Peyka komentáře u knih

POZOR, MOŽNÉ SPOILERY! :)
Nevím nevím. Čekala jsem napínavý soudní thriller plný zvratů, ale dostala jsem celkem slušný erotický thriller s úchylnými postavami.

Prvních sedmdesát stran jsem si myslela, že jsem si opravdu spletla žánr. Kniha se tvářila spíš jak erotické čtivo pro ženy. Pak přišla ta zápletka s vraždou, vztah Allison s jejím manželem a začalo to být víc zajímavé.

Nicméně, žádná sláva se stále nekonala. Kniha je sice velmi čtivá (četla jsem v originále), postavy jsou ale šíleně nesympatické, nejvíc Carl, ten mě vytáčel do vrtule a bylo mi jasné, že s ním není něco v pořádku. Allison byla pro mě vykreslena jako zbytecně velká pitomá naivka.

Chyběly mi gradující dialogy, napětí, příběh tak nějak plyne bez sebevětších zvratů a pak najednou konec. Sice autorka šokovala zápletkou na závěr a rozuzlením, ale tak nějak to bylo celé pasivní, bez emocí.

Paralela se soudním případem mi přišla úplně zbytečná a dost odfláklá. Bohužel jsem to celé předvídala. Škoda, já mám romány ze soudního prostředí ráda.

Musím ale vyzdvyhnout název, čtenář se nakonec dozví význam "blood orange"(orig.název knihy), který má úchylný zvrácený význam :D. Nejhorší byla ta scéna, jak tím pomerančem krmí svoji dceru. :D

Jedná se o thriller spíš pro dámské čtenářky, neurazí ani nijak nenadchne. Váhala jsem mezi dvěma nebo třema * - čekala jsem něco jiného, ale zase ve svém žánru to úplně hrozné nebylo, pár originálních nápadů jsem zaznamenala. Hm, spíš 70%

7 05.07.2022

Jakožto pravidelná autorova čtenářka jsem si nemohla ujít ani tuhle knihu, opět mě z velké části nezklamala.

J. P. Delaney má pokaždé vytříbené, neotřelé téma - futurustické domy, robotí manželky, v knize Věř mi naopak sehrála hlavnu hrdinka švindl století. Tady zvolil téma záměny dětí, což není zas tak úplně originální, nicméně záleží, jaké je zpracování. Zas tak špatné to nebylo.

Od prvních stránek jsem byla vtažena do děje. I když reakce obou párů byla absurdní a šílená, bylo mi jasný, že to nebude jen tak a čekala jsem na moment, kdy to půjde do kytek. Někdy se "playing nice", jak zní originální název, nevyplácí, a je lepší "playing hardball."

Styl a kompozice se mi u něj vždycky líbí. Krátké věty, krátké kapitoly dokáží udržet čtenářovu pozornost.

Nicméně ke konci to bylo až moc překombinované a malinko nedotažené. Tomu soudnímu líčení bych věnovala víc pozornosti. Mrzelo mě, že to nebylo rozepsané.

Kniha, která je sice dobře napínavá a čtivá, ale nechala spoustu zmatečných a nedomyšlených konců. Každopádně, autora číst nepřestanu. Za mě stále nejlepší Ta přede mnou. :)

18 20.06.2022

Zajímavá interpretace životních událostí Coco Chanel. Autorka použila historická fakta a propojila je se svou fantazií.

Coco je vykreslena dost nesympaticky. Vystupuje arogantně, nepřístupně, chladně.

Postupně se dozvídáme, jak byla donucena kolaborovat za účelem záchrany svého syna. Tahle část se shoduje s dalšími biografiemi o Coco. Autorka to nechává víceméně na čtenáři, čemu uvěří.

Upřímně, začátek měl nudný rozjezd, pak se to rozjelo, dějově i zajímavé pasáže, ale posledních 100 stran opět utrpení. Vypadalo to, že autorku to taky moc nebaví, protože kapitoly byly čím dál kratší a roky ubíhaly podstatně rychleji. :D

4 29.05.2022

Na začátek musím pochválit temnou, ale nádhernou obálku, kterou jsme převzali z originálu. Obálka vždycky upoutá. Nicméně, anotace je už trochu zavádějící. Na přední straně se píše "španělský thriller." Čtenář si podle mě představí něco jiného, než co ho čeká na zadní straně a uvnitř knihy.

Javier Castillo, charismatický rodák z Málagy, se pustil do trošku ošemetného kriminálního žánru, kterého je na trhu mraky a konkurence je vysoká. Byť je tohle autorova již čtvrtá kniha, českému čtenáři se představuje poprvé. Vsadil na zajímavého tahouna - hlavní postavu, doufám i jeho dalších knih, svéráznou a důmyslnou novinářku Miren. Její časová osa mě zaujala nejvíc, jak z psychologického hlediska, tak kvůli čtivosti a napětí.

Castillo rozebírá velmi aktuální témata, která řeší současná společnost čím dál víc - sexuální deviace, únosy nezletilých, znásilnění, PTSD,...jen to má malinkou vadu - píše dost americky. Proto jsem na začátku zmiňovala, že ten termín "španělský" thriller je zavádějící. Už jen to, že svůj román zasadil do New Yorku a používá americká jména. Bojím, se aby nezapadl do šuplíčku průměrných autorů krimi.

Časové skoky jsou adekvátní, čtenář se v tom vyzná, ale možná už těch vln je až příliš. Někdy méně je více. V některých pasážích přidat, někde bych naopak ubrala. Konec je prazvláštně uspěchaný, trochu nedotažený.

Celkově ale hodnotím jako lehce nadprůměrnou, zajímavě strukturovanou krimi s výraznou hlavní postavou. Jsem zvědavá, co předvede dál.

6 14.05.2022

Téhle knihy je všude habaděj, té knihy má každý dost - doslova plné zuby, ale v dobrém slova smyslu.

Celosvětový humbuk kolem Půlnoční knihovny započal již v roce 2020. Kdo Matta Haiga znal předtím, ví, že v mládí trpěl depresemi a svými self-help knihami motivuje čtenáře k lepším zítřkům. Psaní je pro ně terapií. Např. jeho Důvody, proč zůstat naživu se hodně povedly.

Půlnoční knihovna přináší sice spoustu zajímavých myšlenek, ale zároveň se nám tak trochu vysmívá! Jasně, kdo by nechtěl do-over, vrátit se zpátky v čase a jisté věci změnit. Bohužel to takhle nefunguje a jako smrtelníci čelíme běžnému životu a smrti denně.

Autor se ale i snaží vyvrátit fakt, že ne každá špatná zkušenost nebo pro nás fail musí mít negativní vliv na budoucnost a vývoj osobnosti. Nora byla pro mě malinko pesimistická a neobjevila se u ni zpočátku žádná sebereflexe. Moc se litovala a hned to zabalila, to je hrozně snadné.

Každopádně, některé životy byly zajímavější, některé nudnější. Možná to ve výsledku bylo až moc překombinované. Jak to dopadne, je vcelku jasné už od začatku.

Kniha se čte velmi dobře, co se týče kompozice. Krátké věty, krátké kapitoly, jednoduchá angličtina (četla jsem v originále).

Takže lidi, chybama se člověk učí, po jednom neúspěchu se nezahrabejte, naopak vás to posílí. A jestli potřebujete zvednout náladu a začít myslet pozitivně, přečtěte si Půlnoční knihovnu, protože "the only way to learn is to live"! :) (jediný způsob, jak se poučíme, je začít žít.) Život je přeci krásný a vše, co nás srazí na kolena, nám zároveň dá obrovskou dávku kuráže!

24 28.02.2022

Příběh dvou černošských sester, které osud odvane každou do jiného světa, aby se pak opět mohly setkat. Střídání dějové linie jedné sestry, která se začlenila do bělošského světa, a sestry druhé, která prchá před násilnickým mužem. Podle mě ale kniha nenaplnila potenciál, který měla.

Vyprávění je celkem klidné, čtenář je tichý pozorovatel, takové oko velkého bratra. Sleduje příběh ze světa tak vzdáleného našemu myšlení. Mínusem je, že autorka rozjela několik důležitých témat transcendujících i do dnešní doby (domácí násilí, hledání vlastní identity, rasové otázky), nicméně se zasekla na jednom z nich.

Jak už bylo napsáno v komentářích pode mnou, téma rasové segregace se opakovalo dokola, autorka jakoby podvědomě vnucovala svůj názor. Nejspíš nám to, jakožto lidem vyrůstajícím v Evropě přijde neustálé omílané, hnutí Black Lives Matter atd...je toho už prostě moc, ale asi si neumíme představit, jak to funguje v Americe, tam je to opravdu "big deal," nicméně dle mého názoru je to podobné s Indiány, ale o tom nikdo nemluví a tolik se o tom neví. Tolik asi k tématu.

Kniha mi připomínala nespočet filmů, které jsem viděla i před deseti patnácti lety a nic se nezměnilo. Myslím, že toto je téma nesmrtelné, svým způsobem nevyčerpatelné, ale vlastně obrovské klišé. Hodnotím 65%

9 11.02.2022

Když jsem knihu začala číst, měla jsem dojem, že jsem se totálně spletla. Měla jsem totiž zaryté v paměti, že se jedná o cestopis ve stylu Ládi Zibury nebo Lucky Kutrové. Moje blbost, asi jsem nedávala pozor při anotaci. :-) Nicméně, ve výsledku to nebylo podstatné.

Hned po první kapitole jsem s Karou soucítila a zároveň ji obdivovala. Já po nemilé události v Londýně utekla zpátky do Čech, ona letěla k Protinožcům :D Jak děj plynul, moje pozornost malinko upadala. Autorka se hodně opakovala, hodně poznávala, popisovala (skoro žádná přímá řeč) a možná i trochu moc litovala. Ale pak přišel na scénu Josef a všechno se změnilo. Pocity se u mě střídaly jak na houpačce - smutek, nadšení, radost, nostalgie, vztek...

Musím se přiznat, že víc mě zaujal Josefův příběh, ale chápu, jak to autorka zamýšlela. Spojení dvou postav, které si navzájem pomůžou tím nejlidštějším způsobem, je vlastně dokonalé. Já jakožto hrdá Češka, která žila na několika místech ve světě, jsem se dokázala ztotožnit s Kařinými pocity i starostmi, i jejími obavami a nejistotami, co přinese neznámá budoucnost. Trošku jsem si oddychla, že je nás v tom víc. Tuším, že v knize jsou určitě autobiografické prvky.

Autorka používá i pěknou češtinu a neotřelé, až poetické slovní obraty. "Moře, zatím nezkrocené Poseidonovým trojzubcem;" "Tohle je moje vysvobození, moje nebe i můj Bůh;" - přiznám se, párkrát mi ukápla ne jedna slza. Otázky rodiny, přehodnocení životních priorit, umění uznat chybu, hledání smyslu bytí, krásná australská historie a tajemná místa - to vše je v knize obsažené.

Mně se to moc líbilo, není to určitě pro každého, ale kdo má aspoň kousek srdce dobrodruha, ten bude spokojen. Jediné, co bych vytkla, mohlo to být delší! :))

5 10.02.2022

Autorka mě opět nepřesvědčila. Zpočátku mi příběh přišel zajímavý, pro mě poutavé popisky italského prostředí. Hal působil jako sympaťák, trošku ztracen, ale kdo není, že?! :-)

Nicméně, příběh se ubírá nudným směrem. Netuším, čím to je, snad dlouhými souvětími či nezajímavými dialogy. Autorka použila tu samou kompozici jako ve Štvanici. Jednou ich-forma, podruhé er-forma, střídavě u stejné postavy, což mi hrozně vadí. Působí to neuceleně, zmatečně, jak vytržené z kontextu. Ani ta válečná zápletka mě nebavila, ta dějová linie s obrazem - o tom radši pomlčím. Tím koncem asi vyždímala, co mohla.

Kladně hodnotím prostředí, které se autorka rozhodla použít a krásně ho popsat. Přenesla jsem se na svou loňskou dovolenou.

Asi tak půl na půl, nenadchne ani neurazí, ale slečna Foley si mě bohužel ani u druhé knihy nezískala a u mě končí. :(

5 09.02.2022

Mám knihu už pár měsíců rozečtenou. Momentálně je to na mě silné kafe. I když jsem zvyklá číst knihy v originále, touhle jsem si na sebe ušila bič. Je to takové těžkopádné.

Zatím se zdržuji hlasování, doplním, až knížku dočtu.

Za mě wow! I když normálně tento žánr nevyhledávám, od kolegyně jsem slyšela jen samou chválu.

Sama sebe jsem překvapila, když jsem knihu otevřela a za pár dní ji přečetla. Přes pomalejší rozjezd jsem se dokázala začíst a autorka udržela mou pozornost až do samého konce.

Doba druhé světové války kontrastující se současným světem, dvě ženy, každá svým způsobem jedinečná, odhodlaná , nespoutaná, silná - takové postavy literatura potřebuje!!! Prolínání minulosti a současnosti bylo dokonale načasované, krásně do sebe zapadalo.

Velmi málo se mi stane, že si oblíbím všechny postavy. Tady se to vyplnilo. Každá postava byla originální, inteligentní, odhodlaná podstoupit cokoliv, aby dosáhla svého cíle. Nevím, která žena mi byla více sympatická - obě silné, sebevědomé a bláznivě zamilované. :-)

Jasně, něco bylo přitažené za vlasy, dosti nereálné, ale v literatuře většina z nás nehledá realitu. Nicméně, příběh byl založen na skutečných postavách i skutečných událostech (viz autorčin doslov).

Já jsem nadmíru spokojená. Určitě si přečtu i Skříň plná Diora. :-)

21 30.01.2022

Musím souhlasit s Analady pode mnou. Konečně jsem dočetla, i když spíš jsem si vybírala to, co mi přišlo zajímavé. Já se omlouvám, ale vůbec mě to nebavilo. Knihu jsem vídávala už v roce 2020 v knihkupectvích v Londýně, kde jsem žila a byl to obrovský hit. Koupila jsem si ji cca před půl rokem a stále ne a ne dočíst, až teď, kdy jsem měla víc času.

Bohužel všechny postavy mi přišly takové nijaké. Lori měla občas vtipné historky, ale ve výsledku mi přišla hrozně ubohá a pesimistická. Já jsem člověk, který si ze sebe umí udělat srandu, ale taková mi ona vůbec nepřišla. Nijak mě tato kniha neobohatila.

4 01.01.2022

První kniha, kterou jsem dočetla v 2022. Musím říct, skvělý marketingový tah, před Vánocemi vydat něco tak kontroverzního, lidi jsou blázni a kupují to, včetně mě.

Kniha mě ale v mnohém zklamala. První část celkem solidní. Příběh začal velmi slibně, Dominik úchyl, Jessica naivka, snadná to kořist. Líbila se mi symbolika dárků, každý prohluboval psychologii hlavní postavy, tak jsem si říkala, že to bude asi fakt dobrý psychologický thriller.

Jakmile jsem ale přešla k druhé části, moje pozornost upadla. Detektivní zápletka byla totálně zbytečná, Kim mi byla šíleně nesympatická, na všechno přišla nějak moc snadno. Čím víc se příběh chýlil ke konci, tím víc se mi to zdálo jako pěkná kravina. Bylo to takové překombinované, nedotažené, nesmyslné. Autorka se měla držet první části a víc do hloubky ji rozpracovat.

Ne nadarmo se anglicky říká: Don't judge the book by its cover! Mnozí to děláme, ale málokdy to vyjde. :( škoda, potenciál tam byl

10 01.01.2022

Velmi povedené dílko. Čtenář by měl brát tuto knihu spíš jako ódu na život než jako nostalgickou úvahu o hledání smyslu života po smrti.

Mně se obsahově moc líbila. I když byla předvídatelná, zahřeje na srdíčku. Možná malinko se snažila být místy až moc filozofická, působilo to jak příručka. Neřadila bych mezi romány, protože tím kniha fakt není. Ale celkově cením pojetí celého příběhu.

5 23.10.2021

Zase jsem šlápla vedle. Velké zklamání. Nerada se o knihách vyjadřuji velmi negativně, vůbec něco napsat a vydat je umění, nicméně tohle je jedna z nejhorších knih, co jsem četla!

Začnu u kompozice. Když dva dělají totéž, není to totéž. Střídavé vyprávění mně normálně nevadí, spíš naopak. Děj ubíhá svižněji, čtenář se nenudí a autor dokáže lépe udržet čtenářovu pozornost (např. Mary Kubica). Tady bylo ale všechno špatně. Postavy neměly hlavu ani patu, jedna byla v er-formě, další v ich-formě, kapitoly "před, po a během" to ještě víc zamotaly. Celá knížka byla jeden velký bordel. Postavy pro mě nebyly ani nijak zajímavé, působily povrchně, arogantně a nudně.

Prostředí a dějová linie taky ničím nepřekvapí. Parta přátel, opuštěná chata v horách, jedna oběť ,jeden vrah. O tom jsme četli nesčetněkrát. Vždycky, když autor přebírá starý námět a napíše něco 'vlastního,' snažím se najít tu kreativitu, inovaci, v čem se kniha liší od ostatních. Bohužel tady bych hledala do konce svých dní.

Autorka neodhalila ani vraha, ANI OBĚŤ, za to jí dávám plus, donutilo mě to dočíst v útrapách do konce, ale vlastně mě zas tak nepřekvapil.

Nemůžeme srovnávat s kvalitou Agathy Christie. Vždyť ta ženská s touhle kompozicí přišla jako první a její styl je nezaměnitelný! Takže ať se snaží Shari Lapena, Ruth Ware nebo mladá Lucy Foley sebe víc, nikdy nedosáhnou kvalit královny krimi.

Od Foley mám ještě další knihu s názvem Pozvánka. Nelámu nad ní hůl, třeba mě zrovna ta přesvědčí o kvalitách této mladé britské autorky.

6 27.09.2021

Jo Nesbo je velký fenomén u nás i ve světě. Je to mistr brutálních příběhů s psychoušskými postavami žijícími v chladném skandinávském prostředí. Sněhulák je jedna z nejlepších krimi, kterou jsem četla. Nicméně, u této knihy jsem byla zklamaná.

Kompozici bych nic nevytkla, možná až na ty anglická slovíčka a fráze v textu. I mě, jako angličtináře, to hodně rušilo - nechápu tento trend objevující se ve scandi noir knížkách v českých překladech.

Dále k samotnénu příběhu, za mě se příběh docela dobře rozjel už v začatku, rychle jsem se začetla, námět zajímavý, postavy jakbysmet. Prostředí typické žánru scandi noir. Ale zastavila jsem se tak v půlce a horko těžko se mi dočítalo. Příběh ztrácí tempo a tak nějak chodí okolo horké kaše, aniž by k něčemu vedl, kromě přičítání více a více mrtvol. Druhá půlka je překombinovaná, nezáživná, brutální a obscénní zároveň. Výsledek nenadchne a spíš urazí. Jako po 600. stránkách jsem dospěla k tomuhle?! Ach jo...

*opět postřehy z překladu - Shannon referuje o "hillbillies" jako o spodině v Appalačských horách, nicméně oblast Appalachia, odkud "hillbillies" nebo "rednecks" pochází, je něco úplně jiného. Bohužel za mě 60%

10 01.08.2021

Já nemůžu jinak, než souhlasit s uživatelkou bookworm90. Kniha mě velmi příjemně překvapila a pozitivně naladila. Matthew píše osobitým, ale lidským stylem, se kterým se každý čtenář ztotožní. Nejedná se o obyčejný memoár, ale o jakousi pouť životem, kdy se snaží všechno zlé proměnit v dobré - krásný význam slova "greenlights".

Ohromně lidsky a syrově popisuje svoje dětství, rodiče a jejich italské manželství, svůj šílený výměnný pobyt v Austrálii, jeho průlom v "Dazed and Consufed," jak získal roli ve filmu Čas zabíjet (což je mimochodem vynikající soudní thriller podle knihy Johna Grishama), jak se chtěl vymanit ze žánru "rom-com". Od začátku do konce je z něj cítit sebejistota, nebojácnost a odhodlání něco dokázat.

Při čtení se člověk nasměje, uroní slzu a řekne si, že ten McConaughey je fakt borec. Já se dost nasmála, když vyprávěl, jak následoval své "mokré sny." :-) Prostě borec!! Nechci víc prozrazovat, protože kniha stojí fakt za přečtení.

Kompozice se mi moc líbila, prokládání úryvků textů z jeho deníku (občas teda píše jak prase, měla jsem problém něco vůbec přečíst, četla jsem v originále, takže nevím, jak si s tím poradili čeští vydavatelé, nekoukala jsem do našeho vydání), básně a polemizování nad slovy (např. slovo "unbelievable" = neuvěřitelný).

Fakt smekám, on si při tom psaní na nic nehraje. Na rovinu řekne, že si jako mladý užíval, líbil se ženským, a on věděl, že je pěknej, tak toho patřičně využíval. :-) Líbila se mi pasáž věnovaná seznámení s jeho manželkou Camilou, která je pro něj dodneška "mermaid" (mořská víla). Už fakt nechci dál prozrazovat!

Kniha je nabitá optimismem, nadějí, ale hlavně hořkosladkou pravdou, že ze všeho špatného se dá těžit a záleží jen na nás, jestli si chytíme to správné pomyslné zelené světýlko! :-)

Doporučuji i jeho speech na předávání Oscarů, kdy získal sošku za roli v Dallas Buyers Club. Mluví o hledání svého hrdiny, občas si to pustím, když potřebuji namotivovat. :)

13 31.07.2021

U mě bohužel zklamání, ale je to moje chyba, protože tyhle ženské románky mě nikdy nenadchnou. Bohužel se kniha tváří jinak, než čím ve skutečnosti je.

Příběh je tuctový, nenabízí nic nového, navíc je to psané takovým uspěchaným stylem, až je to odfláknuté. Potíže s přečtením ale mít nebudete, kniha se čte jak po másle, přečetla jsem při pár cestách vlakem Praha - Pardubice.

Tak naivní a stupidní hlavní hrdinku jsem dlouho neviděla, nebo spíš mi neutkvěla v paměti. Mužský hrdina byl slaboch, nechtěla bych ho ani za nic, na mě působil strašně asexuálně. Pořád mě udivuje, že jsou ženy, které si takové chování nechají líbit. :(

Měla jsem ale pocit, že autorka klouže tak nějak po povrchu a úvodní exclaimer, že je příběh založen na skutečnosti, moje obavy ještě umocnil. Cítila jsem, že hodně bylo vynecháno, odfláknuto i přikresleno, včetně happy endingu.

Kniha se měla jmenovat Rodinná pouta, Velmi křehké vztahy nebo Kostlivec ve skříni. Body dávám fakt jen za čtivost. 30%

12 20.06.2021

"Internet dal téhle generaci jediné - možnost suplovat Boha. Vznikne úplně nová lidská existence pomocí sociálních sítí." Tento úryvek z knihy se mi vryl do paměti, protože je to naprostá pravda.

Kniha mě zaujala už svoji obálkou, přepych a dokonalost z ní přímo sálají. To je přesně hlavním tématem. Každý by chtěl aspoň na chvíli vést dokonalý bezstarostný život, kde peníze nejsou problém. Akorát ne všichni jsou odhodlaní jako hlavní hrdinky tohoto románu.

Velmi se mi líbila kompozice. Má vzorec a je spravedlivá k oběma protagonistkám. Sledujeme vlastně Ninu a Vanessu souběžně a úhly pohledu se střídají pravidelně. Taky se mi líbilo, jak obě postavy promlouvaly občas ke čtenářům.

Jak se ale příběh chýlil ke konci, přišlo mi to uspěchané, úsečné a do toho nereálné v rámci vývoje postav a předchozích událostí.

Co se ještě týče postav, čtenář si nejspíš neoblíbí ani jednu, ale tak nějak se dokáže s každou ztotožnit. Kromě teda Lachlana a Nininy matky. :/

Nicméně, za mě je to velmi povedený ďábelský, lstivý román o nenaplněných snech, o hledání vlastní totožnosti i o vlivech moderního světa na vývoj charakteru.

Měla bych, jako obvykle, pár poznámek k překladu. "Hedgeový fond" - nevím, jestli široká veřejnost v ČR ví, co to je, ale určitě bych pro jistotu vložila poznámku pod čarou. Dále překlad slova porcelán (ve smyslu nádobí - anglicky "china"- "Je to mámina oblíbená čína." To je docela přešlap, kdybych byla neznalec, řekla bych, že se jedná o čínské jídlo ne o nádobí vyrobené právě z porcelánu. :))

Podle knihy by měla vzniknout mini série s Nicole Kidman v roli producentky i jedné z hlavních postav.

7 14.06.2021

Netradiční příběh o stalkingu s typickou japonskou nadsázkou, jemným humorem a přímým morálním vzkazem. Tahle kniha z vás udělá paranoiky. V metru se poslední dobou pořád otáčím, jestli mě někdo nesleduje! :))))

Jde vlastně o souboj dvou žen, každá je jiná, ale chtějí dosáhnout stejného cíle - respektu. Vše umocňuje střídmá a "kastující" japonská společnost. Na jedné straně máme ženu ve fialové sukni, která působí jak loutka, které řídí život osud, nikoliv síla vůle. Na druhé straně žena ve žlutém svetru, která je prostě magor, nemá vlastní život, závidí a vehementně se snaží dostat na "Fialčino" místo. To, jak se to vyvine, je jedním slovem nespravedlivé. Je to transcendentální příběh, mohlo by se to stát i v Evropě.

Význam barev hraje dost důležitou roli. Autorka úmyslně přidělila fialovou barvu k sukni jako symbol pokory a skromnosti, a žlutý svetr jako symbol vykoupení či osvobození.

Jediné, co mi asi vadilo, bylo umístění slovníku na konci. Jako editor bych vložila klasické poznámky pod čarou a čtenář by se tak vyhnul zmatečnému obracení stránek při hledání vysvětlivek.

Je to rozhodně kvalitní novela, která stojí za přečtení.

11 15.05.2021

Jakožto pravidelný čtenář Kubicy jsem stále čekala, kdy se kniha dočká českého překladu. Podle mých informací z nakladatelství titul není na programu ani pro letošní rok, tak jsem nelenila a pořídila si originál!

Autorka je pro mě top svého žánru ("master of suspense" - tak jí říkají v USA), psychologické thrillery psané z pohledu postav, s pořádnou dávkou nečekaných (!) až čelistipadajících zvratů. Opět zajímavá zápletka. Když jde o Kubicu, věnuje se tématům,o kterých píše své romány, do hloubky. Kubica je v tomhle precizní, problém insomnie a její následky nastudovala.

Tentokrát máme jen dvě ústřední postavy, tak jako ve Lži, dokud můžeš, ale zde není hned jasná spojitost. Jessie je perfektně vykreslená. U Eden mi vadilo občasné přeskakování v časové ose, její dějová linie je psaná formou deníku.

Pokud jde o konec, u Kubicy si nemůžete být nikdy jistí. Na jednu stranu fakt pecka a na druhou si říkám, jestli to není už moc překombinované. Díky té insomnii se občas děly věci, kdy nevíte, jestli se fakt dějí nebo jestli je to jen Jessiina fantazie. I ten konec se dá vysvětlit různě.

Nicméně, já si čtení moc užila a těším se na další knihy (už vydala dvě nové). Asi to opět nevydržím do českého překladu. :))

5 09.05.2021