Pedruska01 komentáře u knih

Pořádně nevím, co k tomu říct. Právě jsem dočetla a všechno ve mě ještě silně doznívá. Kniha se samozřejmě neskutečně dobře a rychle četla. Autorka nepolevila z nastavení výše své laťky ani z toho tempa, švihu, akce a napětí jako u předešlých dílů - prostě mě to nutilo číst stále dál. Tenhle díl byl nejvíc prošpikovaný emocemi a stálo to za to. Znovu jsem naskočila na horskou dráhu a vystoupila jsem naprosto vyfluslá, ale spokojená. Dokázalo mě to rozohnit, rozesmát i rozplakat.
Hlavní hrdinka Sofie mě tentokrát trochu mátla. Nemohla jsem s ní vůbec souhlasit na 100 %. Chtěla se pomstít, myslela si, že je o tom přesvědčená, naučila se střílet, ale ve finále to nedokázala? Takže co? Je to sebelhář nebo prostě zbabělec? Vyčítala toho dost svému otci, chtěla ho potrestat a co se stalo nakonec? Plakala pro něj. Asi se k němu nezachovala hezky. Ta holka sama sobě i svému okolí neskutečně lhala. V tom světě temného podsvětí neuměla chodit, jednoznačně tam nepatřila - a Luca to moc dobře věděl. Jen toužila někam patřit, protože o všechno přišla. Byla zlomená a toužila se spravit. Chtěla v tom proplout, ale topila se. To prostě nejde hned.
Lucu jsem si neskonale zamilovala a ty jeho jasně modré oči :), a jak jsem si přála v prvním díle, tak se tak stalo - byl to on, Sofiina a mého srdce šampion. :D Fandila jsem mu, měla ho moc ráda a společně se Sofií jsem viděla tu jeho odlišnost, nutkání být jinde a dělat něco jiného. Cítila jsem tu bolest a touhu. Svou vlastní bezmocnost, když jsem mu nemohla pomoci. Choval se k Sofii tak nádherně, že jsem jí to i záviděla. :)
Jeho dvojčete, bratra Valentina mi bylo hrozně líto - autorka mě neskutečně šokovala. Taky jsem se konečně dočkala i menší rošády mezi Lucou a Nicem. Nicoli byl složitější, i když se jevil právě jako jednoduchá postava. Ten kluk měl něco do sebe, proto mě ve finále moc nepřekvapilo, jakou pozici měl na samém konci u své rodiny. A Millie? Naprosto zlatá holka! Víc takových.
Celkově jsem si rodinu Falconeových oblíbila, což bych ještě tak v polovině posledního dílu netvrdila. Nezdálo se to, ale přirostli mi k srdci - i otravný Dom s Ginem a Elena. Mám dojem, když jsem na konci, že mi tahle parta mafiánů o především pěti bratrech pod jednou střechou, tenhle svět bude chybět. Skvěle jsem si jejich společnost užívala. Prožívala jsem každý zvrat nejen ten na život a na smrt, ale i ten romantický. Autorka mě překvapovala snad na každé stránce. Ten příběh není možné předvídat, protože se to každým řádkem mění. Mělo to krásné, leč trochu bolestné zakončení série. Byl to pro mě skvělý čtenářský zážitek, mohu jen a jen doporučit dál! :)

3 09.09.2018

Tuhle pohádku mám neskonale ráda už od samého dětství. Viděla jsem několik filmových adaptací, ale byla jsem zvědavá na "originál", protože ten je jenom jeden. :) Chtěla jsem vědět, v čem všem je odlišná od toho, co znám.
Je to pohádka, tudíž mě nepřekvapila ani tato kniha s mnoha ilustracemi a velkými písmenky. Čekala jsem ale možná delší rozsah. S tím bylo spojeno i to, že vše bylo hned dáno, nevysvětleno, nepopsáno. Každá informace byla hned až možná hrubě naservírovaná, vůbec neměl čtenář možnost se k ní dopracovat. Nechat se mile překvapovat. Objevovat krásu příběhu, zápletky. Přicházet postupně na to, jak se Kráska a Zvíře sbližují, jak se do sebe zamilují. Ne. Omyl. Prostě... Nic tam netrvalo dlouho. Jako když náhle průvan zabouchne dveře a ozve se ohlušující rána. Nikdo to nečeká, prostě se to ve vteřině stalo. Za mě takové zpracování bylo bohužel zklamáním, jen z úcty k té pohádce samotné hodnotím takovým zlatým středem.

2 06.09.2018

Páni, to byla jízda! Právě jsem dočetla a tedy slezla z šílené horské dráhy. Samozřejmě, když jsem nastupovala a hlavní hrdinka Sofie v tu chvíli trpěla posttraumatickou stresovou poruchou... byl to pro mě trochu nezáživný a delší rozjezd, ale potom, po několika stránkách, jako lusknutím prstů příběh nabral rychlost a směr a už jsem nemohla vyskočit.
Četlo se to hodně dobře, nutilo mě to číst pořád dál a dál, až do ranních hodin. Nemohla jsem se odtrhnout. Autorka pokračovala ve své laťce, kterou již prvním dílem nastavila hodně vysoko.
Sofie, krom drobných vychýlek, což bylo spíš v rámci začátku děje, mi nijak nevadila. Měla jsem ji ráda, fandila ji i soutícila s ní. Role hlavního hrdiny se tu otočila a jak jsem pevně doufala, mé niterní přání se splnilo. Ten zatracenej mafián s jasně modrýma očima, Luco Falcone mi ukradl srdce! Možná jsem od Nicoliho čekala větší show vzdoru a žárlivosti, ale až tak moc na to prostoru bohužel nebylo. Nevadí, třeba se ještě dočkám v posledním díle.
U Valentina čekám na jakýsi cit, rádoby přátelství, který projevil, když se se Sof bavil poprvé. Tohle je drsný svět a emoce tam nepatří, vím, ale já bych ráda věřila, že má dobré srdce. Nicoli mě trochu zklamal a Dom a Gino - hrozní pitomci!
Co se týče velkého tajemství, které se dotýkalo Sofiiny rodiny - nestačila jsem zírat. Tahle zpětně... byly tam informace, které by si člověk mohl spojit a snad na to i přijít s horou štěstí a tím pravým instiktem, ale autorka to podala tak, že předvídatelnost neměla šanci. Byla jsem napnutá jak kšandy každou další stránku. Taky jsem nečekala, že závěrečná scéna v bistru mě tak srazí.
Kamarádka Millie byla skvělá, ta holka mě kolikrát rozesmála. A strýček Jack? Ten mě tak trochu taky zklamal. Ano, má kolem sebe mnohem lákavější věci jako jsou peníze, drogy a vysoké místo v podsvětí, ale... přeci jenom jsem doufala, že úzká rodina jako ta pravá rodina, nejen pouhé jméno, mu řekne víc. Vždyť to byla jeho jediná neteř, sakra! Proč mu tohle neříká víc? Ještě čekám, že bude velké ántré Sofiina otce, že by se mohl dostat z vězení a pěkně zamíchat kartami, ale to se necháme překvapit.
Každopádně, já jsem nadšená z tohohle příběhu, z téhle druhé knihy. Těším se neskonale na třetí díl a snad po něm skočím hned, i když plán byl kapku jiný. Nedá mi to. Za mě jednoznačně veliké doporučení a autorka má můj obdiv. :)

3 06.09.2018

Už když jsem si knihu, respektive sérii pořizovala neskonale jsem se na ni těšila. Bylo to téma, které vím, že mě baví, o kterém chci číst. Anotace zněla skvěle a člověku se hnedle utvoří milion představ a zároveň slina, (mafie, jedna holka a pět bratrů? - divíte se?) jaký má pak zálusk na příběh. :D Moje srdce se chytilo za ruce s duší romantika a plesali. :D Jenže jsem člověk, který se někdy z nepochopitelných důvodu týrá. Ten příběh mi dost dlouhou dobu ležel v knihovně a usedal na něj prach - a já se ptám, sakra, proč?
Když jsem knihu otevřela přečetla pár stránek, malinko jsem zaváhala. Rozjezd jako takový byl o několik stránek delší, ale to ve výsledku vůbec nevadí. Následně to nabralo směr, švih a tempo.
Hlavní hrdinka mi nijak nevadila, snad jsem si jí i oblíbila. Její pravé jméno bylo dost neobvyklé, ale přeci jenom fascinující. Zvlášť se mi líbilo ve spojení, že našla svého Háda. Co se týče pěti bratrů, samozřejmě, že nemůžou být v popředí všichni. Nico, ačkoliv to byl on, jako hlavní hrdina, a já si ho také dost oblíbila, nejspíš neměl na svého temného a drsného bratra s modrýma očima - Lucy. (Něčím mi připomínal snad brutalitou, fascinací a úžasností osobnosti knižní sérii Stříbrná labuť, konkrétně snad toho hajzla Bishopa.) Nemůžu si pomoct,... a proto jsem na samotném konci téměř nedýchala. A jako vždy s takovým závěrem, co se objevila na poslední stránce, kdy se od Nica objevila žárlivost, jsem si začala představovat všemožné. :D No, necháme se překvapit. Pak se mi zamlouval i Valentino, v té kuchyni, kdy si kreslil pastelkami, jeho umělecký talent anebo jen jak Sofii mávnul z okna. Byl to někdo, kdo byl od zbytku své "zvláštní" rodiny - jiný, odlišný, ale v tom dobrém slova smyslu. Stačil jeden rozhovor a čtenář si ho oblíbí, jenže pak nastal ten zlom, kdy mi autorka vytřela zrak. Jako když se rozbije sklo pádem o zem. Nebolelo mě to, ale cítila jsem jakousi ztrátu?... Zbylí dva bratři mě absolutně nijak nebrali.
Celkově příběh se mi líbil, dost mě šokoval, však bylo to nebezpečně milé. Objevovali se tam situace, které ničemu nenasvědčovali - kolikrát mě to překvapilo. Nedalo se nic předvídat. Vývoj situace, emoce, city. Jsem upřímně zvědavá na další pokračování, protože si neumím dost dobře představit, co by tam mohlo být, aby se autorka neopakovala v tom, co již napsala. Každopádně, i když jsem měla jiné plány, nevydržím dlouho bez toho, abych to zjistila. Za mě jednoznačně ano. Víc než dobrý rozjezd nové série. :)

03.09.2018

Kniha mě zaujala dle anotace a těšila jsem se na ni. Hned jak jsem jí vlastně popadla do rukou, tak jsem se nedokázala odtrhnout, dobře se četla, bavilo mě to, dokázalo mě to rozesmát. Myslela jsem si však, že to bude další z takových vtipných, pohodových romanticko-erotických románků, kde je všechno fajn.
Omyl. Velký omyl. Dostala jsem přesně to, co se zdálo jako oddechová záležitost, ale ve skrytu duše, ta kniha má v sobě hrozně komplikovaný, těžký, silný a smutný příběh.
Rana to už od samého dětsví neměla vůbec závidění-hodné, proto bylo snad i logické, že měla období revolty a bylo ještě logičtější, co následovalo. Co to s ní udělalo, proč se tak chovala. Však její rozhodnutí ohledně fyzické změny mě upřímně velmi překvapilo - přeci jenom, není to zrovna prvek, který bych potkávala všude. Klobouk dolů, že toužila po nápravě své "chyby", co udělala v patnácti. V tom věku je takový výsledek běžný, ale ne už, aby po letech ženská toužila, aby se k tomu vrátila. A chtěla víc - porozumění, odpuštění a přijetí.
Landon byl druh chlapa, kterýho chce snad každá ženská. :) Po dlouhé době jsem poznala mužskou postavu, v podobném druhu literatury, která opět neměla na růžích ustláno. Nebyl to model, chodící ve značkových oblecích, který se topí v penězích, který je generálním ředitelem obrovské korporace a má v garáži desítky luxusních aut. Ne. Byl to obyčejný chlap bez vysoké, který makal rukama. Osud se s ním nemazlil a přesto dokázal být tak skvělý. Což bylo milé překvapení.
Autorka ten příběh namíchala jako správný lektvar. Nebyl jen vážný a silný, byl i vtipný a sladký. Za mě správná a vyvážená kombinace. Líbilo se mi to, rozhodně je kniha nevšední a neváhám doporučit. :)

4 30.08.2018

Po neskutečně dlouhé době jsem vzala do rukou pokračování série Rudá královna. Druhý díl byl pro mě opravdu zklamáním, takže jsem do tohoto šla s obrovskou obavou, ale zároveň s tím, že chci prostě vědět, jak tenhle příběh skončí. Musím přiznat, že mě to mile překvapilo. Šla jsem do toho, s tím, že si vlastně nepamatuju spoustu věcí a souvislostí, přeci jenom byla to opravdu dlouhá doba. Tak nějak mi to ani nevadilo, protože se to četlo relativně dobře, udržovalo mě to v jistém napětí a nutilo číst dál a dál.
Ačkoliv se vlastně do 3/4 knihy výrazně dějově nic nedělo, tak mě to bavilo. Byla jsem tak šťastná, že tento díl nepokračuje v kolejích toho předešlého, kdy to bylo utrpení a navíc s nesnesitelnou hlavní hrdinkou, které sláva a vůdcovství vlezlo na mozek. Bylo to z jednoho jediného důvodu, a to uvěznění - Mavenem. Toho kluka, toho krále jsem si oblíbila a i mu v jistých místech fandila. A to celkem dost! Líbila se mi ta jeho posedlost Mare, která se dá vyložit tolika směry. To jak je vlastně šílený, řádně nepředvídatelný, polámaný a především ten "zlej". Pro takovýhle neřády, já mám slabost. :D Každopádně je hrozná škoda, že naopak ta posedlost nebyla vykreslena lépe, do detailu, brutálněji, zvráceněji a zároveň s tím nejvřelejším druhem lásky. Nápad dobrý, ale autorka to odflákla.
Když už hlavní hrdinka nebyla vězněna, naopak jí Šarlatová hlídka společně s milionem dalších zachránili, nedělo se tuplem nic. To nastalo období, kdy jsem se s tím obtížněji prokousávala. Moc zbytečných informací, moc postav, moc to bylo nafouknuté celé. Navíc, Mavena jsme tam už nepotkali, což pro mě bylo malé zklamání. Čekala jsem něco - akci, co by mě zvedlo ze židle. Škoda, tak snad v závěrečném díle. Poslední bitva... nebavilo mě to. Prostě popisy, nemohla jsem to prožívat a soucítit. Spíš jsem sledovala, kolik mi ještě, sakra, zbývá těch stránek! Ta kniha mohla být o třetinu kratší a nic by se nestalo. Vážně. Hodně popisů, leckdy přehršel zbytečných informací. Na co? Dost mi taky vadilo, kdy už něco bylo vyřčeno, tak to náhle zase bylo useknuto, anebo bez výraznějšího upozornění velký časový odskok.
Mare se uklidnila, už nebyla tak sobecká mrcha, jak se ukázala minule. Byla jsem za to ráda, protože tu holku jsem vážně, ale vážně neměla ráda. Občas tam prohodila nějakou myšlenku, za kterou bych jí jednu křápla, ale odpustila jsem jí to. Přišlo mi zvláštní, když byla půl roku uvězněna, kde spíš naštvaně/otráveně čekala na nějaké rádoby rozhodnutí, kde mezi tím četla, rozbíjela nádobí anebo se promenádovala v honosných šatech, kamkoliv jí dovedli - a byla relativně v pohodě, že po návratu k Hlídce a dalším milionu lidí se najednou hrozně bála. Nesnesla na zápěstích doteky, atd. - nevěřila jsem jí to. Měla by přece strach i ve vězení a ne jenom na svobodě. Nebylo to vykresleno dostatečně věrohodně. Cal tu naopak nedostal tolika místa, a pokud ano, tak se vykreslil jako romantický hrdina, milenec a vůdce - král. Jeho rozhodnutí na samém konci mě dost překvapilo, a to nemile. To mě naopak zase navnadilo a já se samozřejmě svým způsobem těším na finále.
Poslední, co mi přišlo divný, hodně divný až zvrácený byl vztah Evangelina - její bratr - její milenka/jeho manželka. Vážně si tu holku budou půjčovat, oni - sourozenci? Šlo mi to dost proti srsti.
Co se týče rozdělení knihy - přeci jenom je zajimavé, že nám autorka umožnila náhled i k dalším postavám, ale pro mě zbytečné. Je to příběh Mare - chci její vyprávění. K čemu mi je Cameron? Když jsem narazila na její kapitolu (a potom dlouhém čase) - ptala jsem se same sebe, kdo to proboha je? Evangelina byla přeci jenom o kapku více přínosnější než předešlá adeptka, ale zase - proč?
Musím dát čtyři hvězdy, i přes to, že to má zase opět much a kazů na kráse, ale kdybych dala nižší, byla bych vůči hodnocení předešlého dílu dost nespravedlivá. No, jsem zvědavá na další vývoj.

2 24.08.2018

Po dlouhé době jsem se dostala k závěru této série. A jsem ráda, že to mám za sebou. Nejen, že je vlastně konec, ale hlavně taky proto, že mě to hrozně zajímalo, jak to vůbec dopadne. Znovu jsem propadla do dění toho světa, královské rodiny a selekce naruby samotné. Bylo to čtivé jako předešlé díly a milé. Pěkná moderní pohádka.
Už na konci Dcery se Eadlyn dokázala vymanit z toho neskutečně nesnesitelného spratka a díky bohu jí to zůstalo. Jelikož je to dlouhá doba, co jsem četla předchozí díl, měla jsem ze začátku problém se zorientovat, ale postupem stránek se to zlepšilo.
I když to byl příběh další generace, trošku mě mrzelo, že se tam tolik neobjevila America a Maxon. Jediné, co mi naopak vadilo bylo to, jak Eadlyn skočila po kralování. V tom okamžiku jsem spatřila znovu hamižnou, mocichtivou vlčici v rouše beránčím. Nebylo to pěkné.
Ke klukům, kteří tvořili zbytek selekce jsem si nijak zvláštní vztah nevytvořila s výjimkou Kilea. Proto mě trochu mrzelo, že to nebyla ta pravá volba, i kdyby nucená. Ve finále s jejím výběrem jsem mile překvapena a i spokojena. Není přeci nad to, když vyhraje láska nad rozumem. :)
Bylo to důstojné zakončení této série, i když poslední dvě knihy byly jen nastavovány, ale i tak se mi to líbilo, proto hodnotím plným počtem a doporučuji. :)

2 14.08.2018

Na knihu jsem se těšila, protože už vím, že autorka umí psát a taky, anotace zněla dobře. Kniha mě dokázala ponořit do nitra příběhu hned od první stránky. Četlo se to samo, hrozně to utíkalo a nerada jsem se od knihy vzdalovala. Bylo hrozně fajn číst a znát názory obou hrdinů.
Hlavní hrdinka Wren byla fajn holka, která se chtěla vymanit z úlohy tiché holky, kterou sice trochu byla, ale kterou jí nedobrovolně všichni zvolili a hloupě jí zaškatulkovali. Za to Grayson měl poněkud pestřejší život. Páni... to bylo vlastně svým způsobem šílený - šílený plán celý tý party. I on se chtěl vymanit z toho obrázku, který o něm všichni měli, ať už to v minulosti bylo jakkoliv - měl toho dost, uvědomění, jiný priority. To měli s Wren společné. Chtěli mít něco jiného, nového. Obou jsem fandila, to jinak nešlo. Líbilo se mi, jak se Gray choval k Wren - starost, péče, ochrana. Nebál se pustit holými pěstmi do křížku se svým kámošem, prolít krev, i když tam hrálo roli taky něco jiného. Bylo jasné, že mu na ní záleží. :) Už na začátku mě napadlo, že autorka nejen ve svém prvním díle, ale i v tomhle má takové speciální, velmi neobvyklé téma či zápletku. To se mi prostě líbí. Trošku - především Luke - mi přípomínal svým chováním prvky zvrácenosti a provokace, což to pěkně, však lehce okořenilo.
Příběh se mi líbil, jsem naprosto spokojená. Nemám co vytknout. Těším se na další tvorbu autorky a i tuhle knihu ráda doporučím. :)

2 10.08.2018

Příběh jsem měla dlouho vyhlídnutý a svým způsobem jsem se na něj těšila, když jsem ho popadla do rukou. Od první stránky mě lehce vyděsil styl a asi jsem měla naprosto jinou představu, ale budiž. Naopak krátké kapitoly jsem velmi vítala. Vlastně, nečetlo se to zase tak hrozně, však nezvyk to byl. Naopak tomu, rychle jsem knihu zdolala. Jaksi mě to nutilo pokračovat.
Četla jsem Lucyino vyprávění o velké lásce ke Gabeovi. O zklamání, práci, novém muži - manželovi Darrenovi, jejich dětech - zkrátka o jejím životě. Cítila jsem z toho vyprávění, jak to pouto mezi Luce a Gabem bylo silné, trvalo roky. Milující bolest. Umělo potěšit, ale i pěkně potrápit. Přesto, jako bych to viděla jen přes nějaká skla neviditelných brýlí. Zase tak mě to do kolen nepoložilo. Zato jsem taky vnímala určitou dávku sobeckosti, nespravedlnosti a naivity. Lepení díry od jednoho chlapa druhým - sakra, copak to bylo fér se tahle chovat k Darrenovi? Nikomu nevadilo, že do toho vlastně nikdy nedávala 100%? A co Gabe? Musel přeci vědět, že když se zjeví v jejím životě, byť jen na malý okamžik, že po jeho odchodu zbyde zase a znovu jen holá prázdná pustina. Proč to Lucy dovolila? Stále dokola. Měla vlastně všechno, takřka dokonalý život a přesto nebyla spokojená. Věčně se jí něco nelíbilo, něco řešila... Proč si vlastně ubližovali navzájem? Proč to muselo postihnout i další? Nikdo neměl čisté svědomí. Lucy ty brýle taky nosila a nasadila je i manželovi.
Celé to vyprávění mi přišlo rádoby ploché. Ano, bylo silné, ale nedotažené, nevykreslené do jasných barev. Zvažovala jsem něco mezi 3-4 hvězdami. Jenže pak zbylo asi cca 20 stránek a moje srdce puklo, proměnilo se v prach a utopilo se v bolesti. Takový závěr bych nečekala. Zlomil mě a vážně těch několik stránek mě tentokrát na ty kolena srazily. To změnilo všechno a hodnocení tato kniha dostává nejvyšší, i přes tolik much, co ten příběh má. Ještě mi nezaschly slzy na tváři, takže se mi o tom těžko mluví. Nezáviděla jsem situaci, do které se Lucy dostala - ani na jedné straně. Nebylo zbytí, ale dá se s tím žít? Tohle by se dít nemělo. Takovéhle rozhodnutí, volby.
Zajímalo by mě taky, co bylo dál - co Darren? Ale možná je dobře, že kniha není delší anebo nemá pokračování, protože utnutí v takovém momentě zanechává mocné pocity ve čtenáři. Kniha je zvláštní, ale nakonec se mi moc líbila a chytla mě za srdce. :)

3 05.08.2018

Kniha se dobře a rychle četla. Ačkoliv to byl příběh, který už všichni známe, tak mě to nutilo číst dál. Hlavní hrdinka Mari byla sympatické děvče, která se rozhodla, že si nenechá nic líbit. Naopak Hudson si šel tvrdě za svým a nepoznal odpor. Byla to taková klasická pohádka, kde chudá holka ke štěstí přišla prostřednictvím krásného a bohatého prince, se kterým se pomalu střetla náhodou. Má to klišé prvky, které jsou profláklé. Jako prvotní nenávist a následně nehynoucí láska či šéf a osobní asistentka.
Bylo to milé, oddechové, ale ztrácí se to v záplavě dalších podobných příběhů. Však v takovém žánru duše romantika může být spokojená, což jsem byla. Akorát jsem místy čekala, že to bude trochu vyhrocenější, ať už v jisté rivalitě, žárlivosti či soutěživosti. Nevadí, líbilo se i tak. :)

04.08.2018

Jsem v úžasu a oněmění. Právě jsem ji zaklapla. Jsem naprosto neschopná čehokoliv... trochu mi to sebralo vítr z plachet. Knihu jsem popadla hned po dočtení prvního dílu, protože při takovémhle příběhu se nedá čekat. Takže se teď ptám, jak sakra přežiju do listopadu?!
Kniha se skvěle četla, skvělá forma, měla stejný švih a spád jako labuť, nutila mě číst dál a dál, měla jsem problém přestat. Místy jsem se nenáviděla, že mi pod rukama ty stránky tak mizí. Místy jsem nenáviděla autorku, že to neudělala mnohem delší a méně zamotanější.
Celkově ten příběh je opravdu zvrácený ve všech směrech. Byl však drsnější v počtu mrtvol. Přesto mě to zcela fascinuje a snad mi to i imponuje. Nemůžu si pomoct. Ten děj je tak... neskutečně komplikovaný a temný, až si říkám, že to snad ani nejde vymyslet. Neskonale se mi to líbilo, byla jsem a stále jsem napnutá jak kšandy. Vážně akutně potřebuju pokračování. Je tam plno nezodpovězených věcí, otázek, nevysvětlených faktů. Je tam toho tolik! Obě knihy jsou do vysoké míry opředeny hlubokým tajemstvím. Šílím z toho.
Do hlavní hrdinky Madison jsem se uměla vcítit. Stále sympatická holka, která si uměla dobře poradit s tím podělaným klubem! :D I když ne na dlouho. :D Rozumněla jsem jí proč Bishop a co k němu cítí. Pochopit Bishopa bylo horší - přeci jenom pořád nevíme hodně věcí. Tajemnej jak hrad v Karpatech -_- ... Jinak, i když byl velmi dominantní a násilnický v sexu, což není pro každou, aby šla až na krev, tak jsem si ho opravdu oblíbila. Žárlivost, majetnictví. Hajzl jeden. Mám ho pod kůží. No jo. :D Uměl se konečně projevit i v jemnějším vydání - jako normální člověk. Líbila se mi ta ochrana a starost, co stále Madison od něj a ostatních králů dostávala. Koho jsem si ale nejspíš naprosto zamilovala je Nate. Skvělej kluk a pořádnej parchant, každopádně v tom dobrém. :D Srandičky, vážnost, odvaha/loajalita a zase ta ochrana. Co si přát víc. :) Mezi těmahle dvouma bych si určitě nechtěla vybírat.
Na to, že druhý díl měl méně stránek než díl předchozí, tak se tam odehrálo snad milion věcí najednou a všechno je se vším provázáno. Nestačila jsem zírat. Obecně ten příběh mě rozhodně nenechal v klidu. Ne. Dost jsem ho prožívala a taky jsem si ho pořádně užívala. Sprosté výrazy - naprosto se do příběhu a k té partě hodí. Umělo to ve mě vyvolat snad tisíc pocitů. Jsem naprosto spokojená přesto řádně zmatená, autorka je evidentně hodně dobrá a já se nesmírně těším na další díl - doufejme, že přežijeme. Doporučení je nad slunce jasné. :)

1 31.07.2018

Na knihu jsem se těšila, měla jsem ji dlouho vyhlídnutou a taky jsem ji dlouho oddalovala - vlastně nevím ani proč. Každopádně jsem se k ní dostala a byla jsem moc ráda. Od samotného počátku mě kniha bavila. Vážně mě oslovila a nepustila. Bylo to napsáno takovým stylem, který se umí zakousnout a nepustit. Nutilo mě to číst dál a dál. I když jsem vlastně nevěděla až do poslední chvíle, společně s hlavní hrdinkou Madison "vo co gou", udrželo mě to, neštvalo mě to. S napětím a pomalu zatajeným dechem jsem postupovala krok po kroku společně s ní a toužila rozmotat ten chaos.
Hlavní hrdinka mi přišla jako dost sympatická holka. Umí být hodná i pěkně ostrá. Sprosté výrazy mi vůbec nevadily, naopak dost se to sem hodilo. To se mi líbilo. Nenechala si od těch parchantů nic líbit. I když nějaká ta slabost pro ně jako takové tam byla. Zvlášť pro jednoho - dva. Nejen pro ni, ale nejspíš i pro mě. :D Což se dalo čekat, ale rozhodně žádné zklamání. :)
Hromadně Elitní klub králů - chvílemi mi připadal dost úsměvný, respektive, bavila jsem se nad tím, jak si "hrají" s Madison. Respektive se mi líbila ta představa takového klubu - jistá ochrana. Potom ale přišlo i něco horšího, děsivějšího. Únos? Nejeden? Vyhrožování? To mi bylo proti srsti. Pokud bych byla v její kůži, měla bych dost nahnáno, nenávist by byla na pravém místě a hledání opravdové pomoci. Především zvědavost. Ta by mě ubíjela. Ale to se mi dělo, i když jsem to jen četla. -_-
Nate by byl vážně jako brácha skvělý, k sežrání. Bishop... to už je pojem sám o sobě. Je to hrozná komplikace. Skvělá, hezká a svalnatá, přesto obrovská komplikace. :D Madison se vůbec nedivím, že s ním "tahle" byla a chtěla být. Člověk si o něm neuměl pořádně udělat představu, a kdyby to dokázal, nic lichotivého, což by ve finále ani sám Bishop jistě nechtěl, hajzl samolibej. :D Což ale bylo i u ostatních členů, ať už se projevili či nikoliv. O Carterovi jsem měla jiné představy a možná větší vzrůšo. Nevadí. Celkový příběh mi to vylepšil a stál za to.
Musím se však přiznat, že po dočtení mám asi tak milion otázek a potřebovala bych víc než stoprocetní ujištění, zda to je tak, jak si myslím, ale pevně doufám, že to dostanu v pokračování, které jsem si připravila hned jak jsem tuhle knihu zaklapla. Každopádně, jestli to tak je, nacož celá kniha ukazovala, tak celkově to je dost zvrácený, zkažený, krutý, bezohledný a nebezpečný. Jsem napnutá jak kšanda, jak to bude pokračovat dál a už teď mám problém s tím, že třetí díl výjde až za kotel dlouho! :D Jsem prostě spokojený čtenář, víc než to. Báječně napsáno, skvělý děj a postavy. Autorce smekám a těším se na pokračování. Doporučení? Samozřejmě! :)

1 29.07.2018

Byla to moc příjemná oddechovka, která se báječně a skoro sama četla. Bavilo mě to a byla to taky změna po tom, co čtu standardně - po dlouhé době. Jen těžko jsem knihu odkládala, protože mě jednoduše zajímalo co bude dál.
Hlavní hrdinka v začátku byla neskutečně naivňoučká, ale tak to k takovým příběhům zasazeným do tak brzké doby zkrátka patří. Postupem let se to samozřejmě zlepšilo. Rhys, druhý z hrdinů a její protiklad byl fajn. S úsměvem na tváři jsem pročítala, jak si to po letech za Julianou přihasil a sršeli blesky. Líbilo se mi to jejich kočkování a byla jsem ráda, že to je téměř až dokonce příběhu. Že to jednoduše nevyprchalo v půlce a zbytek knihy by byl "a žili šťastně, až do smrti". Vážně jsem si to užívala.
Bylo to jednoduché, splnilo to přesně svůj účel takového druhu literatury. Trošku mi vadilo to náhlé vzplanutí a týdenní soužití a hned vdavky a city jako blázen, ale ok, beru to - znovu, patří to do tohoto žánru. Nenašla jsem nic, co by mě nějak iritovalo, naopak, líbilo se mi to a romantickým duším neváhám přihodit doporučení. :)

4 27.07.2018

Pustila jsem se naprosto do neznáma a dlouho jsem si nebyla jistá, kde to jsem a zda mám vůbec pevnou zem pod nohama.
Tahle kniha mě zaujala svou anotací, měla jsem ji již dlouho vybranou za oběť k přečtení, navíc získala i doporučení mé kamarádky, a tak jsem se moc dlouho nerozhodovala, po jaké knize sáhnout. Dobře se četla, opravdu neskutečně rychle a takovým zvláštním stylem, že ji člověk nemohl jen tak odložit.
Každopádně... trochu mi vadilo rozložení, respektive žádné kapitoly, pouze označení obrázkem, které to aspoň trochu rozdělovalo. Dostávala jsem útržky vyprávění, které mě pořádně nedokázaly zasvětit, jelikož čtenář neměl ani páru o co tam jde, kdo za tím je, proč a především se také hodně přeskakovalo. Bylo to jako losování, nikdy nevíš, jaké číslo padne, ale víš, že to nepůjde popořadě. Bylo tam až moc jmen, některé příběhem profrčely, jiná se zdržely - přesto nebylo to dobré. I přes takový lehký celkový zmatek byla jasná byť malá vévodící linka, kam se vyprávění stáčelo - do cíle. Byla jsem z toho trochu rozpačitá, ale poměrně jsem si dokázala zvyknout a především vážně jsem knihu nechtěla odkládat, i když ze začátku jsem s ní chtěla praštit. :D
Když bych to shrnula, absolutně nevím, kde na tohle autorka přišla. Bylo to šílené, zvrácené, nepochopitelné i trochu falešné. Bizár jak vyšitej! Cítila jsem v tom i nespravedlnost, což mě místy zvedalo ze židle. Hlavní hrdinka mi nijak nepřirostla k srdci, možná proto, že se postavila do role skály, která se nehroutí - začalo to v dětství a pokračovalo v Zahradě. Jen stojí a nechá, aby ji opracovali případně, aby se o ni opřeli. Někdo pode mnou zmiňoval, že trpí stockholmským syndromem. Rozhodně ne. Nebyla schopná citů, navíc takových a o kapce "romantiky" která se tam objevila... To byla spíš parodie. Averyho bych nejraději vykuchala. Se Zahradníkem to bylo horší. Měl být nenáviděn, každopádně dokázal se chovat tak, že mu byly chvílemi snad i zavázány. Trochu mě rozčilovalo, že tam nebyl odpor, revolta - cokoliv. Vím, bylo by to zbytečně a postihl by je trest, což v té situaci nikdo nechtěl riskovat, ale sakra, ženský! Jak ovládané ovce... pomalu vedené na porážku. Štvalo mě to.
Příběh to byl zajímavý, hodně zvláštní, možná až přitažený za vlasy, ale co... sociopati mají různé záliby. Každopádně už jenom ze zvědavosti si počkám na další pokračování. Vážně jsem zvědavá, kam se tohle může ještě dostat.

4 25.07.2018

Měla jsem špatný den, a tak jsem si zašla do knihkupectví, abych se především pokochala. Jenže to nejspíš nebylo ono. Stačila ta atmosféra, vůně nových knih a já si řekla, proč vlastně ne, udělám si radost. Tak jsem si tuhle knihu přinesla domů a radostně se pustila do čtení.
Od první stránky mě dokázala strhnout, dobře se mi četla, měla švih, vůbec to nedrhlo. Tak moc mě bavila, že jsem na první zátah přečetla přes 180 stran než jsem musela nekompromisně zhasnout a spát. Kniha dokáže překvapit. Nic tam není 100% a stabilní, vždy se něco objeví, co překope čtenářovi představy - rozhodně není předvídatelná. I když se děj odehrává na podzim, napadá mě k té knize přívlastky jako lehká a svěží.
Na to, že jsem se s autorkou setkala poprvé, mile mě překvapila a dokázala svůj spisovatelský um. Ukázka na konci knihy na její nepřímé pokračování mě taky dost zaujala a nalákala, takže budu netrpělivě vyhlížet, kdy kniha bude na pultech. Ráda se vrátím mezi tu partu, která mi přirostla k srdci.
Allie se místy projevila jako zakřiklá slušňačka, ale rozhodně tomu nebylo tak. Uměla vytasit drápky a pěkně zařvat, což se mi líbilo. Zvláště pak, co bylo spojeno s Kadenem. Čekala jsem, co to bude za tak temnou minulost, od které Allie utíká. Ve finále to není nic tak hroznýho. Ale když se nad tím člověk zamyslí... přeci jenom je horší to, co se jí stalo než to, co se jí fyzicky nestalo.
Kaden byl náladovější než holka. Byl to výbušnej idiot, jak by ho nazvala Al, ale na druhou stranu... sakra, dokázala jsem si ho naprosto zamilovat. Když člověk pronikl pod tu jeho tvrdou slupku "drž se ode mě dál" a narazil na to jeho zranitelné, ochranitelké a hodné já - neměl na výběr. Vážně jsem ho Al záviděla. :D S Kadenem se osud taky nemazlil - o to, to bylo zajímavější, ale s kým jo. Měli skvělou partu přátel, na kterou se mohli spolehnout.
Knížka není tenká, je plná překvapení, toho, co mi vykouzlilo úsměv na tváři i toho, co mě dokázalo rozesmát a rozesmutnit. Každopádně skvěle se čte a hrozně stránky utíkají. Těm dvěma jsem jen držela palce a čekala, co si pro ně autorka vymyslela - není to žádné rádoby klišé. Proto tuhle knihu neváhám doporučit dál. A vážně se moc těším na dílo další Znovu věřit. :)

11 22.07.2018

Musím se přiznat, že tahle kniha, tenhle díl byl pro mě neuvěřitelný boj. Po přečtení prvního dílu jsem se na pokračování hrozně těšila, ale v průběhu dílu následujícího jsem dostala pořádnou a nečekanou ránu a kyblík ledové vody navrh. Sakra, proč?
Přidávám se k většině - krom cca 50 ani ne stránek byla kniha o ničem. Řešily se zbytečnosti, nepochopitelné věci, až moc překombinované. Někdy mi to přišlo, že to nemá ani hlavu ani patu. Pak si říkám, proč vydávat tolik energie pro nic?
Meira, hlavní hrdinka se mi lehce zprotivila. Jájínek královna. Totální sobec, který překrucuje vše, aby to vypadalo, že na prvním místě je království. Její, samozřejmě. Opak je pravdou. A ty její nálady, myšlenkové pochody? Nějak jí to stouplo do hlavy. O Theronovi jsem neměla ponětí, co si myslet - byl jiný. Rozhodně to byl zvláštní obrat o několik stupňů. Nakonec ho omlouvá vývoj situace na konci knihy. Mather byl jediný člověk, z toho trojlístku, který měl v hlavě víc než vakuum a stále to byl velký zlato. Nezasloužil si, jak se k němu chovali, jak se k němu chovala Meira Jájínek - tu bych vážně kopla! Bylo naopak fajn číst normální kapitoly z jeho pohledu.
Bohužel jsem měla v průběhu četby několikrát nutkání knihu odložit, prohodit jí oknem, zaříkávat, ať už je konečně konec. Utrpení. Taky mi to trvalo takovou dobu... Vážně, jsem zklamaná a svým způsobem, jak se tam nic důležitého nedělo, mě to nebavilo. To snad nelze nazývat ani vycpávkovým dílem. I dívání do zdi je zábavnější.
Jediné, co tento díl vyzdvihuje a osvěžuje je její závěr. Jinak smutná situace, že z více jak 300 stránek je těch super jenom hrstka. Posledních těchto stran mě konečně nakoplo a já se nemohla odtrhnout. Strhlo mě to a neskutečně bavilo. Opět jsem poznávala tu akci, ten švih, který jsem okusila v první knize této autorky. Bohužel byl to až žalostně krátký úsek. Což je obrovská škoda.
Nechápu, co se stalo, že to tahle celkově dopadlo. Mrzí mě to. Teď nemám ani chuť se zajímat o finále, ale samozřejmě časem si ho nejspíš přečtu - ze zvědavosti. Nad hodnocením jsem váhala snad od počátku příběhu. Nemám to srdce to ořezat až na kost - něco je za Mathera, něco za poměrně schopný konec knihy a něco i za vedlejší, však skvělé postavy.

2 10.07.2018

Po neskutečně dlouhé době jsem se konečně dočkala posledního dílu této série. Opravdu nechápu, co na tom tak trvalo?!
Každopádně těšila jsem se, až se setkám nejen s hlavní hrdinkou a jejím příběhem, ale hlavně taky s hrdinkami předešlých dílů a dokonce i s postavami z předešlé série, kterou autorka dokázala i tady krásně zakomponovat do příběhu. Kniha se četla snadno a děj pěkně utíkal. Vážně, autorka má svůj standard, který je pekelně vysoko, což zaručuje hodně. Nic nedrhlo, nic mi nevadilo. Je to pohodové čtení, u kterého se člověk zasměje, rozněžní, zamračí i uteče nějaká ta slza.
Musím se přiznat, že k Arilyn jsem si trošku vztah musela utvořit. Nebyla nesympatická nebo nějaká úplná pipka - to vůbec, ale spíš mě lehce děsil její životní styl. Ale proti gustu... Jinak byla moc fajn holka, která se pěkně poprala se svým úplným opakem a protějškem. A Stone Petty? Člověk si nad ním může jen s úsměvem na tváři povzdechnout.
Já jsem s takovou milou prací velmi spokojena a neváhám doporučit. Jsou to nádherné dospělé pohádky. Doufám, že se ještě v tomhle životě setkám s další tvorbou této autorky a nebudu vůbec váhat, zda si ji přečíst. :)

6 08.07.2018

Po vážně neskutečně dlouhé době jsem konečně dočetla nejnovější dílo v sérii bratrů Maclachlanů. Je sice pravda, že jsem si toto dílo brala do ruky pouze v časech jisté "nouze" a věděla jsem, že to bude na dlouhé lokte, ale po předešlých knihách bych tak dlouhý časový interval nikdy neřekla. Poměrně jsem se těšila, protože předešlé knihy byly vážně dobré. Tohle bylo však jak studená sprcha. Jaká škoda.
Neumím si to vysvětlit - snad dlouhá autorčina pauza? Nebo nějaká špatná konstalace hvězd? Už od začátku mě iritoval styl vyprávění. Byl tak... nepřirozený. Každopádně, dalo se na něj zvyknout. Postupem času mi vážně, ale opravdu moc lezla na nervy hlavní hrdinka Zuzana - nenáviděla jsem její zdrobnělinu jména a dokonce i její "dceru" Pepper. Nenáviděla jsem, jak pořád tu malou holku měla na jazyku a nazývala jí dceruškou. Bylo to na každé stránce! Proboha! Ta ženská byla tak citově až snad labilně nevyrovnaná. Boha jeho, ruplo ji v kouli každou chvíli a zcela nečekaně, bez příčiny či zvláštního důvodu. Ten chlap - Mark či Wallace, můžete si vybrat, měl svatou trpělivost anebo na tom ostrově něco viditelně rušilo normální mozkové vlny.
Autorka bohužel taky měla tendenci opakovat jistá slova a fráze. Oblíbila si jich asi tak 10 a donekonečna je omílala. Ty slova nenávidím a dlouho je nechci nikde číst.
Na jednu stranu jsem ráda, že jsem se nesnažila knihu přečíst "najednou", protože bych byla nejspíš více zhnusená. Musím přiznat, že mě tak skoro do 3/4 příběh "nebavil". Byl zajímavý dějově - respektivě ta myšlenka, ale ten zbytek - chování, dialogy, náplň práce - to bylo tak nějak o ničem. Bavit mě to začalo v okamžiku, kdy se Wallaceovi vrátila paměť, naštval se a donutil Zuzanu podepsat smlouvu. To se přiznám, že jsem se nemohla odtrhnout a zase jsem poznávala tu čtivost, kterou autorka předvedla v minulých dílech. Od té chvíle mnou příběh pořádně hnul. V tom dobrém slova smyslu. Tak nějak se okamžitě vše otočilo, že jsem dokonce i ty dvě - Zuzanu a Pepper měla radši.
Konec byl překvapující a i naprosto příšerné klišé, ale to se dalo čekat. Takovýhle druh literatury ani nic jiného nenabízí. Osobně mi třeba vadilo, že Zuzana tak rychle souhlasila s Wallaceovou nabídkou, i přes to, že ještě před několika hodinama od něj utíkala po celé Evropě a pak konec a poslední tečka. Bez jakéhokoliv kloudného rozhovoru. Kdyby to zase bylo trochu jinačí, mohlo by to být delší a v tomhle případě to snad ani není zapotřebí, opravdu.
Ohodnotila jsem to zlatým středem - 3 hvězdami, ale do toho zlatého středu to má daleko. Poslední čtvrtka knihy to zachránila, ale i tak to je málo. Je to bídný střed. Nečekaný sráz dolů. Prostě škoda.

3 02.07.2018

Čekala jsem naprosto něco jiného. Ano, jsem zklamaná, jsem bohužel nemile překvapená a snad až zhnusená. Hlavní hrdinka Aneta byla... najít slušný pojem, který by obsáhl všechny neslušné tituly, co pro ní mám, je vážně těžké. Byla to prostě totálně namyšlená, pubertální, naivňoučká a dokonce rozhoď-nožková blbka s vlašským oříškem v hlavě místo mozku. Ať mi nikdo netvrdí, že v patnácti si nějaká holka může myslet, když příležitostně a nepochopitelně (v její situaci) dá týpkovi, že spolu snad najednou chodí?! Absolutně jsem ty její myšlenkový pochody nechápala a především s nimi nesouhlasila. Na jednu stranu jsem jí tu šikanu přála, jak mi lezla na nervy. Místy jsem měla chuť knihou mrštit do pryč. Člověk se v ní i ztrácel. Bez vysvětlení autorka přeskočila od jednoho k druhému a nejlépe hnedle k desátému. Proč to brát postupně a s nějakým vysvětlením?
Ke konci se zdálo, že snad trochu toho rozumu, co se za nehet vejde pobrala, a tak pro mě konec byl snad to nejlepší z celé knihy. I tak se držím myšlenky toho, že tenhle příběh je o ničem, k ničemu, zbytečný. Škoda barvy v tiskárně, škoda papíru. Mohl místo toho růst jeden - smysluplný - strom. Je to věc o málo stránkách, ale mě to trvalo snad věčnost. Příběh si mě nezískal a ani neudržel mou pozornost. Neměla jsem problém knihu odložit a věnovat se něčemu jinému. I kdyby koukání na bílou zeď - pořád by to bylo lepší. Za mě ne.

3 20.06.2018

Po dlouhé době od přečtení prvního dílu jsem popadla tento druhý. Ta doba byla znát, jelikož začátek pro mě byl malým chaosem. Především hromada jmen patřící postavám, které jsem nemohla hned zařadit. A taky skočili jsme rovnýma nohama do akce, o které jsem neměla ani ponětí, jak jsme se tam dostali. Každopádně, těšila jsem se, protože jsem první částí příběhu o Amání byla téměř unešena.
Kniha, stejně jako Poušť v plamenech, byla velmi čtivá a natřískaná akcí a napětím. Nebylo hluché místo a celkový můj dojem je víc než dobrý. Děj byl složitější - víc politiky, strategií, pletichaření, zrádcovství a nakonec i samotné krve a smrti. Hodně postav, jiné prostředí a cíl či myšlenka. Nebylo to však na jednu stranu špatné.
Hlavní hrdince Amání jsem fandila. Byla pořád stejně odvážná, rázná i citlivá. Někdo pode mnou zmiňoval, že Jina tam byla málo. Bylo. Kapku škoda, ale když už se objevil na scéně, užívala jsem si to. Milostná linka, která se proměnila v lano, byla jistými chvílemi ještě silnější, přesto pro mou romatickou duši - bylo ji tam sakra málo.
Na jednu stranu jsem byla moc ráda, když se tam objevil Tamíd. V prvním díle jsem ho měla moc ráda a bylo mi ho líto - oplakala jsem ho. Chápu jeho postoj, jeho určitý druh nenávisti vůči Amání a nedůvěru, ale nějak mi to nesedělo. Možná jsem od toho čekala něco jiného anebo prostě víc. Ohledně sultána... byl vystíněn jako vrah, hyena a tyran. Přesto jsem neměla ten dojem, když Amání byla v paláci. Proto jsem si snad myslela, že by to mohl být nakonec úplně jiný člověk. Oklamal mě stejně dokonale jako ji. Tleskám mu, šmejdovi. Ahmed je rebelský princ, kterého musí mít každý rád. Nejsem výjimkou. Proto jsem v samotném závěru byla šokována a pak ještě jednou - možná víc.
Nemá cenu se vyjadřovat ke každé postavě zvlášť. Dost jsem jich měla ráda, dost jsem jich nesnášela, dost mě jich výrazně nezajímalo. Autorka podle mě opět dokázala, že prvotní um skvěle psát plně ovládá i v další knize. Umí dobře pracovat s emocemi a i s postavami - snad až krutě pro čtenáře. Závěr dopadl zase tak, že člověk touží po pokračování. Nejlépe hned. Ano, těším se na něj a doufám, že bude hodně brzo. Vážně mě zajímá, jak to celé bude pokračovat, jak to skončí?
V rámci hodnocení to vidím na takových 4,5*. Líbilo se mi to, ale v začátcích jsem byla zmatená, našla jsem tam i pro mě dalších pár drobných mušek na kráse, a tak nemohu hodnotit na 100%, každopádně doporučení zajisté dávám! :)

19.06.2018