Sianka komentáře u knih

První cca dvě třetiny knihy byly zajímavým pohledem do zákulisí natáčení filmů, což mě bavilo, poslední třetina pak byla pohledem do nitra bolavé a současně vzdorující duše, což bylo popsáno způsobem, jaký jsem neočekávala a lehce šokovaná hltala stránku za stránkou, ač se to četlo mnohem obtížněji než začátek. Ráda bych jednou zjistila, že se Tom vydal po své vysněné cestě a že to nejhorší má skutečně za sebou.

10 21.07.2023

Hodnocení dávám tak, jak bych ho dala, když jsem knihu hltala v dětství. Dnes už bych asi hvězdičku ubrala, kvůli snad až příliš velké idealizaci toho, co je správné, ale bylo by to nefér, kniha nebyla psána pro dospělého, ale pro dětského čtenáře, a tehdy to bylo pro mě až neuvěřitelně motivující. A ten pocit jsem si připomněla i nyní po letech, když jsem knížku nostalgicky vytáhla ještě jednou z knihovny. Ačkoliv je příběh psán pro chlapce a o chlapcích, vůbec mi to nevadilo, nepřišlo mi na mysl, že to není fér, přece co brání někomu napsat něco podobného pro dívky, nebo pro všechny. Ty současné snahy o "vylepšování" všeho možného způsobují, že nevěřícně kroutím hlavou. Jako dítě mě to nenapadlo řešit, nebýt dění kolem, nenapadlo by mě to ani dnes, tak kdo to valí do hlavy dětem, to není samo sebou? Plnění bobříků je skvělý nápad, přátelství na prvním místě je hodnota, která překoná i nejdivočejší časy. Děkuji, pane Foglare.

10 02.01.2022

Myslím, že napsat zajímavou knihu pro děti a mládež tak, aby se líbila i starším čtenářům, je umění. A tady se podle mě zadařilo. Také bych řekla, že krom atmosféry temných křivolakých uliček kniha nemá s "foglarovkami" příliš společného, třeba se naopak jednou bude podobně někdo odkazovat na knihy pana Matochy.

10 19.10.2019

Ani nevím, kolikrát jsem v dětství a dospívání tuto knížku četla. Pak jsem po letech narazila na elektronickou verzi a neodolala jsem. Zpočátku jsem se trochu podivovala nad tím, že byla zjevně upravená (asi by bez toho nově nevyšla), takže z Bulharska je Španělsko, romadúr a čedar chybějí úplně, historicky je jakoby posunutá do popřevratové doby, ovšem s tím, že tudíž některé věci stejně museli tak trochu nechat, jinak by se příběh už skutečně dějově rozpadnul. To mě opravdu zarazilo. Vím, je to knížka pro mládež, tato doba je zase úplně alergická na cokoli z doby před převratem, ale mně to přijde bohužel poněkud pokrytecké. Chápu, že bez této úpravy by kniha už neměla šanci vyjít. Jen je bohužel fakt, že jako se dnes někdo bije do prsou svobodou projevu, tak co tedy si myslet nyní. Spousta knih je výpovědí doby. Pravda, Reportáž psaná na oprátce také vyšla s vysvětlivkami, ale... Vysvětlivky bych brala, přepis mi přijde prostě jako příiš velký zásah. Chalupáře také nikdo nepřetočí... Ale protože knížku jako takovou mám skutečně ráda a vzdor režimům se prostě povedla, nechávám jí plný počet. Její poetika na mě působila tak jako tak.

7 08.02.2020

Z celé série jsem se vracela jen k této knize. Ovšem vracela jsem se ráda. Člověk při čtení zapomíná na celý svět a ocitá se v jiném světě, vlastně spíš v takové romantické a jen lehce mrazivé pohádce svého druhu.

7 15.10.2019

Stále jsem odkládala čtení, až budu mít náladu na tento typ knížky, a dobře jsem udělala. Zhltla jsem ji velmi rychle a začala pokukovat po dalších dílech. Zajímavé reálie, drsné okamžiky, šifry a tajemství, vše do sebe umně a čtivě namícháno. Doporučuji.

6 07.12.2019

Asi jsem se pletla, když jsem si myslela, že patřím mezi tzv. "mainstreamové" čtenářky (a divačky), což v mém pojetí znamená, že sahám po knížkách, které jsou podle komentářů tzv. čtivé "oddechovky". Asi jsem ale v posledních letech vážně mimo a holt už mi není dávno -náct, ačkoliv mnoho z YA se mi naopak moc líbí, ale tohle je na mě vážně už moc. Jistě už není doba, kdy muži padají do mdlob z cudně odhalených kotníčků, jen jsem si potvrdila, že ač některé nápady i slovní přestřelky se mi vlastně líbily, je mi líto, že místo oťukávání se na vše hned bez obalu skáče a půlka knihy není o ničem jiném. Sice mi vůbec nevadí, že takové knihy jsou, ale asi jsem holt přece jen mimo tento proud.

6 19.10.2019

Občas sáhnu po nějaké oddechovce tohoto typu, i když mě popravdě řečeno nejvíc baví to prvotní oťukávání a jiskření. A tady se mi ten způsob zamlouval. Obě postavy mi byly sympatické. Pak byly pasáže, které jako obvykle se opakují, až na samotný konec, který se mi také líbil. Snad jen podotknu, že alfa samec v tomto případě snad není úplně přesné označení. Spíš taková soft verze alfa samce, ale tím víc mi to vyhovovalo. Očekávání splněno.

5 11.12.2019

Knížku jsem měla v hledáčku už dlouho, v době, kdy se teprve opakovaně avizovalo její vydání, protože pražské metro je zkrátka mému srdci i životu blízké. Běh všedních dní sledování vydání upozadil, a tak jsem si všimla, že kniha vyšla, až ve chvíli, kdy se o ní psalo, že má šanci získat zajímavé ocenění. Konečně jsem se tedy rozhoupala ke koupi, a ač nejsem věková "cílovka", musím knihu opravdu ocenit. Především ilustrace. Sice by se našlo pár výhrad k některým detailům, ale nic zásadního. Poněkud víc výhrad bych jich měla k textu. Samozřejmě musím pominout autorskou licenci a zjednodušování, když jde o knížku pro děti. A oceňuji přehled různých zajímavostí (nejen) o pražském metru. Co mi však asi bude strašit ještě dlouho v hlavě je věta: "Děda měří metr sedmdesát tři centimetrů, což je jenom o metr víc, než měří jeho plnovous." Nebude mi snad nikdo tvrdit, že je to něco, co by si kdokoli měl z knihy hlavně zapamatovat? Jistě by mi někdo vysvětlil, jak je to úžasný záměr pro úvod každé kapitoly. Faktem je, že pamatovat si to skutečně budu, jen bohužel ne v pozitivním smyslu. Jiné detaily pominu, to už by bylo asi k autorům částečně nefér. Jako celek tento počin rozhodně vítám a doporučuji.

4 08.02.2020

Když jsem kolegyni vyprávěla o této knize, shrnula jsem to slovy: skvěle se mi četla, to téma bylo zajímavé a provokativně uchopené, ale jako film bych to nikdy nechtěla vidět. Nepatřím totiž mezi fanynky hororů a nedokážu si představit, že by se to dalo natočit natolik decentně, aby to neztratilo svůj náboj, a současně tak, abych tu vizuální stránku snesla. Vlastně se mi nechce věřit, že jsem právě tuhle knížku zhltla jako malinu a to téma mi nadlouho uvízlo v paměti. Čtivé a fascinující.

4 26.10.2019

První díl Prašiny jsem pro sebe objevila náhodou a popsané tajemné místo mě hned zaujalo. Neotřelý nápad, hezky a čtivě napsáno nejen pro děti a mládež. Proto jsem byla zvědavá i na pokračování. Opět se mi hezky četlo, na samém závěru jsem pochopila, že je nakročeno na další díl, takže zůstalo několik otazníků. Není lehké psát další díl příběhu, který by za mě mohl být jedničkou uzavřen. Některé nové linie mě zaujaly a musím je obdivovat, jiné mi přece jen přišly přidané proto, aby mohla "dvojka" vzniknout, a musela jsem se nad nimi pousmát, ale tak už to bývá. Ale přiznávám, že jednak nejsem zamýšlená "cílovka", kterou to nepochybně bude bavit, a určitě si ráda přečtu i pokračování, protože líčení atmosféry je opravdu poutavé. Kniha se skvěle čte a koho bavila jednička, ten si rád přečte i pokračování.

4 19.10.2019

Kdesi na pozadí příběhu je jasná inspirace kráskou a zvířetem, originálně přenesenou do současnosti. Po dlouhé době jsem se s chutí začetla do nefalšované oddechovky, kde konečně je něco víc než to, že by dvě třetiny zabíraly popisy, jak na to spolu skočili. Jiskření a intimností tu je pro mě tak akorát. Nejvíc mě uchvátil způsob, jakým byl převeden známý pohádkový námět do současnosti bez toho, aby to působilo přespříliš přitažené za vlasy. Klobouk dolů před množstvím autorčiny fantazie. Navíc byl hlavní příběh nerušivě opentlen a propojen s dalšími tajemstvími z minulosti jiného zamilovaného páru. Bavilo mě to, od začátku do konce.

3 10.03.2023

Smrtkou jsem objevila Shustermana a bylo to fascinující čtení. Nimbus následoval a stále se to dobře četlo. Zvon už jsem dočítala jen proto, že mě zajímalo, jak to dopadne, ale kdybych ho četla první, asi bych nesdílela nadšení z autorovy tvorby, to už nebyl můj šálek kávy, ačkoliv je to stále dobrá kniha, ovšem ne pro mě. Měla jsem podobný pocit, jako ti, kdo tu již zmiňovali, že jim to připadalo, jako kdyby to psal jiný autor. Nimbus mě nedojímal, ale štval, v podstatě stejně jako tonisté, kteří tam byli asi jen proto, aby k někomu promlouval "prorok", a přesto pokryli významnou část "děje - neděje", finále bylo pro mě nečekané, ale nechala bych z něho jen část, týkající se smrtek, to druhé mi tam nepasovalo, přišlo mi, že je to něco navíc, co mi tam prostě nesedělo.

3 25.08.2022

První se mi dostalo do ruky "pražské tajemství", které mě velmi zaujalo, a když jsem v komentářích našla tip na "templáře", hned jsem po nich zapátrala, a věřím, že do budoucna nezůstane jen u nich. Tento styl mi momentálně přesně sedl, mohu s klidným vědomím dát plný počet. Vzpomněla jsem si při čtení na Arnošta Vašíčka i Dana Browna a zírala, že čtu vlastně dílo jejich předchůdce, které ovšem alespoň zde se dá směle zařadit vedle, ne-li v něčem i před ně, nejen dobou vzniku. Knížka je sice pro mládež, psaná v době, kvůli které ji možná někdo raději ani nevezme do ruky, ale je to v tom případě škoda. Myslím, že dospělé osloví stejně jako mládež a skeptiky má šanci překvapit. Nepochybuji také o tom, že některé historické reálie dnes jsou prozkoumány lépe, ale vnímám za knihou poctivý základ, který neztrácí na autentičnosti ani dnes. Samozřejmě se ocitáme ve světě fantazie a fikce, ale jen do určité míry, a to mě zaujalo natolik, že se pustím i do dalších dílů. Asi trochu chápu, že v dětství mě toto téma míjelo a trochu závidím krásné slovo Samochodzik Polákům a Tragáčik Slovákům, zní mi zkrátka mnohem lépe než české pan Auťák. Pro mě jediné malé bezvýznamné mínus, za které navíc sám autor vůbec nemůže.

3 15.11.2020

Když se obecně zamyslím nad situací začínajícího autora, není vůbec lehká. Knih vychází hodně, tak držím palce, aby oslovení čtenářů s žádostí o recenzi mělo výsledek podle autorových představ. A děkuji, že jsem mezi nimi.

Je fakt, že více čtu knihy z jiných oblastí, ale nebráním se žádnému žánru. Tato změna byla vlastně docela osvěžující. V dobrém slova smyslu jsem měla pocit, že držím v ruce knihu, která mi čímsi připomínala literaturu o generaci starší, než bývá ta současná.

Více popisů prostředí a méně dialogů, které skutečně jsou místem, na kterém je třeba do budoucna ještě zapracovat. Ani tak nutně nemyslím na kvantitu, ale spíš na kvalitu. Lidově řečeno to v nich trochu "drhne". Ale ono se vždy dobře kritizuje. Napsat svižný a uvěřitelný dialog je docela kumšt. Tedy krom výjimek, které naopak ze své schopnosti chrlení dialogů naopak dnes hojně těží.

Určité lehce naivní pojetí milostného vztahu mi v dnešní době knih, kde se někdy na můj vkus hodně tlačí na pilu, přišlo docela osvěžující.

Bojové scény ohodnotit neumím. Přiznám se, že v tomto se vyžívat neumím, někdy je musím dokonce "skákat", ale to nejen zde, ale všude. Prostě nejsem milovnicí "krváků" a "akčňáků". Tudíž by mé hodnocení nebylo fér, protože chápu, že v této knize by to bez nich nešlo, a v tomto směru nejsem "cílovka". Vzhledem k tomu, že i tak jsem v knize našla dostatečné množství pasáží, které se mi četly dobře, a protože nadržuji českým autorům, hodnotím tak, jak hodnotím. A přeji hodně nadšení do dalšího psaní.

3 24.10.2020

Opravdu originální příběh a nápad. Snadno jsem se začetla. Tušila jsem, že čtu knihu z oblasti, kde si nemohu být jistá, jestli pro ni jsem "cílovka", což (jak se ukázalo) skutečně tak úplně nejsem. Každopádně jsem od začátku byla zvědavá, jak to s těmi zřídly je. A odpovědi jsem se dočkala. Těžko se mi hodnotí. Vždy trochu nadržuji českým autorům a autorkám, pokud váhám, hlavně proto, aby našli své čtenáře, a tak dávám plný počet. A budu zvědavá, co na knihu řeknou další.

3 17.11.2019

Po dlouhé době mě zase baví číst. Snad je to díky tomu, že (ač věkově už nějaký ten pátek mimo) jsem se přestala bránit objevování nápaditého světa literatury pro děti a mládež či moderně YA. Opakovaně jsem překvapována, obzvlášť příjemné je to ve chvíli, kdy narazím na něco zajímavého od českého autora či autorky. Tak jsem sáhla i po Zmizení Edwina Lindy. Téma šikany bylo zpracováno místy až mrazivě. Vznikající kamarádství, napětí a tajemství v tomto případě fungovalo. Váhala jsem, jak knihu ohodnotit, když mě (nejen) na YA literatuře už poměrně unavuje cílené a často neskrývané vytváření sérií. A tady je ten otevřený konec více než výmluvný. A tak jsem za to chtěla ubrat hvězdičku v hodnocení. Vzhledem k tomu, že mě kniha zaujala a pokračování chci dát šanci, stejně jako zajímavě se v této oblasti uvádějícímu českému autorovi, nechávám plný počet. Určitě si tato kniha zaslouží zájem čtenářů, tak snad jí kladné recenze pomohou.

3 16.11.2019

Ke knížce mě přivedl tip na knížky pro čtenáře série Hunger Games. A je fakt, že knížka má v prvních scénách dost podobných rysů: jsou tu dvě sestry, starší ochraňuje mladší, ve vzpomínkách figuruje trochu zvláštní matka, která s nimi odmítla jít do hor, otec už před časem šel do války a Brooke předpokládá, že už nejspíš nežije. V popisovaném postapo světě existují arény smrti, kterým se sestry snaží vyhnout, ale nakonec neuniknou. Osobně by mi ani nevadilo, kdyby kniha opravdu byla Hunger Games volně inspirována, což jistě je, pokud by byla dobře napsaná. Jenže hlavní hrdinka, jak tu zmiňovali i ostatní hodnotitelé, je vykreslena jako natolik nerealistická superhrdinka bez toho, aby byl jen ždibec důvodu, proč tomu tak je. To už by bylo snad lepší připustit i něco jako "pavoučí kousnutí", či skutečně tvrdý výcvikový dril od dětství, než tolik náhod a absurdit. Z anotace knížky by se sice mohlo zdát, že Brooke dostala tvrdý dril od otce - vojáka, ovšem z děje každý pochopí, že drilu se nahodilé předávání zkušeností od otce ani zdaleka neblíží. Dívky spolu v horách údajně přežívají už měsíce, přičemž to spíš působí, jako by byly mimo původní předválečnou civilizaci sotva pár dní, protože vše, co Brooke nyní řeší jako řekněme "novinku", je opravdu neuvěřitelné, protože neznalost toho všeho by už dávno znamenala jejich smrt. A tak jsem ve výsledku knížku četla jako ukázku toho, jak se to nemá dělat. Ovšem svým způsobem se to paradoxně četlo svižně. Asi proto, že mě i trochu zajímalo, jak se s tímto konceptem dá "vylhat" ze scén, kdy už by byla hrdinka asi desetkrát mrtvá, a v tom to mělo i jisté kouzlo.

2 24.09.2022

Když jsem přečetla po letech z nostalgie Pod junáckou vlajkou, samozřejmě jsem musela vytáhnout i knihu Devadesátka pokračuje. Oproti té první už pro mě neměla takové kouzlo, ale bylo zajímavé připomenout si, jak pokračovaly osudy známých hrdinů.

2 08.10.2021

Když se mi po letech zatoulala do ruky kniha, kterou jsem četla v dětství, z nostalgie jsem ji otevřela a už se neodtrhla. Těžko říct, v čem je ono kouzlo, ale funguje, byť jsem vnímala, že už nejsem cílovka. Cesta za nápravou, za poučením i trocha zklamání, to vše zůstává nadčasovým příběhem.

2 08.10.2021