Okultace a jiné povídky

Okultace a jiné povídky https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/316450/bmid_okultace-a-jine-povidky-o5g-316450.jpg 4 66 27

Laird Barron je jedním z nejvýraznějších hlasů současného hororu a sbírka Okultace se již dnes řadí mezi základní díla temné fantastiky 21. století. V devateru povídek se běžní lidé záhadnými způsoby dostávají do křížku se silami hladového, chaotického kosmu. Na pozadí velkolepých přírodních scenerií či naopak v stísněném soukromí omšelých pokojů svádějí boj s přízračnými entitami, které se je snaží bytostně rozklížit a získat na svou stranu. Barron je duchovně spřízněný s Lovecraftem, ale hovoří veskrze moderním jazykem a černé hlubiny bytí v současném světě, jeho vztahy, posedlosti a krutosti prozkoumává s takovou lehkostí, neohrožeností, smyslem pro detail a spisovatelskou bravurou, že je činí o dost přístupnější, než je tomu v případě jeho slavného předchůdce. Povídku „Hotel Broadsword“ už známe z prvního svazku námi vydaných Černých křídel Cthulhu, dalším výrazným textem je novela „Mysterium tremendum“, která získala Cenu Shirley Jacksonové (jako ostatně celá tato sbírka). Nikterak však za nimi nezaostávají ani ostatní příspěvky, jež tvoří kompaktní makabrózní celek bez jediného slabého kusu.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Horory , Povídky

Vydáno: , Laser-books (Laser)
Originální název:

Occultations , 2010


více info...

Přidat komentář

eraserhead
25.02.2024 5 z 5

Miluju Barronovo umění vtáhnout čtenáře a čtenářky přímo do středu znepokojivých a hrůzyplných míst, lhostejno jestli se nachází v horách, na chatě, v hotelu, zděděném domě nebo někde v prdeli uprostřed hlubokých lesů, a nechat je, ať si s tím vším poradí úplně sami. To je opravdové kouzlo horroru. Ono to u něj možná trvá o nějakou chvíli déle, než u jiných autorů/autorek/příběhů ale pak Mé top 3 OKULTACE, MYSTERIUM TREMENDUM a ŠEST ŠEST ŠEST. Další jeho povídkové horrory, prosím.

puml
09.12.2023 4 z 5

Vysoký nadprůměr, 4 dávám proto, že jsem předtím četl Černou tmu zapomnění, která je Barronův majstrštyk v rámci lovecraftovského hororu a líbila se mi přeci jen víc.

Tahle sbírka povídek je něco jako předehra ke Tmě. Je tu několik povídek, které rozšiřují obzor Tmy. Lehkou nevýhodou je jistá monotematičnost sbírky. Některé povídky lehce nudí jen tím, že se jedná o variaci na to, co jsem již od Barrona četl a nepřináší tak nic moc nového a hororového.

Ale celkově cením sbírku i autora hodně vysoko. Jeden z top hororových autorů, který mě svým lovecraftovským pojetím hororu a precizním stylem dokáže vyděsit a přimět k zamyšlení daleko spíš než sám velký HPL. Doporučuji.


yerry
26.10.2021 4 z 5

Chybou v mojom prípade ohľadom tohoto autora bolo, že túto zbierku poviedok som čítal až po jeho vyzretejších textoch v zbierke poviedok „Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká“ a gangsterke „Krev je muj chleba“, kde sa už čiastočne zbavil niektorých neduhov patrných v tejto knihe.

To, že veľa vecí si musíš domýšľať, s tým som už počítal. Že je autor ovplyvnený Lovecraftom, bolo mi známe tiež. Aj jeho mix okultizmu prekladaného temnou scifi patrí medzi tie veci, vďaka čomu som si ho zaradil zvlášť. Okultace trpí predovšetkým tým, že sa jedná o jeho rannú tvorbu. Jednotlivé poviedky majú rozvláčny a dlhý úvod a nie vždy korektný záver. S logikou si tiež hlavu neláme.

Jeho poviedky ti sadnúť nemusia. Veľa vecí si musíš domyslieť a dáva teda priestor tvojej fantázii. Čo nevidím ako negatívum, ale bohužiaľ vo viacerých poviedkach tejto zbierky je až príliš abstraktný. Napriek tomu, jeho literárny prejav je viac než dobrý a originálny, nie je to ale nič pre citlivejšie povahy a ak si si prešiel nejakou psychickou záťažou, jeho texty ti neodporúčam.

Poviedky z prvej polovice knihy mi sadli o niečo viac. V globále a s prižmúrením jedného oka však opäť hodnotím knihu ako veľmi dobrú, keďže moje očakávania v podstate splnila a jej klady prevažujú nad spomínanými nedostatkami…

Finn69
21.09.2021 3 z 5

Na téhle sbírce se mi asi nejvíc líbí taková ta pochmurná lovecraftovská nálada, kterou je prolnutá. Některé povídky jsou výborné, některé už míň a skoro všem by prospělo, kdyby se trošku "prořezaly", těch kudrlinek a ornamentů je někdy až moc. Je to trošku jako nové album Iron Maiden, kde je všechno perfektní, ale na 8 písniček jsou potřeba 2 CD. Samé dlouhé intro, outro, skladby dlouhé skoro 20 minut... a pak vás to prostě občas zahltí a zjistíte, že vám to jde jedním uchem tam a druhým ven protože je toho všeho moc.
První povídky mě tak úplně nechytily, jak "Les", tak zejména "Lagerstätte" mi dělaly problém udržet pozornost, z výše uvedených důvodů. Kratší a sevřenější "Okultace" mě zaujala daleko víc, pěkná věc. "Mystérium tremendum" je docela fajn, ale i tady by prospěla dieta. "Co peklo schvátí" mě nezaujalo vůbec. Totéž "Strappado". Takže touhle dobou jsem to viděl tak na dvě hvězdy, "it was OK".
Pak ale naštěstí přišlo to nejlepší, povídky "Hotel Broadsword", "30" a "Šest šest šest", tady jsem rázem zpozorněl a začal si to pořádně užívat, tohle jsou horrory jako řemen.
Čili z devíti povídek se mi čtyři líbily hodně, dvě mě nebraly a zbylé tři tak neutrálně, čili mi to vychází někde kolem tří hvězdiček. Musím k tomu ale dodat, že druhá polovina sbírky by si zasloužila lepší hodnocení. Navnadilo mě to, zkusím určitě od Barrona ještě něco dalšího.

666Jitka
06.08.2021 4 z 5

Mně osobně Barronovy povídky sedí, nechybí jim strašidelnost, stupňující se napětí, které často vygraduje k nečekanému vyvrcholení jednotlivých příběhů.

het2
03.09.2020 4 z 5

Já Barronovy povídky miluju. I když v rámci objektivity málokterá ode mne dostane absolutní hodnocení. Někdy mám vlastně pocit, že jako povídky ani nefungují, protože i když nějaký příběh mají, je často nemožné ho sledovat, uchopit, natožpak pochopit. Přesto je čtu znovu a znovu, v překladu, v originálu, pořád dokola... Užívám si tu atmosféru. Zbožňuju jeho popisy divoké a odlehlé přírody, rozlehlých sídel plných tajemných zakoutí, jeho hrdiny a (mnohem častěji) antihrdiny, jejich tajemství, skvěle napsané dialogy. A když to rozbalí tak i jeho šílené vize dutých planet, pijavic a hnědých sluncí. A hlavně zbožňuju tu dekompozici příčetnosti. Sakra, tohle nikdo jiný napsat neumí, alespoň ne takhle...
(podrobněji jsem se rozepsal u jednotlivých povídek)

DarthAndreas
08.08.2020 3 z 5

Na Okultaci jsem se těšil protože mne bavila jak autorova druhá sbírka hororových povídek, tak jeho thriller "Krev je můj chleba". Bohužel nemůžu Barronovu prvotinu hodnotit kladně protože všechny povídky do jedné jsou přinejlepším průměrné. Nejsou napsané špatně, ale ani jedna mi neposkytla znepokojivou atmosféru a pointy jsem buď uhodl předem nebo mne zklamaly. Ve výsledku tak je Okultace opravdu jen šedý průměr.

zahadum
19.07.2020 3 z 5

Ako písal dole nižšie kolega Ivan Kučera mám s touto knihou podobný problém. Urobil som tiež chybu a ako prvú som čítal knihu :" Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká " čo je druhá antológia poviedok tohoto autora. Predsa len autor získal skúsenosti a poriadne "dozrel " oproti tejto prvej knihy. Zaujali ma len dve poviedky a to Okultace a Hotel Broadsword ...dali by sa s prižmúrenými očami nazvať dobrými poviedkami. Zvyšok fakt je rozťahaná, nezaujímavá, pomalá nuda ktorá sa mi " lepila " na oči a nútil som sa do toho aby som stránku prevracal ďalej. Nemám rád ak sa neviem dočkať kedy knihu zavriem.

ludek7426
30.05.2020 4 z 5

Povídková sbírka plná temnoty, strachu a zvláštní tíživé atmosféry. Během čtení jsem měl občas pocit že jsou povídky moc upovídané, dlouhé a roztahané, ale stejně jsem nebyl schopen knížku odložit a četl jsem pořád dál. Nejvíc se mi líbila Lagerstätte, to je temnota sama... A také předposlední povídka "30".
Všechny povídky jsou celkem vyrovnané, i když paradoxně na mně nejméně zapůsobila titulní Okultace.
Další věci od Barrona si určitě přečtu, takový horror po kterém zůstane pocit znepokojení a tajemství si dám líbit.
Celkově spokojenost a krásné čtyři hvězdičky hodnocení.

martinstefko
18.12.2019 4 z 5

Laird Barron mě sbírkou „Okultace a jiné povídky naplno přesvědčil, že je jedním z nejzajímavější a nejoriginálnějších hororových autorů současnosti. Není to žádný klasický autor, nikoho nevykrádá, nikomu se nepřizpůsobuje. Jede si podle svého a píše horory, které dovedou atmosféricky odrovnat. Stalo se mi to hned u několika povídek. Stejně jako se mi stalo, že jsem měl pocit, že jsem ani zdaleka nepochopil vše. Ale vlastně to vůbec nevadí, i tak jsem si vše skvěle užil.

Archie
27.09.2019 4 z 5

U Lovecrafta jsem citil u cteni jakousi kosmickou uctu k necemu vetsimu nez jsem sam. Jeho universum je hororove vdecnejsi, fantasknejsi, odlistenejsi. Coz se nakonec da rict i o samotnych povidkach. Barronova hruza je ale mozna neprijemnejsi, psychologictejsi, povedomejsi, mene odlistena, ne tak monumentalni. Povidky civilnejsi, logicky soucasnejsi, niternejsi. Lovecraft me tise fascinoval, Barron se mi neprijemne dostal pod kuzi. Existuji ruzne druhy desu. A Barron jakoby znal neco, co spi nekde za nasi krehkou konstrukci reality.

Lenka.Vílka
03.09.2019 4 z 5

Oceňuji výběr povídek. Každá byla vážně úplně jiná. Jako úplně jiná. Jiný podžánr a přístup k hororu. Různí lidé, diametrálně odlišní. Různá místa událostí. Bylo to neskutečně různorodé. Kniha, jednotlivé povídky, se mi četly dobře. Autor umí dělat kudrlinky, a po tomhle zážitku si jsem jistá, že jeho tvorbu už nezaměnitelně poznám. A ráda ji budu poznávat dál v dalších sbírkách a knihách. Vážně mi sedl tenhle styl psaní a celé to okecávání. Sice dobře okecaně napsané, na úkor toho závěrečného strachu jednotlivých příběhů, uznávám, ale ve výsledku to sedlo dohromady.

Co mě mrzelo? V dosti povídkách se zmiňuje jakýsi folklór. Jasně, na klasické urban legend mě tehdy před lety utáhl Supernatural. Ale ohledně tohohle folklóru jsme byla ztracená. Je skutečný? Vymyšlený? Z části fakta a z části fikce? Ať je pravda kdekoli (a v jednom případě "Tam někde venku"), kvůli počáteční ukecanosti autora se toho o jednotlivých věcech moc nedozvíte. A to mě trochu mrzelo.

Sakra, další autor ke sledování! :(

Během čtení jednotlivých povídek, jsem hodně rychle pochopila, proč nikdo nepřidal jejich anotaci, přestože jsou povídky hodnocené. Protože je to pekelně těžký. Tak buďte na mé anotační výtvory shovívavý.

Hodnocení jednotlivých povídek jako vždy u jednotlivých povídek. Jasný, ne? Když hodnotím povídkovou knihu a ne knihu, že? Na stejném místě vždy i pár frků.

Čili, hodnocení knihy je tak nějak jenom orientační, hodnotila jsem především povídky, ne knihu jako takovou, protože je to jenom "výběr" ne "příběh za výběm" třeba jako Snové písně, kde jsem udělala výjimku.

Co jsem si z knihy odnesla za poučku? Pokud máte čistou minulost budete před jejímy duchy v bezpečí? Jo, asi jo, to bude ono.

Ještě něco. Nebála jsem se. Nekousala jsem si nehty a nečekala na "lekačku" jako nějaký neználek klasického hororu. Nebo mám spíš na horor jiný názor. Nepotřebuju střeva, která padají na podlahu a spoustu krve. Mě stačí to tíživé v nitru, které se vám zadere zároveň pod kůži. Dobrá hororová povídka se podle mě pozná jednoduše. Strach (ten hlavní, který chtěl autor vytáhnout z nitra čtenáře, ne žádný prvoplánový) přijde až potom po dočtení, když si začnete představovat věci....

Technická: škoda, že kniha měla dost stran s lehce mázlím textem. Nevím, zda to je plošná chyba nebo jenom pár kousků a jeden z nich jsem chytla právě já, ale mojim očkám to nedělalo dobře :(

TheRaven
17.04.2019 3 z 5

Po prvních dvou povídkách, z nichž mi utkvěla jen nulová atmosféra a nijaká pointa, jsem měl sto chutí Okultaci odložit. Dal jsem jí však ještě šanci a nakonec to nedopadlo tak děsivě, jak to začalo, i když asi jen k málokteré z povídek budu mít chuť se vrátit. Zaujalo například již ostatními oslavované Mysterium tremendum či Hotel Broadsword, který se objevil už ve sbírce Černá křídla Cthulhu. Osobně mi Barronův styl příliš neučaroval, patrně zejména proto, že se mi nějak nedařilo přistoupit na jeho pravidla hry. Z textu na mě čišela příliš očividná snaha a touha vytvořit něco víc, jenže za tou slupkou se mi až na výjimky nic zajímavého spatřit nepodařilo.

Ronnie68
06.04.2019 3 z 5

Kniha pro mě znamenala spíše průměr ... některé příběhy byly dobré a jiné zase ne ...

Ivan Kučera
02.04.2019 3 z 5

Barron je najgeniálnejší v momentoch, v ktorých spolu s postavami zablúdi do temných, hlbokých a mystických amerických lesov. Vtedy je úžasný, nádherný a (aspoň pre mňa) ozrutne inšpiratívny. Bohužiaľ, akonáhle z ponurých hôr vyjde von, už to nie je ono, občas to nudí, občas dej stagnuje a niektoré poviedky išli vyložene mimo mňa. Dlho trvá, kým sa rozbehnú, pretože zo začiatku obsahujú veci, ktoré pre príbeh nie sú kľúčové a teda by tu nemali byť, lebo podľa mňa sa v správnej poviedke majú nachádzať iba veci, ktoré patria do deja a netvoria len zbytočnú omáčku. Tá síce môže byť (hoci ani tam by byť radšej nemala) v románe, nie však v poviedke. Napriek tomu mám Lairdov štýl rád už preto, že píše to, čo ma baví (temné lesné horory) a preto, že značná časť jeho poviedkovej tvorby je výrazne inšpiratívna (skoro zakaždým po dočítaní niektorej z jeho poviedok mám obrovskú chuť rýchlo si sadnúť za počítač a niečo stvoriť). Najlepšie poviedky: Co peklo schvátí, 30, Okultace a Mysterium tremendum. Pre zbierku ako celok volím hodnotenie "iba" 3*, pretože tých zopár poviedok z nej, ktoré sa mi zdali nadpriemerné, boli nadpriemerné len s prižmúreným okom.

Knišíl
01.02.2019 2 z 5

Měl jsem docela problémy to dočíst. A to ne proto, že by povídky byly tak děsivé, ale právě pro jejich dutost, povrchnost, jednorozměrnost. Začnu takto: měl jsem velká očekávání, minulý rok jsem přečetl Hleď prázdnota od Fracassiho, což mě jako sbírka hororových povídek opravdu pobavilo a postrašilo, od Barrona jsem očekával něco podobného. Jenže když jsem dočetl čtvrtou povídku ve sbírce (údajně tu nejlepší) Mysterium Tremendum, a pořád mě nedokázal Barron vyděsit, ba ani zaujmout, už to nepochybně mělo vliv na zbytek sbírky. Nevím, zda za to může doba, kdy jsem to četl, ale nedokázal jsem se do povídek vůbec dostat. A myslím, že nehledě na okolnosti, dobrá kniha umí atmosféru přinést do našich hlav, a ne naopak, abychom atmosféru ke čtení museli vytvářet. Čteno i za večerů o samotě, přesto myslím, že kámen úrazu padá především na Barronův styl, který mi prostě nesedl. Postavy sbírky pro mě byly duté kulisy špatně stavěných příběhů, s nimiž ač se dělo cokoliv, nehnulo to se mnou. Bylo mi jedno, jak dopadnou. To, že je sbírka jednotvárná mi až tolik nevadilo, jenže právě ona povrchnost děje, neschopnost přenést moje myšlení do myšlení postav a vystrašit mě, vede k tomu, že knihu hodnotím, tak jak hodnotím. Pokud chcete vědět, jak se píše dobrý horor vrhněte se radši na povídky R. Bradburyho, Stephen Kinga, Cliva Barkera či nového Fracassiho. Bohužel, moc mě mrzí, že jsem knihu takto hodnotil, ale nelze jinak. Dočteno jen díky povídkovému formátu, a snad také kvůli tomu, abych nebyl příliš pokrytecký, kdybych hodnotil po polovině povídek. Možná, že za deset let si přečtu některý nový román od Barrona, jenž bude vynikající, prozatím však jeho tvorbu přenechám někomu, kdo ho nebude takto negativně kritizovat jako já, a srážet mu obstojné hodnocení.

Babouš
29.08.2018 3 z 5

Stojí mít doma už jenom kvůli povídce Mysterium Tremendum samotné. Ještě teď mi běhá mráz po zádech. Brrr! Zbytek povídek ale lehce zaostává, někdy vyloženě nudí.

Mili91
23.08.2018 4 z 5

Barron je úplně jiný než ostatní spisovatelé hororu. Jeho příběhy jsou bezútěšnou krajinou, kde hlavní hrdinové hrají pouze roli loutek. Postaviček ovládaných pařáty mnohem větších sil, než jsou oni sami. Snovost, která se jako přízračná nit táhne všemi příběhy, je páteří makabrozity přesahující naše omezené chápání. Sněte, máte-li odvahu!! Ale pozor, některé sny mají ostré zuby.

Pigface
22.06.2018

Pane Barrone, bohužel nezaujalo. Nedočteno, z nudy odloženo.

Kverulant
02.02.2018 2 z 5

Většina povídek by potřebovala střízlivě zkrátit text, protože autor plýtvá popisem a událostmi, které nakonec nemají se samotnou hororovou zápletkou moc společného. Do Lovecrafta má tedy hodně daleko. Jediná ucházející a přehnaně velké očekávání aspoň trochu naplňující (ale opět přehnaně roztahaná) povídka je první Les, jinak jsem se opravdu nudil.