pakoshka komentáře u knih

Po dlouhé době jsem měla náladu na duchařinu a nevybrala jsem vůbec špatně. I kdyz je to asi trochu zvláštní - pokud by Duch domu Ashburnů byl film, myslím, že by mě nebavil a ufrkávala bych, že je plný klišé. Taky mi vadilo, že jsem nedokázala určit, kdy zhruba se příběh odehrává: prvně jsem tipovala, že je příběh zasazený o několik možná až desetiletí zpět (hlavní postava nemá mobil ani telefon, celkové chování lidí v městečku a hlavně 'přítelkyň', energie zapojené na dobré slovo...), jenže pak se začalo mluvit o laptopu a WiFi.
I přesto mě příběh docela bavil a udržel mě v napětí, takže vše je v pořádku a pokračujeme v krasojízdě :-)

3 10.03.2021

Nádherný. Ale hlavně smutný. Pokoušela jsem se knize chvíli vzdorovat, protože ten hype okolo ní je dost výraznej, ale tady je vážně proč. Zuzaně Dostálové jsem věřila o Štěpánovi každý jedno slovo, který mi naservírovala, nechala jsem se dojmout, pousmát i se rozbrečet. Obyčejní lidi, životy, generace, zkušenosti, slabosti, nemoci. Potřebuju víc knih od autorky.

Abych nebyla úplně nekritická, druhá část knihy, vyprávěná z pohledu matky, mi přišla slabší.

Připisuju k Hotýlku na svůj seznam 'Doporučuju, kudy chodím'.

9 05.03.2021

Zábavná jednohubka. Udělalo mi radost, že paní Tichá dostala víc prostoru a (i když byl film příšerný) naprosto jsem v ní viděla Elišku Balzerovou.

11 02.03.2021

Moc pěkné, silné, smutné. Skladba krátká rozsahem, ale bohatá na sdělení.

4 01.03.2021

Nemohla jsem se začíst, moc mě Mlčící pacientka nebavila, ale chtěla jsem ji do výzvy. Zas jednou kniha, která je přehajpovaná.

4 01.03.2021

Takový moc prvoplnánový a moc se mě to nedotklo...

6 24.02.2021

Nedočteno a tuším, že už se k dílu nevrátím. Romantismus není můj šálek čaje.

Vůbec mě to nebavilo.

'Rodinné drama pro čtyři osoby a alkohol. Zánik jedné rodiny, v níž vládne démon jménem alkohol, si kreativní autorka představila jako komorní kvartet, při kterém jednotlivé hlasy místo smyčců drží půllitrovky čtyřicetiprocentního lihu.'

Téma, že kterého se dá vykřesat neuvěřitelně silný příběh, bohužel se tak nestalo. Připadalo mi, jako kdybych četla slohovou práci na okresní olympiádě z češtiny. Bez emocí, nudné, nemastné, neslané.
Závěr knihy si můžete vybrat; máme zde závěr pro začátečníky, závěr pro průměrného čtenáře a posměšný závěr pro erudovaného čtenáře.

Chápu, proč se ebook nabízí zdarma.

1 16.02.2021

Tyjo. Tyjo tyjo.

"Oddíl mě pekelně vyděsil a nemohl jsem ho pustit z ruky. Tohle je horor ze staré školy v nejlepší formě. Není pro slabé povahy, ale pro nás ostatní úchyláky je to dokonalý dárek na zimní večery.“ STEPHEN KING

Tohle byla jízda. Jop, je to klasickej oldschool horor, ale narozdíl od Kinga, kterej mě nikdy nedonutil dočíst knihu (Já vím! Když mě to nadpřirozeno úplně nebere, ale už je to pár let, co jsem ho zkoušela naposledy, dám mu ještě šanci.), jsem tuhle vdechla. Na začátku Cutter odkazuje na Pána much a já jsem ho v Oddíle taky dost viděla, než jsem se od téhle myšlenky odprostila. Podle anotace jsem si myslela, že půjde o nějakou mystiku, ale kde, tady se jedná o vědecký experiment, takže moje racionální srdce plesá!

Chlapci - skauti, no trochu klišé (kápo, nerd, ten divnej, odvážnej a týpek odvedle), ale na mě to fungovalo, vedoucího Tima jsem si představovala celou dobu jako Davida Harboura a neuvěřitelně jsem (některým) postavám fandila.

Kdo má slabej žaludek, nečtěte to. Všechno jsem to prožívala a byly chvilky, kdy jsem musela čtečku odložit, dát si dvě minuty a pak pokračovat.

Bylo to hutné, nechuťácké a na dřeň, taky inteligentně sepsané a ve své jednoduché zápletce geniální, mělo to přesah do lidskosti. Jsem naprosto spokojená, i když na konci příběhu ve mně zůstal hluboký smutek.

3 12.02.2021

Další takový čtivý průměr, první část se četla sama, byla docela napínavá, zajímavé téma, kdy musíte unést dítě, aby vám bylo to vaše vráceno, i když pokud se nad tím zamyslím, nikdy by Řetěz nemohl tak dlouho fungovat a je tam několik logických chyb. Druhá část už je ale trochu mimo a ten závěr jak z americkýho akčňáku, no nic moc. Škoda, že autor ke konci sklouzl o tři třídy níž, než byl na začátku.

3 07.02.2021

To teda byla pinda, co?

Myslela jsem si, že téma knihy bude spíš o kořenech Agnes a o tom, že krev nezapřeš a že matka bude ta, která bude trpět. Kdepak.

Někdy nestačí jen si něco umínit a chtít.

Slušná sonda do duše, docela mě to drásalo. Lži, marnost, bolavá duše. Asi na ni budu ještě chvíli myslet.

15 03.02.2021

No prosím, já ani nečekala, že to dočtu, fantasy vůbec není můj žánr. Nebylo to vůbec špatný, začátek teda dlouhý, ale jakmile se začal budovat příběh, tak mě docela pohltil a fantazie jela.

Lehce a logicky postavený fiktivní svět na jedné straně Uralu - celou dobu jsem si představovala, že na té východní, abych na předposlední straně zjistila, že se pletu! - mi naprosto vyhovoval, no příběh mi přišel docela naivní a romantický, ale budiž. Jako můj úvod do fantasy to beru a časem si přečtu další díly.

6 01.02.2021

Průměrná oddychovka, ničím nevyčnívá, brzy vám dojde, co se děje, je tu jen velmi málo momentů překvapení.
I přesto se mi ale kniha docela líbila, možná proto, že působila uvěřitelně, nebyl zde všehoznalý detektiv a i postavy byly lidské.

3 27.01.2021

Krásný. Krásný, smutný, nostalgický, lidský.

V jednu chvíli mě kniha rozesměje nahlas a za pár desítek stran mě bodne tak, že zůstanu s rukama v klíně jen pozorovat krajinu za oknem jedoucího vlaku...

Některý věci se nemění. Od narození Matěje, což bylo v padesátých letech minulýho století, proběhla v republice spousta změn, vystřídal se režim a formovala se společnost, ale faktem je, že jedno zůstává i v roce 2021 podobné. Lidi jako jednotlivci, jako rodina. Ze všeho nejvíc nám záleží na nás, na našich blízkých, na toleranci mezi námi, a když babička demokratka Irena slíbí babičce komunistce Marušce, že ještě neumře, přece se s ní musí dívat na televizi, tak to vidíme perfektně.

Je to Šabach a je tam vše, co od jeho knih očekáváme. Humor, láska, vrtání v hlavě.

(SPOILER) Má to hrozně škaredou obálku, v originále je mnohem hezčí, a přitom taky koresponduje s dějem.

První třetina knihy, kdy se odkrývala pěkně jedna záležitost za druhou, ta byla super. Bavila mě, nemohla jsem se odtrhnout a příběh jsem prožívala, i když dialogy rodičů s malou dcerou mi přišly místy TAK absurdní.

Potom to však začalo sklouzavat do naivity, nudy, opakování a neuvěřitelnosti. Hlavní hrdinka už pět let nepracuje a stejně nevnímá, co dělá její milovaný manžel? A ten osm let drží tajemství, na které se navalují další a další, který člověk by takhle dokázal žít a bezproblémově fungovat doma? Těžko uvěřitelné. A ten konec? Jako kdyby to autorka potřebovala rychle ukončit...

"Kdo by chtěl uvěřit, že se už nikdy nesetkali, nikdy nenaplnili svoji lásku? Kdo by tomu chtěl uvěřit kromě těch, kteří si libují v nejponurejším realismu?"

Já. Já nejsem romantik.

4 části knihy, každá se mi četla naprosto odlišně.
První část byla hutná, zdlouhavá a dusivá, několikrát jsem knihu chtěla odložit a proložit ji něčím lehčím, ale nemám ráda mít rozečtených víc knih naráz, tak jsem se kousla.
Robbieho pohled byl pro mě něčím novým, neboť válečná literatura, přímo z bojiště, to není nic, co bych vyhledávala. I přes těžké téma se mi ale tyto stránky četly snáze, do příběhu jsem se ponořila.
Nejvíce mě ovšem uchvátila třetí část knihy, kde jsme došli k syrovému pokání Briony.
Čtvrtá část, kterou vypráví sama Briony, která lže sama sobě, čtenáři, okolí, ta mě naštvala.

Literární hodnotu díla nepopírám, z mého pohledu by ale bylo více než 3,5 hvězdičky (tato pětihvězdičková stupnice mi přijde nedostatečná) pokrytecké.

Přesto se ráda se podívám na film.

Mám s těma kriminálkama takovej osobní problém, kdy mi vadí to neuvěřitelný množství náhod, ochota všech lidí, kteří pryští cennými informacemi a taky by mě zajímalo, kdo si pamatuje, jaký písmeno bylo na poznávací značce auta, který kdysi před 20 lety přijelo pro kolegyni?
Čte se jednoduše, označila bych to jako průměr.

4 13.01.2021

Četla jsem od RT až na jednu knihu vše a To prší moře mě oslovila nejvíc a i když jsem ji četla jako první a už je to pár let zpět, jako u jediné bych dovedla říct děj a pamatuju si ten depkoidní pocit, co ve mně vyvolala. Super.

6 13.01.2021

Na to, že jsem chtěla knihu po prvních 100 stranách odložit a dát si pauzu, protože mě moc nebavila, tak jsem se nakonec kousla a dobře jsem udělala. Musela jsem si ale přečíst tady v komentáři, že se na příběh podíváme ještě z perspektivy dalších žen, to mě udrželo v nepřerušeném čtení.

Skoro všichni se v něčem plácáme, udělali jsme v životě různá rozhodnutí a některá na nás (na mně) i po letech leží jako balvan, možná jsou i stále těžší, možná proto se mi příběh Dzaji četl těžko, ona se ve všem pořád plácala a vypadá to, že neměla moc odvahy, ale přitom byla jenom nešťastná.

5 11.01.2021

Mně Kříďák přišel skvělej, neměla jsem žádný očekávání a bavila jsem se dost. Skoky v čase šly lehce a dávaly smysl, postav tak akorát (líbilo se mi, že o postavách se občas psalo jmény, občas přezdívkami, v první části knihy, kde se toho ještě tak moc nedělo a než jsem se s postavami sžila, to pomáhalo udržet pozornost), k tomu nějakej ten lidskej příběh z rodinnýho prostředí, a to skvělý vykreslení maloměsta, no já jsem spokojená.
V jisté části jsem si musela zkontrolovat, co to vlastně čtu za žánr, jestli to není nadpřirozeno, to bych nechtěla. Konec super.

7 07.01.2021