Levá ruka tmy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Genry Aii je jediným zástupcem lidstva v tomto románu. Jako vyslanec Ekumenu (což je jakési společenství planet) se dostává na Gethen, zimní planetu. Cílem jeho mise je smlouva o připojení Gethenu k Ekumenu. A jak už to tak při střetu dvou různých kultur bývá, nic není tak jednoduché jak se na první pohled může zdát. Getheňané jsou sice morfologicky podobní lidem, ale jedna významná odlišnost tu je – jsou oboupohlavní a každý měsíc se z nich na pár dní stává muž nebo žena… 2. kniha série Hain...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42513/leva-ruka-tmy-vNQ-42513.jpg 3.776
Série

Hain 4.

Žánr
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno, Argo
Orig. název

The Left Hand of Darkness, 1969

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Kniha Levá ruka tmy

Přidat komentář
knihoun
30.03.2020

Trvalo mi dlouho, než jsem se do knihy začetla, začínala jsem na několikrát, to přiznávám, ale stálo to za to, a pak jsem se k ní vrátila víckrát. Jestli se chcete bavit a ukrátit si dlouhou chvíli, kupte si radši sbírku kreslených vtipů, nebo nějaké noviny, to jistě. Ale tohle je strhující dokonale propracovaný příběh, kde se dlouho nenápadně sbírají okolnosti, aby nakonec vybuchly se silou tornáda. Příběh, který není o neexistujícím nemožném světě, ale příběh o nás, příběh, ze kterého mrazí, dlouho po přečtení. Třeba příběh o tom, že člověk v hrozném osamění hledá a možná najde spojence na život a na smrt, který ho podrží víc, než si věří on sám sobě. Ten fiktivní svět je jen kreativní kulisou toho vnitřního příběhu - to je podle mě dost smysl sci-fi.

Knišíl
30.01.2020

Zklamání. Tohle slovo přesně vystihuje moje čtení Levé ruky tmy. Docela se divím, že tahle kniha vyhrála snad dvě nejprestižnější ceny v oblasti sci-fi literatury (Hugo a Nebula). Myslím, že velmi dobře vystihla negativa knihy Ziriath v příspěvku níže. Přečetl jsem již dost dobrých knih, abych poznal, když je něco fakt špatně napsané. Nejen, že text plynul pomalu a nezáživně, ale navíc mi připadaly některé věci až násilně naroubované, aby "zazněly", i když to nedávalo v danou část textu smysl. Pak byly jen naznačeny a zase opuštěny. Knize chybí gradace, napětí před tím, co přijde a ani jako průvodce po cizím světě není dobrá, právě proto, že příliš pouze naznačuje něco, co pak není v ději nějak dále rozvíjeno a není s tím pracováno. Když hlavní postavu Genlyho Aie oslovují místní lidé jako Genryho, protože neumí vyslovovat písmeno "l", ale jinak v jiných slovech "l" normálně používají, pak to dosti ubírá na schopnosti vůbec jen trochu uvěřit v daný svět. Byla to moje první kniha a asi poslední od Le Guinové. Vím, že na základě jedné knihy by se autor posuzovat neměl, ale je-li to právě kniha, jenž je řazena mezi její nejlepší, pak se nemůžu vyhnout tomu, že jiné nebudou o moc lepší. Radši si přečtu dalšího P. K. Dicka než tohle. Autorka dle mě uměla psát o literatuře (úvod v knize je snad to, co bych ocenil nejvýše), ale samotná tvorba literatury jí, aspoň na základě tohoto románu, nešla, přesto to prosím berte jako mé hodnocení. V zahraničích knižních databázích má vysoké hodnocení a srší se na její tvorbu superlativy. Bohužel pro mě její tvorba není. Je mi líto, že zrovna k takové osobnosti světové sci-fi jsem takto kritický, ale když se mi nějaká kniha opravdu příčí číst (přesto jsem ji dočetl) a vynaložím čas s jejím čtením, nechci zde jen dát hodnocení odpad a nezdůvodnit proč.
A to nejmenší možné hodnocení jsem nedal, protože myslím, že kniha asi alespoň otevřela vrátka k daným tématům (i když sama je pouze nakousla), jedná se o historicky vlivnou spekulativní sci-fi a přece jenom sem tam se objevily pěkné slovní konstrukce, ale bylo jich tak strašně málo, zbytek byl vyplněn literární šedí (prostě jsem před sebou měl jen změť písmenek, ale již ne obrazy, které by vyburcovali moji imaginaci).


Radovan_R
19.10.2019

Přečíst tuhle knihu byl dost boj, je to suchopárné, nezábavné, několikrát jsem ji odložil a zase otevřel... Těžko říct něco víc. Jak tu již někdo psal, nejlepší co autorka napsala, byl Čaroděj Zeměmoří, o tom není sporu.
Na druhou stranu zajímavě působí obyvatelé, kteří jsou po většinu času bezpohlavní. Divím se, že si toho v dnešní genderově i jinak vyvážené době nevšiml - až si všimne, má tahle kniha šanci stát se populární.

Ziriath
18.10.2019

Planeta s lidmi, kteří po většinu času nemají dané pohlaví? Pecka! To vypadá přesně jako něco pro mě, protože i mně celej život předhazují jakousi bezpohlavnost nebo nenaplňování jejich představ o chování a vzhledu žen. Navíc takový námět byl kontroverzní nejen v době vzniku, ale nejeden konzerváč by z něj sral cihle i dnes.
Autorka na začátku prezentuje svůj myšlenkový experiment, ale obávám se, že tak úplně nenaplňuje jeho podstatu. Androgynita těch lidí totiž nemá moc spojitost s tím, co se v knížce děje, či spíše neděje a hraje roli dost okrajovou, jako místní zajímavost, a je pojednána spíše jen povrchově. Vůbec je obtížné si místní obyvatele představit jako androgynní a ne jako chlapy - překážkou jsou nejen možnosti jak českého, tak anglického jazyka (they/them jako označení jednotlivce se vymyslelo před pár lety) - také používání slov jako syn, lord, král, mladík, otec, stařec tomu vůbec nepomáhá. Dále se mi nelíbí zřejmá tehdejší nenávist autorky k jiným ženám, protože vady charakteru postav zde prezentuje jako ženské nebo zženštilé. Takové poznámky mě dost tentovaly už u díla Karla Čapka, a ten psal o čtyřicet let dřív. Nevím zda je to dáno myšlením autorky samotné, nebo je to přisuzováno hlavní postavě - ale pokud to druhé, proč tam ze všech možných lidí poslali právě konvenčního chlápka, a ne někoho, komu je pohlavně nevyhraněný život vlastní, a na té planetě by si připadal jako doma?
Děj samotný: Vyslanec společenství planet je nejen že zmrzlý, ale ještě si jej dvě mocnosti na planetě (jedna z nich je vyloženě SSSR) přehazují jak horký brambor, či spíše on utíká z jedné do druhé v závislosti na politikaření obou stran. Což je bohužel strhující asi jako záznam jednání poslanecké sněmovny, a když pak přijde útěk z gulagu a nekončící přechod ledové pustiny, jde o tu zajímavější část knihy (Možná měla autorka v úmyslu ukázat, že politika nezná pohlaví?). Místní charaktery jsou vcelku bezkrevné a kartonové - že by tam nikdo ani neměl záliby? Jakou tam vlastně mají hudbu, jaké výtvarné umění, o čem jsou filmy?
V knize nalezneme spoustu zajímavých myšlenek, ale to mezi nimi je suchopár, k autorčiným světům a lidem obecně je těžké si vytvořit vztah, spíše jsou mi jedno.
Ještě bych chtěla dodat, že pro mě např. kotletoviny a tahle knížka (nebo Asimovova Nadace apod.) jsou dva póly nudy ve sci-fi. A mezi nimi je spektrum, ve kterém se, spíše směrem k tomu druhému pólu, najde množství úžasných knih. Podobně jako osobnosti mužů a žen jsou spektrum, ne dvě vyhraněné skupiny.

malazluta
19.06.2019

Putování, sníh, zima, jiný svět, politika a zajímavé myšlenky... to vše a mnohem víc je v tomto příběhu. Ze začátku jsem měla problém se do něj začíst, ale pak už jsem se zorientovala a pak se to rozjelo - u této knihy se vyplatí být trpělivý.

Delicius
16.03.2019

Po více než měsíci a stále ve mně zůstává kus ledové planety Gethenu. Krásná pasáž putování skrze led a sníh, a hlavně pro mě hodně čistý vztah mezi protagonistou a...
Je to celé protkané atmosférou- klidu, mrazu, hledání toho druhého, té "ruky, co se chvěje ve tmě noci".
Jedno z nejlepší děl sci-fi co jsem kdy...

alekis
16.10.2018

Pro mě - vůbec jedna z nejlepších sci-fi. Svět Gethen je úžasný. V knize nejsou žádné příšery z vesmíru, žádné velké boje, zbraně, rakety... polovina je o politice, druhá o cestě sněhem a ledem. Knihu už jsem četla docela dávno, tak asi budu nepřesná: oslovil mě mj. příběh o lordovi (?), který chtěl znát, kdy zemře... A tak vůbec. Zdá se, že se tam nějak nevyskytuje láska, která okoření každý dobrý román. Ale ona tam je, ve všech svých nepopsatelných, možná snad jen v procítitelných podobách. Díky, paní Ursulo! Škoda, že zrovna teď nenacházím pravá slova, kterými bych vyjádřila, jak je to skvělá inteligentní kniha. (Musím vysvětlit: člověk si prostě čte na drahé DK a narazí na něco, co četl docela dávno, chce se k tomu vyjádřit, paměť je slabá, vjemy překryly jiné skvělé knihy... Tož tak.).

kralika
10.02.2018

"Tu noc hodně mluvil jazykem, který jsem neznal. Bylo to zvláštní, v tmavém tichu pustiny slyšet slova v jazyce, který se naučil na jiném světě, než je tento.“

Tato věta vystihuje Levou ruku tmy hned v několika směrech. Nejen, že se týká porozumění mezi rasami a komunikaci vůbec, ale je i zrovna tak atmosférická jako celý román. Ten, navzdory pozvolnému tempu, je atmosférou ledové planety, kde probíhá konfrontace dvou režimů a dvou filozofických přístupů k životu (nepočítaje v to vyslance Gentryho), doslova prodchnut. Navíc autorka nešetřila úvahami na dané téma, které je zde probráno horem spodem. Díky tomu jsem měl občas pocit, že nečtu sci-fi, ale knihu citátů – a to nijak povrchních citátů. Připojuji se tak k těm, co u Le Guinové vidí zdařilý pokus povýšit fantastiku na roveň klasické literatury.

„Postavit se proti vulgárnosti nevyhnutelně znamená být vulgární.“

„Být ateista znamená Boha vlastně podporovat. Jeho existence nebo neexistence, obojí v rovině důkazů, vyjde skoro nastejno.“

„Nechuť k Orgoreynu? Ne, proč? Jak může člověk nějakou zemi nenávidět, a jinou milovat? Tibe o tom sice mluví, ale mně uniká podstata. Já znám lidi, znám města, farmy, hory, řeky a skály, vím, jak se v podzimní podvečer slunce zhoupne za oraniště v horách; jaký má ale smysl tomu všemu stanovovat hranici, pojmenovávat to a přestávat milovat tam, kde přestává jméno platit? Co znamená milovat svou zem? Znamená to nenávidět svou nezem? Pak to není v pořádku. Znamená to milovat svou zem, protože člověk je její součástí? Pak je to v pořádku, ale nesmí se z toho dělat ctnost nebo profese…“

1