451 stupňov Fahrenheita

od:

451 stupňov Fahrenheita

451 stupňov Fahrenheita. Teplota, pri ktorej sa knižný papier vznieti a horí... V Bradburyho desivej vízii budúcnosti požiarnici nehasia požiare, ale sami ich zakladajú, aby pálili knihy. Spoločnosť v románe 451 stupňov Fahrenheita pokladá spokojnosť a zdanlivý pocit šťastia za najvyššie priority. Triviálne informácie sú prijateľné, vedomosti a vlastné myšlienky už nie. Požiarny kapitán Beatty to vysvetľuje na nasledujúcom príklade: "Podsuň ľuďom súťaže, v ktorých môžu vyhrávať, keď doplnia správne slová do populárnych piesní, alebo mien hlavných miest, keď správne odpovedajú na otázky, koľko kukurice sa vypestovalo v Iowe v minulom roku. A budú šťatní, lebo fakty tohto druhu sa nemenia. Zahrň národ klubmi a večierkami, akrobatmi a kúzelníkmi, prúdovými autami, motorkami a helikoptérami, sexom a heroínom. Nepodsúvaj im žiadne vrtkavé veci ako filozofiu či sociológiu - táto cesta vedie k melanchólii."...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/28_/286454/451-stupnov-fahrenheita-OFy-286454.jpg 4.31738
Originální název:

Fahrenheit 451 (1953)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Citadella
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (242)

Přidat komentář
Chytuš
06. ledna

Můj gymnaziální dluh :-) Vzpomínám si, jak krásně o ní pan profesor mluvil, že už tehdy jsem si řekla, že si tuhle knížku musím přečíst. Sice mi to trvalo déle, než jsem si tenkrát myslela, ale lepší pozdě, než vůbec... V tomhle případě je naopak dobře, že jsem se k ní dostala až teď, protože ve svých -nácti bych si tuhle znepokojivou alegorii určitě naplno neužila. Skvělá kritika konzumní společnosti, až mi místy z děje běhal mráz po zádech...

Shinstria
04. ledna

Musím uznat, že kniha mě naprosto uchvátila. Ta hloubka, jazyk, poselství.. Jako by se kniha do mě otiskla, do mé mysli i duše. Pri čtení tohoto díla jsem se stávala požárníkem pálícím knihy; ohněm stravující drahocenné stránky; dívkou jež se vymykala společnosti; stala jsem se ženou, která spálila sebe i své knihy.. úžasné čtení.

LimonádaZonka
29.12.2017

Kniha plná nadčasových myšlenek čtenáře vybízí k zamyšlení.

pejty
24.12.2017

Kniha se mi četla velice špatně. Opravdu si nepamatuji knihu, kterou bych odkládal skoro po každé přečtené stránce. Ale na druhou stranu poselství knihy, její nadčasovost a genialita jsou skoro neskutečné.

I přestože se mi kniha moc dobře nečetla a jako o jedné z mála knih můžu o této knize prohlásit, že už jí znovu neotevřu, tak si myslím, že by si jí měl přečíst každý.

Ninjer
17.12.2017

Krátký román z dystopické budoucnosti, ve které je společnost otupělá televizními stěnami a jinými technologiemi, díky níž slepě přijímají skutečnost, že stát vede neustále války a mládež se běžně baví násilnostmi. V tomto světě jsou jedním z klíčových aspektů tzv. požárníci, kteří nehasí oheň (domy jsou už ohnivzdorné), ale vyhledávají a pálí knihy, jež jsou považovány za škodlivé. Jedním z těchto požárníků je Montag, který začíná o svém poslání pochybovat.

V knize je spoustu skvělých nadčasových myšlenek a poměrně dobře se čte. Určitě oceňuju, že něco takového bylo napsáno v 50. letech, kdy se toho ještě tolik o totalitních režimech nevědělo. Za dokonalou knihu ale 451 stupňů Fahrenheita nepovažuju.

Bradbury se na můj vkus příliš často vyžívá v emocionálním popisování různých skutečností. Takže i když má často našlápnuto na zajímavou akci (např. je tu nebezpečný robotí pes, který nesnáší hlavního hrdinu), často je napětí trochu rozmělněné v dlouhých popisných odstavcích. Místo nich bych se radši více dozvěděl o načrtnuté dystopické společnosti a konkrétních lidech v ní. Je tu třeba velitel požárníků, který je pro hlavního hrdinu nebezpečným protivníkem, ale má evidentně velmi načteno. Vystupuje proti knihám, ale dokáže mnoho z nich citovat a využívat je k ospravedlnění názoru, jak jsou nebezpečné a jak vám udělají v hlavě guláš. Z nějakého důvodu mi to ale nepřipadá moc důvěryhodné, že by se někdo tak vysoce postavený netajil svými znalostmi knih. Nevidím u něho žádnou motivaci, proč by je měl tak nenávidět, když se vlastně v knihách tak vyžívá.

451 stupňů Fahrenheita je velice zajímavá kniha, která má stále co říct, ale jako dobrodružný příběh není až tak působivá.


Sedm nespálených knih z deseti.

OldřichHanton
13.12.2017

Je těžké napsat něco o takové klasice, jejíž příběh skoro každý zná. Já jsem pochopitelně také věděl "o čem to je", ale překvapilo mě, s jakou poetikou to bylo napsáno. Některé pasáže jsou akční, jiné vyloženě lyrické. Myšlenky 451 stupňů Fahrenheita se samozřejmě dají vykládat různě. Bradbury ji údajně psal mimo jiné jako reakci na Mccarthismus, v komunistických státech pochopitelně také silně rezonovala a dnes ji často citují lidé, kteří se bojí nových médií a komunikačních prostředků. Možná proto, že otázky, které si pokládá jsou staré jako lidstvo samo, zůstává nesmrtelných 451 stupňů Fahrenheita.

Marekh
12.12.2017

Kniha se mi líbila. Zajímavé téma - svět, ve kterém jsou zakázány knihy, a pokud se přijde na někoho, kdo je schovává, tak knihy budou spáleny.

Hlavní myšlenkou bylo, nezapomenout na knihy, číst knihy, udělat si svůj vlastní názor, dát přednost knize před televizí. :)

Viděl jsem i film, který se mi také líbil. Film se v některých částech liší od knihy.

dedliipf
01.12.2017

Není to dokonalá kniha. Je sice skvěle napsaná, ale někdy se zdá příliš roubovaná. Není to příběh o ději, akci a pointě, i když v něm ani jedno z toho nechybí. Je to spíš podobenství. Zdá se absurdní? To podobenství bývají, aby dokázala vyslovit to, co mají na jazyku.
Stejně tak to není příběh o cenzuře, jako spíš o osamocení a prázdnotě.

jana3526
29.11.2017

Doufám, že se takové doby nedožiji, resp. že ani nenastane. Skvělá kniha, která vtáhne do děje a nutí k zamyšlení, nad společností i sebou samým.

Noctua8
19.11.2017

K 451 stupňům Fahrenheita jsem se vrátila po dlouhých letech, abych si osvěžila čtenářskou paměť a znovu si uvědomila jak skvělý příběh to je... a je.
Je úžasný !!
Vize budoucnosti z roku 1953, budoucnosti, kterou možná teď už částečně prožíváme a zcela jistě se časem propracujeme i k jejím koncům, je děsivá a poetická zároveň. Z pohledu dnešního světa si nelze neuvědomit, jak plíživě zato neochvějně, nás obklopuje a pomaličku stravuje. Měl Bradbury možnost nahlédnout do budoucnosti? Nebo byl jen citlivý a vnímavý k dění okolo sebe a dokázal jednoduše analyzovat, k čemu nás pokrok, věda a vlastní děsy přivedou? Těžko říct. S odstupem času jen musíme pokorně přijmout fakt, že popsat to, co viděl nebo cítil, dokázal naprosto bravurně. Žádné složité konstrukce, technické popisky, nová/cizí slova... Jen příběh člověka, kterému se podaří zastavit se, zamyslet se a lehounce nadzdvihnout záclonku toho "high-tech" světa okolo sebe. Na pokraji sebedestrukce a zkázy nalezne naději, smysl a vlastní život. Jednoduché - krásné.
Jsem moc ráda, že se tato kniha stala povinnou četbou.

Mercatino
12.11.2017

Po dočtení této knihy nikdy nebudu volat požárníky, ale HASIČE!!!

Bucifalek
26.10.2017

„Bez vyspělé technologie se civilizace v nejhorším případě obejde, ale bez kultury ne, bez ní přestane být civilizací." -- z doslovu Františka Novotného.

Těžko lépe popsat poselství tohoto nadčasového díla.

Ildi
17.10.2017

Geniálna, nadčasová kniha.....Jednoducho nemám slov

Edith_17
14.10.2017

Kniha plná hlubokých myšlenek. Chvílemi mne až mrazilo, jak to připomínalo nějaký z dnešních problémů...ale snad na tom nejsme ještě tak špatně. Tato kniha říká jedno: ,,Nenechte si diktovat, co si máte myslet nebo dokonce úplně nepřestaňte myslet. Nedopusťte, aby někdo ovlivňoval vaše názory!!!" A taky nesmíme ničit knihy, je toho hodně, co nám mohou říct. Rovněž konec příběhu bych chtěla vyzvednout, autor zde hezky ukazuje, že když nám je nejhůř, uchylujeme se zpět k přírodě, ze které pocházíme.

Sheemas
14.10.2017

451 stupňů Fahrenheita nám překládá podobný příběh jako George Orwell, varuje nás kam spějeme a do jaké budoucnosti naše kroky kráčí, ale přesto asi né dost důrazně. ,,No tak, krize je za náma a všechno je v pořádku. Ovečka se vrací ke stádu. Všichni jsme ovce, které čas od času zabloudí.”

shimice
08.10.2017

Úžasné vizionářské dílo

Stolda
06.10.2017

Má cenu opakovat, že se jedná o geniální čtení, které vás nepustí, dokud nezavřete přečtenou knihu? Za mě tedy hodnocení to maximální, pro šedivý, nelaskavý podzimní den ideální četba.

koolsavage
05.10.2017

Reálná dystopie. Bohužel.

Damato
03.10.2017

Komentář? Jaký? Po komentáři triatlet už není co dodat. Jen jsem nechápala,jak dlouho mě kniha míjela. Už dlouho se mi nestalo,že bych u čtení zatajovala dech a prý méla vytřeštěné oči ( právě mi to sdělil partner,když o knize nahlas přemýšlím). Víceméně jsem po něm chtěla utvrzení,že se tohle přece nemůže nikdy stát. Opravdu nemůže?

smazenaryba
29.09.2017

Bradburyho budúcnosť nie je ani tak totalitou (Hitlerovo nemecko, Stalinovo rusko) ako skôr totálnym kapitalizmom. V konečnom štádiu sú tieto režimy síce celkom podobné, no autorov svet má niekoľko čŕt, ktoré ho oveľa viac spájajú s tým našim, súčasným. Nekonečná honba za ilúziou slobody a šťastia, potreba vlastniť novú väčšiu TV, masmédiá vnucujúce človeku názory a produkty, potláčanie slobodnej myšlienky a voľby. Svet, ktorého pravidlá, nech to znie akokoľvek neuveriteľne, sme prijali dobrovoľne. Podobne ako My, alebo Kallocain, dielo oplýva ťažkou depresívnou atmosférou, no na rozdiel od menovaných, Bradbury v ľudstvo verí a vkladá doň nádej (návrat k prírode a múdrostiam minulosti obsiahnutým napríklad aj v knihách). Prial by som si, aby dielo bolo bývalo aspoň o 50-100 strán dlhšie, niektoré pasáže mi prišli príliš uponáhľané.

jakafe
27.09.2017

Pro lidi knihomilné je to román až strašidelný, znepokojivý a pravdivý. Hodnotu knih Ray Bradbury velice krásně vyjádřil a snad nejsem sama, kdo úpěl a chytal se za hlavu, když požárníci a společnost jako taková dopouštěli na myšlenkách, příbězích a moudrosti takové hrůzy. V tolika věcech se popsaný svět podobá tomu dnešnímu - školský systém, povrchnost, vtíravé reklamy a další vzruchy atd. atd. Ale opravdu jsem šťastná, že žiji v naší zemi, kde je úcta ke knihám ve čtenářské základně pevně ukotvená. Kéž by to vydrželo a láska k poznání a nádherné češtině (staré i nové) nevymřela.

missbellatrixx
24.09.2017

GENIÁLNÍ!!!

Mabie
22.09.2017

Po všech komentářích, které tu čtu není moc co dodat, bylo to skvělé, mrazivé, a nabité hlubokými myšlenkami.

"Každý musí po sobě něco zanechat, když zemře, říkával dědeček. Dítě, nebo knihu, nebo obraz, nebo dům, musí vystavět zeď, nebo vyrobit pár bot. Nebo založit zahradu. Něco, čeho se nějak dotkla jeho ruka, takže duše má kam jít, až člověk zemře, a když se lidé podívají na strom nebo na květinu, kterou zasadil, je on v ní... Rozdíl mezi člověkem, který jenom seče trávník, a zahradníkem je ve stopě, kterou po sobě zanechají. Sekáč trávy jako by tam nebyl, zahradník tam zůstane celý věk."

Škoda, že je kniha tak útlá, jsem zklamaná, že už to skončilo. Skvělé čtení!

SmallLucia
12.09.2017

Skvělé, místy až mrazící. O některých postavách bych se ovšem chtěla dozědět více.

ElizabethK
07.09.2017

Žánr mi není nijak blízký, ale na doporučení jsem po knize sáhla. Do poloviny knihy jsem byla příjemně překvapená, až nadšená. Poté však následoval sled různých událostí, které mi připadaly poněkud chaotické.
Jako klad uvádím autorovu skvělou práci se slovy a s formou, dále hluboké myšlenky díla a zajímavě vykreslená budoucnost.

Schary
04.09.2017

Je to trochu přeceňovaná kniha. Čekala jsem, že kniha bude trošku zábavnější, ale to je můj problém, stejně jsem se spálila i s 1984....Asi její hodnota bude v myšlence a ve varování nepodlehhnout nátlaku medií.... a zachovat si zdravý rozum...Ale stejně u knihy čekám víc zábavy...,což u mě splnila třeba kniha Zpěv drozda, který má podobné téma a při tom je to pecka....

BeyondHorizon
02.09.2017

Pro jednou můžu povinné četbě ze srdce poděkovat, že mě přivedla k tomuhle skvostu. Nevím, co k tomu napsat, protože vše už o této knize bylo řečeno. Jedním slovem geniální. Antiutopie, která se silně otírá o dnešní společnost, ve svém nejlepším. Doporučuji každému přečíst.

slečnaBarbora19
01.09.2017

Na tuhle knihu jsem se chystala dlouho a míjely jsme se. Díky čtenářské výzvě, jsem ji tentokrát cíleně zařadila a opět jako u Marťanské kroniky nelituji. Stále aktuální a možná ještě aktuálnější při pohledu na nás všechny, jak hledíme do svítících monitorů. Ale na cestě do práce má hodně lidí otevřenou knihu a nejsou to jenom oddychovky. Takže, nic není ztraceno, záleží na nás všech!

Walsroy
21.08.2017

Když to člověk čte tak si uvědomí ,že už jsme v tom až po uši.Odstrašující dialogy manželek,tedy přítelkyň Montagovy ženy jsou přímo hrůzunahánějící ,ale slyším to i kolem sebe a to je ještě více frustrující.Zabavní parky všude vůkol,jedete do Beskyd-Tarzanie,Krkonoše -Tarzanie,Šumava -Tarzanie.A tak dále ,jen vytáhnout lidi z domovů,zabavit je blbostma aby nemysleli a nepřemýšleli. V rádiích se pouští stále stejné playlisty a vytváří se pocit bezmyšlenkového blaha.No a architekti už opravdu neprojektují u rodinných domků verandy,aby nebylo kde sedět a jen tak klábosit.Všichni se v montovnách ale i ve školách učí jak co udělat ale nikde se nedozví proč co udělat. Teplotu 451 Fahrenheita máme celoročně a obávám se že i doživotně.

Eridan
15.08.2017

Můj první Bradbury a určitě ne poslední. Stále aktuální. Děj se povětšinou odehrává hlavně v chytrých dialozích. Je jakousi inspekcí do světa, který zapomněl na hloubku a vše prožívá jen povrchně skrze monitory televizorů. Tuto hlavní dějovou linku ještě autor občas protká dalšími otázkami, které jsou aktuální i dnes - např. jaká je hodnota humanitních oborů (např. dějepis, filozofie) oproti těm ´praktickým´? K čemu povede přílišná tolerance a snaha se přizpůsobit každému (v éře inkluze hodně probírané téma, taktéž v éře multikultury a otázek kolem islámu a islamistů)? Jak by mělo vypadat vzdělávání (jen hustění informací do žáků nebo je učit přemýšlet)? Musím říct, že jsem byl knihou pohlcen a nedokázal jsem úplně odhadnout její děj. Bradbury mě napínal do posledního okamžiku. Děkuji, mistře.