Hoši od Bobří řeky

Klasika mého dětství. Druhá foglarovka, ke které jsem se dostal, a dodnes s čestným místem ve vzpomínkách. Někdy si říkám, že novodobá literatura už toho tolik kouzelného většinou nenese, ještě že klasiky tohoto typu vycházejí neustále.

Kniha je hodnotná především atmosférou a nadšením, které šíří. Je to kniha plná dobré nálady a tolik potřebné nekomplikované inspirace, jak být lepším tady a teď.

Jsem Foglarovec. Nicméně takový zvláštní - ve stanu jsem vždycky spal jenom na zahradě a v peřinách a na táboře jsem nikdy nebyl. A přesto mě jak v dětství, tak i nyní, Hoši od Bobří řeky zvláštním způsobem berou za srdce. Foglar měl svou osobitou poetiku při popisu přírody, vyprávění příběhu a (jak mě praštilo při čtení v dospělosti) také popisování mužských těl. To, co ta poslední věc naznačuje, bych chtěl ponechat stranou; nic nám do toho není. 80%

Návrat ke klasice z mládí prostě pořád baví.

Knihy Jestřába lze označit za nadčasové a bez cílové skupiny - užije si je stejně 10letý jako 50letý, či mamka na mateřské nebo důchodce. Stačí jen mít v srdci kousek touhy po dobrodružství a lásku k přírodě.
Nová reedice Albatrosu mě vrací do dětství, kdy jsme na táboře plnili bobříky a lítali po lese, chodili plavat do lomu a podnikali výpravy vlakem po naší krajině. Ano, Rikitan jako vzor pana Foglara, o kterém se vědělo, že byl svým tělem v mládí posedlý, asi nebude až tak vzorem nás všech, ale celé to pojetí přátelství a odvahy v kombinaci s touhou žít podle svého je stále úžasné a neskutečně čtivé. Příběh, který brzy oslaví 100 let od vzniku, stále působí jako balzám na duši v dnešní divné,uspěchané době.

Kniha nájdená v knihobúdke. Keďže som doteraz neprečítal nič od Foglara, vzal som ju a prečítal. Len škoda, že ide o slovenský preklad, radšej by som si to dal v originále. Témou a tak trochu aj atmosférou mi mierne pripomínala Chlapcov z Pavlovskej ulice (tí sa mi páčili viac). Páchlo to starým svetom, ktorý je nenávratne preč. Sympatická motivačná knižka pre mládež, ale ani mňa neurazila. Rikitan, ak vôbec takáto postava v reálnom svete mohla existovať, je výnimočná osobnosť, takmer až s ašpiráciou na blahorečenie.

Knížka dobrá četla mi jí moje mamka mímu mladšímu bráchovi před spaním já jsem jí taky poslouchal super bavila mě.(je mi 10 let)

Knihu; Hoši od bobří řeky jsme,si tuto knihu půjčily v knihovně a četli jsme ji ve škole. Kniha byla čtivá až do poslední strany.

V dětství mě tahle kniha minula, snad proto, že jsem nebyla chlapec/hoch, mi ji rodiče nepořídili.
Tak jsem si ji přečetla teď v dospělosti. Překvapilo mě, jak krátké ale o to poutavější byly jednotlivé příběhy. Každý den, každý výlet byl jiný a pro mě nebylo těžké se do výletů a dobrodružství vžít a prožívat je společně s hochy.

Jasně, z pohledu dospěláka jsou některé věci na knize úsměvné: Z literárního hlediska nic extra, určitá naivita, velmi nápadné výchovné tendence, dokonalé postavy (hlavně Rikitan a Luděk) a celkově je všechno tak nějak pořád krásné a dokonalé... :-) Ale přesvědčila jsem se o tom, že kniha má i dnes své kouzlo, když jsem ji po večerech četla našim klukům (7 a 10 let). Že i dnešní kluky oslovuje, baví (hlavně jsme si užili příhody se Zelenou příšerou) a snad i motivuje stát se lepšími.

Knihy od J. Foglara jsem četl před lety jako puberťák a formovaly mě. Po dlouhé době jsem nejprve otevřel a následně dočetl hochy od Bobří řeky. Není to veledílo, literárně jsou mnohdy popisy úsměvné - ušlechtilost, opálení, síla, mnohokrát zmíněné krátké kraťasy. Přesto všechno jsem přemýšlel - stejně jako kdysi. Jak se stát lepším chlapcem, jestli bych stále dokázal získat bobříky a znovu jsem v sobě ucítil toho malého skauta. Díky za to.

Mírně úsměvné, představíte-li si děj knihy v naší době:
Postarší kluk osloví na ulici dva mladíky a začne se s nimi scházet, postupně přibere do party víc kluků a v létě je odvede na 2 měsíce pryč od rodin (v dnešní době by byl Rikitan minimálně podezřelý :-))

Byla to první knížka, kterou jsem od J. Foglara četla (shodou okolností na skautském táboře). Pak jsem hltala ostatní knížky, musela jsem je mít všechny. Dnešní optikou již dospělého člověka, který žije v úplně jiné době, už to takové nadšení není. Ale z nostalgie dávám 5 hvězd.

Kromě Stínadel a Rychlých šípů jsem v domácí knihovničce objevil jen Boj o první místo a tak mne Foglar velmi dlouho míjel. Na táboře jsem začal s Dobrodružstvím v zemi nikoho, které bylo velmi zvláštní. Tak jsem si letos naplánoval dočíst aspoň větší část. A čím jiným začít než Hochy od Bobří řeky. Ransomovky sice pořád vedou, ale budiž - jako osnova činnosti oddílu to nebylo špatné. Ale nic víc. Nicméně podsouvat sexuální podtext mi přijde zbytečné. Kamarádství je víc a mezi 12 až 15 lety se toho děje tolik, na táborech obzvlášť, že na druhé pohlaví nějak není čas - přežít bouří, rozdělat oheň, postavit přístřešek, najít stopy, pozorovat přírodu ve všech možných podobách atd., apod.

Tato kniha se mi líbila, protože mě vtáhla do děje a dokázala jsem si představit jak to všechno vypadalo. Líbil se mi vzkaz na konci ,,Jak vznikla kniha Hoši od bobří řeky" a cením, že Foglar psal už ve svých osmnácti letech. Autorovi se povedlo úžasně popsat děj a i zápletka mě pobavila. Nejvíce mě oslovila postava Roye, protože byl hodný a dokázal se o sebe postarat. Vím, že vyprávění o Royovy je jen příběh v knížce, ale stejně mě mrzí jak to s ním dopadlo. Bavil mě příběh se zelenou příšerou, i když to bylo trochu ze začátku jasné, kdo za tím bude. Knížka je hezká, ale musela jsem si zvyknout na její čtení, potom co jsem si zvykla jsem ji četla rychleji a více jsem si užívala děj. Líbilo se mi, že kluci si museli vydělat na své oblečení prací a nekoupily jim ho maminky. Docela jsem byla překvapená když jsem v textu viděla ,,zvučící dřevo" a potom jsem si uvědomila, že to je vlastně kytara. Líbil se mi koncept bobříků a jejich sbírání. Pokaždé když tam popisovali jak jej splnit tak jsem si představila jak bych ho plnila já (no a nebyla to nějaká sláva). Když jsem četla o ruce v bažině, tak jsem chtěla vědět co to bylo a docela mě mrzí, že to tam nebylo. Každý z kluků byl dobrý na něco jiného a tak bylo hezké když si navzájem pomáhali. Docela mě pobavila zcénka s Vilíkem, když se mu vysmíval jeden kluk ze třídy a potom když ho Vilík pošťouchl a spadl do kbelíku a potom co vztal znovu a znovu... Ke knize bych se stoprocentně vrátila, bavil mě děj, výpravy a dobrodružství které kluci prožili.

Komunistický režim tak nějak způsobil, že jsem se ke knížce dohrabal ve věku, kdy už jsem byl o pár let, mimo cílovou skupinu... a tak ANO, ale nebylo to už ono.

Super knizka, vyrostla jsem na Richlych Sipech, tuhle knizku jsem cetla poprve, mam rada Jaroslava Foglar

Knihu bych zařadila na seznam povinných pro všechny dnešní chlapce!

Vůně dětství ....