Černá tma zapomnění

07.03.2024

Nevím, proč to vlastně pořád zkouším. Nečtu Lovecrafta, u hororů se nebojím, Krev je můj chleba se mi nelíbila, ale pořád to tvrdošíjně zkouším znovu a znovu, jestli tahle kniha od autora nebude pro mě lepší. Nebyla. Ale už mám zas rozečtené povídky ve sbírce Ta nádherná věc...
No, tak třeba tam... :D

04.03.2024

Moje první setkání s Barronem dopadlo docela úspěšně. Víceméně to bylo přesně takové, jak jsem čekal od moderního kosmického hororu.
Velice oceňuji, že autor se v daném subžánru pohybuje s grácií a originalitou. Rozhodně nejde o nějaký pokus napodobit HPL, nebo nedej bože o něco jako fan fikci z lovecraftovského univerza. Ne, Barron má svůj vlastní svět a své vlastní hrůzy, které prožíváme skrze staříka Dona, jehož vzpomínky na život obsahují nevysvětlitelné mezery, při jejichž postupném odhalování docházíme k tomu, že jeho žena není tak úplně taková, jak se zdá. Kult Velké pijavice mě bavil, stejně jako autorův styl. Od začátku knihy je hororový prvek přítomen, ač většinou jen v náznacích, a vše do sebe začne zapadat až během posledních kapitol.
Najde se ovšem i pár věcí, které bych rád vytknul. Jednak absurdní množství vedlejších postav, které se v knize mihnou na pár stránkách a dále nehrají roli a druhak možná až zbytečnou délku románu. Přestože je téma zajímavé i hezky zpracované, ty hodnotnější pasáže by stačily na opravdu hutnou a excelentní povídku. Bohužel je zde ohromná spousta vaty, takže třeba Kingovi fanoušci budou "jako doma".
Dávám 4/5 hororu, který uspěl v tom, že jsem se cítil nekomfortně a zároveň byl originální a psaným pěkným stylem. Docela mě láká si od Barrona přečíst něco dalšího z tohoto "světa".

11.02.2024

ČERNÁ TMA ZAPOMĚNÍ
Hodnocení Knihánkova: 1 hvězda

Tak za mě tento typ hororu teda ne :(. Horory miluju, ale u tohoto jsem trpěla. Největší problém? Za mě nuda. Prostě mi to nesedlo...
Bohužel jsem se vůbec nebála, pořád jsem čekala na "to" rozuzlení - s tím, že se třeba můj názor na knihu zlepší, bohužel se dostavil naprostý opak. Za mě to byla fantasmagorie:(. Nudila jsem se, některé (za mě nedůležité) scény byly detailně popisovány na XYZ stránkách, i jsem se ztrácela a něco jsem vůbec nepochopila. Takže za mě absolutně nemohu doporučit :(.

20.01.2024

Tenhle horor se Barronovi opravdu povedl, z příběhu Dona Millera jde mráz po zádech. Pokud si potrpíte na pořádně temnou atmosféru a po nocích chodíte po lesích uctívat Černou kozu z lesů s tisícem mladých (Iä! Shub Niggurath!), je toto příběh přesně pro vás.

15.01.2024

Trocha Lovecrafta, trocha konspirací a tu a tam pomrknutí na předchozí tvorbu. Barronův hororový debutový román je prostě svůj a v tom je jeho největší kouzlo.

Paradoxně mě tu nejvíc bavily pasáže, kde se na strunu napětí jen trochu brnká a hraje si s agenty a zapadlými mexickými uličkami - ono se tu skvěle ukazuje, jak je autor protřelý v povídkách a i jednotlivé části knihy jsou podobného rázu - představí kupu různých příběhů rámovaných osudy paranoidního stárnoucího a zapomínajícího Dona, takže chvílemi netušíte, zda si vůbec události vybavuje správně.

Atmosféra je na stránkách parádní, Barron si umí vyhrát s prostředím a do temnoty vás mile rád zavede na exkurzi, byť kniha obsahuje i rozvláčnější chvilky a komplexní zápletka ustupuje občas do pozadí. Což se autorovi daří relativně vyvažovat právě skličující atmosférou.

Jo a cením provázání s vynikající povídkou Muži z Porlocku.

06.12.2023

Je to hororová lahůdka, která v sobě má notnou dávku Lovecrafta, ale pracuje s tím motivem velmi dobře a nebojím se říct originálně a zatím asi nejlépe, co jsem zatím měl možnost číst. Velkou devízou je, že autor píše jako zkušený romanopisec s citem pro tajemno a tím nemyslím jen kosmické tajemno, i když o tom to je především. Líbilo se mi, jak pozvolna a v takových nenápadných detailech dokáže Barron navodit tu správnou tísnivou atmosféru, aby náhle přešel k téměř básnickému popisu "kosmického pekla". Barron je spisovatel, který mě každou další knihou přesvěduje o tom, že je mistrem a to nejen v rámci hororu. Barron tak určitě není jen dalším Lovecraftovským epigonem, ale originálním pokračovatelem v tradici, která si bere za vzor Lovecrafta, ale posouvá žánr zas o kus dál a klade otázky i po povaze paměti, vzpomínek a času a navíc to dělá skvostným literárním stylem, který čerpá z lidového vyprávění, legend a mýtů. Doporučuji.

PS - Pro hlubší pochopení příběhu doporučuji si nejprve nebo následně (asi je to jedno) přečíst povídku Muži z Porlocku a Blackwoodův synek ze sbírky Ta nádherná věc, jež nás všechny čeká. Jinak souvislost s místy a některými vedlejšími postavami ze Tmy lze najít i v povídkové knížce Okultace.

PPS - Ano, toho Cormaca McCarthyho to místy připomíná, klobouk dolů před Barronem.