Zřídla

23.11.2025

Moje druhé setkání s autorkou.

Přiznám se, že jsem se ke knize stavěl docela skepticky. Moje předchozí kniha od autorky (Legie - Amanda) mě nějak nenadchla, i když jsem od ní neměl velká očekávání. U předchozí knihy mi taky přišlo, že autorka potlačila svůj styl psaní a přizpůsobila se Kotletovi (spoluautor Legie). Dalo by se tak říct, že když jsem začal tuto knihu poslouchat, tak jsem byl tak trochu rád, že z toho právě "kotletovský" styl není moc cítit.

Kniha je napsaná jednoduše. Nepřijde mi, že by se v příběhu objevovalo nějak moc zapamatovatelných vět nebo popisů (tedy až na ty, které byly celkem nechutné - mrtvoly a mouchy). Příběh se tak snadno čte/poslouchá a čtenáři rychle uplyne.

Na druhou stranu tahle "jednoduchost" (i když jsem neočekával nějaké rozsáhlé fantasy) se do příběhu možná propisuje více než by měla. Příběh nepřináší skoro nic zajímavého a řekl bych, že podobná zápletka (a organizace, zvraty a postavy) se už v pár knihách objevily.

Dialogy postav jsou občas zajímavé a jindy nudné. Prostředí nebývá zajímavé a jakožto někdo, kdo není z Brna (a nikdy tam nebyl) mi docela chybělo něco více brněnského (zvlášť když je to v anotaci) - kulisy města mi přišly nevyužité a příběh by se mohl odehrávat kdekoliv.

Jak zmiňují jiné recenze, možná by příběh fungoval lépe jako povídka. Zápletka nebyla tolik rozvinutá na takto dlouhý příběh a i přesto, že jsem si poslech celkem užil, vím, že na tento příběh dost rychle zapomenu. určitě však zkusím lépe hodnocené knihy od autorky, protože její styl psaní je pro mě dostatečně zajímavý.

Pokud nečekáte nějakou vysokou a originální literaturu, tak tuto knihu můžete zkusit, ale myslím si, že máme jiné české autory, kteří dokáží podobné příběhy napsat lépe.

(SPOILER) Chápu, že střídání osob, které to vypráví a skákání v čase může být pro někoho matoucí. Mě to nevadilo. Já knihu hodnotím pozitivně, za mě mnohem lepší, než Krev pro rusalku.

Tohle bylo strašně divný. Temný, docela nechutný, hodně mrtvol, místy nelogický, konec jsem absolutně nepochopila.

Postavy podivné, sympatie člověk nedokázal cítit tak nějak k nikomu.

Drobný palec nahoru za prostředí Brna, což v české fantasy nebývá obvyklá kulisa, a jeden překvapivý zvrat na konci.

Osobně mi to ale nesedlo, doporučit to tedy nemůžu a nevím, jestli se podívám i po dalších knihách autorky, byť na obálce bylo jejím směrem spousta superlativ.

(SPOILER) Zřídla od Kristýny Sněgoňové jsem si vybrala, protože mě lákala představa magického světa zasazeného do Brna, což je prostředí, které znám a mám ráda. Anotace slibovala napínavý příběh o skrytých zásobnících energie a Strážcích, kteří s nimi dokážou pracovat, a to mě jako fanynku fantasy a young adult literatury okamžitě zaujalo. Musím říct, že kniha mě v mnoha ohledech potěšila, ale našla jsem i pár věcí, které mě úplně neuchvátily.

Příběh mě vtáhl hned od začátku – líbilo se mi, jak autorka dokázala vykreslit temnou a trochu depresivní atmosféru, která se nad Brnem vznáší, když Zřídla začnou mizet. Dialogy jsou živé a vtipné, což mi jako čtenářce, která má ráda dynamické interakce mezi postavami, opravdu sedlo. Oceňuju, jak Sněgoňová propojila reálné prostředí s magickými prvky. Ten nápad, že pod ulicemi, kterými denně chodím, může být něco tak tajemného, je prostě skvělý, ale zároveň tady cítím silnou inspiraci Podlondýnem pana Geinmana. Hlavní postavy, ač občas trochu klišé, mě bavily, zvlášť ta knihovnice Mina, která je tak trochu outsiderka, což mi připomnělo moje mladší já, když jsem se kdysi jako poloviční Maďarka cítila mezi svými českými vrstevníky trochu jiná.

Co mi ale trochu vadilo, byl pomalejší rozjezd. První polovina knihy se místy vlekla, a i když mám ráda, když se autor věnuje budování světa, tady to bylo občas až moc rozvleklé. Postavy mi přišly místy málo prokreslené, hlavně ty vedlejší, a některé motivy, jako třeba ta hrozba války o Zřídla, mi připadaly trochu předvídatelné. Možná by příběhu prospělo, kdyby byl o něco kratší, protože ke koneci už jsem cítila, že se některé pasáže zbytečně natahují. Přesto mě závěr příjemně překvapil, napětí se tam pěkně vystupňovalo a posledních pár stran mě donutilo knihu dočíst jedním dechem.

Celkově bych *Zřídla* doporučila všem, kdo mají rádi fantasy s českým prostředím a nebojí se trochu temnější atmosféry. Není to bez chyb, ale ten svět a nápad mě opravdu dostaly. Jako Marcela Fekete, co má doma poličku plnou knih od Pratchetta přes Rowlingovou až po české autory, dávám knize sedm bodů z deseti, za originalitu a atmosféru, i když by to chtělo trochu víc šťávy v postavách a rychlejší tempo. 7/10

Moc se mi líbí, jak autorka umí dialogy, vykreslení nálady a prostředí, budování napětí a dramatu. Jak už tady padlo, tahle knížka konkrétně je hnaná zápletkou víc než postavami jako takovými, přišla mi osobně také slabší než rusalky, ale to nic nemění na tom, že styl je prostě čtivý a barvitý. Ráda se podívám na další dílo :-)

POZOR! Hodnocení je silně subjektivní.
Knihy od Kristýny mám rád, ale tohle mi fakt nesedlo.
Stále jsem se v tom plácal, ztrácel nit.
Nedokázal jsem se začíst. Snad až na posledních 15ti stranách.
Svět Zřídel je zajímavý, ale neustálé míchání minulosti, přítomnosti. pohledy z několika směrů. Přiznám, že toto jsem nedal..

Poutavý, temný a trošku depresivní příběh z pera Kristýny Sněgoňové si sice drží vysokou laťku, na kterou jsme zvyklí, na mě však postavy bohužel působili příliš ploše. Ačkoliv jsem na pomalé rozjezdy zvyklý např. od Kinga, baví mě se brodit ve světě, souvislostech a drobných příhodách, tady mi to přišlo vše až moc zahalené.

výborné, Kristýna bude můj další oblíbený autor :)

Mě to prostě fakt bavilo :-)

Dočetl jsem s obtížemi. Těšil jsem se na další, pro mě, novou českou autorku ale s touhle knihou mě bohužel nenadchla.

Nedočetl jsem. Postavy jsou ploché a nezajímavé, stejně jako většina děje. Řekl bych že celý příběh je opředený tajemnem nicoty.

(SPOILER) Příjemné čtení se zajímavou zápletkou. Ze začátku mě ovšem mátlo, že každá kapitola byla v ich formě a navíc se v promluvě střídaly osoby, takže člověk se musel soustředit na to, kdo zrovna mluví.
SPOILER
SPOILER
SPOILER
Konec poněkud nelogický - jdou po člověku, který chce uzavřít zřídla, aby pak poslední zřídlo uzavřeli sami? Proč?

Krev pro rusalku nasadila laťku vysoko a člověk se tak neubránil očekávání, s čím autorka přijde příště. Já byl připraven na všelicos, ale young adult coververzi Pratchettovi Noční hlídky zasazenou do Brna ne. Ale pozor, nemám problém ani s young adult, ani s Noční hlídkou a už vůbec ne s Brnem. Narazil jsem u dějové osnovy, která je neskutečně zdlouhavá v porovnání s tím, o čem pojednává. Kdyby to celé byla novela, ještě by zápletka jakž tak fungovala, ale při rozsahu čtyři sta stran, jsem se musel zuby nehty držet, abych už v polovině nepřeskočil rovnou na konec. Ona s tím souvisí i jistá fádnost děje, protože jak se věci mají začne čtenář tušit už někde ve třetině, přičemž Kristýna Sněgoňová je ale ještě v kolečku představování postav, světa a jeho zákonitostí. Nemluvě o skutečnosti, že některé motivy se opakují z předchozí knihy a tak najednou působí vysloveně otravě.
Nečetlo se to úplně špatně, avšak oproti Rusalce jsou Zřídla výraznějším posunem někam, kde mě to vůbec nezajímá.

Nápad i umístění super, jako nečetlo se to špatně, ale bylo to málo. Málo to šlo do hloubky a to jak u postav, tak u samotného klubu přátel historie. O něm toho víme opravdu málo, o jednotlivých postavách ještě míň. Víme něco víc o dvou postavách, z toho Barbarella mě většinu času štvala.. nemůžu si pomoct a musím srovnávat s Nočním klubem. A tím myslím hlavně fungování klubu. Tam to totiž mělo hlavu a patu, ale u našich přátel historie se to bohužel neděje. Mám víc otázek než odpovědí a některé (většina) věci prostě nedávají smysl!

Kristýna Sněgoňová si mě svými příběhy, ať už v povídkové sféře, nebo na románové úrovni, okamžitě získala. Zřídla jsou ale trošku složitější na čtení a následné rozebrání. I proto u mě dostali průměrné tříhvězdové ocenění.

Nápad zřídel je skvělý. O tom asi netřeba jakéhokoliv sporu. Horší je to ale s prostředím a v něm vloženými postavami. Jsou totiž poměrně tvrdé, násilné, agresivní a vulgární, s čímž, pravda, autorka úplně problém nemá. Zde to ale ztratilo trošku tu emocionální vsuvku, takže mě to moc nenutilo číst dál. Nebo jsem respektive měl problém se nějak začíst.

Knihu jsem nakonec dočetl, ale řekl bych, že ač z ní je cítit dar autorky dobře psát, chybělo mi v ní to, co jsem v Krvi pro rusalku našel hned na prvních stranách. Chuť v tom prostředí chvíli být a pokud možno z něj vůbec nevystoupit.

[audiokniha] Kniha mě překvapila. Příběh byl docela poutavý. Ze začátku mě hodně vadila mluva a sprostá slova a myslela jsem, že to bude problém a nedoposlouchám to do konce. Ale zdálo se mi, že pak už to docela odpadlo a nebo jsem si zvykla a nevěnovala jsem tomu pozornost. Dala bych víc prostoru Barbaře (a jejímu učení/rozvoji magie). Ocenila bych i větší prostor pro rozepsání charakteru postav, i hlavní byly načrtnuty tak nějak okrajově. Kniha se spíše soustředila na plynutí děje. Což je moc škoda. Za příběh bych dala klidně i 4 hvězdy...takhle se přikláním spíš ke třem. I Brno tam mohlo být vykresleno trochu detailněji (a celkově místa konání děje).

Všechno to začalo jako pomsta za sexuální obtěžování na pracovišti. Je tedy fakt, že kamarádky jsou obdařeny magickou silou, avšak původně chtěly dotyčnému jen vypít víno a načůrat do lahví. Je to ale jen úvod do magie a energie Zřídel, jejich strážců a lidí, kteří mají ten dar to vnímat a využívat. Sledujeme dobrodružný příběh očima více aktérů - Lidky, Lukáše a Barbary... a musíme si dávat souvislosti dohromady sami. Občas se vrátíme do minulosti a odkryje se před námi další kousek skládačky, což mě baví. Zřídla jsou zdrojem moci, jenže je vždycky něco za něco. Příběh chytí a nepustí!

Zřídla jsou skryté podzemní zásobníky mocné energie, která se dá využít nejrůznějšími způsoby, od těch neškodných až po smrtelně nebezpečné. Bohužel se zdá, že více berou, než dávají. Kristýna Sněgoňová dala dohromady poměrně silnou a atraktivní zápletku, kterou se jí daří udržet životaschopnou po celou dobu od první do poslední stránky. Řadou napínavých flashbacků odkrývá důvody přicházející krize, kterou pak dokáže bez mrknutí oka vyhrotit až do oslnivé katarze. Co mě z počátku trochu mátlo, bylo střídání osob, které příběh vyprávějí, aniž by mi byla podána jakákoli informace o tom, kdo se zrovna oné důležité úlohy zhostil. Promlouvá Lída, Barbora nebo Olga, Lukáš, Tomáš nebo Gabin? A co když vám cpe svou pravdu do hlavy někdo úplně jiný? Co mě naopak jako rodilého Brňáka potěšilo, je skutečnost, že se děj knihy odehrává v mém rodném městě. Šalinou na prýgl se tady sice nejezdí, ale Komárov, Obřany, Medlánky, Řečkovice či Kraví Horu důvěrně znám. A dost možná se mi některý ze Strážců dokonce producíroval pod okny…

Príbeh je ladený opäť noirovo a ja som si tú drsnosť a pochmúrnosť dosť užívala. S atmosférou teda problém nebol. Ani s tým, že sa tu striedali okamihy z minulosti a súčasnosti, tie boli dobre označené, takže som tápala len mierne. Problémom je zástup postáv, ktoré do príbehu vstupujú, no nemajú príležitosť skutočne sa čitateľovi predstaviť. Nejde len o to, že vo mne pre to nevyvolali žiadnu emóciu, ale hlavne som im nerozumela. Nevedela som, čo sa snažia dosiahnuť a prečo.

K čomu nenapomáhala ani samotná dejová linka. Nie som si úplne istá, o čom presne ten príbeh mal byť. Začínal pozvoľna, potom doslova prepadol cez okraj a končil tak náhle, až si nie som istá, či vôbec skončil. V niektorej recenzii som zachytila prirovnanie, že čítať túto knihu je ako dostať sa k tretiemu dielu šesťdielnej série bez znalosti prvých dvoch. Súhlasím. Stále som mala pocit, že som nedopatrením preskočila niekoľko kapitol, a teda mi unikla nejaká zásadná časť príbehu. Čo je škoda, lebo inak ma čítanie bavilo.