slaska77 komentáře u knih

K Polsku mám velmi blízko, proto mě zajímalo, jak autorka knihu pojme, poslouchala jsem jako audio a musím říct, že mě to celkem i bavilo. Spíš než příběh šeptuch je to tradiční vhled do života v odlehlých oblastech, který je často až univerzální, doporučuji poslechnout, i když český rozhlas bude asi nabízet už jen pár dní.

73 25.02.2023

Malá osada, 5 domů, 3 kamarádky z dětství a poblíž vybydlená sudetská vesnice, to je mix, který Michaela vložila do stránek knihy a který rozhodně nenudil. Líbí se mi, že detektivka v jejím podání je vždy něco víc, tady třeba sonda do letitého přátelství Sandy a Natálie. Sympatické Sylvií tentokrát venuji citací ze str. 182: "Sylvie obvykle dělala všechno pro to, aby nikdy nezůstávala moc dlouho sama se svými myšlenkami."

95 18.02.2023

Obdivuji houževnatost autorky. Co kniha, to úplně jiné téma, vždy skvěle a překvapivě zpracované. Zde jsem byla na pochybách, jak bude děj fungovat, když je vyprávěn netradičně odzadu, kupodivu to bylo fajn, protože autorka to měla skvěle promyšlené, pouze u dvou postav jsem se musela vrátit na začátek, protože jsem jejich osudy úplně nepobrala a v úvodní fázi, kdy si ještě čtenář postavy třídí, mi tam některé osudy unikly. Jinak to ale bylo zdařilé, velmi. Na závěr jako vždy citace ze str. 100: "Tohle není normální, co se ti stalo. Ty za to nemůžeš, říkal jí. Nereagovala. Nechovala se jako dvacetileté dítě. Nikdy jí nebylo dovoleno dvanáctiletým dítětem být."

79 05.02.2023

Moc čtivé, děj plyne bez vytáček až k nemilosrdnému závěru. Marie, Alice nebo Anne Marie? Naivka z Londýna nebo francouzská studentka s výcvikem agenta? Clement nebo Benoit? Bezpečí nebo smrt? Odpovědi se nedozvíme, aspoň ne v 1. dílu série. Perfektně odvyprávěno a citace str. 245: "Znovu vyšle svou volací značku. Živě vidí, jak se antény otáčejí, jak naslouchají, jak se jako draví netopýři snaží zachytit ve večerním vzduchu ten nový zvuk, píseň nočního ptáka, který se bojí, že ho odhalí a chytí, ale zoufale potřebuje být slyšen."

75 29.01.2023

Další skvělá kniha na doporučení Vás - čtenářů DK. Sice mi vůbec neseděl začátek a stále jsem se přesvědčovala, že vidím ty skvělé komentáře na přebalu, ale asi od str. 30 se to změnilo a knížku už pak nešlo odložit. Nádherně napsaný příběh lékařky Marion, která si až po dlouhých letech dovolí sama sobě hrůzné vzpomínky na své dětství a mládí, naději hledá v péči o autistického chlapce, kterého jí osud přivede do cesty. Moc krásný příběh, který mohu i já jen doporučit k přečtení. Citace str. 194: "Jistým způsobem a z jistého důvodu přežije. Vytvoří si existenci, která není život, ale matně ho připomíná."

70 14.01.2023

Autorčiny detektivky považuji už za takovou českou klasiku. Tento temný román stojí však ještě o úroveň výš. Chytí a nepustí od první do poslední stránky. A i když je to fikce, klidně to může být realita. Starý deník, vztahy babiček, matek a dcer, dávná tajemství, do toho úžasný cit pro zkratku a vypravěčský talent autorky, prostě skvělá knížka, mohu jen doporučit a litovat, že se nedá dát více hvězd!

102 08.01.2023

Po tématu darování orgánů, rasismu nebo holocaustu je tu něco zcela jiného, co prozradit a nespoilovat, je to prostě krásné. Citlivý vztah matek a dcer, ať už ve sloním nebo v tom lidském světě, tak poutavě popsáno, že se při čtení až tají dech, přečtěte si, je to nádhera. A trochu duchařská zápletka, ta vůbec nevadila, procítěné vyprávění, které rozhodně nenudí.

86 08.01.2023

Na určitý standard jsem už tak nějak od autorky zvyklá. Není to její nej kniha, to byla pro mě až drásavá kniha Dilema anebo první Za zavřenými dveřmi, nicméně opět napínavé a opět téměř dokonale vystavěno. Trochu mě mrzelo, že motivy některých sousedů nebyly zpětně vysvětleny, ale nebylo by fair dát méně než plný počet hvězdiček, i když spíš tak 4,5 za mě. Určitě doporučuji všem milovníkům napětí.

79 10.12.2022

Příběh sám o sobě byl dobře vybudovaný, četlo se to dobře, postavy byly fajn, chtěla jsem dát možná i 4 hvězdičky, ale mělo to svá ale. Nicméně určitě dám ještě autorce šanci, určitá lehkost čtení a talent bezesporu jsou velké.

70 04.12.2022

Moje první setkání s panem Denkerem a hned velmi zdařilé. Příběh má svůj spád, kouzlo a je přehledný až do strhujícího závěru. Zhruba od půlky knihy mě nutil uvažovat o tom, která osobnost obviněného je vlastně ten hostitel, ale tudy cesta úplně nevedla. Ale není známkou kvality knihy, zda čtenář odhadne rozuzlení či nikoli, známkou může být třeba skutečnost, že od knihy se nedá odtrhnout ani v přeplněné tramvaji. Ovšem ze všeho nejvíc musím vyzdvihnout postavu otcovského soudce, který zásadně rozhoduje na své soukromé toaletě. Já to pořád říkám, že to místo se podceňuje.

73 21.11.2022

Je zvláštní, když zde čtu komentáře, jak rozporuplná hodnocení kniha má. Já jsem moc ráda, že jsem si jí zde na databázi všimla a že jsem se ke čtení dostala. Zajímavý koncept dnes už neobvyklé jedné dějové linky, který mě moc bavil, čtenáři mají možnost aspoň trochu se vžít do kůže Chriss, která každý den od základů pátrá po svém životě. Díky deníku se dostává dál a dál, přemítá, čemu může věřit, kdo to myslí dobře a kdo ne, co je vzpomínka a co jen představa? V rámci žánru ženského trileru za mě super zážitek. Je dobré si uvědomovat, že i my obyčejní smrtelníci často podléháme jen konstruktům našich mozků ať už v běžných každodenních situacích, mezilidských vztazích nebo na úrovni o level výš - konspirací a bohužel dnes i desinformací.

79 18.11.2022

"A tak pozvedám sklenku na lidský rozum. Ať nás všechny ochraňuje, černé, žluté a bílé. Ať nás vyvede ze stinného údolí strachu do Ráje plného míru a radosti." tak pravil Thomas Lieven, alias Peter Scheiner, alias Eugen Walterli, alias René Clairmont alias kapitán Everette nebo Monsieur Leblanc. Střeštěné příběhy proložené skvělým jídlem a poměrně sarkastickým humorem provedou čtenáře světem špionů v pozadí světových válek. Poměrně dlouhé čtení, ale velmi zdařilé. Doporučuji.

85 07.11.2022

Krásný a dojemný příběh, který pobavil i rozplakal. Dostala jsem doporučení od kolegyně v práci, a tak děkuji a posílám dále. Možná je to japonskou kulturou, která umí vytvořit takto jemné, pokorné a milé příběhy? Napadá mě jedno přirovnání, když by tu snad byl někdo, kdo ještě pamatuje seriál Goro bílý pes, pak získá představu, jak krásná kniha je. Mohu a vlastně musím jen doporučit.

74 27.10.2022

Aby to nevypadalo, že panu Backmanovi nadržuji, už jsem i jeho knihu rozečetla a nedočetla, ale to se stalo jen jednou, když už se člověk začte, stojí to vždycky zato. Prostě tak laskavé knihy s takovou hloubkou, ty umí snad psát jen pan Frederik. Opravdu. Babička s vážkou nemocí (tu najdete jinde), děti i rodiče posedlí sportem nebo téma sexuálních menšin (to také o kousek vedle), ale skvělý svébytný Ove, který tak rád rozkládá auta, opravuje kola a hlídá, aby se dodržovala pravidla, ten mě opět dostal. Jen ten kocour byl z jiného světa, takového jsem v životě nepotkala. Nicméně, opět plný počet, to jinak nejde. A citace: "Pak konečně nic nebránilo tomu, aby se vydal na inspekční kolečko. Jen proto, že dnes zemře, nemusí hned dávat vandalům volnou ruku."

112 17.10.2022

Musím poděkovat vám, čtenářům z Databáze knih, neboť jen díky vašim profilům a zkušenostem nacházím místy nečekané skvosty, které překvapí, zaujmou i potěší. Tak jako Tkaničky. Knížka, která mě chytla od první strany a než jsem se nadála, bylo po ní. Opravdu hezký vhled do vztahů, netradičně zarámovaný i pohledem dospělých dětí. Snad zaujme i vás, za mě plný počet a doporučuji. A str. 100: "Připadala jsem si hloupá, nedokázala jsem odejít dřív než ty. A ze všech sil jsem tě chtěla přinutit k návratu, jen abych ti pak mohla říct: a teď odcházím já."

80 13.10.2022

Moc pěkný příběh, zpočátku jsem se bála, že to bude jen o tom úkrytu a skrývání, ale naštěstí měl příběh vývoj, jednu hvězdičku si ponechám za zbytečně useknutý konec, nevím, co tím dnešní autoři sledují, ale rozhodně nejsem příznivec tohoto trendu, zbytečně nevyvážené. A str. 101 (neboť 100 je prázdná): "Dívenka se od začátku děsila chvíle, kdy do toho stísněného tunelu, který Henryk vykopal v podlaze stodoly, bude muset vlézt, ale nyní jim nic jiného nezbývá."

71 03.10.2022

Populárně naučná kniha o tom, na co si dávat pozor v mezilidské komunikaci. Kniha se četla dobře, ale moc se mě nedotkla, taková sterilní, obecná. I když lepší si čas od času něco pročíst, aby se člověk ujistil a odstranil nejvíc okaté chyby v komunikaci. Citace: "Nechte druhého, aby popsal také svůj úhel pohledu - bude potom kooperativnější."

61 02.10.2022

Klasická detektivka, napsaná moderním stylem, příběh od začátku nepřekombinovaný, postavy s uvěřitelnými motivy, vyšetřovatelé přiměřeně sympatičtí, za mě plně splňuje zadání pro tento odpočinkový žánr. Za mě super v rámci žánru, který čtu jen velmi okrajově, určitě přečtu i pokračování. Zajímavá je i antologie života autorky s vyšetřovatelkou Lottie, proto velký obdiv. Citace str. 100: "Zoufale jim chtěla všechno povědět. Matce, která tu stála s čajovou konvicí v ruce, a otci, který seděl jako hlupák a kapesním nožem odřezával kousíčky ze špalíčku tabáku, chtěla jim povědět, že za to všechno může právě tento kněz."

75 02.10.2022

(SPOILER) Velmi zajímavá knižní jednohubka. Jak se dočtete na přebalu, kniha nemá ani o slovo navíc, s tím mohu jen souhlasit. Možná mě trochu zklamal konec, protože bych chtěla věřit v čest a dobro, ale má to svoje kouzlo a určitou živelnost. Prostě zase tak trochu jiný thriller. A citace ze str. 100: "Vybaví se mi jeho tělo, jak napůl sedí na podlaze v koupelně, vybaví se mi krev. Pochybuju, že by se s osudem vyrovnal, natož se s ním smířil."

71 17.09.2022

Někdy člověk má chuť na něco zcela odpočinkového, a to je případ této knihy. Autorka opět nezklamala, celkem pěkná studie do života předměstí, kde pod rouškou spořádanosti, přátelství a klidného soužití najdeme ta nejtemnější tajemství. Jasně je to knížka, tak to musí být přehnané a z pěti podezřelých nemá alibi ani jeden, ale je to hezky vybudovaný příběh, od kterého se čtenář neodtrhne, i když tuší, že ten nejvíce podezřelý to asi nebyl. Zajímavé. Sice jsem tak od půlky knížky tušila, kdo bude vrah, přesto byl konec překvapení. Úkolem ale není odhalit vraha, spíš si to užít, a to užití je zde perfektní. A citace: "Vychovávat děti je tak náročné, pomyslí si a úkosem se podívá na svého zamračeného syna, který se hrbí na sedadle vedle ní. Člověk se snaží, jak může, jenže když už děti nejsou malé, má nad nimi pramalou kontrolu."

88 12.09.2022