoli jejich dospívání poznamenala neustálá pozornost a výsměch okolí, za třicet let už na ně skoro všichni zapomněli. Jejich těžký úděl je minulostí a po Jacobu Mastersovi zbyly jen strašidelné historky, které se vyprávějí u táboráku. Jack Tremly, jeden ze staufordské šestice, se po smrti babičky Imogene do Staufordu vrací, aby vypořádal dědictví. Objeví tam však i tajemství, které mu Imogene dříve zamlčela, tajemství, které se týká jeho otce a kostela. Tajemství, které už nemůže zůstat déle pohřbeno.... celý text
Přidat komentář
Mám rád horory ovlivněné stylem H.P.Lovecrafta. Ďáblův potok takovým hororem určitě je. Dokonce se najde i několik zcela přímých referencí na Lovecraftovo dílo. Záruka úplného úspěchu ale toto samozřejmě není.
Začnu pozitivně tvrzením, že tahle kniha byla moc příjemným mixem maloměstského hororu Kingovského typu (nemůžu si pomoc, ale Stauford mi velmi připomínal Salem's Lot) a kosmického hororu Lovecraftova typu. Dařilo se poměrně slušně využít ty stránky, které mě baví z obou přístupů. Většinou sympatické postavy se kterými jsem se dokázal sžít a hlavně odvaha autora nenechat je přežít všechny se u mě velmi cení. Povedený závěr, který byl napínavý i celkové vykreslení Staufordu hodnotím také kladně.
Výhrady mám k tomu, co si autor při přebírání inspirace od Kinga mohl odpustit a to jsou velmi dlouhé popisy, zejména v první půli knihy. Sice to pomohlo vybudovat atmosféru, ale bylo toho moc a až příliš detailně. Ve druhé části knihy zase začaly být velmi repetitivní popisy hrůz, kdy černý sliz a červi byli zmíněni často i vícekrát na jedné straně. Asi má autor nějakou extra fobii proti červům, že je využívá tolik. Mě to přišlo zbytečně přehnané. Stejně tak, jako sexuální scény a situace, které mi v proncipu nevadí, ale neměl jsem pocit, zetby zrovna tady něco přinášely.
Obecně jsem asi také doufal, že hororové prvky zůstanou ve více mysteriózní rovině, ve finále působily až příliš konkrétně a materiálně. Celkově kniha nebyla ale vůbec špatná. Trochu zkrátit, změnit pár detailů a byl by to excelentní horor. V současné podobě dávám slabší 4/5, ale autora mám na radaru.
Je jeden život využijte ho co nejlíp .
Ďáblův potok velká sklenice od okurek co do ní dáte kameny a myslíte si že je plná... "Jste na omylu Staré lži nahoře, nová láska dole. Tvá vůle a staré zvyky jedno jsou" . Doplníte ji menšíma kamenama a stále si myslíte, že je plná? Zase jste na omylu... " kniha doprovázená super výběrem hudby, temnoty a děsu" protože do té sklenice se ještě vejde štěrk a takto si s vámi hraje Keislingova kniha... Stále si myslíte, že sklenice plná? Zase omyl protože se tam vejde ještě písek. Rozvláčné popisy a střídání dějů (je tady vidět inspirace Kingem) vás pošle do městečka Stauford v Kentucky ve kterém vám nebude moc dobře a to opravdu.
Na začátku se odehrává velice temný a vražedný boj, je kladen důraz na temnou říši mocných; mezi náboženským fanatismem a ďábelským poselstvím je ovšem tenká hranice. Ovlivněna žánrově filmovým hororem laděným do podžánrů mi dějství připadá starší než na rok 1983.
Musíte se začátkem prokousat, ne proto, že je to nutné zlo a nezajímavé zlo, ale je to naopak dobré proto, abyste pochopili, proč ten začátek a proč je takový jaký je. Jinými slovy, je důležité ztroskotat, abyste si uvědomili, že jste Robinson a začali se pomalu podřizovat situaci. Protože jedině takhle můžete nasadit plnější tempo na to, co se nachází za začátkem a co je podstatou temné stránky děje.
Měla jsem problém s určováním, kdo ke komu patří, protože sourozenci měli jiná příjmení a ponejvíce to byli lidé, kteří se od dětství znali, ale nebyli v příbuzenské linii tak jak ji známe my. Příbuzenství mělo jiný režim a za mě v románu jednoznačně chybí utříděnost osob.
Minulé dějství, současné dějství a mezidějství. Chvíli mi trvalo, než jsem se naučila mezi nimi přepínat a hlavně zařadit do nich lidi. Navíc někde se mísí vzpomínky, takže nakonec jsou časové linie nejednoznačné.
Atmosféra je v dobrém slova smyslu šílená, ale bohužel až tak, že tomu chybí ucelenost a řád. Je to literatura na pomezí hororu a science-fiction.
Dávám 3,5 *
Temný kult, tuna červů, hektolitry černého slizu, chapadla, trocha kosmického hororu a explicitní sexuální scény odehrávající se klidně mezi sourozenci. Ďáblův potok Todda Keislinga si nebere servítky a nic mu není svaté. Samozřejmě včetně církve.
Malé městečko Stauford v Kentucky tady má krvavou historii, kdy se v kostele u Ďáblova potoka odehrála zvěrstva - od znásilňování dětí až po masovou sebevraždu. Vše mělo společného jmenovatele, šíleného kazatele Jacoba Masterse. Což je slizkej záporák se vším všudy. Jeho řádění přežily jeho vlastní děti - každé měl s jinou ženskou a společnost na ně koukala přes prsty. K tomu si přidejte babičku co zatočila s KKK a místní ji považují za čarodějnici a máte skvělý rodokmen.
Temný stín za zády provází šestku dlouhé roky - někdo se stane umělcem pracující s temnými vizemi, další profesionálně smaží, třetí se obrátí na víru a další vlastní rozhlasovou stanici co místní konzervativní věřící důchodkyně dráždí rockovou muzikou. Keisling tu vykresluje bigotní maloměsto plné prapodivných figurek a vše směruje k návratu padlého kultu.
Keislingův román nemá zkraje úplně strhující tempo, autor zkraje vykresluje ústřední charaktery a hraje si s odkazem tragických událostí, aby záhy přepnul a rozjel slušnou apokalypsu. A ta vás bude bavit.
Mno. Čím víc zvracení, tím víc adidas. Pardon. Tím víc hrůzy. Takže asi tak.
Když jsem začala knihu číst a četla tu kritické komentáře, nechápala jsem. Vždyť ta knížka byla fakt pecka, bavila mě, konečně opravdu horor a ne jen děsivá pohádka pro děti. Inspirace Kingem je tady opravdu zřejmá. Takhle mě ta knížka bavila skoro do tří čtvrtin. A pak nevím co se stalo, ale dočíst to, bylo utrpení. Poslední část knihy mě vůbec nebavila, přišlo mi to celý tak nějak nedotažený a prostě se mi to vůbec nelíbilo. Autor má ale určitě velký potenciál a jestli budou další knihy, dám mu šanci.
Na tuhle knihu jsem si brousila zuby od okamžiku, kdy jsem se o ní doslechla v knižním bookstormingu a viděla jsem její obálku. Naprosto mě okouzlila a anotace zněla také slibně. Poněkud mě zarazily první recenze, které jsem četla, nebyly zrovna pozitivní. Ale o to zvědavější jsem na ni byla. A konečně jsem si mohla udělat vlastní názor:
Moc pěkně vystavěný příběh, zajímavé prolínání současnosti a deníkových záznamů, které byly navíc opravdu poutavé, zapojení mojí milované mytologie a rituálů a rozmanitá paleta charakterů. Za to všechno hlasitě aplauduju a vyřvávám hurá. Ovšem účinky, jakými se projevovala vláda bezejmenného boha, a bleskový obrat v chování uctívačů byly i na můj vkus trošku přehnané, to mi úplně nesedělo. Některé pasáže či popisy by rovněž nemusely být tak podrobné, dalo by se to lehce zkrátit. Přesto však nemohu říct, že by mě knížka jakkoli zklamala nebo snad znechutila. Líbila se mi a bavila mě. Připomínala mi svým způsobem Kinga, ale nedosahovala bohužel jeho kvalit co se týče psychologické propracovanosti. Je zvláštní, ale plně odpovídá tomu, co člověk může očekávat pod kolonkou horor. To znamená – naprosto cokoli. Horor nezná hranic. Jen ty, na které naráží fantazie samotného autora.
Sečteno, podtrženo – osobně bych knihu s klidným svědomím doporučila, byť jen těm čtenářům, kteří jsou schopni a ochotni přijmout i poměrně nekonvenční nápady a jsou otrlejšího ražení. Slabší povahy by mohly mít potíže některé části rozchodit.
Knihu mi v rámci spolupráce poskytly k recenzi Knihy Dobrovský.
Taky Vás tak magicky láká k přečtení obálka a anotace? Obálka je naprostý hororový skvost a anotace láká k přečtení..
Začneme tím, že opravdu tleskám autorovi za originální příběh, který můžeme nazývat hororem. Pokud jste zvyklý na takové ty rychlé knihy, tak toto je něco jiného. Tady to zlo jde po malých krůčkách přímo k Vám. A mě to sakra bavilo! Každopádně dalo by se tu i škrtat, dlouhé popisy věcí bych tu mít nemusela. Popis obrazu v hospodě na pomalu stránku mi přijde opravdu zbytečný.
A pak přišla zápletka a konec a tím se to celé pokazilo. Zápletka jako taková byla fajn, i když na můj vkus zbytečně složitá a hodně natahovaná. To temno, které zápletku provázelo, to jsem opravdu nepochopila. Jsem opravdu hodně tolerantní, nehledám logiku, ale tohle byla šílená fantasmagorie bohužel nemůžu být konkrétní, ale to byla naprostá šílenost a fakt to muselo být až tak moc přehnaný?
Kniha jako taková by nebyla špatná, až na ty šílenosti, které jí provázely.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, ale celkový dojem nebyl to pravý ořechový.
Pokud bych měla hodnotit 3/3,5
*Kniha mi byla poskytnuta v rámci #spoluprace s @knihydobrovsky
Obálka tajemná, anotace lákavá a zbytek souhlasím s Redra. Začátek fajn, pak to sklouzne do fantasmagorie přitažené těžko říci, za co. Říkám si, na co asi autor myslel, když to psal...
Tak 3/4 mě bavily, napínavé, mělo spád. Bohužel ke konci, kdy by mělo napětí a hrůza narůstat, tak mě to naopak přestávalo bavit. Prostě mi přijde, že stupňování děsu není o tom, že se zvyšuje produkce černého hlenu z různých otvorů a bizardním sexem prokletých zombie uctívačů. Kdo zná Kinga a Lovercrafta najde tam zjevnou inspiraci. Ale co mi vadilo snad nejvíc je tak nějak podivně vystavěná zápletka, jak se z bohabojných křesťanů najednou stanou prznitelé a vrazi dětí a uctívači čehosi pradávného..prostě stačí rozčarování z jednoho rasistického incidentu a charismaticķý kazatel a hotovo. A vlastně obyč americké maloměsto je rázem odsouzené k prokleté zkáze. Hnus maloměsta teda vážně King zvládá líp a vylíčí i důvody a za to nemůže město ale lidi. Tady je to fakt plošina. A i ta tajemná sekta...doporučuji od Kinga povídku o prokletí Jeruzalémském...i když je to jen povídka, tak kostel, opuštěná děsivá vesnice a šílený kazatel je daleko lepší. Ale slušné 3 hvězdy.
Kniha se mi nelíbila, nelíbila. Upřímně řečeno, přišla mi dosti děsná. Podle anotací jsem nečekala takový masakr a horor. Některé věci jsem moc dobře nepochopila. Lidská chamtivost, chtivost a lačnost jsou dosti hrozné samy o sobě, ale ve spojení s tou hrůzou v podzemí - pak vznikne peklo.
Štítky knihy
Ďáblův potokKniha Ďáblův potok je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 26x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 62x |
| Chystám se číst | 63x |
| Chci si koupit | 24x |
| dalších seznamech | 3x |
Staré lži nahoře, nová láska dole."
Vítejte u Ďáblova potoka kde se nachází Církev svatých hlasů našeho Pána...kterou vede charismatický Jacob Masters. Vůdce který své ovečky vede k víře v Boha...toho správného a jediného. Toho který žije hluboko v zemi mezi červy a hnilobou.
A jak uctít takového Boha? Znásilňováním dětí, přinášením lidských obětí a hromadnou sebevraždou.
To dal do života Jacob Masters svým šesti dětem, kteří přežili dětství v této sektě.
Příběh je hlavně zaměřen na jejich život v dospělosti a jejich bohem a minulostí...a nakonec i současností. Což bylo celkem zajímavé.
Nicméně....
To jak byl strhující začátek tak to postupně upadalo.
Čím jsem četla dál, tím byl příběh absurdnější a absurdnější.
Nemluvě o neustálém opakování vět o červech a lidech zvracejících černou tekutinu a červy.
Bohužel se to opakovalo stále dokola a autor toto zmiňuje snad úplně všude.
O sexuálních scénách ani mluvit nebudu... protože má autor asi fakt problém.
To bylo tak absurdní až k smíchu.
Prostě jsem celkově zklamaná z toho kam se příběh který měl fakt našlápnuto dostal. O konci ani mluvit nebudu... protože co to mělo kurva být???
Nicméně abych nebyla jen negativní tak se mi líbilo nahlédnout do života šestice. To bylo fajn.