ronnie_vrh komentáře u knih

tyvole tak to bylo fakt skvělý, vobčas bizarek, vobčas milý vzpomínání, vobčas duchovno a filozofování, ale furt něco zajimavyho, úžasná příroda a úžasný lidi, co se nebojí žít svůj život.

6 29.05.2019

Palahniuk mě opět nezklamal.
Naprosto fantastický a poutavý příběh psaný Palahniukovým osobitým stylem vás chytí a nepustí. Knížka je plná mouder, vtipu, absurdnisti a návodů, jak se zbavit fleků (hlavně od krve).
Musím pochválit i doslov Ivana Adamoviče, který všechno krásně shrnul.
Prostě must read!

6 12.04.2018

Knihu jsem přečetla během chvíle a neskutečně mě bavila. Sice mě Doppler chvílemi fakt štval, ne že ne, ale taky mě toho hodně naučil. Třeba to, že jsem hodně pilná a že už takhle taky nedokážu pokračovat. Sice jsem neodešla žít do lesa, nestřílím po pravičácích ani nekradu jídlo a čokolády Toblerone, ale víc si užívám svět. A za to jsem moc ráda.
Takže knihu rozhodně doporučuju, je to lehké čtení o složitých problémech s dávkou dobrého humoru a mouder.

6 26.02.2018

Úžasné!
Už u první kapitoly mě přemohla touha sbalit se a vyrazit poznávat svět a ani dlouho po dočtení knihy mě tato touha neopustila.
Zibura vtipně vypravuje svou pěší cestu Nepálem a Čínou a nudně nepopisuje hory a řeky a kdejakou veverku, ale píše o lidech. O tom, jak jsou stejní i jiní a jak mu na jeho cestách pomáhají.
Kniha se mi nesmírně líbila a doporučuji ji všem, kteří rádi cestují nebo o cestování zatím jen sní.

6 05.02.2018

Jednoduše dokonalé.
Práci Martina Selnera jsem sledovala už přes rok na jeho blogu a když jsem zjistila, že mu vychází kniha, srdce mi vynechalo pár úderů.
Vtipná, dojemná, hřejivá, citlivá... jen pár slov, které popisují tuto úžasnou knížku plnou příběhů z každodenního života pracovníka s autisty. Miluju ji!

6 29.01.2018

jedna z mejch oblíbenejch věcí je opilá si v noci číst tyhlety verše a topit se v nich, dělat, jak moc jim rozumím a užívat si ty naštvaný slova, co se zdaj tak lehký, tak náhodný, a přitom jáchym topol v jednom rozhovoru popisoval psaní svých básní jako nekonečný proces opisování a opravování, dokud nedojde k pomyslnému lehkému stavu bez tíže, ke kterému stálo hodně těžkosti se dostat.
tuhle poezii prostě miluju k zbláznění

5 15.01.2019

To, jak si Kundera dokáže hrát se slovy a metaforami je až neuvěřitelné. Zpočátku vás nechá, ať si malého Jaromila oblíbíte, poté ve vás začne vzbuzovat myšlenku, že je jenom malý a rozmazlený fracek a u posledních kapitol budete Jaromilem jenom opovrhovat, ale přesto Kunderovo vyprávění zůstane krásně milé, jedinečné, příjemné. Život je jinde je důkaz toho, že hlavního hrdinu můžete bezmezně nenávidět ale knihu bezmezně milovat.

5 29.12.2018

capek mě sral, protože jsem jeho jméno kazdej den slychavala ve škole asi tisíckrát a ja si myslela, ze je overrated. ale není. fakticky frajerský, hluboký i vtipný a skvělý a tak

4 11.01.2020

jedna z těch knizek, co mě jejich čtení vůbec nebavilo, ale zas mě bavilo premejslet nad jejich tématem a poselstvím a smutkem a vším. vlastně ke konci jsem tou knizkou byla posedlá, i když jsem se musela nutit ji číst. je to love hate relationship

4 11.01.2020

musela jsem po dočtení zas asi měsíc počkat, abych se rozmyslela, jak moc skvělý to bylo. a moc. protože mám zas další knížku, na kterou si během dne náhodně vzpomínám a všem o ní vykládám, zas jsem trosku chytřejší a mám pocit, jak kdyby byl olin po tom všem, co sme si “spolu” zažili, můj kamarad a vobčas se mi po něm stejská

4 11.01.2020

moje nejnejnejmilejší knížka.
víc o ní říct ani nemůžu, to by ztratila celý svý kouzlo a důležitost, co pro mě má

4 28.05.2019

nářez. jedinej román od topola, kterej jsem dočetla. ale za to byl sakra dobrej. zběsile pomatenej život zběsile pomatenýho kluka, je to skvělý, je to živý, je to geniální. je to knížka, o který nedokážu moc mluvit - protože o umění se mluvit nedá, to se musí prožít

4 17.03.2019

Knížka, co se vám dostane pod kůži.
Provází vás životem a smrtí, lesem a sídlištěm, štěstím a smutkem.
Naprosto jsem si ji užila. Díky ní už vím, jak důležitý je v lese jilm, jak chutná krev zlomeného nosu nebo proč dělat třikrát třicet kliků denně i jak někoho poučit o životě. A jak poučit i sebe.
Úžasně napsané, prostě český klub rváčů plný upřímnosti. Konec mě šokoval, čekala jsem něco úplně jiného. Rudiš rozpohyboval historii literatury a mé vlastní přemýšlení.
Cajk.
Cajk.

4 29.01.2018

měla sem teď problém se do jakýkoliv knížky začíst, ale honzlovou jsem měla za dva dny přečtenou. je to tak lidký, opravdický, fakt prímový a přitom ještě teď cítím tu hořkost na jazyku.
sice mě hlavní hrdinka občas srala, ale ještě víc mě serou dokonali hrdinové jiných knížek, takže to nasrání nebylo naškodu.
hodně mi to připomnělo Francouzskou jízdu, Hrdého budžese, Oněgin byl rusák atakdál, s to jsou všecko fakt dobrý knížky.
nojo, nebylo to lehký, a proto je ta lehkost, s jakou je honzlová napsaná, fakt geniální.
tak teda míru zdar, soudruzi!

3 21.05.2019

v životě mi z knížky nebylo tak špatně, ale tak dobře špatně. jako když děláte něco, co byste dělat neměli, víte, že byste to dělat neměli, ale stejně to děláte (třeba masturbace v rodinném bazénu).
jediný minus je asi až moc postav... nojo, ja vím, tolik povídek chce tolik vypravěčů, to ja chápu, jen mi bylo líto, ze kromě těch povídek a par charakteristik ty postavy v samostatným příběhu spisovatelskýho domu moc nežily. protože každá z nich měla kurva velkej potenciál třeba i na vlastní knížku.
ale bylo to fakt skvělý, úžasný, děsný, nechutný a střelený, palahniukovský

3 06.05.2019

tyjo, já ani nevim
asi sranda, asi dobrý, ale není to ten punk, na kterej jsem od rudiše zvyklá
knížka se dá rychle přečíst během pár chvilek, ale já ji četla dva měsíce, páč mě nebavily ty stejný rozhovory dokola, tři plzně denně a musíš pružit. možná, že kdybych byla padesátiletej týpek chodící do sauny pomlouvat s kumpány svý manželky, a ne šestnáctiletá holka, bavilo by mě to víc. ale není to špatný, takovej průměr, co na něj docela brzo zapomenu a při otázce, o čem knížka byla, nebudu vědět co říct

3 07.03.2019

Ty vole, Džudo, to je boží. Vod teď kdykoliv se připletu do Nuslí, tak budu hledat tyhle punkáče, jak si mrví a zároveň užívaj život. Naprosto geniální, vtipný, živý, lidský.

3 29.12.2018

Smutně hezký...
Hrabě je básník mýho krátkýho života a Horečka je novela, co ten můj krátkej živůtek smutně hezky překvapila. Bylo 26. prosince a přišel mi balíček, co taky voněl vodkou a cigaretami, a v něm tahle útlá knížečka, jako nečekanej dárek od kamaráda. A zamilovala jsem se. Do té krásné maturitní atmosféry, do toho smutku a chuti žít, chuti milovat. Dlouho jsem něco tak krásného nečetla.

3 29.12.2018

Moje nejmilejší knížka plná vtipu i chytrejch myšlenek.
Helenka je moje spirit animal a naprosto jsem si ji zamilovala.

K této knize se prostě nedokážu vyjádřit.
Líbila se mi? Asi jo.
Forma mi vyhovovala, příběh mě zaujal. I tak je ale na této knize něco, co mi nedovolí říct, že byla úžasná. Je to prostě, jako by se vám svěřil úplně cizí člověk, kterého znáte tak pět minut, nechal ve vás všechny jeho problémy a emoce a zase by zmizel dřív, než byste se stihli na něco zeptat. Je to už půl roku, co jsem ji četla, přesto se v myšlenkách autora nedokážu vyznat. Tak se na ni tedy chystám znovu.
Jasný je, že jsem se u ní zasmála i dojala. Jak už jsem psala: jako vyprávění cizího pobudy na baru.

3 15.01.2018