Terapie

Já se asi nikdy nepřestanu divit těm vysokým hodnocením u knih B. A. Paris. Už jsem si nad tím poplakala u Shari Lapena, protože obě autorky jsou pro mě zaměnitelné. Je kolem nich vždy velký marketing, hrají si na víc, než jsou, já si to nakonec přečtu, pak si stěžuji, že se nic nezměnilo a nestačím se divit, že dnešnímu čtenáři opravdu stačí tak málo. Takže vlastně moje blbost.

Je to psáno velmi jednoduše, já to četla v italštině a už jen to, že jsem se svou B1 s odřenýma ušima rozuměla skoro všemu, o něčem svědčí. Raději nechci vidět český překlad, protože přece jen čeština odpouští méně než italština. Záplava postav, bohužel velmi nesympatických postav (všech! horší než Ally McBealová). Ústřední postava, která je vyloženě hloupá, chová se nelogicky, podléhá emocím, za které byste s ní nejraději zatřásli, aby se probudila, jak moc je jinak delulu. Neustálé opakování toho samého pořád dokola – chce zůstat, nechce zůstat a blablabla. Její důvod, proč nakonec zůstává, je podobně imbecilní jako ona sama (oběť se jmenovala stejně jako její tragicky zemřelá sestra!). Pokud se takto někdo chová v reálném životě, tak se svět už opravdu v zádel obrací. Takovéto, když to mohl být jeden e-mail, přesně tak se po přečtení téhle knihy cítím. A ano, pachatele jsem tušila od první chvíle, co se objevil na scéně, protože ne, nejsem líná u knih přemýšlet (bez urážky všech, co byli na konci tak strašně překvapení). Nakonec ale jedno doporučení přece jen mohu dát, učíte-li se nový jazyk, tohle čtení je tak tupě jednoduché, že stačí mírně pokročilá úroveň a budete se plácat po zádech, jak skoro všemu rozumíte.

(SPOILER) Tohle napsala ta samá autorka, jako za Zavřenými dveřmi? Měla jsem pocit, že čtu příběh ze slepičárny. Dlouho jsem nečetla knihu s hloupějšími postavami. Hlavně s tou hlavní hrající si na detektiva. S novými nejlepšími kámoškami po měsíci probírá absolutně vše neustále dokola, ale s partnerem si promluvit neumí? Navíc ho vyhazuje z jeho vlastního domu, ve kterém má pocit, že tam někdo chodí, ale neřeší ani kameru? Těch situací, nad kterými rozum zůstává stát, bych tu mohla vyjmenovat několik. Tupé, hloupé, stokrát omílané věty a myšlenky, neoriginální téma.

81%

Parádní psychologický thriller. Velice čtivý, poměrně napínavý, s výbornou zápletkou a překvapivým rozuzlením. při čtení jsem přemýšlela, jestli bych dokázala žít v domě, kde někoho zavraždili. K přečtení knížku určitě doporučím.
.

Spisovatelka umí psát, vtáhnout do děje.

(SPOILER) Kniha mě hned vtáhla do děje. Asi jsem stejná naivka jako hlavní hrdinka, ale podezřívala jsem úplně všechny, kromě skutenčného vraha :-) Už jsem od Paris četla Za zavřenými dvěřmi a ta byla taky výborná. Přidávám autorku na seznam oblíbených autorů.
ČV 2026: Kniha s obálkou obsahující pouze jeden objekt.

Jsem dost velkou fanynkou B.A. Paris a tato kniha mi to jen potvrdila. Každá její kniha mě baví, utíká jako po másle a zhltnu ji dost rychle. A Terapie byla další z nich. Nevím, co k tomu dalšího říct, její knihy jsou vždy zárukou kvality.

Kniha mi ze začátku přišla taková tuctová. Nové bydlení a noví přátelé, kteří se zdají být falešní. Tajemství zavražděné dívky. Poslední třetina knihy mě, ale bavila. Od autorky jsem četla Za zavřenými dveřmi a to bylo za mě lepší.

Nad knihou Terapie jsem přemýšlela už před čtením, protože ohlasy byly dost rozdílné – někteří psali, že je slabá, jiní ji naopak chválili. Nakonec musím říct, že jsem byla velmi překvapena. Od samého začátku byla napínavá a okamžitě mě vtáhla do děje. Pořád jsem si lámala hlavu, kdo za tím vším stojí. V polovině jsem měla pocit, že už to mám, ale pak jsem si zase řekla: „To neee.“ A nakonec jsem si myslela: „Tak přeci jen…“

Kniha mě úplně pohltila, takže jsem nemohla přestat číst. Kdybych byla na místě hlavní postavy, asi bych už taky nikomu nevěřila. Celkově mi přijde jako opravdu zajímavý a poutavý thriller.

B. A. Paris se nedá upřít čtivost, svým způsobem mě knížka bavila, i když to byla děsná blbost. Hlavní hrdinku jsem celou dobu měla chuť nakopnout, jak mi přišla hloupá a nesympatická.

Kniha je veľmi priemernou knihou, nedá sa povedať, žeby som páchateľa odhalil, ale všetko sa tak dlho vlieklo. Navyše životy a motivácie niektorých postáv boli nie veľmi uveriteľné, plus (z môjho pohľadu) kopec postáv a veľmi veľmi veľa zvratov (čo je niekedy naškodu).

Banda lidí, kteří nepracují, a proto mají tolik času chodit k sobě na kafe a večeře... Ale ne, přečetla jsem to na dvakrát, což je známka toho, že se mi to líbilo. Celou knihu jsem ale musela nadávat Alice za to, jak hloupá a naivní byla, protože nikomu nikdy nic neřekla! Na konci mě zklamalo vysvětlení a důvody vraha a celá ta scéna s odhalením mohla být mnohem víc vymazlená. Uvidím co další knihy B. A. Paris.

Čtení bylo až terapeuticky hypnotizující, napětí se postupně dávkovalo tak, že podezřelý byl i sousedovic kocour, který tudy jen procházel. Mistrně vykreslená atmosféra,která neustále nutí pochybovat o všem a o každém, vám nedovolí knihu jen tak zavřít.

Život v Kruhu působil jako dokonalost sama, ale zároveň z něj vyzařovalo „navrch huj, vespod fuj“ a pod povrchem skrýval temná tajemství a strach. Točí se všichni jen v kruhu?

Těžké je žít s nevědomím, komu věřit a na koho se obrátit. Laskavost se totiž může stát jen dobře nasazeným převlekem.

„Víte, čemu věřil Henry David Thoreau? Štěstí je jako motýl. Čím víc ho pronásledujete, tím víc vám uniká. Pokud ale obrátíte pozornost k jiným věcem, přiletí a zlehka se vám usadí na rameni.“

Skvěle napínavý děj. Kdyby mi přítel udělal to, co udělal Alici, tak bych opravdu nebyla nadšená. Pachatele jsem chvíli podezřívala, pak jsem si říkala, že je to moc jednoduché. Vrátila jsem se k němu za minutu 12, stránku před tím, než to došlo hlavní hrdince.

Precteno za jediny den! Ale co cenim uplne nejvic- nikdo z postav se tam nechova jako pitomec, naopak, co napadne ctenare, napadne i postavu, takze je to ohromne uveritelne a mooc prijemne cteni!

Knize nelze upřít napětí, zápletka mě zaujala už od začátku, ani rozuzlení mě neurazilo, přestože bylo průhledné jako sklenice s vodou. Zkušený čtenář detektivek pachatele odhalí téměř z kraje knihy. Hvězdu srážím za to, jak byly některé scény v knize na sílu našroubované tak, aby se příběh rychle dostal tam, kam ho autorka plánovala posunout - opravdu si po třech setkáních domlouváte, jak protějšku představíte rodinu a syna? A pokud ano, opravdu plánujete představit syna a rodiče někomu, kdo má partnera a ani jste se s ním neseznámili za účelem potenciálního vztahu? A takových "au" situací je tam víc než dost.

(SPOILER) Kniha se mi velmi líbila a můžu ji jen doporučit. Postavy se chovaly lidsky a uvěřitelně, příběh byl napínavý a nikde se moc nezasekával. Hlavní postava se postupně zamotávala do svých vlastních teorií, a já zjišťovala, že většinu lidí podezírám spolu s ní. A ačkoliv jsem skutečného vraha chvíli podezírala taky, tak se autorce podařilo od něj odvrátit pozornost, abych pak na konci mohla mít svůj "Já jsem si to přece myslela!" moment. A velmi se líbilo, jak byl vrah po odhalení zakomponován do příběhu. To se autorce moc povedlo.

Kniha hezky odsýpala, ke konci jsem ji nechtěla dát z ruky, protože jsem potřebovala znát pravdu. Konec samotný je hezký, nepatetický.

Autorku si uložím mezi oblíbené autory a těším se na její další knihu.

Knihu jsem mela celkem dlouho v oblíbených, tak jsem se rozhodla, ze si ju konecne prectu. Kniha byla obsahove skvela, ale zda se mi, ze tam bylo dost pasazi ohledne teorii, co kdo kdy udelal. Kazdopadne vraha jsem odhalila skoro az ke konci knihy. Alice jak byla paranoidni, tak jsem fakt netusila, kdo by to mohl byt :))

Pisane akoby dietatom. Stale dokola to iste, velmi naivne napisane. Autorka ma velmi nevyvazenu kvalitu knih, comu velmi nerozumiem. Akoby to nepisala ta ista osoba.

Nádhera...sedl mi jak styl psaní, tak příběh, krátké kapitoly, prostě všechno... musela jsem stále číst,konec super.