Světlo z Pauliny
Jan Štifter
Tohle je svět, tak žij! Není na co čekat – co nechytneš, uteče, k čemu nepřivoníš, zvadne. I půvabnou jihočeskou osadu Paulinu pohltil les, místo komínů ční k nebi stromy a všude je hrobové ticho. Ze starého světa však přece jen něco přetrvalo: příběhy, jména a dávná rozhodnutí, která mají vliv na naši přítomnost. Pohnuté lidské osudy jsou nejen cestou, ale i branou do minulosti, poznáním toho, co bylo a nesmí zůstat zapomenuto.... celý text
V podstatě každá povídka v knize mě zaujala, každá byla krásná, zajímavá, téměř až poetická, místy jsem byla až dojatá. Tvorba p. Štiftera, jeho sloh, volba slov a celková atmosféra v knize je vyloženě "my cup od tee". Autorce obálky velký potlesk. Prostě krása.
Malá knížečka plná krásných povídek z nichž je každá jedna k zamyšlení. Bonusem jsou nádherné ilustrace. Pár slz ukáplo, děkuji a těším se na další knihy!
Nedočetla jsem z vlastní viny: kniha povídek mě nezaujala a po 4. povídce jsem knihu odložila ...
Šmankote to bylo krásný.
Doufám,že pan Štifter napíše ještě hodně hodně knih,páč píše prostě úžasně.
Už dlouho jsem nečetla tak výborně napsané povídky od českého autora. Mají úžasně vykreslenou atmosféru (místy přecházející až do nadpřirozena - ale ne tolik, aby to vadilo) a tvoří jednotný celek, a to nejen svým prostředím (jižní Čechy) a opakujícími se motivy a tématy (paměť lidí a míst, nenarozené děti...), ale i dalšími drobnostmi, které je spojují a které čtenář odhalí při pozorném čtení.
"Ona má pocit, že jeho rodina nepěstovala žádné zvyky, protože je pohodlnější nechat vyrůst zlozvyky."
Poslouchala jsem sice jen pět povídek, ale ty ostatní si dočtu, jen co se v knihovně potkáme!
Tuhle poetiku, navíc nádherně načtenou, fakt můžu :o)
Má to hloubku a přesah a zároveň pohladí po duši.
A báječně se u opakovaného poslechu usínalo. Krásně mě to vtáhlo do atmosféry příběhu.
Dokonale propojená (a na chvilku zpřítoměná) minulost se současností.
"Ten kostel je mementem všech zmizelých obcí . . ."
Možná i znovu zkusím Sběratele sněhu, co mě napoprvé neoslovil . . .
6/5
Povídkové knihy nejsou zrovna tím, co bych vyhledávala. Jenže u mého oblíbeného autora jsem se rozhodla udělat výjimku. Byla to skvělá volba. Jiří Štifter opět nezklamal. Miluju jeho styl psaní, jeho vyjadřování, to jak proplujete dějem, do kterého jste naplno vtaženi. Povídky v knize jsou propojeny. Stačí jen přemýšlet. Krásná práce!
Kromě skvělého Sběratele sněhu, kterého jsem četla, měli u nás v knihovně volné jenom Světlo z Pauliny. Povídky pro mě sice nejsou zrovna žánr, který bych vyhledávala, ale já jsem si od autora něco půjčit chtěla...
Hned druhá povídka - Mešuge - mě odrovnala... Totálně rozsekala - kdo četl, asi bude vědět... A i většina dalších mě upoutala...
Nevím, jak to pan Štifter dělá, ale z toho jeho psaní o zdánlivě obyčejných a kolikrát i smutných věcech jde taková... pohoda...? klid...? krása...? To asi není tak úplně přesně to, jak to cítím, co bych chtěla napsat, ale líp mi to vyjádřit nejde...
U povidek je mi lito, ze brzy skonci a ja se nedozvim vic..i kdyz je to mozna jejich plus :)
Mam autoruv styl psani velmi rada a i tentokrat jsem si cteni moc uzila. Kazda povidka jina, s jinym poselstvim a zamyslenim nad ruznymi osudy a pritom se vzdy najde malickost, ktera je spojuje.
Myslím, že předchozí komentáře už vyjádřily vše důležité.
Knihu jsem si vzala do batůžku na dovolenou, abych při chození netahala bichli.
Jak už tu psali ostatní, některé povídky se mi líbily víc a jiné míň. Většina ve mně vyvolávala pocity a to je důležité. Moc se mi líbily ilustrace a souhlasím, že bychom potřebovali více ilustrovaných knih pro dospělé. Člověk se zadívá a nechává doznívat pocit z přečteného nebo si vychutnává očekávání, co přijde.
Jazyk Jana Štiftera se mi moc líbí, dokáže vystihnout to pomíjivé, kouzlo místa, fotky, obrazu nebo vzpomínky. Nejvíce se mi asi líbilo Světlo z Pauliny, to mě opravdu chytilo za srdce.
Doporučuji jemným duším.
Krásná čeština, zajímavé lidské osudy. Čekala jsem nějaké propojení jako u Sběratele sněhu. Má chyba, že jsem si nezjistila, že jde o knihu povídek a ne román.
I když povídky čtu minimálně, tak tato kniha mě v tomto formátu nezklamala. Obzvláště povídka Mešuge. Autor má zajímavě pojatá témata.
Tohle je čistý požitek. Lehkost, s jakou vás autor vtáhne do příběhu na pár řádcích, je obdivuhodná. Nacházíte-li se zrovna v situaci, kdy máte pocit, že na čtení nezbývá čas, nebo energie, tahle kniha je skvělým pomocníkem. Krátké příběhy s velkou hloubkou.
V poslední době dávám skoro samé pětky, až je to divné, je to možné? Je fakt, že si knihy v knihovně vybírám většinou dopředu a hodně pečlivě, nebo sáhnu po již osvědčeném autorovi...
Tady jsem s hodnocením trochu váhala, ale zase mě nakonec - už potřetí - Jan Štifter dostal; je to poetické, silné, psané skvělým jazykem. Povídky jsou provázány všemi možnými souvislostmi, někdy až překvapivými - lidmi, předměty, domy... A opět typický Štifter; lidské pomíjivé osudy a příběhy, které tu zůstávají, ať už je pak připomínají jen domy, nebo třeba plakát, nebo skříň. Nebo výmalba pokoje. Nebo fotografický ateliér.
Nejvíc zapůsobily povídky Mešuge, Andrlíkovec, Rodinná sešlost, Žluté šaty z plakátu, Zpráva o nás třech. Potěšila nepatrná (a dvojnásobně smutná) souvislost mezi Rodinnou sešlostí a povídkou Dvakákáčko.
Dost mě zasáhla povídka Světlo z Pauliny. Zaniklé vesnice, které jsem sama prošla, mě vždy braly za srdce, ať už zanikly přirozenou cestou (zaniklá středověká vesnice Svídna v lese nedaleko Drnku na Slánsku) nebo měly osud podobný Paulině (obec Havraní, dříve Rabenstein u Žandova v Českém Středohoří).
Ty zbytky zarostlých zídek, anebo jen propadliny, které pohltil les, na mě vždy neuvěřitelně silně působily; teď je tu les a pustina, dřív tu ale žili lidé, vždy si říkám, jaké byly asi jejich osudy?
*
"Nevím, jestli lidé z vesnic, které pohltilo Lipno, jezdí na pramici, aby se přiblížili své vlastní minulosti. Nevím, jestli se lidé od Temelína objednávají na exkurze do elektrárny, aby byli zase na chvíli blízko své rodné chalupě, která není. Netuším, jestli lidé z Mostecka stojí nad odtěženými jámami a zažívají, co já dneska. Jsem doma. V tom lese. Rozhodla jsem se vrátit."
----------------
Plus za ilustrace! Proč vlastně nejsou knihy pro dospělé ilustrované, nebo jen výjimečně? Škoda...
Silne příběhy. Nebo jejich útržky, ke kterým si moje fantazie neco primyslela. Libilo se mi, ze byly povidky lehce propojeny, jen větou, skříní... Dojemné, lehce mysteriozni. O tom, ze vzpomínky jsou casto živé. O přítomnosti s minulostí
Nejsem úplně povídková, ale to není problém autora. Když je čtu, mám pocit, že mě chtěl někdo o něco okrást, že by tam mělo být víc. Tady jsem trpěla jako kůň, protože si myslím, že Štifter by toho měl sdělit prostě víc.
Dávám plný počet zejména za opět nádherné metafory, lehké i když všeobsažné dialogy, absolutně krásně vykreslené Budějovice a nenucené prolínání se v dějích.
Nejvíc se mi líbila povídka ze sídláku z dnešní doby, tam jsem úplně cítila realitu všedních dní single ženský, která si sama koupila 2kk. A pak kluk s malinami. Ta byla zas správně snová, magická. To samé babka potratářka. A pak všechny ostatní, jak jinak. Zase a znovu děkuji!
Štítky knihy
Sudety jižní Čechy české povídky
Část díla
- Andělíčkářka 2020
- Andrlíkovec 2020
- Dvakákáčko 2020
- Kluk za plotem 2020
- Mešuge 2020
Autorovy další knížky
2018 | Sběratel sněhu |
2022 | Paví hody |
2016 | Café Groll |
2020 | Světlo z Pauliny |
2014 | Kathy |
Kniha Světlo z Pauliny je v
Právě čtených | 7x |
Přečtených | 377x |
Čtenářské výzvě | 94x |
Doporučených | 22x |
Knihotéce | 137x |
Chystám se číst | 184x |
Chci si koupit | 31x |
dalších seznamech | 2x |