Bůh nedbá přehled

Bůh nedbá pro mě byl (roku 2023, kdy jsem jej přečetl) po dlouhé době návrat k Malazu a musím říct, že to byl velice příjemný zážitek. Jedním dechem však dodávám, že jsem se místy cítil, jako bych četl druhé Půlnoční vlny či Dům mrtvých – do světa, v němž se už docela orientuju, mi Erikson nasypal kopu úplně nových postav, prostředí i magie a to jen se zdánlivě malými návaznostmi na předchozí knihy. Starých postav se zde vrací jen minimum a u některých jsem si třeba ani nevybavoval, že už jsem na ně při čtení někdy "narazil". Avizovaná hlavní postava této série – Karsa Orlong – zde chybí (ačkoli je často zmiňován), což mi nejprve přišlo zvláštní, při čtení jsem si však uvědomil, že mi tu vůbec nechybí a celý děj je nádherně připraven na jeho nástup.

Oceňuji styl, jakým je Bůh nedbá napsán. Připadá mi, jako by se Erikson příliš nepouštěl do filozofických orgií (z Daně pro ohaře mám pořád trauma) a často dobře vysvětluje, co se děje a jak fungují nové (či pro připomenutí i staré) prvky malazského světa – např. vztah ascendenta/boha a věřících. Děj je klasicky zdlouhavý, v některých liniích se toho zdánlivě moc neděje, ale to vše pak klasicky vyvrcholí ve velkém finále. Samotné zpracování vyvrcholení knihy mi ale na druhou stranu přišlo poněkud zmatečně napsané, hlavně proto, že se tam určité kapitoly odehrávaly před těmi předchozími, takže jsem si pak musel několikrát pročítat, co se vlastně stalo. Je ovšem otázka, jestli je chyba na straně knihy/autora, nebo na mé schopnosti porozumět textu a pořádně se soustředit.

Tak jako tak je to hodně dobré čtivo, ostatně jako (skoro) vždycky. S některými knihami hlavní série se to pochopitelně nedá ani srovnávat, ale jiné to zase překonává. Je to zkrátka takový Eriksonův průměr, který má však opravdu vysoko nastavenou laťku.