roso.mak
komentáře u knih
Milenec lady Chatterleyové
David Herbert Lawrence
Ano, tehdy chápu, že kniha byla naprosto šokující. Teď je jen naprosto nudná. Kromě toho, že si lady najde milence, že je tam zmiňován předmanželský sex a také věc nejvíce šokující a naprosto překvapivá, že ženy mohou mít také orgasmus. Ale kromě toho, je tam spousty filozofických diskuzí, projevů a monologů (spisovatele, protože čtenář nenaslouchá, není schopen reagovat a později páchá knižní sebevraždu). Prolistováno, mohu slavnostně oznámit, že jsem přečetla další slavnou knihu.
Odvrácená strana matky
Monika Valentová
Kniha fejetonů, které nejsou špatné, ale... Fejetony skáčou časově - dcerám je 15, pak se narodí, pak jsou jim tři, pak zase v pubertě.... Je to neucelené a kazí to dojem. Pokud máte přístup do knihovny, přečtěte si jí, pokud chcete kupovat sobě, nebo jako dárek, tak to nedoporučuji.
Písečný muž
Lars Kepler
Hypnotizér mě trochu zklamal, ale tahle kniha byla velmi dobrá. Vrah je na můj vkus možná příliš všemocný a kdyby mu někdo zavčasu vysvětlil, že za jeho "trápení" můžou hlavně páni komanči, asi bych mu i fandila. Nicméně ve Švédsku 60. let mohlo být také pěkně veselo.
Rudá královna
Victoria Aveyard
Jmenujeme se Šarlatová hlídka a heslo máme: rudí jako úsvit. Z toho by člověk zmodral. Zvlášť z toho jak jsou perfektně "nenápadní" a jak naberou každého, kdo si řekne. To si o průšvih fakt koledují. Prostě bylo tam příliš momentů, které mi kazily dojem z příběhu.
Mlýny osudu
Johan Theorin
Na to jak je to tlustá kniha, tak jsem s ní byla rychle hotová. A ne proto, že bych jí tak zhltla, ale proto, že občas mi stačilo jen přečíst první tři slova každého odstavce. To u mě znamená dvě věci: kniha je jednoduchá na čtení, kniha je zdlouhavá a místy natahovaná/nudná. Zkrátka a dobře, na to jaký je to strašlivý bestseler... jako fajn, četla jsem, dočetla, ale žádný hluboký dojem to na mě opravdu nezanechalo. Nejvíc mě bavily kapitoly z "Nové země".
Midwichské kukačky
John Wyndham (p)
Kniha psaná nezaujatým a hlavně nezasaženým pozorovatelem. Rozervanost citů a emocionální dilemata od této knihy nečekejte, o hrdiny se bát nebudete. Co můžete čekat, je zajímavý, čtivý příběh, pokud se vám bude zdát okoukaný, vězte, že je to tím, že ten motiv všichni opsali do Wyndhama, nikoliv naopak. Doporučuji i svátečním čtenářům. Uvnitř tlustých desek se skrývá text délky novelky, za dvě hodiny je kniha přelouskaná. Možná škoda pro ni, bavila mě.
Piknik u cesty
Arkadij Strugackij
Dá se platonicky zamilovat do knihy? Tak, aby měl člověk pocit, že tam chce opravdu být? Že chce být Stalker? Že chce umět procházet světem, které jiné zabíjí a ne proto, že se narodil s nějakými výjimečnými fantasy schopnostmi, nebo že je prostě velkej drsňák? Ach, ano. Vemte na to jed.
Hypnotizér
Lars Kepler
Tato kniha na mě nezapůsobila ani tak dokonalým detektivním dojmem, jako přesvědčením, že nikdy nebudu žít ve Švédsku. Protože z vedlejších epizodek dodávaných jako bonus k detektivnímu dvoupříběhu ve kterém jeden vyšumí do ztracena a druhý je natahován mírně za hranice čtenářovi pozornosti, mám neodbytný dojem, že Švédsko je země kde: banda teenagerů může držet 4 letou holčičku za nohy z nákupní galerie a nikomu to nepřipadá divné, natož aby zakročil, dospělého okamžitě zažalují, když se mladého kluka zeptá, jestli neví, kde je jeho sestra dřív, než se mu zahojí bebí na prdýlce, nehledě na to, že se ukáže je to malej vrahoun a umřou kvůli tomu dva další lidi. A hlavně, žádný z vrahounků za to nemůže, protože ani jednoho matka dost nemilovala.
To člověka akorát rozčílí natolik, že začne stranit nepříteli a doufá v co největší jatka.
Pan Kaplan má třídu rád
Leonard Q. Ross (p)
Jsme zklamaná. Přesto, že musím vzdát hold překladateli, který si knihu musel minimálně z poloviny vymyslet znovu, kniha mě nepobavila. Pan Kaplan je mizerný žák, který klade odpor učení. Podle mého dojmu naschvál. Asi je to kritika něčeho, ale zaboha nedokážu přijít na to čeho. Slovním "hříčkám" jsem se nenasmála a podstatu příběhu neodhalila. Nicméně hodnocení ostatních hovoří o tom, že kniha mi nejspíš prostě jen nesedla. Navíc je to za hodinku přečtené, takže klidně do toho.
Až úplně dolů
Jennifer Weiner
Fajn kniha, četla se úplně sama. Docela hezky zpracovaný příběh, který říká, že do s..., tedy do průšvihu se může člověk dostat i ve chvíli, kdy mu jde o h..., tedy pardon o nic. Na druhou stranu, pokud léčebny opravdu fungují takto a já se obávám, že ano, pak se nedivím, že je zde taková míra recidivy.
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Slavná není jenom tak. Spíš než o nějaký propracovaný svět a příběh se jedná o varování. Ne o světě bez knih, ty jsou jen symbolem, ale o světě, kde se dobrovolně přestalo přemýšlet. Přečetla jsem jí během jednoho odpoledne a možná se k ní ještě jednou vrátím.
Černé sny
Pavel Korněv
Dobrá, lepší než dvojka, ucelenější příběh, akorát ten začátek byl takový méně promyšlený. Ale pokud jste Příhraničí dočetli až sem, tak po trojce s klidným srdcem sáhněte.
Aristokratka na koni
Evžen Boček
Už jsem se nahlas nesmála, jen se občas uchechtla. Po prvních dvou dílech slabší kus. Nicméně nemohu dát míň hvězdiček, když na jiné hodnocené knihy jsem byla mírnější, než by zasloužily a stále je to dobrá kniha, která stojí za přečtení.
Kluzký
Pavel Korněv
Tak jsem tak dlouho čekala na to až bude dostupná v knihovně, až jsem zapomněla, co se dělo v prvním díle. Tj. rada první, nečtěte je s odstupem. Hlavního hrdinu osud vane tu sem tu tam, všichni se ho snaží zabít, což by nebylo u akčního příběhu na škodu, kdyby ale člověk věděl důvod. Takhle to kazí dojem. Zkrátka a dobře, člověk se dost ztrácí.
P.S. Někdo tam vidí Sapkowkeho, já Grzędowicze a Strugatské. Ale pravdu má asi pobijecmuch níže, je to zatra směska. Ale i tak se to dá číst.
Cirkus prokletých
Laurell K. Hamilton
Pobavila. Četla jsem ji vytrženou ze série a vůbec mi to nevadilo, příběh je uzavřený a viditelně se dají číst na přeskáčku. Nicméně do dalších knih se pouštět nějak nemám chuť.
Tlukot křídel smrti
Paul Hoffman
Nechť je série kompletní. Zklamání? Radost? Nevím. Každopádně silný dojem z konce a touha přečíst si něco lehčího.
Levá ruka boží
Paul Hoffman
Zajímavě vytvořený svět. Autor si krásně pohrává s paralelami na křesťanství. Vtáhne do děje.
Hedvábník
Robert Galbraith (p)
Nečetla jsem to úplně lehce, ale pravda četla jsem to v originále a to má člověk problém se k tomu dokopat. Asi si to s odstupem, až to zapomenu, přečtu ještě jednou česky, abych zjistila, jestli je to opravdu tak hrozně rozvláčné a vlastně se tam nic neděje až do doby, kdy se slavnostně odhalí vrah. Stejný dojem mám i z Kukačky.
Nicméně souhlasím s komentáři níže, že je škoda, že se do hledáni vraha nemůže trochu zapojit čtenář, protože k tomu nemá dost informací. Ale asi se J.K. bála, že čtenář odhalí vraha dřív než detektiv, což naprosto zabije knihu a já to upřímně hrozně nesnáším.
Vyluxusované mozky
Martin Lindstrom
Na mě reklamy samozřejmě působí. Je jen na člověku do jaké míry si to uvědomuje a dokáže sám se sebou pracovat. Tahle kniha byla zajímavá i díky tomu, že reklamy o kterých tam autor mluví si skutečně pamatuji. U starších děl tohoto typu je knížka na houby v tom, že reklamy o kterých se mluví k nám vůbec nedorazily, protože jsme ještě byli v hluboké totalitě, nebo tak nepřipravení na západní záplavu, že se k nám pouštěla jiná (mnohem přímočařejší) verze. Na mě trochu příliš redundantních informací, ale jinak příjemné čtení.
Na co lidé slyší
Simon Lancaster
Anotace na houby. Tahle kniha je (na popularizační knihu na stokrát obehrané téma "jak zaručit úspěch") opravdu užitečná, jsou tam opravdu konkrétní příklady a konkrétní návody jak na věc. Kapitoly jsou provázané, postupně rozvíjejí problematiku, místo toho, aby se začaly cyklit. Je to návod jak na úspěšný projev od A do Z.
Doporučuji k četbě, i když nemáte ambice stát se světovým vůdcem, přesvědčit o něčem se snažíte lidi (šéfa, matku, úředníka) xkrát denně.