(SPOILER) Autorka, co má viditelně velký dar psát, a chtěla napsat knihu o pomstě. Ale moc jí to nejde.
Co to jako je? Proč sakra tu Alex neustále představuje jako někoho, kdo by měl mít výčitky?
A vrchol všeho; představte si situaci, že pedofil zneužije malou holčičku. Toho pedofila někdo upálí zaživa a rodina reaguje: "no, je nám ho líto, ale aspoň nemusíme chodit kvůli naší dceři po soudech".
Tvl, já bych uspořádala oslavný mejdan ukončený hromadným chcaním na jeho hrob!
A ten konec? Viditelně naprosto typický. Alex přece musí naprosto nesmyslně umřít. Vždyť ona není ta spravedlivá, ona je přece ta zlá. Bububu.
Celé to město by si zasloužilo vyhubit s tímhle stylem přemýšlení.
A je to strašná škoda. Protože autorka umí zasadit do příběhu spoustu postav, které nejsou černobílé. Každá má svůj charakter, každá je svým způsobem zajímavá.
Taky dokáže skvěle zpracovat téma ženského přátelství. To je taky vzácná věc.
Nezaujalo. Je to takove por*o s příběhem, ale ten příběh je mizerný.
Jazyk je strašně typický pro červenou knihovnu. Tuna radoby vtipných dialogů a popisů ,jak je jeden, nebo druhej nádhernej, což je věc, která mě akorát rozčiluje, protože úplně zastavuje děj.
A to vraždění? Vycpavkova vata. Mohli tam klidně háčkovat dečky. Vyšlo by to nastejno.
Pokud máte rádi žánr absurdní drama, pak budete nadšení. Pokud vám to ale moc neříká, budete se asi dost nudit.
Za mě to bylo vlastně bezva, i když to mohlo být o dost o dost stručnější. Absurdita se tu, na můj vkus, buduje příliš délkou, nikoliv absurdností samotnou.
Skvěle zpracovaný pohled na bezútěšnost života ve velkoměstě, kde se setrvačnost unifikace centrálního plánování mísí se současnou dobou. Kde halucinace horeček a blouznění dá životu v krysím kolečku to správné rámování.
P.S. na konci je doslov. Vypadá to v něm, že autor je poměrně vzývaným hrdinou literatury. A taky to vypadá, že autoři doslovu a já, jsme četli úplně jinou knihu.
Autor, pokud vím, ještě žije. Co takhle zvednout zadnici, nebo aspoň tu zadnici naopak sesunout k počítači a napsat mu zdvořilý email, co tím myslel? Nebo si sakra myslíte, že to víte líp než autor?
„Co to je?“ řekl jen.
„To vpravo a vlevo je váš průser. To uprostřed,“ uznal Felix a nasucho polykal donesené prášky proti bolesti, „tak trochu můj.“
„Pokud dobře vidím, váš průser žere naše průsery.“
„Jo.“ Felix se rozkašlal.
„A vaše řešení je?“
„Udělat ještě větší průser."
Chcete další ukázku, nebo z téhle chápete, že to bude naprosto typické, epické a krvavé?
Proč od toho každý čeká humor? Respektive, proč od toho každý čeká řachandu k popukání? Protože za mě to je vtipné přesně tak akorát.
Nemá to být žádná seberejpavá kniha, kde se budete kochat nad autorčiným po** zivotem, abyste se cítili lépe.
Je to prostě všeobecný návod, jak je fajn říkat ne. A poslat konečně do libovolné části lidské anatomie tu hodnou osobu, kterou máme být, abychom uvolnilx místo pro cizí ega.
Holka se stopadesáti centimetry a koulema tvrdšíma než permafrost, se správným nasrat přístupem k životu, v detektivce, která tak trochu líže i jiné žánry.
Škoda jen toho trochu otevřeného konce, ten mi tak trochu nesedl.
Tohle bylo vlastně fajn. Je to zábavné, je to zajímavý nápad. Akorát má pár -ale-.
Pokud to měla být feel good fantasy, pak je tam násilí používané příliš bez rozmyslu. Fungovala by tam cílená brutalita, jako například v Kladivo na čaroděje. Nebo minimum nutného, jak to umí Terry Pratchett. Tohle je takový kočkopes.
Druhé, co nefunguje, je ta romantická linka. Jasně proč ne, lásku ja si užívám, ale nemuselo by to používat jazyk červené knihovny.
Pár revizí a kniha by byla dokonalá. Třeba další díly budou lepší.
Tohle byla docela prča. Teda ono to mělo být asi hlavně šokujícně erotický, ale v dnešní době... Mě to přišlo zábavné. Trochu ironie stříknuté dekadencí od spisovatele, který vypadal, že si umí užívat života.
