Pedruska01 komentáře u knih

Konečně. Zdolala jsem ji. Tahle kniha byla pro mě malým zlem, a to především díky hlavní hrdince. Bylo to vážně utrpení, taky mi to podle toho dost dlouho trvalo přečíst. Nemohu však knize upřít určitou čtivost a rychlost. To autorka zmákla víc než dobře.
Kdybych neměla zvyk dočítat celky, asi bych ji vůbec do rukou nevzala anebo s ní flákla už na samém začátku. Blaire byla příšerná, a to je ještě dost jemné označení toho, co skutečně byla. Nedokázala jsem ji vystát. Měla až moc much a nedostatků. Každou chvíli měnila názory, dělala předčasné závěry, chovala se dětinsky i když to maskovala ohromnou dospělostí. Rozhodně tahle holka u mě měla stopku. Obrovskou.
Tentokrát jsem byla ráda za pohledy dalších aktérů. Hlavní mužská postava Rush narozdíl od té ženské byl naprosto v pohodě, akorát mě už tolik neoslovil narozdíl od toho prvního setkání.
V podstatě se dějově nic nestalo, respektive nikam se to výrazně neposunulo. Řešilo se dokola pořád to samé. Místy to bylo až přitažené za vlasy ne-li pitomé. Ty sexuální scény mi v celku přišli už dost mimo. Zvášť, když byli až násilně napasovány tam, kde se to nehodilo? Nemohla jsem si pomoct, vypěstovala jsem si averzi. V rámci hodnocení je to na slabé 3*, a to hvězda za styl a čtivost, hvězda za ostatní oblíbené postavy, které vůbec neměli prostor, ale byli takovým světlem na konci tunelu a ta poslední? No asi za to, že prostě nějak nemohu být zlá a dožila jsem se konce. :D
Sérii jsem si asi i ráda přečetla, ale cítím zklamání. Přeci jenom jsem čekala víc akce, nenávisti, napětí a urážek ze vztahu nevlastní sourozenci - prostě takové kočkování, kteří k sobě pomalu naleznou cestu. Ale tady se to nestalo. Tady to bylo téměř hned láska jako trám, do konce života, kouzelná svatba a žili spolu šťastně, až do smrti s "miminkem". Boha jeho. Jsem romantická duše, ale tohle bylo přes čáru. Za mě ne.

08.04.2019

Tuhle autorku jsem si dost oblíbila, proto jsem neváhala a skočila po její další knize, na kterou jsem se mimochodem hrozně těšila. Opět dokázala napsat příběh, který je přímo natřískaný zvráceností, bizardností a ten její styl mi nehorázně sedí, včetně sprostých slov.
První, co mě však trochu nemile překvapilo byla délka knihy. Proč tak málo stránek? Ale vrhla jsem se do toho s chutí.
Hlavní hrdinku, byť žila dost divoce a nevázaně jsem si oblíbila. Trochu mě zaráželo, že se na samém začátku vůbec nezajímala, proč a z jakého pošahaného důvodu se jí to celé vůbec děje - vstup Bryanta do jejího bohémského života. Druhý hlavní hrdina Bryant byl parchant vyššího kalibru. Royal - to mluví taky za hodně. Byl krutý, ale bavil mě. Trochu se začal lámat, a to si mě získal zcela.
Měla jsem taky ráda Devona, říkala jsem si, jo, nejlepší kamarád a zůstal se zlomeným srdce, to k podobnému příběhu patří. Ale pak - lusknutím prstů - se všechno změnilo.
Kompletně všechno.
Přestávala jsem tomu rozumět. Chaos.
A to se blížil konec knihy a místo pochopení a "klidu"... tohle! Myslela jsem, že vyskočím s kůže. S povytaženým obočím jsem nechápavě četla dál.
V tomhle příběhu, jak už někdo přede mnou zmínil, něco chybělo. Něco podstatného. Informace okolo, které by to vysvětlily, učesaly a daly tomu řád - byť chápu, že je fajn napínat čtenáře sám čtenář si to svým způsobem užívá, pakliže aspoň ke konci dostane smysluplné odpovědi. Jenže tady nic nebylo.
Četla jsem útržky vytržené z kontextu, neměla jsem ani páru, kam to vlastně zařadit. Skákání v čase stylem - čtenáři zorientuj se sám. Z reálného příběhu jsem chvíli měla co dočinění s fantas kravinou přitaženou dost za vlasy. Tohle mě zklamalo a nelíbilo se mi to. Trochu si myslím, že si tím autorka uškodila - ačkoliv obecně i v předešlé sérii byla v průběhu děje na informace skoupá. Samozřejmě mě to nehorázně láka na pokračování, na které už teď s krvácejícím srdcem čekám, ale především tomu chci porozumět. Co se tam sakra vlastně stalo? Co byla pravda a co výplod fantazie?
Když bych to měla shrnout, do 3/4 knihy mě to bavilo a užívala jsem si to, se vším všudy, a to fakt na maximum. Pak obrat o 180° a blížilo se to nepovedený "katastrofě". Obrovská škoda. :-/

2 04.04.2019

Těšila jsem se. Opravdu jsem se hodně těšila, protože tohle byla tak trochu dost očekávaná kniha a pokračování úžasného příběhu. Hned jak jsem mohla, tak jsem si ji pořídila a otevřela. A pak se to stalo. Zklamání. Na počáteční radost jsem ji až moc dlouho četla.
Souhlasím tu s několika komentáři pode mnou. Ten začátek byl utrpení. Dlouhé, až moc dlouhé na rozjezd. Nechápu proč. Taky jsem hlavně po takové době od přečtení druhého dílu dost věcí zapomněla, tudíž jsem v tom měla kapku chaos. Místy jsem opravdu ten děj nazvala pěknou blbostí. Samozřejmě, tohle je fantas příběh, a tak je celkem logické, že se tu objeví nějaká ta nadpřirozená bytost. Jenže jim bylo zbytečně moc. A nebylo to jenom tohle, co mi tak trochu vadilo. Překombinované. Až moc. Trochu si tím autorka uškodila. Kdyby to tím chtěla oživit, prosím, ale žádné přeplácávání - raději stále linku "reálna".
Pořád příběh vypráví tři hlavní hrdinové (+ malé oživení) a pouze jeden hrdina mě vážně bavil! Což považuji za lehkou bídu. Elias, kterého jsem měla ráda... bože, jeho dějovou linku jsem trpěla. Především u něj mě k příběhu napadalo slovo: blbost. Místo čekání a to kolem, vážně? Bylo to něco, co mi přišlo jako hloupost, bylo to divné až nudné. Četla jsem ho nejneraději. Laia... oblíbenost, kterou jsem jí věnovala bohužel klesla. Nejspíš mi vadilo to, jak byla jednou plná pozitiv, přesvědčení, síly a pak? Fňukala, jaká to je chudinka, že na to nemá, že to nedokáže, že je slabá. Boha jeho! Ještě pochopím, kdyby měla pochyby po nějakém čase, ale ona tahle pochybovala obratem. Jak přesýpací hodiny. Stačilo otočit a už si jela tu svou jedním a pak druhým směrem. Sláva, že to nebylo po celou tu knihu a taky, že se na konci vzpamatovala a ukázala, že na to opravdu má, že koná a je statečná. A poslední vypravěč byl Krkavec. Ten titul je tak "tvrdý" - osobně radši Helena. Helena byla výborná. Mám dojem, jako by to celé zachraňovala - ty její kapitoly byly záživné, napínavé, uvěřitelné, bolestné a vážně luxusní všemi směry. Tolik toho dokázala, obětovala, ztratila a já ji toužila tak hrozně pomoct! Ze začátku toho malého utrpení mě jedině ona držela, abych obracela stránky dál. Vážně. Hrozně jsem se na její kapitoly těšila. Byl to zážitek.
Připadala jsem si jak na houpačce nebo jako blázen. Byla jsem na rovině a krok za krokem jsem se propadala do podivné strmé rokle. Stále a stále jsem klesala - trvalo to věčnost, až, když jsem věděla, že se blížím k cíly, jsem zjistila, že stoupám. Pořád jsem šla nahoru a ještě výš a šlo to rychleji a rychleji. Ani jsem se nenaděla a stála jsem na vrcholu. Tedy, knihu jsem dočetla a zaklapla ji. Takový byl vývoj a spád knihy. Nemám zdání, co si o tom vlastně myslet. Až ke konci autorka pořádně chytla dech - to, co většinou známe - a mě to upřímně hrozně mrzí. Co se stalo?
Něco málo nám autorka v rámci tajemstvích objasnila, ale zase mnohé přidala. Překvapila mě identita kuchty, osud Marka - od něj jsem očekávala víc vůči Heleně - zpětně ani nevím proč :D, ale ke konci se mi zdál snad... milosrdný, lidský? Dokonce mi ho bylo i líto. Zvláštní. A konečně mě vážně potěšil Harper - potřebuju víc, skončilo to až moc brzy, až moc tvrdě. Fandím mu, protože především Helena by si to zasloužila. Velitelku jsem tentokrát až tolik neproklínala, možná proto, že nebylo místo pro její brutální skutky, ale přesto mám chuť tu bestii vykuchat a toužím po chvíli, kdy ji někdo konečně a definitivně zastaví. Upřímně doufám, že bude trpět. Dlouho. Bolestně. Nepředstavitelně. Músa byl také zajímavá postavička. Uvidíme, co nám chlapec ukáže dál. A co teprve Temnonoš?
Autorka si připravila pěknou půdu proto, aby mohla dokončit svůj příběh, všechno rozplést a vysvětlit a to jsou ty největší důvody, proč se na závěr/pokračování tak těším, i když tohle mě jako celek zklamalo. Nějaká ta stovka zbytečných stránek. Taková škoda! Pořádně to nechápu a hrozně mě to mrzí. Ohledně hodnocení jsem na rozpacích. Třetina stála za prd, třetina to pomalu napravovala a poslední třetina byla neuvěřitelná jízda, kterou jsem si báječně užila, až jsem litovala, že to nepokračuje dál. Budu krutá a vím to, Smrt před branami označím jako průměr. Byť silnější. Těším se na pokračování - i když kvůli němu nejspíš předčasně zešedivým!, a plně doufám, že tam to hodnocení bude nejvyšší - přesně jako u prvního dílu. Snad mě Sabaa už nezklame :)

3 08.03.2019

Vážně už je konec? Nejen té knihy, ale i mého osobního čtecího maratonu této autorky a na obě věci mohu říci jen - taková škoda! Četlo se to hrozně dobře a rychle stránky pod rukama mizely. Tempo a styl vyprávění, stále skvělý - nemohla jsem se odtrhnout. Vážně, u takového příběhu jsem se dokázala uvolnit a užít si ho. No, jistě a znovu jsem získala ten debilní úsměv na tváři. :D
Hlavní hrdinka Lily byla báječná, měla víc než dobrý smysl pro humor, takže mě celou dobu bavila a umělecké srdce, což se mi líbilo. Bavila mě její "šílená" rodina a i to nenávistné špičkování s Cadem.
Cade - druhý hlavní hrdina... asi mi to trochu trvalo, než jsem se dozvěděla, že je uvnitř takový... a pisálek k tomu, ale musím konstatovat, že jsem si ho oblíbila, hrozně moc. A taky se mu to povedlo. Dostal mě. Kolikrát jsem měla stupidní nutkání ho obejmout. :D Bývá to tak většinou, že lidé nosí různé masky a dle toho se hloupě přizpůsobují.
A mimo jiné Sasha, to zase byla mrcha první kategorie! I já jsem pomalu zatínala pěsti a společně s Lily měla chuť jí nejednu vrazit. Udělala pěknou prasárnu.
Celkově ten nápad... psaní opravdových dopisů asi nebyl úplně originální, protože to tu už někdy bylo, ale teď, v dnešní době, kde žije jen samá elektronická komunikace, jsou dopisy hrozně vzácné a milé řekla bych, zvlášť, když jsou ve vyprávění o hodně mladých lidech z tohoto století. Takže vlastně ano, bylo to originální, tím správným načasováním. :)
Celá kniha se mi hrozně líbila, opět pohodová a milá věc. Autorka to podle mě jednoznačně umí, jsem moc spokojená. Do budoucna bych ocenila, kdybych se s ní mohla znovu setkat. Stojí za to, ale nechme se překvapit.
Hodnocení je jednoznačně plné, však tentokrát bych nechtěla tenhle příběh zařadit do pomyslného žebříčku od nejlepších po jen ty lepší. Nevybrala bych si. Doporučuji knihu a i samotnou autorku! :)

3 01.03.2019

Myslím, že mi ten pomyslný čtecí maraton téhle autorky celkem jde a už teď mi je líto, že jsem skoro na konci. :D Znovu jsem se ponořila do knihy, která se opravdu rychle a lehce četla. Ten styl psaní je úžasný. Nevím, jak je to možné, ale zase mě to dostalo. Líbilo se mi to, byla to hrozně milá a odpočinková záležitost, která mi znovu přičarovala takový ten přihlouplý úsměv, který jen horko těžko člověk dostává dolů. :D A jelikož se děj odehrává o letních prázdninách, je to ještě kouzelnější.
Hlavní hrdinku Abby jsem si oblíbila, bylo fajn, že byla malířkou/umělkyní a chtěla to někam dotáhnout, že se nevzdala po prvních "vážených" negativních ohlasech, že si prostě šla za svým snem.
Coopera, jejího kamaráda a našeho druhého hlavního hrdinu jsem měla taky ráda, byl to skvělý nejlepší kamarád - kterého jsem jí místy vážně záviděla, ale upřímně, bála jsem se, jak to mezi nimi dopadne. Přeci jenom neopětovaná láska - to je na prd a celkem bída, co si budeme povídat. Napnutá jsem byla vážně hrozně dlouho. Taky tomu nepřidala ta promarněná/zmeškaná výstava v muzeu - tak nějak jsem cítila Abbyin vztek vůči Cooprovi. A jelikož jsem to viděla jen jako pozorovatel, bylo mi ho líto, jelikož v tom celém měla prsty ta mrcha Iris. Ale co osud nechtěl? Jo, můj nesmazatelný úsměv mluví za vše. :D Ten kluk si mě prostě získal.
Chtěla bych vyzvednout ještě Abbyinýho dědu - byl to parádní děda a líbilo se mi sledovat ty jejich sarkastické přestřelky. Znovu se v příběhu objevilo takové silnější téma (rodiče Abby), což oceňuji.
Jo, další věc, která byla víc než dobrá. A tak nějak mi ani nevadí, že to jsou příběhy mimo moji věkovou kategorii, jelikož hlavní hrdinové se nechovají jako děcka. Mají v hlavě něco víc.
Dovolím si hodnotit plným počtem hvězd a zařadit tuto knihu jako druhou nejlepší. Ústně bych to teď asi neobhájila, ale mám "ten" pocit, že tak to je správně. Doporučení je jasné! :)

2 28.02.2019

Tak a právě jsem dočetla. S touhle autorkou jsem to myslela vážně, asi si dám takový její čtecí maraton, protože ty její příběhy se čtou samy a ten její styl vyprávění mi opravdu náramně sedí. Oddechové čtení, u kterého člověk nemusí nijak složitě přemýšlet, odpočine si a ještě získá připitomnělý úsměv na tváři, který dokáže vydržet opravdu dlouho. Tohle byla moje druhá kniha z pera autorky a znovu se jí to povedlo. Byl to milý příběh. Líbilo se mi to a hned z několika důvodů. Nebyl to takový ten prvoplánový příběh, měl v sobě zakomponovaná i trochu silnější témata.
Hlavní hrdinku jsem měla ráda a celkem jsem si s ní užívala to uvěznění v knihovně a poznávání Daxe.
Dax? Jo, získal si mě. Ale abych byla upřímná, dlouho jsem zvažovala/fandila i Jeffovi. Tak nějak to k němu nebylo fér? Jenže oproti Daxovi byl na svůj věk, řekneme... infantilní a trochu - teď budu vážně ošklivá - rušivý element. :D Naopak Dax byl klid, který Autumn na svou duši potřebovala.
Nemohu říct, že bych se ubránila porovnávání této knihy s tou první, kterou jsem už měla čest číst (Náhradní kluk). Samozřejmě příběh byl o něčem jiném, co se mi líbilo, to ani tak nehodnotím, jako to v mém nitru, co ty dvě knihy samostatně dokázaly vytvořit. Na jednu stranu mě to mrzí, ale nikdy nic není vždy úplně to nejlepší. Tenhle příběh mě nevzal tak moc za srdce jako ten předešlý. Však jen o chlup, takže hodnotím za 4,5* a přidávám doporučení. :)

4 27.02.2019

Zaujala mě už dávno a když se stalo, že od téhle autorky jsem měla k dispozici všechny 4 její knihy a ještě jsem ani žádnou nečetla, rychle jsem si to rozmyslela. Potřebovala jsem taky něco dejme tomu lehčího.
Hned od začátku se kniha četla velmi dobře a rozhodně jsem nečekala, že ji prostě nezavřu do doby, než ji dočtu celou. Šlo to jako po másle. Bylo to hrozně milé, krásné a úsměvné. Naprosto jsem si to užila, jsem víc než mile překvapena.
Hlavní hrdinka Gia, mi trochu neseděla v tom, že se tam praly dvě informace. Ona sama se považovala za "hodnou" holku a přitom z toho vyšla jako taková mrcha. Byla jsem na rozpacích a říkala jsem si, jak tuhle hrdinku můžu mít vůbec ráda? Nešlo to snadno a už vůbec ne rychle, ale to uvědomění si a následná změna se mi líbíla, proto Giu ráda opravdu mám.
Hayden - toho kluka jsem si zamilovala vlastně po pár řádcích od doby, co se objevil na scéně. Větu po větě, zmíňku po zmíňce, po jakýchkoliv gestech anebo po čemkoliv, co řekl mi kradl srdce, až si ho získal úplně a vlastně mu to nedalo žádnou práci. Měla jsem pocit, že někomu takovému nemůže být nějakých 17. Byl úplně někde jinde, výš. :)
Kdo mi naopak pil krev od začátku do konce byla Jules. Té mrše jsem měla chuť nekompromisně dát pěstí, kdykoliv se na ní narazilo. Bec, s ní mi to trvalo, ale ve finále byla skvělá. A rodiče Gii? Byli v jistých situacích... na to snad není slovo, prostě jak pominutí. Sama jsem se chtěla vzbouřit a zakřičet, co si o tom myslím. Takže štěstí, že jsem jen nestranný pozorovatel. :D
Autorka se mi už po první knize velmi osvědčila a vážně se těším na její další příběhy. A myslím, že to nebude trvat dlouho - její knížky jsem si už připravila. :D Tak nějak jsem si u toho nádherně a nečekaně odpočinula. Líbilo se mi to a dokázalo to ve mě vyvolat různé pocity - radost, vztek, bolest. Každopádně zavírala jsem knížku s debilním úsměvem na tváři o půl třetí ráno a bylo mi to naprosto jedno. :D Stálo to za to. Užila jsem si to a mohu to rozhodně jen doporučit. :)

3 27.02.2019

Pane bože... to bylo... něco! Jsem maximálně nadšená. Četlo se to výborně a samo. Strhlo mě to do příběhu ani nevím jak. Prostě jsem otevřela knihu (nemohu si pomoci, ale obě knihy v sérii mají otřesnou!!! českou obálku), nasedla do pomyslného vagónku a až, když jsem dočetla poslední větu, tak mě ta bestie nemilosrdně vykopla ven. Kam se hrabe Pendolino, tohle byl hotovej Šinkansen! :D
Hned na rovinu se přiznám, že z prvního dílu jsem si Madoca nepamatovala (+ další drobnosti), holt už to je dlouhá doba. Možná jsem v tom případě byla "okradena" o pár zmíněných zážitků, ale absolutně to ničemu nevadí. Ten kluk/chlap - určitě to byl parchant, ale toho parchanta v jeho vlastním příběhu jsem si jednoznačně oblíbila. Hrozně se mi líbilo, jak spolu s druhou hlavní hrdinkou bojují, předstírají odpor a nenávist, házejí po sobě ostrá slova a přitom je to k sobě táhlo jak magnet, kterému nešlo vzdorovat. Bavilo mě, jak se kočkovali, tak dlouho, až už tomu nešlo uniknout. Madoc byl v jádru hrozně úžasnej chlap. Uměl být fakt hajzl - mimo jiné žárlivej a majetnickej, ale i parchant se srdcem na pravém místě. Bože, a uměl na klavír! Fallon jsem ho záviděla. Osobně a úplně jsem se zamilovala.
Fallon, druhá vypravěčka svého příběhu. Byla to skvělá holka. Rozhodně mě nepřestávala překvapovat. Uměla být odměřená, mít to na háku, vyhrožovat anebo se prostě se srdcem na dlani sesypat. Měla toho kotel za sebou a musela být silná i tam, kde to nebylo možné. Obdivovala jsem ji. Myslím, že ti dva k sobě jednoznačně patřili. :) Nešlo jim nefandit.
Co se týče samotného děje. Anebo toho okolo, když pomineme válku Fallon a Madoca. Neměli vůbec jednoduchou cestu. Téměř všichni jim házeli nemilosdrně klacky pod nohy. Ačkoliv láska se neptá - kdo to bude ani kdy přijde, každopádně hned od samého začátku je od sebe odtrhávali, lhali jim. Byli dost krutí, páni rodičové, ale na druhou stranu... tak nějak to chápu. Bylo fajn, že měli kolem sebe nejbližší přátelé, a to hrdiny z prvního dílu, bylo milé se s nimi opět setkat a že aspoň oni jim trochu pomáhali. Nebylo tam příliš hezkých věcí, ale vlastně dopadlo to pro druhé v rámci možností dobře, no ne? A vlastně... nejen pro druhé, dopadlo to výborně i pro samotné hlavní aktéry, po takové dlouhé a trnité cestě - konečně, což byla taková třešnička na dortu. :))
Jediné, s čím jsem bojovala, když jsem k tomu náhodou dospěla díky listování stránkami dopředu - tohle se vážně musím odnaučit - bylo na tenhle příběh prostě klišé věc, a to vdavky. Nebyla jsem z toho dvakrát nadšená, proto se musím přiznat, trochu naštvaně jsem - byť za jízdy - vystoupila a flákla knihou na noční stolek. Přišlo mi to směšné, fádní, sklouzávalo to k takové až opravdové pohádce, což mi absolutně do té knihy nepasovalo a především - byli hrozně mladí, což mi nesedělo snad nejvíc. Bylo to prostě unáhlené! Však jsem se vzpamatovala, protože zvědavost mi nedala a... vůbec to nebylo nic klišoidního, nic, kvůli čemu bych měla obracet oči v sloup a naštvaně funět. Ne, autorka se s tím poprala a zároveň to naservírovala naprosto excelentně a bylo to skvělý. Vlastně nic, co by ten příběh nějak negativně extra poznamenalo.
Tohle mě prostě bavilo, autorka umí jednoznačně psát navíc zcela nepředvídatelně, jak neřízená střela a už minule svou laťku vystavila do ohromných výšin. Ten její styl je naprosto úžasný. Ty postavy, které se nejdřív nemůžou vystát, uráží se a nenávidí a posléze se milují... do sebe zapadají jako kusy skládaček. Tohle mě prostě baví! :) Nikde nic nedře, nestojí ani se nepere. Doufám, že si od ní přečtu další knihu. Nejlépe v této sérii a nejlépe co nejdřív. :D Docela by mě zajímal Jax - ten mě teda dostal a co to má sakra za tajemství? Něco, aniž bych si to zjišťovala, mi napovídá, že to může být třeba další díl v sérii - protože to je naprosto dokonalá orná půda!, ale bůh ví. Nechám se překvapit. ;)
Tahle dvojice mi bude chybět, ale mohu se utěšovat že Fallon, Madoc a Tate, Jared jsou se mnou, respektive, že mi trůní v knihovně a jsem na ty knihy hrdá. Doporučení a plné hodnocení je samozřejmost. Opravdu bravurní záležitost, u kterého není možné sundat přihloupý úsměv. :)

2 25.02.2019

Z prvního dílu jsem byla namlsaná, takže jsem se vrhla hned na ten druhý. Znovu se to četlo rychle a dobře. Vyhovovaly mi krátké kapitoly a tentokrát to bylo i z pohledu mužského hlavního hrdiny Rushe, což jsem ze začátku neshledala jako šťastné, ale nakonec mi to nevadí, právě naopak - bylo to fajn.
Rushe jsem viděla zas kapku jinak a ačkoliv se tam toho stalo "dost", nikdy jsem neměla nutkání ho obvinit anebo se na něj zlobit. Dokázala jsem ho pochopit, politovat, i když mu Blaire nezdravě zatemnila mozek.
Tak, jak mi na začátku Blaire - ženská hlavní hrdinka, nevadila, jen pár vlažných kapek kvůli své hloupé naivitě, tak tentokrát se cítím jako kdyby mě polili konví studené vody, a o to horší to bylo. Měla jsem chuť jí popadnout za hlavu a poslat jí proti tvrdé zdi. Třeba by se jí mohlo rozsvítit? Byla děsná. Samé: mám x nemám, miluje mě x nemiluje mě, měla bych odejít x neměla bych odejít, bude mu líp se mnou x bude mu líp beze mě, mohla bych být v jeho světě x nepatřím do jeho světa, atd. Kristova noho. Měla jsem týhle naprosto nevyrovnaný, ufňukaný, nerozhodný a pošahaný holky plný zuby. Byla hrozně nestabilní. Jednou se pro něco rozhodla, stanovila si - řekněme tomu cíle, bez Rushe - a za minutu obrátí a z Rushe se jí podlamují kolena a je na přebalení, jak má mokrý kalhotky. Nejlepší bylo, jak se z nesmělé panny vyklubala nadržená nynfomanka. Měla jsem vážně chuť jí ublížit.
Celkově se mi to však asi líbilo, i když se nejspíš nestalo tolik, jako v předchozím díle. Dost a mnoho klišé a předvídatelných věcí, které mě donutily nekompromisně tuhle knihu zaklapnout a na pár dnů odložit - štvalo mě to. A slovo "miminko", které se tam objevovalo až sakra nezdravě moc mi díky tomuhle počinu bylo znechuceno na další dva životy dopředu.
Chápu, že to není o nich - o Grantovi a Woodsovi, ale ti mě naopak třeba zajímali daleko víc než nesnesitelná a vypatlaná Blaire. Měla jsem je ráda.
Musím hodnocení ještě podkopnout než u prvního dílu, protože místy jsem z toho přicházela o rozum, a zase nechci být tak krutá, i když by si to nejspíš ta kniha díky Blaire zasloužila srazit ještě víc - 3,5* I tak si přečtu zbytek - prostě nerada nedočítám série.

25.02.2019

Hm, četlo se to výborně a hrozně rychle. Dokázalo mě to vtáhnout k sobě a nepustit. Byla jsem na to zvědavá, protože jsem tuhle záležitost měla vyhlídnutou již delší dobu. Témata nevlastních sourozenců, prostě. :) Překvapil mě i věk postav - potěšilo mě, že to už není jen samé sladké -náct, až na hlavní hrdinku, což se brzo změní a hlavně se to prostě stále jen tak nevidí. Pak si připadám až moc stará. :D
Hlavní hrdinka Blaire - ale jo, měla jsem ji ráda a neměla jsem proti ní ani popel, až na jednu jedinou zatracenou věc. Byla nevinná. Ale ani samotná nevinnost přece nemůže být tak naivní! Byla natvrdle naivní. Občas prostě smýšlela anebo i vypustila z pusy nějakou naprosto nepochopitelnou věc, která smrděla nechutnou naivitou a až hloupostí. Nebylo to pravidlem - díky bohu, ale když jsem se s tím setkala, jen nevěřícně jsem kroutila hlavou. Chápu, ale i člověk z největšího zapadákova s milionem svých vlastních starostí přeci musí vědět, jak funguje dnešní svět, natož zazobaná smetánka.
Rush, společně s dalšími mužskými protagonisty příběhu se mi vážně líbili a dost jsem si je oblíbila jako např. Granta, Woodse i Caina. Ale toho Rushe samozřejmě nejvíc, co si budeme povídat. :D Dobrá byla i Beth.
Ten příběh, leč se nezdá je ve finále trochu, no trochu dost složitým propletencem především rodinných vazeb a strastí. Však mě se to líbilo a užívala jsem si to. Poslední scéna "loučení" mi přišla přitažená za vlasy. Hloupě impulzivní? Jak když Blaire přeskočilo. Tak nějak se mi to tam nehodilo.
Každopádně těším se na pokračování téhle série, zvědavost mi vážně nedá a já vím, že se do toho pustím hodně rychle. Byť to bylo v celku skvělé, pár drobností, které mi byly proti srsti jsem tam našla, takže bohužel nemohu udělit plné hodnocení, ale tak na 4,5*. Ale i tak neváhám doporučit. :)

20.02.2019

(SPOILER) Knihu jsem právě zaklapla a musím přiznat, že jsem ji zhltla jak malinu. Ta čtivost, která určuje i samotné tempo je neuvěřitelná. Těšila jsem se na pokračování Falešného polibku, protože to skončilo tak šíleně a já celá v křeči, jak to bude dál. Bylo milé, že druhé pokračování začalo tam, kde předchozí skončilo - to se většinou nestává. Společně s hlavními hrdiny jsem prožívala a rozuzlovala či uzlovala ty tajemství, intriky i city. Pro mě to byl naprosto plnohodnotný díl plný akce a dost šokujících informací. Nenašla jsem tam nikde místo, kde bych se nudila anebo mě prostě nějak otravovala. Byla to prostě jízda.
Lia, hlavní hrdinka - no, páni, neměla to vůbec jednoduché, ať už ve Vendě anebo doma, kde ji měli za velezrádkyni. Docela ji obdivuju, že mohla ve Svatyni vůbec usnout, při tom všem. Oblíbila jsem si ji hned na začátku, takže jsem v tom fandění pokračovala i tady. Neměla jsem důvod ji vidět jinak.
Co se týče Rafa - toho jsem měla ráda taky samozřejmě, byl to jeden cíp toho milostného trojúhelníku. Jenže potíž byla v tom, že u mě osobně na tom prvním místě nestál. Lia, potažmo autorka si vybrala - velmi jasně a zřetelně. Teoreticky jsem mu to neměla za zlé. Byl to správný chlap. A vlastně někde hluboko uvnitř jsem se s tím smířila, takže jsem mu i tak držela pěsti. Bavila mě i jeho čtyřčlenná parta zachránců.
Kaden - bože můj! Ještě než jsem popadla tuhle knihu jsem se dozvěděla jednu informaci, která mě položila. Fakt jsem se kvůli tomu naštvala, až tak, že jsem chvíli odmítala vůbec začít číst. Doufala jsem stránku za stránkou, že to nebude pravda a taky jsem si podvědomě znepřátelila jednu vedlejší ženskou postavu - i její krátké kapitoly mě do budoucna iritovaly. A nepomohla tomu ani "vize" o miminu. Ještě jednou - bože můj! Jenže mám dojem, že tohle neštěstí na mě teprve čeká. Kadena jsem si vážně zamilovala. Byl tak rozporuplný, chudák s nehezkou minulostí, chtěl se zavděčit, být loajální, ale zároveň se zamiloval do Lii, což mu prostě ty zásady narušovalo. Určité situace a především rozhovory, které měl s princeznou, mě boleli za něj, přesto jsem si to jako tichý "pozorovatel" sobecky užívala. Kéž by to bylo jinak.
Komizar - to byla pomalu dechberoucí záporná postava. Neměla bych ho mít ráda a asi taky neměla, ale nepociťovala jsem k němu odpor či nenávist. Dokázal mě vždycky dokonale a surově (občas i mile, což mě zaráželo) překvapit. Byl prohnaný parchant, ale měla jsem dojem, že se v něm ještě něco skrývá. Jakýsi... ale teď už to asi nezjistím.
Už posledně jsem si všimla, že ačkoliv celkově kniha má co dát v rámci akčních scén, to největší "haló" se objeví vždy až na konci. Dobrý strategický tah od autorky. Nyní to nebylo výjimkou a nechalo mě to opět v šoku, překvapení a touze vědět, jak to dopadne, co bude dál nejen dějově, ale i s postavami, které mě zaujali, které jsem si oblíbila. Jsem na to děsně zvědavá - na to finále, na to všechno. Za mě užasné pokračování, úžasného příběhu - se zatajeným dechem, doporučení i u druhého dílu! :)

5 13.02.2019

Kniha se hrozně dobře a rychle četla. Změlo to zajímavě, a tak jsem se do toho pustila. Nelituju, právě naopak. Hrozně se mi to líbilo a především ten úžasný smysl pro humor. Téměř celá kniha byla úsměvná až do okamžiku, kdy smysl pro humor ustupoval ději, který nabíral na vážnosti. Znovu jsem narazila na příběh, který není jen laciný, ale má i něco do sebe, především, že obsahuje i trošku silnější příběh celku.
Hlavní hrdina Simon byl teda číslo. Díky němu jsem se především dost nahlas nasmála a to hrozně oceňuji. Víc neskutečně vtipných knih! Ten chlap byl typ, který byl vlastně dokonalým chlapem. Hezky se o tom četlo.
Hlavní hrdinka Bridget taky nebyla vůbec špatná, měla jsem ji ráda a chvílemi jsem ji i obdivovala za tu sílu, kterou v sobě stále nacházela. Celkově dobrá dvojice. Neměla jsem výtku.
Bylo to příjemné, oddechové, úsměvné a milé. Další pohádka, která ačkoliv to bylo kolikrát na hraně dobře dopadla - víc než to. Ty epilogy jsou zvlášť takové. :D I tady mě autorky přesvědčily, že umí. Těším se na další jejich spolupráci anebo i jejich samostatná díla a tuhle práci neváhám doporučit. :)

3 07.02.2019

Na tohle jsem se opravdu těšila, jen jsem to pořád odkládala. Teď absolutně nevím proč. Kniha se po většinu času četla opravdu dobře a rychle. Přímo mě nadchnul ten nápad, který autorka aplikovala hned od začátku - kdo je princ a kdo zabiják? Opravdu jí tleskám, protože nás jako čtenáře chtěla jistě s úsměvem na tváři dokonale zmást. A nebudu lhát, když rovnou přiznám, že se jí to povedlo. Bravurně. Častokrát jsem se přistihla, že nečtu a přerovnávám si v hlavě informace o jednom a druhém mužském hrdinovi. Milionkrát jsem svou verzi pravdy "kdo je kdo" změnila. A tak jsem se do toho zamotala, že už nevím, jaký poslední typ, natož vítězný, před rozuzlením jsem hádala. Smekám, autorce se to povedlo a byl to mimo jiné i vynikající nápad - neotřepaný.
Musím se taky přiznat, že mě tahle kniha nejen že oslovila svou anotací, ale taky myšlenkou nad milostným trojúhelníkem. Naprosto je zbožňuju, proto jsem si to užívala snad dvakrát tolik. Svým způsobem se zdá, že síly jsou vyrovnány, takže ke komu se přiklonit? Rafe nebo Kaden? Jsem na vážkách, ale nejspíš k tomu "horšímu" z nich, strávila s ním dost času. Holt mám slabost pro špatné kluky. :D Ale uvidíme, co její srdce.
U obou pánů jsem s úsměvem na tváři sledovala jak se při pohledu na Liu mění. Jak se snaží udržet tvář a svůj "úkol", jak začínají soupeřit jeden proti druhému, jak jsou sami sebou zmatení. Dost oceňuju jejich kapku "vyšší" věk, i když bych se nezlobila, kdyby celkově tomu hlavnímu osazenstvu bylo o pár let víc. Měla jsem oba ráda, a o to větší osobní dilema - a věřím, že ještě nějakou dobu potrvá. :D
Hlavní hrdinka Lia - měla odvahu, nebála se říct svůj názor a ačkoliv to byla princezna, nebála se vzít za práci a ušpinit se. Neměla jsem důvod si ji neoblíbit, dost často mě překvapovala.
Celkově kniha a ten děj mě hrozně bavili. Dost akce, šokující nebo velmi úsměvné okamžiky, autorka se nebojí i brutality, krve a samotné smrti - v jistých okamžicích mě vážně překvapila. Chvílemi jsem měla opravdu problém knihu zaklapnout, ale bohužel jsem narazila i na drobnosti, které se mi moc nelíbili. Některé popisy, trochu ta politika první dcery, "moc" s tím spojená a především ty úryvky písní, poslední vůle. Je to spíš tím, že jsme na samém začátku a k tomuhle prostě chybí řádné a celkové vysvětlení. Nejspíš, v rámci i zachování překvapení/napětí, nám to bude autorka odhalovat postupně skrze další díly. Tohle shledávám za malou pihu na kráse celku, i když to bylo malé peklo číst. Možná mi trochu chyběl i rádoby slovníček/pomůcka k rozluštění většiny toho cizího jazyka/ů. Něco bylo přeloženo, však většina zůstala záhadou, což mi přijde malinko škoda.
Každopádně se vážně dost těším na pokračování, protože to skončilo v okamžiku, kdy jsem byla napnutá jak kšanda a se spodní čelistí až ve sklepě. Takové konce prostě nenávidím a zároveň zbožňuju (tedy v případě, kdy mám pokračování po ruce). A samozřejmě chci vědět, kdo a dál si užívat to nepatrné kočkování a co bude dál - jak jinak. :D Doporučení je jasná věc! :)

4 05.02.2019

Tohle byl jen bonus. Nikdo to za nic jiného nemůže považovat. Byl to jen náhled zpět do tak známého světa, k postavám, které tak milujeme. Souhlasím se všemi názory pode mnou, že dějově to bylo o ničem, nikam jsme se nedostali, tady spíš šlo o něco jiného. Náhled do nitra.
Na jednu stranu to chápu, ale na druhou... proč vlastně tohle dílko? Věřím, že je autorka tak dobrá, že všechny tyhle pohledy by nám nastínila i v dalším plnohodnotném díle.
Ústřední dvojici mám ráda, ale už to asi není tak mocné jako na samém začátku, aby mě to k nim tak moc táhlo. Tady jsem se soustředila dokonale na několik jiných postav. Cassian. Jak mi ho bylo líto. A jen kvůli... Nestě. Co ta blbka vyvádí proboha? Proč tak riskuje? Kdy najde tu správnou cestu, odhodí hrdost a přijme Casse?
Lucien - mučedník, fackovací panák. Nezasloužil si to, co mu udělali. A ještě ke všemu Elain. Bylo mi ho líto. A poslední postava, kterou jsem litovala a cítila bolest, kterou musí zažívat kvůli jiným byl Tamlin, troska. Proč? Kapitola, kde se s ním setkal Rhys... Nebyla pěkná a Rhys se k němu choval hnusně. Tohle se mi vůbec nelíbilo.
Jestli tahle série má tedy pokračovat, a rozhodně by měla vzhledem milionu otevřeným věcem a nevyřešeným vztahům, byla to příjemná zastávečka. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že kdyby ta zastávka nebyla, nic se nestane.

2 03.02.2019

Znovu jsem se ponořila do příběhu, od autorky, která prostě psát umí. Četlo se to samo a dost rychle, nemohla jsem se od toho odtrhnout. Líbilo se mi to a hodně mě to bavilo. Dokázala ve mě probudit mnoho emocí. Vlastně celá tahle série je prostě úžasná. Skvělé postavy, silné příběhy, skvostný celek.
Logan, který se místy objevil v už v minulém díle se mi dost líbil. Možná díky tomu ochranitelskému instinktu a sourozeneckému poutu. Proto jsem se na něj těšila do jeho vlastní knihy. Nezklamal, naopak získal si mě na plné čáře. Včetně Maiy, která byla dost silným okořeněním příběhu, ale proč ne. To prostě patří k tomu silnému vyprávění kolem, že to nejsou jen laciná romanticko-erotická klišé.
Hlavní hrdinku Grace jsem si oblíbila hned. Bez debat. To jinak nešlo. Tenhle jejich příběh mě pořádně zasáhl, určitě ho řadím na přední místa celé téhle série. Několika prvky mi připoměl samotný začátek, a to příběh o Joss a Bradenovi, ale zase na druhou stranu byl trošku snad jinačí než zbytek těch knih. Možná jen osobní vjem... Však se mi to opravdu líbilo a oceňuju to. Jsou to krásné pohádky. :)
Autorka se mi osvědčila, takže budu očekávat další její počiny a tuhle věc ráda samozřejmě doporučím. :)

4 02.02.2019

Nic nového, když zmíním, že se kniha hrozně rychle a báječně četla. Dost jsem se těšila, protože jednoho z hlavních hrdinů už jsem znala, hrozně si ho oblíbila už dávno a fandila mu, co to šlo. Tady jsem se do něj zamilovala úplně. A jelikož jsme Coleův příběh znali, potřebovali jsme sem jeho protějšek. Zase autorka dokázala vymyslet zajimavý a silný příběh, i když ten průběh u takových počinů probíhá stejně - tohle mě prostě neomrzí.
Líbilo se mi provedení, že tentokrát je to naopak. Tentokrát to musí všechno napravovat žena u muže. Tady to je něco nového, neotřepaného, šokujícího. Líbilo se mi to gesto, kterého se téměř na konci chopila Shannon - je to tak neobvyklé, a to chtělo neskutečnou odvahu. Jejich příběh, znovushledání s původními postavami z předešlých knih bylo neskutečně milé a trochu mě šokovalo, když se tam zmínil Bradenův věk. Hrozně to letí - všichni šťastní, v manželství a kolem sebe kupu dětí. Úžasná parta. Je to hezké a mě se tohle prostě líbilo, takové pohádkové. Tenhle příběh je hodně, ale opravdu hodně vysoko. :)

4 30.01.2019

Leigh, Leigh, co jsi to jen udělala? Autorka mě opět donutila nasednout na smrtící horskou dráhu, jen jsme měli trochu jiný okruh. Četlo se to samozřejmě skvěle, byť občas proklatě, jelikož každý konec kapitoly byl napsán tak, aby člověk pokračoval, leckdy se zatajeným dechem, dál. Takže se nedalo takřka odtrhnout. Však, nemohu si odpustit - místy mi připadalo jako kdyby to bylo o chloupek slabší než první díl. A opět nemohu zapomenout zmínit vizuál knihy - úžasný.
Znovu jsem se setkala s netypickou různorodou partičkou, s tou špínou z Barrelu, kterou jsem si vlastně tak oblíbila. Ačkoliv měli na kontě tolik, řekněme nelichotivých skutků, musela jsem jim fandit. Jen jsem pozorovala tu brilantní hru šachů, kdy jednou padl výtečný tah a podruhé zmařený. Pokaždé to bylo nečekané. Rozhodně tenhle příběh, to úžasné myšlení nešlo nijak předvídat. Jak jsem již zmiňovala u prvního dílu, byla to hra velmistra s promyšlenými deseti tahy dopředu. Než ty vůbec vymyslíš, jak zapálit oheň bez jakékoliv pomůcky, protistrana už má vymyšleno i jak ho uhasit. Naprosto šílené a bravurní zároveň.
Co se týče postav, tak moji oblíbenci si udrželi své postavení - Kaz, Inej, Nina a Matthias. Jesper byl samozřejmě taky fajn, určitě vtipný a patřil jednoznačně do té party, občas i Wylan, ale holt... asi jsem na tu klasiku. :D I když tohle byl vlastně dost drsný příběh ve všech směrech, dočkala jsem se i romantických "okének". Byla jsem za to ráda, ale zároveň jsem asi rozladěná. Dostali ho všichni - i ti, kteří by ho fakt mít nemuseli - a celkem slušně vzhledem k situaci, ale co ta úplně hlavní dvojice? Kaz? Inej? Leigh, to jako vážně?! Cítím se trochu okradená. A co to krucinál mělo znamenat s Matthiasem?! Upřímně, byla jsem zaskočená - tohle by mě vůbec, ani ve snu nenapadlo. Proč? Na jeho místo bych obsadila úplně jiné adepty, z té sebranky. Bylo to kruté a bolelo to.
Vypadá to jako ukončený příběh, ale nejsem o tom dvakrát přesvědčená. Opět se objevilo tolik věcí, které by chtělo dovysvětlit. Vždyť by stačilo pár vět, bohužel. A klidně se vsadím, že si autorka nechala pootevřená vrátka k možnému pokračování, o kterém se tak trochu špitá. Určitě bych ho nevynechala. Bylo by mi potěšením se s nimi znovu setkat.
Je vážně obdivuhodné, co tahle autorka umí stvořit. Vlastní svět s hrdiny, kteří jsou tak moc špatní a přesto je máme rádi a všechno to hltáme. Dostala jsem knihu s laťkou stále tak pevně a zatraceně vysoko položenou, která nedrhla, byla plná zvratů a akcí, která mi ukázala to prohnilé město hned z několika pohledů. Dobrý nápad, dobrá realizace. Líbilo se mi to - Kaz, ten nemilosrdný parchant, který si mě dokonale získal.
Ačkoliv tentokrát to je "pouze" na 99%, vřele doporučuji. Tady není o čem diskutovat. :)

3 28.01.2019

Znovu jsem se ponořila do příběhu, který byl čtivý a já se od něj nemohla dostat. Autorka píše neuvěřitelnou formou, že ty stránky jen mizí. Těšila jsem se na příběh Hannah, protože už z předchozích knih mě zajímal. Tentokrát to bylo kapku jiné, a to tím, že hlavní hrdinka byla dospělá a zbytek osazenstva - hlavních hrdinů předchozích knih - pokročili ve svých životech a rozrostlo se to o celou kupu dětiček. Což bylo logické, ale přivádí mě to k faktu, že to trochu klišoidní.
Hodně názorů pode mnou je, že to byl nejslabší díl série - nemůžu souhlasit. Líbilo se mi to. Samozřejmě žádná topka, ale ani propadák v této sérii. Opět se tu objevil silný příběh obou aktérů a silné pouto mezi nimi. Každý se s tím holt musí popasovat po svém. Nechci napsat, že byl příběh předvídatelný, ale několik "tajemství" jsem odhalila na první dobrou, však, pro mě to není žádná překážka. Taky se mi líbil vztah Hannah a Colea - na něhož se teď obzvlášť těším. :)

2 23.01.2019

Těšila jsem se na příběh z téhle ulice a stálo to za to. Opět autorka nezklamala tím, že její dílo se naprosto samo čte, až je to škoda, a stále pokračuje v tom báječném stylu prezentování.
Zpětně se ptám, proč jsem si myslela, že hlavní hrdinka bude kapku víc konzerva? Blbost. Byla skvělá a navíc jsem se s ní tak nějak ztotožňovala. A Nate? Toho jsem si beznadějně zamilovala. :) Samozřejmě, i zde se objevil kus příběhu obou hlavních hrdinů, který odkryl tu bolest a rány - bylo to silné a hrozně to oceňuju, protože z toho prostě není jen nějaká laciná romance. Ale tentokrát jsem si hrozně užívala to pouto mezi Liv a Natem, až mi jejich minulost byla naprosto ukradená - zajímala mě ta přítomnost. Naprosto jsem to prožívala a nejen je, ale i mě to silně bolelo. Mám takový dojem, že to pro mě pocitově převyšuje v žebříčku i Dublin Street, která byla výborná.
Mimo jiné, znovu jsme se setkali s hrdiny z předešlých dvou knih, což se mi líbí a připadalo mi to a připadali mi oni hrozně fajn. (Ta jistá nechuť vůči některým postavám v London Road? Nejspíš anomálie.)
Hrozně se zase těším na další díl, na postavy, které znám, prostě na další nějakou Straße. :D Plné hodnocení a dala bych ještě větší, pokud by to šlo a doporučení. :)

3 22.01.2019

Těšila jsem se na tenhle příběh, aniž bych pořádně věděla, do čeho jdu. Všichni na něj pěli ódy a házeli vysokým hodnocením... a já už vím proč. V první řadě musím zmínit vizuál knihy a především tu ořízku - ohromilo mě to. Četlo se to rychle a samo, hned od prvních stran mě to vtáhlo do příběhu jako kdybych tam byla s nimi a jen těžko to pouštělo ven. Nevědomky jsem naskočila na smrtící horskou dráhu, kterou jsem jen tak tak přežila a nemilosrdně mě vyflusla na tvrdou zem. Tohle autorka umí, o čemž jsem se přesvědčila již dávno a já před ní smekám. Vždycky nasadí laťku, na kterou jen tak někdo nedosáhne. Dokáže hodně velké věci.
Tahle kniha byla netypická v tom, že měla šest hlavních hrdinů - kdo to kdy viděl v tomhle druhu literatury?, o kterých jsme se postupem času vždycky dozvěděli střípek sebe sama. Ty střípky jsem ráda sbírala a snažila se z nich poskládat kompletní obrázek, o kterém si myslím, že ještě není zcela úplný. Ne, Leigh ještě nevyložila všechny karty. Hodně dopředu jsem uvažovala, zda některého z téhle partičky - špíny, která se neštítí ničeho - budu anebo nebudu mít ráda. Bylo to jak na koupačce - bez výjimky. Všemi těmi svými činy, udělali toho tolika...
Abych byla upřímná, nejvíc jsem měla ráda Kaze, Inej, Ninu a Matthiase, především proto, že moje romantické srdce plesalo. Věřila jsem, že tady tomu tak nebude, ale autorka nezklamala, za což jsem ráda. Dalo mi to ještě víc, vážně.
Ani jeden z té bandy to neměl jednoduché a dost se nadřeli, aby se dostali tam, kde jsou. Pokládám si otázku, kdo mi k srdci přirostl víc. Nejspíš Kaz Brekker... Milovala jsem ho a nenáviděla. Byl to opravdu svým způsobem ďábel. Uměl přemýšlet a činit velmi chladnokrevně, tak aby prosperoval, bezohledně, kalkuloval a neohlížel se, blafoval a měl schované triky v rukávu, o kterých nikdo neměl ani tušení, nosil dokonalou masku. Ale projevil, že má i srdce, které buší. A tím mě nejspíš dostal.
Tenhle příběh je dokonale promyšlený do nejmenšího detailu. Mám trochu podezření, že autorka se vydávala za Kaze či ztotožňovala, jelikož hráli stejnou hru. Byla to hra s nejlepším šachovým velmistrem - u kterého není možné odhalit následující krok, přestože on sám už jich má promyšlených deset dopředu.
Byla to opravdu jízda, natřískaná akcí, žádná hluchá či nezáživná část, pěkně to odsypávalo, skvělé prolínání pohledů a vyprávění všech hlavních hrdinů. Nenechalo mě to klidnou, nutilo mě to číst dál a dál, o tom, že jsem byla napnutá jak kšandy snad nemusím hovořit. Nechávala jsem se překvapovat tím vším, co si na nás autorka potažmo hrdinové připravili a vždycky mě dostali - prostě to člověk nečeká. Bylo to šílené - to oni jsou šílení.
Za mě prostě paráda, jsem nad míru spokojená. Tahle autorka je osoba s velkým A. Hrozně se těším na pokračování, kde se chci dozvědět hromadu věcí, protože to neskončilo zrovna ideálně a především s Kazovým plánem, který je tkaný jen ze samých otazníků, za což ho nesnáším. Už teď mě mrzí, že se jedná jen o dva díly, ale třeba to bude úplně stačit. Nemám výtku. Snad jen jedno smítko na kráse. Hlavní hrdinové by mohli být starší o pár let. 20 a výš, ne? Anebo už jsem stará já? :D Ale jinak samozřejmě a rozhodně doporučuji - stojí to za to. :)

3 21.01.2019