Pedruska01 komentáře u knih

Anotace se mi líbila, proto jsem se na tu knížku těšila, i když mě trochu znepokojovalo to malé hodnocení. Nemůžu si pomoct, ale ten příběh mi tolik připomíná něco jiného, že jsem měla místy silné podezření, že autor určitě čerpal z toho zdroje, byť to je nejspíš nereálné. Zároveň jsem už jednou měla čest s tímto autorem, kde mi ukázal, že opravdu něco umí, ale tímhle počinem mě bohužel dost zklamal.
Hlavní hrdinka je naprosto neuvěřitelně naivní blbka, která je samozřejmě ta nejhezčí a nejúžasnější dívka z okolí, kterou všichni milují, s iracionálním myšlením a chováním, a s tím, že se na ní valí samé neštěstí. Chudinka. Ta holka mi opravdu většinu knihy pila krev! Ostatní postavy mi nijak zvlášť nevadily, ale zároveň mi ani nepřirostly k srdci.
Další věc, která mě iritovala byl fakt, že ta kniha byla podle mě až násilně táhnutá dál, aby měla tolika stránek, a zbytečně. Minimálně tak 4x ten příběh skončil a přesto si autor vždycky něco musel vymyslet, aby nastínil nějaký drámo. Proč?
Celkově ten příběh sám je podaný dost naivně, chvíli jsem to omlouvala tím, že dívčí historické románky holt mají takovou "strukturu" mít, ale ne, někdy to bylo neúnosné - nestačila jen Melanie, muselo to být komplet. Samozřejmě nemohu opomenout, že stránka od stránky byla natřískána čistým nefalšovaným klišé, až mi to rvalo sítnice. Když se nad tím zamyslím, myšlenka nejspíš nebyla hloupá, ale ta realizace? No. Nebudu lhát, jsem zklamaná a svým způsobem mě to mrzí, protože jsem se do čtení musela nutit, v rámci hodnocení to na zlatý střed rozhodně nemá. Trochu z milosti 2,5*.

1 18.01.2019

Autorka úspěšně pokračuje v podání příběhu čtenáři skvělou formou, která se čte sama a opravdu musím přiznat, že ty příběhy "kolem" nejsou všední ani laciné. Ba naopak jsou silné a dechberoucí.
V prvním díle jsem Johannu moc nemusela, bohužel jsem se přidala k většině, která jí hned řekněme odsoudila, proto jsem k téhle hrdince přistupovala s rezervou. Beru zpět, když jsem tu její slupku oloupala, jak cibuli, musím se omluvit. Byla to báječná holka, kterou jsem vlastně měla ráda a obdivovala jsem ji.
Její protějšek - Cameron, to už bylo něco jiného. Jeho celé jméno je krásné, proto jsem opravdu neměla ráda jeho zkratku Cam. A musím se přiznat, že se mi leckdy ani on sám nepozdával, respektive nelíbil. Nevím proč. Jako kdyby mu něco ještě scházelo. Oproti němu jsem snad měla radši Malcolma, kterého jsem v závěru dost litovala.
Líbila se mi spojitost s hrdiny z předešlého dílu a je dobrý nápad v tom pokračovat dál, takže je nad slunce jasné, kdo další přijde na řadu. :) Však tentokrát mám výhradu i na bývalou hlavní hrdinku Joss - nějak jsem ji tady nepoznávala. Nechovala se trochu jinak - střeštěněji?
Nemůžu si pomoct, ale zdálo se mi, že tentokrát kniha je protkaná přehršel klišé prvků, které mě tak nějak iritovaly, a to především ten závěr epilogu.
Prostě, našla jsem tam dost věcí, které jsem nějak nemusela mít, proto cítím zklamání - a to jsem u autorky po 2 knihách prostě ještě nezažila, leč ta kniha jako celek a především ten silný a neotřelý příběh byl vážně pěkný. Samozřejmě se i tak těším na další díl, až se podívám na Jamaicu Lane, tak uvidíme - snad to bude lepší. :)

2 15.01.2019

Tahle autorka se mi už jednou osvědčila, proto jsem se těšila na další setkání. Kniha se četla sama - dobře a rychle. Bavilo mě to, dobrý styl, který mi prostě sedí a vtipná forma.
Hlavní hrdinku jsem měla ráda, leč to měla těžké a s minulostí se nějakou dobu nemohla vyrovnat, byla silná, vtipná, sarkastická a fajnová - tohle nebyla přetvářka, taková vážně byla.
Braden byl chlap, respektive prototyp muže, kterého by chtěla každá. Dost jsem si ho oblíbila! Líbilo se mi to jejich hraní si na kočku a myš a dokázali uspokojit i mou romantickou duši.
Musím se však přiznat, i když tohle byl příběh o Joss a Bradenovi, a kteří splnili vše na výbornou, tak mě místy dost zajímal páreček: Ellie a Adam. Zavánělo to podobnou hrou na kočkování, a to já ráda - tak trochu jsem se usmívala jak idiot. :D
V závěru se stalo hodně věcí a jak to už tak bývá, tak jen těch dobrých, i když trochu jsem se obávala, když mi zbývalo pár stránek a oni byli stále na nože.
Za mě velká spokojenost, líbilo se a bavilo mě to, nemohla jsem se odtrhnout. Plné hodnocení a velké doporučení pro beznadějné romantiky. :)

2 14.01.2019

Kniha se velice dobře a rychle četla. V jednu chvíli jsem nevěděla, kdy přestat. Dokázala jsem se do příběhu ponořit již od první strany a bylo to výborně napsané. Tenhle styl mi sedl, autorka mě mile překvapila při našem prvním společném setkání. Kniha mi neustále vyvolávala úsměv na tváři a kolikrát i hlasitý smích - dost jsem se bavila.
Hlavní hrdinka se na první pohled zdála jako naivka nejvyššího kalibru, ale vyklubala se z ní silná žena v mnoha ohledech. Měla jsem ji ráda a jednoduše jí člověk musel fandit, když se dala do křížku s tím obrovským chlapem s egem až u stropu. Ta dvojice mě neskonale bavila - narážky, nevhodná konverzace či chování. I když jsem očekávala ještě nějaký vzrůšo s Baldwinem - Pinďou. Sice jsem se nedočkala, za to jsem se bavila ve společnosti Drewa. Ten chlap měl vtipná pojmenovaní na všechno, brutálně nevymáchanou pusu - lehká forma kanálu :D, drzost a ještě dle popisu dobře vypadal - dost nebezpečná kombinace. Ta směska šla zatraceně dobře k sobě a mě se to líbilo. Peprný slovník to jen oživoval - nemám výtku. Úžasnej chlap, hrozně jsem si ho oblíbila a vztah k Beckovi v jeho věku? Nemám slov. Postavil se k tomu... nepopsatelně, smekám. Mimo jiné, i sám Beck byl suprovej prcek. :) Jinak Drew měl prachy, "slávu", moře ženskejch, a i tak mu osud připravil dost trnitou cestu. A Alexa byla nesnesitelná mrcha! Místy jsem krvácela s ním, jak se prodíral trním, ale zvládnul to. Fandila jsem mu, proto mi ten konec naprosto vyhovoval. Zasloužil si to a Emerie taky.
Tenhle počin byl něco. Hrozně fajnová, oddechová a vtipná věc, potěšila moje srdce romantika a zanechala mu stupidní úsměv na tváři. Tohle je samozřejmě za pět hvězd a s velkým doporučením. Doufám, že se s autorkou již brzo zase shledám. :)

5 12.01.2019

Po druhém díle jsem měla trochu hrůzu z toho, že mě čeká ještě jedna kniha. Po tom zklamání jsem už dopředu prohlašovala, že tohle chci mít rychle za sebou. Ve finále to ale nebylo tak strašné. Sice mě první cca třetina až polovina knihy moc nechytla, ale zbytek byl vážně dobrý.
Musím se přiznat, že hlavní hrdinka Meira, už se neprezentovala jako ten sobeček Jájínek, což mě potěšilo, protože tu holku se v tomhle směru fakt nedalo vystát. Však v té první nezáživné polovině příběhu jsem její kapitoly trpěla. Naopak mě bavil pohled Mathera a Ceridwen, jenže ty nebyly tak často.
Byla to nejen dlouhá doba, co jsem četla druhý díl, ale nejspíš i to, že mě dvojka nebavila, a tak se stalo, že jsem půlku nejen zapoměla, o co šlo, ale hlavně, že jsem vůči postavám nic nepociťovala - ani sympatie ani nenávist. Možná... jsem pořád trochu měla ráda Mathera, ale tím to končí. Zpětně mě to mrzí především vůči Theronovi - ten pro mě naprosto nic neznamenal, a to jsem mu tak ze začátku fandila.
S hodnocením to bylo těžké. První díl byl nejlepší, i když to nebyla žádná topka, pak přišel krutý pád a poslední kniha to trochu vytáhla. Zpětně nelituji času a přečtení tohohle počinu, ale mám pocit, že ten prvotní potenciál, co to mělo, byl zahozen. A to mě dostává k myšlence, že jsem asi trochu zklamaná. Škoda.

11.01.2019

Kniha se četla neuvěřitelně dobře a rychle, až toho teď lituju, že jsem se dostala až na její konec, tak rychle. Už po několikáté se mi tyto autorky osvědčily, že psát umí, i když by mě vážně zajímalo, jak taková spolupráce pořádně vypadá. :) Byl to úžasný příběh, který mě nenechal klidnou. Dokázal mě naštvat, dokázal mi na tváři vykouzlit úsměv, dokázal hodně.
Hlavní hrdinka Beth byla báječná holka, kterou jsem měla ráda a neskutečně litovala a obdivovala zároveň. Naprosto chápu její počínání skrze svých rodičů - vztekala bych se stejně. A dokonce chápu i její nutkání být s Chasem, i když mě to v prvotním okamžiku dost šokovalo, ta jejich konfrontace a poznání/prozření. To, jak si za ním při tom všem stála - má můj obdiv.
Chase jsem si sakra hodně oblíbila. Udělal pitomost a zaplatil za ni. Jenže to pro něj nemělo konce, ten pomyslný dluh splácel stále, bez ohledu na to že ho splácí ve své hlavě dennodenně. Bylo mi ho líto a děsně mě ti blbečci ze střední iritovali, jak do něj věčně vandrovali. Přála jsem mu štěstí - zasloužil si ho, protože on byl uvnitř dobrým člověkem. Každý udělá v životě chybu a každému by mělo být dopřáno kouska toho štěstí, pokud je dobrým uvnitř.
Bethitiny rodiče jsem neměla ráda, po celou dobu té knihy. Na jednu stranu je chápu, byli zlomení kvůli jedné dceři, kvůli její smrti, a chtěli chránit o to víc tu druhou, ale neuvědomovali si, že tu druhou sami svým způsobem zabíjí. Tu terapii měli začít daleko, daleko dříve. Akorát ubližovali - bolestně jsem to pociťovala i já. A Jeff? Proboha, otevírala se mi kudla v kapse! Dlouho jsem měla nutkání ho vší silou zmačkat jako list ubohého hnusného papíru. Pak ho zase narovnat a nacpat ho do skartovačky. Zbytky spálit a jeho popel zadupat do prachu země. Násilnickej cvok a manipulátor, nemá cenu mu věnovat víc slov.
Byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne, jelikož se blížil konec knihy a vlastně všechno bylo tak nejisté. Po většinu knihy jsem byla napnutá jak kšandy a při tom bych jim to tak přála. Trochu jsem byla rozladěná, že od toho posledního incidentu se až do setkání v Iowě neviděli, z čehož jsem si začala dělat milion závěrů najednou, ale vrásky obav mi byly vyhlazeny. Radost mi nakonec pisatelky udělaly a mě se opět na tváři objevil úsměv. Je to skvělé a pohodové čtení, takže můžu opravdu jen vřele doporučit. :)

3 09.01.2019

Kniha mě zaujmula svým tématem, ale trochu jsem se ho snad i bála. Četlo se to rychle a vlastně samo. Ten příbeh byl vážně silný kAfe. To, co se Evě stalo a dělo... páni. Rozesmutnilo mě to a zároveň pekelně naštvalo. Už ve třetině knihy jsem měla sto chutí Paule ty tkaničky pořádně omotat kolem krku a vší silou utáhnout! Karčimu vykoupat ksicht v kečupu a tak tu zasviněnou židli přerazit o ten jeho vzduchoprázdnej květák! Pak by to Eva měla snažší, snad.
Eva, hlavní hrdinka byla milá holka, kterou jsem si oblíbila. Litovala jsem jí a chtěla jí pomoct. Líbil se mi i její brácha, respektive, jaký k sobě měli vztah, tedy do chvílí, kdy to začal přehánět. Její matka byla slaboch, neschopen se realitě podívat do tváře a vůbec... nejspíš není ani tou matkou. Ten příběh mě donutil pochybovat a nevěřit, proto jsem si nebyla jistá ani u Tima. Bála jsem se, že Evě zase někdo ublíží. Však beru zpět, měl srdce na pravém místě a v duchu se mu omlouvám za křivdění. A na Janu si názor nemůžu udělat. Šla se silou a mocí, pak jí svitlo, ale ponořila se tak rychle, zpět do toho bahna, jak když sfouknou svíčku. Chtěla jsem věřit, že v hlavě nemá piliny! Zklamala.
Ta banda dementů, která jí znepříjemňovala život by si zasloužila pro začátek nafackovat do bezvědomí - především ta blbka Paula. Vážně se mi v kapse otvírala kudla! Přála bych jim jen to nejhorší, stejnou medicínu, kterou aplikovali, jen s horším koncem. Takovým, aby to měli na paměti neustále, aby je to zdeptalo, aby je to bolelo, aby už nikdy nebyli normální a v pořádku. Hyeny.
Tohle ale dopadlo dobře, což Evě z celého srdce přeju, ale zároveň mě mrazí, že tohle není jen vymyšlený příběh na papíře, ale, že to je jen jedna z forem reality, která se děje dnes a denně - a je mi z toho špatně. Lidi jsou zlí a zvrácení.

2 08.01.2019

Kniha mě oslovila dle anotace, ale trochu mi trvalo, než jsem se k ní vlastně dostala doopravdy. Nejsem čtenář, který tenhle žánr standardně čte, respektive skoro vůbec, ale musím přiznat, že mě to velmi strhlo. Dobře a rychle se to četlo. Vyhovovaly mi krátké kapitoly a dokonce i pohledy několika hlavních postav. Měla jsem větší obzory a nebylo to zavádějící k názoru jedné postavy.
Hlavní hrdince jsem se snažila porozumět a myslím, že z větší části se mi to povedlo, taky, nevyhnula jsem se lítosti vůči ní. Byla velice silná a statečná, i přesto, že byla vlastně zlomená. V některých jejích rozhodnutí a úvahách jsem si pomalu ťukala na čelo, ale budiž - nikdo takovým lidem nevidí do hlavy. Přesto, měla můj velký obdiv. Uriah, i když si taky nesl velké břímě, byl sympaťák a dost jsem si ho oblíbila. Objevily se i další postavy, které mě zajímaly a které mě pak i zklamaly.
Tenhle příběh a jeho vývoj byl úchylně šílený, dost zamotaný a já do posledních stránek neměla páru, kdo za to vlastně může. Sice jsem asi dvakrát vystřelila do vzduchu nějaký tip, ale nejspíš bych se detektivem nestala. Zároveň se nemůžu zbavit dojmu, že konec byl trochu uspěchaný, jako kdyby autorce docházely stránky a ona musela příběh rychle rozuzlit - dost důležitých věcí najednou, přesto, že po celou dobu byl příběh vyprávěn opravdu příjemným "vlažným" tempem.
Však nevadí, v celku se mi to líbilo, takže mohu doporučit a jsem vážně zvědavá, jak série bude pokračovat, asi si to nenechám ujít. :)

5 07.01.2019

Kniha se hodně dobře a rychle četla. Měla myšlenku či směr, se kterou jsem se bohužel nesčetněkrát setkala, ale důležité vždy je pak využít pořádně ten nápad, což bylo výborně podchycené a zpracované. Nic levného. Za což jsem ráda a cením si toho.
Hlavní hrdinka byla naprosto báječná a nenechala si nic líbit. Dokázala si dupnout anebo naopak ustoupit. Byla příjemná a dost vtipná především ve spojení druhého hlavního hrdiny - Caina. Ten chlap se mi líbil. Byla to taková již stereotypní klasika - krásnej, bohatej, namakanej a úspěšnej podnikatel, který se jen tak neváže a v posteli je bůh, ale díky nápaditému a bohatému příběhu měl své mouchy a můry, tudíž jde veškerá dokonalost trochu stranou. Trochu mě mátl, když se z ničeho nic naštval a začal nesmyslně jednat - to jsem pak měla tendenci zjistit, co mu zase šibe. A to bylo často. :D Dost mě bavilo to jejich společné kočkování. To jeho věčné komandování a vyšilování, to její vrácení úderu a hraní na nervy. Smála jsem se nahlas, povedená dvojice.
Dost jsem si oblíbila i dalšího chlapa z postav, který nedostal tolik prostoru, a to Henryho. To flirtování s Lexie a provokování Caina - ten bídák si to užíval a já s ním. :) Výborná byla i Effie.
Moje první setkání s autorkou a za mě spokojenost, doporučuji, těším se na další z jejich děl. Nebylo to nic těžkého, i když úplně jednoduché vzhledem vývoji a zápletce v ději to nebylo, ale určitě to mohu označit jako pohodové a oddychové čtení. :)

3 05.01.2019

Tak konečně dočteno, trvalo mi to až nechutně dlouho. Vlastně ani nevím proč, protože mě to vážně bavilo, četlo se to dobře a příběh měl stále vysoko a velmi dobře nastavenou laťku, jak je již u této autorky zvykem. Co k tomuto říct, když mnozí už to za mě vyjádřili a co říct dál, abych se neopakovala? Těžký úkol. Tuhle sérii jsem začala číst jako první, v době, když jsem pořádně o Skleněném trůnu ještě ani neslyšela. Hrozně mě oslovila a spatřovala jsem v ní obrovský potenciál a úspěch. Jsem ráda, že tomu tak skutečně je a nezklamalo mě to po celé tři díly.
Hlavní hrdinka Feyre, už od prvních vět v první knize jsem jí měla ráda a nezměnilo se to. Nebylo téměř nic, v čem bych s ní nesouhlasila anebo jí nefandila. Až tady, místy... chovala se nadřazeně, měla jedovaté poznámky a nekorektní chování. Do toho příběhu a situace to nejspíš patřilo, ale tahle jsem jí neznala a jednoduše se mi to nelíbilo. Naštěstí to bylo ojediněle.
Její druh Rhys - byl to můj favorit, na začátku v kategorii "bad boy", kterého jsem si beznadějně zamilovala a těžce jsem Feyre záviděla. Dokonce jsem se k němu přikláněla i za přítomnosti Tamlina, kterého jsem rovněž měla velmi ráda, a to je co říct. Byl úžasný od začátku do konce. Nemám proti němu výtku. Vždyť to ani nejde. Naprosto báječná postava, chlap/víla, vladař. A to, o co se autorka pokusila mi málem přivodilo infarkt! Díky Kotlíku, Matce anebo zbytku autorčina zdravého rozumu se to dalo zase do pořádku. Fakt jsem myslela, že ji prokleju. Měla velké štěstí. :D
Mnoho vedlejších postav jsem si také dost oblíbila. Casse - tu jeho povahu vtipálka, ale i věrného a silného bojovníka. A fakt doufám, že v pokračování se o něm a Nestě dozvím víc, jsem děsně zvědavá, jak to s nimi dopadlo. Aze - ten chlap měl fakt sviňskou smůlu, především s Mor, kterou jsem místy právě kvůli němu neměla ráda, ale díky jejímu přiznání to chápu. Doufám, že si to vyříkají. Není správné mu lhát a živit naději. Luciena - ten si mě získal hned ze začátku na Jarním dvoře. Dost zakusil a bylo mi ho líto. Figurka na šachovnici, se kterou se jen zametalo. Ať už od Feyre, Rhysovi bandy, Elain, své rodiny či i jeho přítele Tamlina. Opět doufám, že najde pravdu, štěstí a já ho s ním budu moci prožívat v pokračování. Zaslouží si víc. Nakonec Tamlin... tak moc jsem ho měla na samém začátku ráda a fandila mu, získal si mě. Než teda vkročil do Feyřina života ten bídák vladař z Nočního dvora. :) To si pak kluci vyměnili role. Každopádně, ten chlap mi uvíznul v srdci a bylo mi ho líto, jak se k němu chovala Feyre. Nezasloužil si to, čím se provinil? Protože ji jednoduše miloval? Něco jako Rhys - dá se mu to vyčítat? Že to ve vteřině nezahodil, že ho to sžíralo a trpěl? Vždyť ho opustila jeho láska, kterou si měl vzít. Za mě ne. Jeho počínání ( psychické vyvádění) je pochopitelné. Postupem knihy jsem ale z jeho činů byla trochu zmatená, ale nezklamal mě. Naopak, dokázal, že je víc, že má srdce na pravém místě, i když zažívá bolest a pocit těžké zrady. Měl na vrh a zazdil všechny ostatní svou statečností. Nechovali se k němu vůbec hezky a bylo mi z toho samotné zle.
Děj a vývoj příběhu byl hodně zajímavý a napínavý. Stalo se tak hrozně moc věcí! Samá akce, válka samotná. Autorka dokázala vykouzlit úsměv/smích a zklidnit, ale v zápětí naštvat/rozplakat a pobouřit, napnout jak kšandy. Hodně čtenářů tvrdí, že druhé pokračování je ze série to nejlepší. Úplně to stejné tvrdit nemohu, ale co se týče romantické či vztahové linky, pravdou je, že ve dvojce toho nejspíš bylo daleko víc, i když je to už hooodně dlouho, co jsem ho četla. Pro mě jsou všechny díly za 5*.
Tenhle příběh nebyl tak 100% dotažený do konce, proto se hrozně těším na další knihu v sérii a doufám, že se dozvím všechno, co mě zajímá. Sérii jako celek už teď můžu doporučit, bylo mi ctí, tak snad zase brzy načtenou s našimi hrdiny. :)

2 03.01.2019

Kniha mě dost zaujala, a tak jsem se k ní musela dostat. Četla se dobře a rychle - co víc si od knihy přát, však zdála se mi graficky jaksi neučesaná. To se vážně nepovedlo. Snad jediná piha na kráse.
Hlavní hrdinku jsem měla poměrně ráda. Neměla to v tom "jiným" světě a svým stavem/osudem lehký a ušla kus cesty, za což jí obdivuju. Některá její rozhodnutí bych nejspíš nepodpořila, ale co už. A dokonale jí chápu, že se zamilovala do druhého hlavního aktéra - Brantleyho Kinga.
Ten chlap je jedna velká krásná a potetovaná komplikace s nálepkou "hajzl" na čele. Která ženská mu odolá? Tohle je jak magnet. Byl to zkažený a temný člověk - díky světu, době a mizernému rodinnému zázemí, který v hlubokém kousku zbytku duše našel něco dobrého. Jenže s tím moc neuměl naložit a podle toho to vypadá. Postavil se před dost vážné a obrovsky těžké rozhodnutí - nezáviděníhodné. Těžko říct, zda si nakonec vybral správně. Uměl být horší než semafor se střídáním barev: černá a bílá, ale i tak je to postava, kterou si člověk oblíbí a dokonce jí i fandí.
Poslední postava, kterou bych chtěla zmínit je Preppy. Totální cvok a kanál, ale k zamilování. Dokonalá postavička, která to uměla prostě rozzářit a položit zároveň. Jeho osud mě šokoval. Tohle tedy ne... proč jako?
Závěr knihy mi sebral vítr z plachet a rozemlel mě jak mlýnek na maso. Prostě velké "cože"?!!! To je zkrátka šílený! Nenapomohla tomu ani ukázka z druhé knihy, kterou spatří světlo světa bůh ví kdy! Potřebuju mít pokračování opravdu hooodně rychle.
Tenhle příběh byl drsný a zlý, ale i tak se mi hodně líbil a já si ho užívala. Děj i postavy - skvělé, proto neváhám doporučit a už začínám vyhlížet, kdy se znovu s Kingem a Doe setkám. :)

4 30.12.2018

Kniha se poměrně dobře četla a rychle, což mě mile překvapilo. Původně jsem si ji vzala s úmyslem zabít pár hodin času. I přes anotaci, která mi prozradila, že tam bude trochu fantas prvků, jsem se zažrala naopak do toho opravdicky reálného příběhu, až jsem si postupem času říkala, zda tam vůbec něco nadpřirozeného bude. Musím uznat, že mě to bavilo - romantická a pak detektivní složka. Naopak, ačkoliv jsem to věděla, tak mě kapku nebavila/neoslovila/nelíbila ta část s těmi přízraky. Trochu se asi ptám, zda to tam muselo být. Zda to ten potenciál nezabilo. Však nestalo by se zase to, co jsem se dočetla, a přeci jenom musím přiznat, že to taky docela dobře zamíchalo kartami.
Každopádně hlavní hrdinku Rachel jsem si v celku zalíbila, nemám proti ní výtku. Její přítel Charlie, ten byl samozřejmě velmi sympatickým a nebudu lhát, když řeknu, že jsem si ho zamilovala. Hrozně se mi líbilo, jak moc k Rachel cítil, co pro ni dělal, jak to dokazoval, jak se k ní nádherně choval. Proto závěr knihy mě naprosto roztrhal na kusy - to jako vážně, sakra?!
Jako opravdu po zaklapnutí tohoto dílu, jsem měla chuť autora probodnout a zároveň zalitovala, proč rovnou nemůžu skočit po druhém pokračování. Ale já se k němu dostanu! :D Za mě mohu doporučit, není to špatná kniha, jen ten fantas prvek je pro mě malou pihou na kráse, proto i takové hodnocení. :)

09.12.2018

Po dlouhé době jsem se mohla dostat k poslednímu dílu Stříbrné labutě a neskutečně jsem se těšila. Na to, jak to vlastně dopadne - co v tom vůbec je, na tu partu kluků a na Madison. Dostala jsem sice takovej nářez, který znám, ale kapku ředěný. Takové 3/4 knihy jsem se nedokázala odtrhnout, pak bum a já tu knihu třeba na několik dní zaklapla. (Začalo to tou "hurá" akcí s ostrovem Perdita - to už je taková fantas.) Četlo se to samozřejmě velmi dobře a přidaný pohled Bishopa byl sic milým prvkem, ale ve finále tam nemusel být, když předešlé dvě knihy také tento prvek nemají.
Hlavní hrdinka Madison, nikdy jsem pro ti ní neměla žádné výhrady, dnes ale mám. V tu poslední 1/4 knihy byla... já nevím, jak vygumovaná. Poslední velké rozhodnutí a odlet do "války" - to mi přišlo tuplem, jak když měla vylízáno. Bylo to tak nečekané, zbytečné, unáhlené a stále si říkám proč jako? Teoreticky, kdyby zůstala sedět na zadku, tak se nestane to, co bylo potom, že. To, že v jedné části mi autorka připravila několikanásobný infarkt - smekám před jejím uměním šokovat, ale ta "náprava" byla horší. Beze slova jsme se vrátili skoro tam, kde jsme byli před infarktem a ani slovo, co a jak. Tohle jsem prostě nepochopila. Trošku mám pocit, jak kdyby mi někdo záměrně vyškubal stránky a já byla fakt bezradná. Dále, ok, chápu, že Bishop je žhavý zboží, že při pohledu na něj každý vlhnou kalhotky, ale Madi se chystá truchlit za svého blízkého a jen jak ho spatří, tak otočka a už smýšlí, jak by si ho připravila k večeři? Proboha! Přehnané.
Někdo pode mnou měl názor, že Bishop vyměknul tou zamilovaností. Nejspíš musím souhlasit. Přeci jenom, předtím před ním člověk měl respekt, až se ho bál - teď tomu až tak není. Možná to je způsobeno tím jeho pohledem přidaným do příběhu. Ale stejnak, je to hajzl, kterýho prostě musíte mít rádi. Milovat a nenávidět ho zároveň. Na Nata jsem se těšila, bylo to takový drzý, ale přitom milý a přítulný koťátko. :D Vlastně i Brantley mi přirostl k srdci. Celkově, ta myšlenka, že cca 8 lidí miluje a touží po jedný holce je... maličko přitažená za vlasy, ale bylo to dobře vykresleno. Rozhodně ta ochrana a loajalita. Má romantická a maličko zvrácená duše si to užívala. :)
Ten příběh samotný, v téhle třetí části, ač jsem si myslela, že mi všechno vysvětlí, nestalo se tak. Ještě miliony nejsou objasněny. Stále je to zahalené hádankami, hustou mlhou a propletenci rodinných vazeb. Navíc, objevily se některé aspekty, které pořádně zamíchaly kartami. Ten jejich svět je šílený a jen těžko se dá pochopit, zda vůbec. Takže jsem stále zvědavá, napnutá a těším se na další díl! Tahle série se mi vážně líbí a hrozně mě baví, jsem opravdu nadšená takovým bizardním příběhem, jen mě mrzí ta vráska na kráse, na kterou jsem v třetím díle narazila, a proto musela srazit jednu hvězdu v hodnocení.
Samozřejmě doporučení je jasné a já můžu směle čekat na ten další zavšivenej díl! :)

5 02.12.2018

Kniha má nádherné zpracování od přebalu po ilustrace na každé stránce. Líbí se mi, jak v každém příběhu kresba roste společně s dějem. Hodně fyzicky povedená kniha. Je hodně netradiční, ale autorka prostě dovede upoutat pozornost a udržet si ji. Zmiňuji to u konkrétních příběhů, ale tohle je sbírka temna, bizarnosti, morbidnosti, nenávisti, lstivosti, atd.
Každý příběh je jedinečný, každý dokázal vyvolat určité emoce. Zatím jsem měla čest číst z jejích sérií pouze Grišu, ale neshledala jsem, že by to měl být snad nedostatek, když tohle čtu ještě před předčtením její druhé série Šest vran. Jen malými náznaky se pohybuje v oblastech těch dvou velkých příběhů, takže jsem o nic vlastně nepřišla. Zážitek mám tak jako tak.
Ayama a Trnitý les - hlavní hrdinové mi byli sympatičtí, byli netradiční a hrozně jsem cítila to bezpráví, které se jim dostávalo. Navíc, dělo se jim to od vlastních rodičů (a je úplně jedno, zda jsou prostí či královští), to prostě není správné. Ještě jsem čekala, že se přidají i ti prvorození sourozenci - naopak jsem mile překvapena. Tohle nebude tradiční pohádka v pravém slova smyslu. Převládají tam samé záporné a negativní vlastnosti účinkujících, bizarnost tomu jen pomáhá. Láska je opravdu až na posledním místě a v tak malé míře a prostoru, že pořádně nestojí za řeč. Zároveň jsem měla pocit, že při čtení se mi hlavou míhá hned několik pohádek najednou, kolik pojítek tam bylo. Bavilo mě to a líbilo se. Četlo se to skvěle a dokázalo mě to vtáhnout do sebe. Hodnocení: 5*
Příliš chytrý lišák - opět se tato nepříliš tradiční, bizardní a morbidní pohádka dobře četla a vtáhla k sobě. Pořád jsem čekala, co se stane s liščím nedochůdčetem, kterému nevěřila ani vlastní matka - co je s těmi rodiči?!, ale to, že se nakonec sám spálí asi ne. Tomu lišákovi jsem fandila, už asi proto, že ve mě vyvolal druh soucitu hned, jak se narodil. Nakonec to jen o chlup dobře dopadlo, ale lišák už nikdy nebude jako dosud. Tu jeho chytrost protne podezřívavost a nedůvěra. To děvče to pěkně narafičilo - i já jsem se chytila, o to víc ji nesnáším. I tohle mě bavilo a líbilo se. Hodnocení: 5*
Čarodějnice z Duvy - šokující a šílené, to bylo první, co mě napadlo po dočtení. Tohle jsem vážně hltala, protože jsem neměla ani ánung, co bude a jak to dopadne. Opět jsem měla dojem, že se prolíná hned několik pohádek, ale přesto vždycky z toho vznikne originál, který předčí vše. Prostě nikdo nemůže říct, že něco z té knihy je předvídatelná věc. Bylo to kouzelně zvrácené až úchylné, ale nemůžu si pomoct, líbilo se mi to. Hlavní hrdince chcete pomoct, ale když dojde až do cíle, když zjistí... připadáte si společně s ní, jako když vám spadnou hračky do kanálu. Bezradně. A co se týče macechy? Nejdřív samozřejmá nenávist a pak - obdiv. Skvělá práce. Hodnocení: 5*
Malá kudlička - tahle pohádka byla za mě trošku slabší. Nebýt hlavního vodního aktéra, který to vzal do vlastních rukou, mohlo to dopadnout úplně jinak a snad zajímavěji. Tady se člověk nebál, ani se neošklíbal morbidností, jak jsme doposud byli zvyklí. Nebyla ani žádná lidská postava, která by mě nějak zvlášť zajímala - jakýmkoliv směrem. Sic to nebylo dlouhé a dobře se to četlo, tohle mě nijak bohužel nechytlo. Hodnocení: 2*
Princ vojáček - nevím čím to, jestli, že jsem tuhle pohádku četla na několikrát?, ale nijak zvlášť mě nechytla. Prostě ne. Četla se dobře, určité části byly vážně dobré, ale některé naopak. Na něco názor mám a na něco to nejde. Jako celek je to trochu obtížnější. Trošku jsem zklamaná, tohle se za mě moc nepovedlo. Hodnocení: 3*
Když voda zpívá oheň - po dvou takových menších zklamání mě čekala poslední pohádka, která svou délkou překonala všechny, takže jsem byla lehce na rozpacích. Však hned od začátku mě to bavilo a dobře se to četlo. Hltala jsem každou větu, abych věděla, co se s hlavní hrdinkou Ullou stane dál. Dokázala jsem se s ní ztotožnit v pocitech. Síla, odolnost, přátelství, chuť, touha, zrada a nenávist. Některé věci byly naťuklé, ale nedotažené, což mě kapku mrzelo, protože to ve finále mohlo hodit dojem, jako že to je naprosto zbytečná informace. V závěru by mi vůbec nevadilo, kdyby to bylo ještě delší vyprávění. Nevím, co jsem čekala - spíš na to zákonitě zapomínám, ale zase pohádka v krutém vydání. Každopádně, tohle jsem si užila, i když jsem si to místy představovala jinak. Hodnocení: 5*
Hodnotím každou pohádku zvlášť, jelikož tohle je prostě pohádkový soubor, který se naopak obsahově hodnotit jako celek nedá. I tak za mě to je něco jiného, relativně nového, takže nemám problém ho doporučit dál. :)

1 17.11.2018

Knížka mého dětství. Měla jsem ji hrozně ráda. Některé pohádky jsem si četla opakovaně. Tady nejspíš vznikla obliba obecně u Walta Disneyeho a především u příběhu Krásky a Zvířete. :)

1 19.10.2018

Asi jsem upřímně nečekala dle anotace to, co jsem díky té knize dostala. Jo, bylo to sice zaměřeno jedním směrem, což bylo slovo za slovem poctivě interpretováno, ale dle mého trošku to hlavní a především plnoletý hrdina přeháněl a děj místy vázl, jak se to točilo pořád kolem jedné věci. Mám trochu dojem, že mnou zmítá lehké zklamání.
To jsou lidi, to je život, holt člověk se to musí prostě naučit brát a přeci jenom rozchod není zas taková tragédie, aby si z něj lidi měli trhat snad žily. Jasně, chápu věci spjaté a ty okolo, ale přeci... Líbily se mi krátké kapitoly a díky nim to i utíkalo, i vlastně ten příběh (v kostce) nebyl zas tak špatný, ale žádná hitparáda taky bohužel ne. Tolika mě to neoslovilo, možná pro hodně mladší čtenáře. A útržkovité vyprávění z pohledu Lásky? Sic originální, ale nějak to nejspíš neumím ocenit. Hodnotím takovým tím slabším středem.

18.10.2018

Kniha se hodně dobře a rychle četla. Dokázala mě už od samého začátku zatáhnout k sobě do děje. Byla milá, krutá trochu napínavá i úsměvná zároveň. Začalo to dost netradičně a zcela chápu, že ty dva takový zážitek k sobě připoutal.
Hlavní hrdinka... jsem z ní trochu rozpačitá. Byla to fajn holka, měla jsem ji ráda, ale občas tu stydlivost a následné vrhnutí se na věc... prostě jsem jí to nevěřila. Ale to byla jen drobná piha na kráse. Jinak asi klobouk dolů předtím, jak se Edie s tolika věcmi uměla poprat. Neuzavřela se do ulity a nehlásala - to jsem já, ta chudinka. Postavila se tomu a šla si za svým. Slovy i činy. Její protějšek John, kdo by si ho nezamiloval, byl další z kategorie skvělých postav a chlapů, které bychom chtěli mít kolem sebe. I když byl otrkanější životem, a to dost a věděl své, i tak byl někdy v situaci, že vypadal jak nahý panic. :D Bylo to roztomilé a až cudné. Uměl se k Edie chovat - jako gentleman, jako ochránce. To se mi líbilo. Přeci jenom věkem byl ještě kluk, ale věděl co chce a měl vychování, i když, jak se říká byl mladej a blbej. Však i to mělo následky. Akce - reakce.
Líbila se mi i ta idea, kde Edie není typická hlavní hrdinka. Žádná vychrtlá modelka s dokonalou vizáží. Že i když byla dle jejích slov tlustá, její nejbližší to akceptovali, že ji John měl upřímně rád a líbila se mu. I takový možná detail, ale dělá to příběh o to netradičním a hezčím. Přeci jenom stále tohle je v takovém žánru velká anomálie. A já jsem za to ráda. Pořád a každý zvlášť v dnešní době, má ty své ideály, idoly a těch se drží anebo je prostě jen chce. A při tom každý je nějaký, a to, že někdo je třeba tlustým, neznamená, že je přece méněcenným. (Svět by se mohl trochu změnit.)
Jejich kamarádi Hang a Anders byli taky super. Líbilo se mi, jak se spolu kočkovali. Bylo jasný, že skončí spolu, ale bavilo mě to.
Jsem spokojená. Příběh byl moc pěkný a moje romantická duše dostala svou dávku. Takže mohu jen doporučit. :)

9 17.10.2018

Celkově jsem si musela zvykat, že tahle kniha obecně nedopadne dobře, což šlo vážně těžko a to především v začátcích, protože jsem věčně doufala v dobrý konec. Tohle je tak netypická kniha, že takový standard čtenáři převrátí naruby.
Vlastní komentáře alias mini kapitolky booktuberů se mi zdáli trochu mimo. Ano, je to možná zajímavý nápad, ale za mě ne. Přečetla jsem si jen první tři příspěvky, zbytek jsem přeskakovala. Tohle mě nechytlo a vlastně ani nezajímalo.
Rozhodla jsem se ohodnotit každou jednotlivou povídku zvlášť. Ty povídky, když už jsou v jednom svazku, si to zaslouží. A výsledkem je jakýsi průměr hodnot. Tak se dáme do toho.
---
Krev Imuriv - vrhla jsem se na ni, ale nijak mě nevtáhla, nijak mě neoslovila. "Příběh" byl zasazen do hodně velké budoucnosti a takové kultury, které se mi v takovém podání nijak zvlášť nelíbili. Hlavní hrdina/záporák byl takový nemastný neslaný. Byl rozpolcený a jeho vrcholem bylo skoncování s jeho vlastní sestrou. Hodnocení: 2*
Jack - bohužel ani druhá povídka mě nijak nenadchla. Byla to možná až zprzněná moderní verze pohádky o kouzelných fazolích. Prvotně jsem si myslela, že ten padouch bude Jack, však autorka mě vyvedla z omylu. Hlavní hrdinka, ač se zdálo, že má zásady, hodně rychle a bez výrazných příčin od nich upustila. Hodnocení: 2*
Gwen a Art a Lance - hrozně zajímavé pojetí příběhu formou textovek. Tohle je první povídka, o které mohu říct, že se mi líbila. Je jasné, kdo je tím padouchem a je fajn, že tentokrát padouch nezašel až za hranici, přes kterou nemůže zpět. Tohle byla psychická síla slov a manipulace. Bylo to padoušství, které se děje dnes a denně. Bylo to i tak milé a líbilo se mi spojení s Persefonou a Hádem. Hodnocení: 5*
Shirley & Jim - i tahle povídka se mi dost líbila a opět zajímavá forma vyprávění prostřednictvím dopisu. Pořád jsem čekala, jak to vlastně dopadne a kdo bude tím obávaným padouchem. Každý udělá jak dobrou tak i špatnou věc, z nějakého důvodů a protože. Proto Jima jednoznačně nemohu označit jako padoucha, naopak získává plusové body za hru šachů. Hodnocení: 5*
Chvála drobných radostí - první, co mě napadlo, když jsem se dostala mezi kouzelníky, leč dosti jiné, bylo Harry Potter. Čekala jsem příjemný příběh z kouzelnického prostředí a místo toho jsem našla hlavní hrdinku, která... byla vůbec padouch v pravém slova smyslu?!, byla trochu schizofrenní cvok. Thomas byl fajn, až na to, že vlastně nebyl. Hodnocení: 3*
Mořská čarodějnice - další z povídek, která se mi líbila. Byla to trochu pochmurnější či zvrácenější verze Malé mořské víly, ale výborně interpretované. Otázkou je, kdo byl padouch. Hlavní hrdinka Nerit anebo ty další dvě mužské postavy? Tohle je nejednoznačné. Nerit jen toužila po lásce, po úctě a pak zase po tom, být opět mořským tvorem. Hodnocení: 5*
Krásný jed - i toto se mi líbilo. Byla z toho cítit nevinnost, nespravedlnost, nenávist a nefér jednání. V takovém případě padouchem nebyla hlavní hrdinka, ale božstvo. Oba s ní nepochopitelně a krutě naložili. Měla jsem kapku problém s těmi jmény, ale jinak se to četlo samo, vážně mě to chytlo. Hodnocení: 5*
Umíráček - tohle byla dost pochmurná a divná povídka s velkým paradoxem na konci. V téhle povídce snad ani žádný padouch není. Jen Smrt, která koná svůj úkol za úkolem a dívka, která chce žít a dělá pro to logicky a pošetile vše. Závěr mě překvapil. Hodnocení: 3*
Marigold - tohle nebylo špatné. Bylo to tak trochu interpretováno, že padouch bude Královna elfů, co unáší děti, a taky jsem si to skoro celý příběh myslela. Však byla jsem na omylu. Na jednu stranu jsem Marigold chápala, ale bylo mi líto Isaaca. Stal se obětí intrik a nastalé situace. Hodnocení: 4*
Ty, ty, pořád jen ty - hodně zajímavý příběh s hodně zajímavým vyprávěním, z podsvětí budoucnosti. Hlavní hrdinka... ano, byla padouch, protože na jednu stranu si to vybrala a pak jen následovala náplň "práce". Byla to však holka chudák, která si užila své, a to ji změnilo právě v toho padoucha - takže takový učebnicový příběh? Přesto je mi jí spíše líto. Hodnocení: 5*
Julian proti všem pravidlům - líbilo se mi, že Julian komunikoval i se čtenáři samotnými. Nemyslím si však, že by hlavní hrdina byl padouch. Kluk co měl štígro a pech zároveň. Četlo se to dobře a stále jsem čekala na nějaký větší závěr, nic ale nepřišlo. Hodnocení: 3,5*
Indigo a stín - tohle bylo laděno sic do trochu minulých dob, ale zároveň s hodně moderními prvky. Zajímavá kombinace. Hlavní hrdina byl děsný narcis, chlubílek a sebevědomí měl až do nebe, ale neotravovalo mě to. Měla jsem tušení, kdo bude Indigo, ale čekala jsem na samotný konec. A ten? Není jednoznačný, proto mám tak dvě verze, ale to už si musím domyslet sama. Hodnocení: 4,5*
Sera - tak tohle bylo drsné, hned v několika ohledech. Svým způsobem brutální a přitažené za vlasy, ale ano. Proč ve finále ne? Padouch byl jasný od prvních vět, takže žádné překvapení, ale vývoj příběhu naopak překvapením byl. Hodnocení: 4*
---
Není to celkově špatný nápad, už jednu takovou povídkovou knihu jsem četla a celkem mě bavila. Může to mít podobné prvky a téma, však každá z těch povídek je jinak podaná a psaná. Každý autor má svůj jedinečný styl a každý čtenář to musí posoudit sám. Takže věřím, že si každý dokáže vybrat.

04.10.2018

Anotace mě zaujala, ale když jsem knihu dostala do rukou, trochu jsem zalitovala hned na začátku. Obávala jsem se, že to celkově nebude asi šálek mé kávy. I přes to se to kupodivu četlo hrozně dobře po celou dobu, až na pasáže většinou nějaké výňatky z rádoby publikací či procesů, ale to bylo způsobeno spíše špatně zvolenou grafikou písma. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem něco obdobného čekala anebo četla. Pro mě to byla naprostá premiéra, takže pořádně nemám s čím srovnávat. Určitě to nebylo nic v kategorii top, ale umělo to ve mě mísit hned několik pocitů/emocí. Při pročítání jednotlivých stránek a pasáží mě napadala mnohá slova - nesmysl, fanatismus, nespravedlnost, nepřekonatelná fantazie a škodolibost. Těch pojmů bylo daleko více. To všechno ten příběh má. Já prostě nedovedu pochopit či přijmout, že si někdo mohl vymyslet, že nějaká chudák ženská je svedena ďáblem, nechá sát rarachy a naslouchá zlu. Za což ji, ať už z pomsty či jen neuvěřitelného naivního zmanipulování se, nechali popravit. Ano, věřím, že se to dělo po celá staletí, jen to nějak nedokážu akceptovat. Ozývá se ve mě pocit nespravedlna a křivdění.
Asi nemohu tvrdit, že bych si nějak extra utvořila vztah k hlavní hrdince/vypravěčce Alici. Ano, občas jsem jí fandila, občas nechápala její počínání a občas litovala, ale to bylo asi tak všechno. Její bratr Matthew, který se nezdál byl nakonec pošahaný fanatik a svým způsobem mě zklamal. To jak se choval k údajným čarodějnicím, jak ovliňoval obyvatele mnoha měst a především jak se choval ke své sestře. Ve finále se nedivím Alici, co udělala. Rozhodla se správně - protože to všechno... to jeho chtěla zastavit. V příběhu figurovala ještě hrstka postav, které mě zajímali a které jsem i dost neměla ráda jako např. Mary.
Ve finále zas tolik nelituju, že jsem se na knihu vrhla, jak jsem si na samém začátku myslela. Bylo to naprosto něco odlišného od takového mého standardu, který čtu, ale vůbec nevadí. Nakonec jsem asi ráda, že jsem si ji mohla přečíst.

25.09.2018

Knihu jsem měla dlouho vyhlídnutou, těšila se na ni a i hodnocení mi napovídalo, že to bude něco. Měla jsem představu, do čeho jdu, ale neměla jsem ponětí, jaký ten příběh vlastně bude.
Ve finále samotný příběh, jeho myšlenka či pointa není vůbec špatná, dokonce mě na konci i šokuje, ale to okolo... nemůžu si pomoci, nijak zvlášť mě to nedostalo. Vítala jsem krátké kapitoly a ilustrace, protože v čase, kdy jsem spíš tu knihu chtěla už konečně dočíst a mít za sebou, ty stránky celkem odsýpaly - ale i tak mi to trvalo dlouho.
Madeline byla neznalá a vlastně svým způsobem dost naivní a zároveň v tutéž chvíli hrozně sebevědomá holka. Akceptovala jsem ji, ale nijak zvlášť jsem si k ní vztah neutvořila. Olly byl naopak fajn kluk. A matka Mad... na jednu stranu jí chápu. Být nemocným a nevědět o tom, to znamená ubližovat svým nejbližším. Svým chováním, svými slovy a činy. Na tu druhou stranu se objevila masa sobeckosti a jak sama Mad prohlásila, vzala jí celý život. Tohle je hrozně rozporuplná a nezávidění-hodná situace, protože právě každý člověk to má jinak a preferuje něco jiného.
Jádro dobré, vata kolem jádra taková nijaká. Když to shrnu, tak hodnotím 3,5*.

5 15.09.2018