Pett komentáře u knih

Vypravěčem tohoto příběhu je Láska... přes rameno jí nakukuje velký pan Smutek a za každým druhým rohem číhá zákeřná paní Vina... tito tři tančí v rytmu samoty... někdy uvnitř ztracených a opuštěných duší... jindy na povrchu osudu, který byl dotyčným vetkán do vínku... příběh o ztrácení se a nalézání... ať už sama sebe či svých blízkých... Dotkne se každé srdeční chlopně, která má své odžito a nelítostná vina či plíživý smutek na ní zanechaly bolavý šrám...

19 07.01.2018

Užito až do poslední kapky benzínu... Billy a jeho tak trochu nýmandská crew mi úplně nejvíc uvízli pod záložkou... potřebovala jsem s nimi být každou volnou chvilku... tu a tam je pevně obejmout a jindy zase dost důrazně sprdnout... ze střídání vypravěčů jsem občas celá zoufalá lezla po lodžii, jelikož se mi jen těžce opouštěla momentální vyhrocenost okamžiku, která mi vypalovala do mysli další jedno netrpělivé COŽE... až je mi líto, že moje cesta skončila kdesi v Adirondackém pohoří a nedojedu po jejich boku až do té vysněné Kalifornie.
Díky za tak skvostný počin v dnešní možná až příliš konzumní literární době... bylo mi to moc třeba!

18 07.06.2023

Temné kojotí zlověstno mi nemilosrdně rozhodilo duševní pantofel... ta krutost poháněná bezmeznou nenávistí mi totiž nejednou pohmoždila kardiovaskulární systém... a že to sakra hodně bolelo... zároveň mi ale bylo ve stínu voňavých pomerančovníků nejvíc krásno a milo... protože tenhle včelí kluk, tenhle Simonopio, je láska... a všichni jeho blízcí jakbysmet... obalili mi záložku tak půvabnou vřelostí a laskavostí... navíc ten jazyk je prostě líbeznost sama... zkrátka stojí za to si tohle okouzlující Mexiko prožít.

18 08.09.2022

Znepokojivý vhled do doby, kdy byl svět výhradně jen mužskou záležitostí... už jen to neskutečně burcuje dnešní ženskou mysl... však mnohé smutné nadvládí mužů lze vídat dodnes... nicméně... bolavé osudy žen z této šílené instituce okrádají duši o klid... o to větší vykřičník, že takové místo skutečně existovalo a lidská psyché se studovala tak krutým způsobem... a tehdejší chorá společnost je snad úplně bez komentáře... zkrátka ano... celé to stojí za nejednu zamyšlenou záložku.

18 14.05.2021

Proklopýtala jsem si příběhem skrz sebe sama... paradoxně mi aspekt mormonství či neuvěřitelného amerického školství a všech těch nesmrtelníků tak úplně nesedl... co mi více pocuchalo srdeční komoru, byla ta snaha nezůstat jen loutkou v majetnickém sobectví vlastní rodiny... už jen říct si "NE! Stačilo!" chce obrovskou dávku odvahy a síly... je to přeci rodina... rodina je základ všeho... jde opravdu tak lehce určovat si hranice v rámci rodiny? Bez mrknutí oka byste všechny odstřihli a bez jediného šrámu žili ve svém šťastném světě bez jejich všeobjímající lásky? S vědomím, že nejste dost dobří pro vaše nejbližší? Tenhle pocit totiž rozleptává duši a sakra dost bolí... možná právě proto stále milujete a doufáte... vždyť je to přeci ta rodina, že jo!

18 02.08.2020

Přesně... přesně takhle to bylo! Vždyť on řekl úplně to samé... ona se ocitla na dně sebe samé úplně stejně a tak nějak od té doby každý po svém... i když vlastně všichni společně... začali chátrat.
Seděla jsem tenkrát v jedné kuchyni a byla svědkem osudu takové rodiny... až poté se mi dostalo pod záložku tohle vyprávění... a... boha jehovo, já se ocitla slovo od slova zpět v té kuchyni... to komorní vykreslení zrady a bezmoci a viny a zmaru je tak lidsky opravdové... že ten následující uzel na duši budete rozmotávat ještě dlouho po posledním písmenku.

18 21.02.2020

Hezky pěkně jsem sedla na lopatičku... a právě z důvodu mých neutichajících konspiračních teorií mi ten konec přišel naprosto geniální... jak si s náma všema vytřela záložku! Protože ve finále šlo prostě jen o jednu rozdrcenou nešťastnou duši, která hledala svoje místo na světě... nešlo o to, co se stalo... ale o to, jak se s tím naučit žít... jak přežít... a neutopit se ve svojí vlastní pomuchlané hlavě...
Až mi bylo líto, že jsem téměř celé vyprávění zbodla na jeden zátah jako hon za důkazy a spekulovala a spekulovala a... spekulovala! Inu, není z těch tří zdaleka nejlepší, ale velký klobouček za to prozření... že je ten život přeci jen trochu o něčem jiném... důležitějším!

18 11.07.2019

Opět jeden z těch silnějších příběhů, který si uloupnul kousek mého srdce a uhladil rozháranou čtenářskou duši... ta zvláštní poetika všedních dnů, šmrncnutá úžasnou francouzskou atmosférou, si mě omotala okolo stránek hned od prvního písmenka a já věděla, že tohle bude ono s velkým O... podlehla jsem a několik dní nespala a chvílema snad ani nedýchala... vyprávění plné ženské síly, přátelství a neskutečné odvahy...
Co mi trochu zkazilo dojem ze čtení je (na mou maličkost) příliš "americký" konec plný zbytečného patosu... obešla bych se bez posledních pár stran a nechala příběhu trochu toho kouzla nedořečeného... ale i tak neváhejte, protože je to vážně Ono... mon Dieu!
Připomíná Jsou světla, která nevidíme... ale troufnu si tvrdit, že Slavík je přeci jen o píď lepší ;)

18 26.09.2016

Skvostné vydání, které kvete čarokrásnou líbezností... voní nadčasovostí a lehce naivním poselstvím o vnímání světa kolem, i uvnitř nás... zanechá v duši semínko osvěžující radosti... radosti z maličkostí... radosti ze života... RADOSTI.
Neměli bychom zapomínat právě toto semínko občas pokropit takovou tou prostou šťastnotou... přátelstvím... láskou ♡ tohle vše tak nějak sklizeno mezi řádky... objevujme a hýčkejme si ty naše tajemné zahrady než dočista zpustnou a zoškliví.

17 22.06.2021

Nezbytný strýček Ká... on je prostě klasik... opět zabalil mojí vypsychovanou duši do černočerné tmy a bez mrknutí oka s ní jebnul mezi temné řádky svojí mysli... aneb takové to zlověstné rozklížení jednoho městečka lusknutím ďábelského paragonu... jen ten zběsile pomatený konec moje záložka úplně neschroustala... největší škoda škodoucí... inu, tak snad příště mi bude pekelníkem Štefanem zase o krapítek více dáno ;)

17 25.02.2021

Asi budu jediná plavající želva proti proudu... ale já trošku zakopávala o tu vykonstruovanou extrémnost, která mi nějak vůbec nedopřávala pocitu reálnosti...
Nejvíc mi drásala cévku ta neustále se opakující Ikea... asi chápu zdvižený prst nad neblahým nešvarem dnešních rodičů, kteří venčí své děti po obchoďácích, ale opravdu potřebuji znát názvy všech zakoupených výrobků?
Pak mi úplně nesedla ta překombinovanost témat- od všeho kousek a to podstatné se tímto vlastně ztrácí kdesi v překladu a to je velká škoda, protože se mi někde v tom zběsilém tempu písmenkového maratonu vytrousila ta osudová fatálnost všeho odžitého.
Naopak velmi oceňuji obrovský vykřičník nad chováním našich nakupujících spoluobčanů, kteří postrádají slušnost a alespoň drobeček respektu... to je bohužel velká a ta nejsmutnější pravda, která stojí za sakra velké zamyšlení!

17 10.09.2020

Ač nemám ráda povídkové mikroosudy... najednou jedny takové dočítám a nemůžu si dovynahladit tuhle brilantní záležitost (ano, půvabné knihy si přeci zaslouží láskyplné pohlazení ;) ) ... přeji si zůstat ještě pár chvil v tom čarokrásném světě, i když je mi dávkován po různorodých kousíčkách... možná tentokrát právě to dodává těmto minipříběhům na naléhavosti... já totiž leckdy okouzlením ani nedýchám... a větu za větou se propadám do té něžné poetiky nevšedních všedností... ach, to vám je taková nádhera!
Asi není třeba více slov, tak nějak prostě doporučuji k ponoření se.

17 04.04.2020

Absolutně úplně nejvíc spektakulárně a intergalakticky kingulózní!!! Zatr-paceně fakt jo!!!
Faaajn, tak se uklidníme... ALE... v dnešní době nekonečných vyprávěnek toho našeho Velkýho Jima tak moc aktuální... zavádím jako povinnou četbu celému svému okolí... málem mi z toho všeho praskla hlava... ta manipulace... to ďábelské zlo v nás samotných!
Dusila jsem se nespravedlností... dštila síru na všechny ovce světa... aneb tak moc děsivě uvěřitelné osudy lidí jednoho městečka... a konec? Geniální, zatr-patr vždyť je to tak geniální! Hrozně moc se mi chce zaspoilerovat a vykřičet do světa tu božskou myšlenku (!!!) ... ale utlumím tu vlnu v sobě a řeknu jen... tohle poselství o všech mravencích světa si prostě musíte přečíst! Ámen!

17 20.03.2020

Tři doby plné různých osudů... tři sněhové koule... už když před sebou valím ty první a nejstarší papírové vločky, tak si spokojeně frfňám a vím, že přesně tenhle styl slovní koulovačky se mi zaryje pod záložku... pak skočím do druhé písmenkové vánice s osudovým Josefem a jeho partičkou, která mi bez pardónu zmrazí srdeční chlopeň... vpád do třetího příběhu blíže našeho času vyvolává bohužel v mém já menší emoční oblevu, ale i tohle má ve vyprávění své místo... propojení jejich cest mi totiž nakonec stejnak bere sníh z plachet ;)
To cestování v čase mě bavilo... navíc bylo fajn, že střídání časových rovin nemělo řád a vlastně každá kapitola vás mohla vyhodit v kterékoli době nebo vás ponechat tam, kde zrovna jste... a ten styl psaní... ano, ano, ano... takové písmenkové orgie já můžu ;)

17 11.01.2019

Mám jednu takovou ztracenou chlupatou duši doma, takže mě vyprávění trochu pomačkalo... už jen to tiché dechberoucí našlapování si k důvěře... hledání cestičky jeden k druhému... ta neuvěřitelná vůle žít... přežít... ta úchvatná síla přírody... kolik jen takových tuláků je mezi námi a čím vším si musí projít... přála bych si mír a lásku do každé boudy... do každé zabrané postele ;) víceméně do každé srdeční komory všech našich zvířecích "spoluobčanů" ...

17 15.04.2018

Ano, ano, ano a ještě jednou ano! Konečně jsem se dočkala svého nářezu, po kterém jsem tolik dychtila u Hexu... tak božácky odvyprávěno, že jsem do poslední tečky lezla bez dechu po zdi a vůbec neměla tucha, na čem jsem... abych nakonec zjistila, že jsem z nich všech úplně totálně na větvi... Gertie si na mě dokonce i jednou počíhala ve snu... takže jistě pochopíte, že "pětka" je jasně zaslouženou volbou ;)

17 14.03.2018

Nevyvolalo to ve mně až takový fajrák jako její první příběh, ale i tak jiskry lítaly... nejeden otazník mi málem spálil srdeční chlopeň... v samém ohnisku střídá jedno rodinné drama druhé... nic není jen černé nebo bílé... najdete zde tolik barev mateřství... nejvíce ve vás zahoří myšlenka spravedlnosti... viny či neviny... aneb každý si nese ten svůj plamínek osudu... je jen na nás, zda se o něj čas od času spálíme či nás zahřeje a posvítí nám na cestu životem...
Rozkřísla se ve mně slabost pro její srdcervoucí slovospád...

17 11.01.2018

Ach, ach, ach! Kterak dvě osamělé a bolavé duše objevují svět... lásku... radost... svobodu... dýchla na mě tak srdcervoucí oslava života, že to snad ani nedokážu popsat... po přečtení recenzí jsem se bála smutného depresivního vyprávění "parazitujícího" na nekonečném psím přátelství... a přitom mně bylo při jejich společném objevování světa tak krásně milo... ano, vnímala jsem ten všeobjímající smutek z jejich osudů, ale právě proto je ten osud svedl dohromady a dopřál jim cítit... dopřál jim ještě žít a ne jen přežívat... každý takový moment se počítá! Jsem okouzlena tou syrovou opravdovostí zahalenou v láskyplném kabátku z druhé ruky... ano, je to jedinečný lidský klenot ovoněný skvostnou přírodou, ke kterému se budu vracet!

17 26.01.2017

Neuvěřitelně vykreslený boj s předsudky... se sebou samým... s dospíváním... s touhou po dokonalém životě... po svém kousku štěstí...sledujete zoufalý souboj matky s dcerou... kolotoč lží, z kterého vám běhá mráz po zádech a říkáte si, kam až dokáže společnost zahnat člověka... jak jen dokáže být člověk bezohledný a sebestředný... očekávala jsem trochu jiný příběh dle klasického schématu, proto jsem byla příjemně překvapena jiným pohledem na věc...
A pozor... nedáte jí z ruky, dokud nerozpletete ten jejich nešťastný osud...

17 15.05.2016

Hodně velká nadčasovka... kdo z nás nemá občas pocit, že je jen jednou z mnoha uhnaných ovcí ze stáda... příběhu je neuvěřitelných 63 let a tolik křičí dnešní dobou... nikdo na nic nemá čas... degenerujeme u sociálních sítí... agrese graduje... samota stoupá... slova se ztrácí...
Proboha lidi, vzpamatujme se už konečně trochu... ať můžeme takovéhle příběhy číst s pocitem "úsměvné neskutečnosti" a ne s úzkostí nad tím naším vlastním světem! Víc takových Clariss mezi námi...

17 10.05.2016