Národní třída

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Klub osamělých rváčů. Hlavní hrdina, přezdívaný Vandam, vypráví příběh svých životních soubojů s městem, nedávnou minulostí a rodinnými démony. Drsná a zároveň melancholická novela ze sídliště, kde lidé a domy vzdorují přírodě i neodvratnému zániku. Nový Rudiš zasáhne čtenáře přímo na solar. Inspirováno skutečnými událostmi. "Vždycky může vyhrát jen jeden. Takhle a ne jinak funguje svět. A když zkusíš někoho zmlátit, tak pochopíš, jak to funguje a nebudeš mít už potřebu dál pátrat a tápat. Někoho poučíš o životě a sám budeš taky poučenej."...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/16_/165828/narodni-trida-165828.jpg 3.9349
Žánr:
Novely, Literatura česká
Vydáno:, Labyrint
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (60)

Kniha Národní třída

Přidat komentář
sioux
12. května

V jednoduchosti je krása. Ale to je jinej příběh.

ilicka
26. února

Depresivní báseň v próze. Poezie všedního dne.

pavlikberan
11. února

Jednoduché a jasné. Moc se mi to líbilo

Knihomolová
17. ledna

Čtení této novely bylo jako chaotická střelba z kulometu. Střílíte, střílíte, ratata, a najednou je ticho. A na zdi, skrz na skrz proděravělé kulkami, je ze všech těch děr ucelený obraz. Obraz člověka, národa, doby? To je na každém čtenáři, co v tom obraze uvidí. Já nepodléhám nutkání knihu za každou cenu analizovat, co kdo jak a proč, nehledám v tom vyšší smysl ani životní moudro. Já si jednoduše jen užívala střelbu. Ticho na závěr pak jen zpečetilo můj střelecký zážitek. Wow. Rudiš mě už podruhé dostal.

Nenasyta
14. ledna

Zvláštní kniha, o které ani po druhém přečtení nevím, co si myslet. Napadá mě snad jediná charakterizace - alegorie na českou malost.

twigxi
09. ledna

Audiokniha, která mě naprosto dostala!

Krásně vypointovaný, atmosferický příbeh. Podání Hynka Čermáka nemělo chybu. Doslova. A to jsem na audioknihy vybíravá, třeba u knih Jo Nesba se pro mě Hynkův přednes naprosto míjí účinkem. Tady mi to ale sedlo, rozevřel se přede mnou svět posledního Římana, jeho les, paneláky...
Ještě musím pochválit dobře zvolené a hlavně správně dávkované zvukove efekty a hudbu, které dokonale podtrhují příběh a neruší.

anansie
05. ledna

Ze začátku jsem tuto knihu nějak nemohla pobrat. Přišlo mi to nejdřív jako nějaká magořina. Docela mi vadilo i to neustálé opakování slov a situací. Prostřední část nabrala alespoň formu osobního příběhu setkáním se servírkou Luckou a odhalením rodinného pozadí hlavního hrdiny. Ani po dočtení ale nevím, jestli jsem toto dílo pobrala: hospodský týpek, drsňák, disciplinovaný, namakaný, co má na vše poučku a pravidlo a vychovává všechny kolem tím, že je zmydlí a nakonec je sám poučen - nevím, jestli za tím hledat nějakou vyšší myšlenku reality naší země, národního pseudohrdinství a historickou paralelu toho, že ten náš ukecaný národ dostal stejně vždycky nášup...

JP
03. ledna

Já ten záměr chápu, ale 'Národní třídu' bych označil za extrémně zbytečnou knihu, obvzláště dnes. Pro mě je smyslem literatury dostat jiný rozměr (nemusím kráčet kupředu), rozšířit si záběr, mít jinou perspektivu, posunout se někam, ale především, najít hlas, který mi bude upřímně, na rovinu líčit svoji zkušenost (v tomhle autor selhává nejvíc, i přes punc realističnosti, to není upřímné ani zbla, je to falešná fabulace naroubovaná na realistickou kostru). K čemu je postava jako Vandam? Doslova každý druhý hovado vylitý jako konev někde na baru, v knajpě, co vám vnáší všechny svoje tupý moudra o vidění života, co se snaží ospravedlnit svoje amorální akce a najít smysl svojí zbytečné existence, zatímco je stíhaný nekončící agresivitou, flexováním, touhou bejt někdo - protože přesně taková je naše zem, je plná jedovatých a prázdných českých duší (na čemž je nejsmutnější, že to ještě pořád duše jsou). A co kdyby Vandamovi vše vyšlo? To by bylo to nejhorší, co by se mohlo stát. Takhle je alespoň postavou tragickou. Problém je, že Rudiš jen plive a plive (je to jako Houellebecq mínus vše, co dělá Houellebecqa cool)... všechny ty soudy, všechnu tu špínu, závist a dobře tak zobrazuje určitou hojně zastoupenou skupinu lidí v naší populaci, ale mimo fakt, že řekne, páni stojí to tady za hovno, nepřináší v knize vlastně nic, než rozptýlení pro lidi, kterým tohle bude připadat drsný, protože jsou příliš liberální a nesetkali se s tím. A v závěru to halí do pseudoomáčky keců, které tomuhle mají dát punc originality, co to prodá, aby to působilo jako že to má něco do sebe. Kdepak. Rudišovi nežeru ani jeho psaní, ani jeho patku. Sayonara.