orinka3 komentáře u knih

Detektivní příběh rádoby historický. Děj samotný je prostinký až naivní. Sice se to čte vcelku dobře, ale už na začátku jsem pochopila, jak se to bude vyvíjet dál. Navíc, když vyšinutého vraha autorka popsala hned ze začátku. Jen si nemyslím, že v té době existovala slova jako úchylák, jedno za všechny. Docela jsem se taky divila, že ten Borek všecko své milé okamžitě vyslepičí - tak hloupí snad tenkrát nebyli? Navíc je v knize spousta zbytečné vaty a je to plytké, povrchní. Shrnuto a podtrženo: mám ráda historické detektivky, ale očekávám v nich i správné historické reálie. A především odpovídající mluvu vystupujících osob.

2 03.01.2024

(SPOILER) Hořký román z doby, která vzala spoustě lidí kus jejich života. Stejně tak, jako Lindě. Čtení je to krásné, příběh má správné tempo a s hlavní hrdinkou jsem se vrátila do doby, kdy i u nás se zboží prodávalo v univermágach a zmínka o zvláštním pachu vyvolala i mou vzpomínku na cosi divného ve vzduchu v těch obchodech. I na sčoty, dřevěná počitadla, která pro mě byla naprosto nepochopitelná. Linda si vystála své. Nedovedu si představit, jak mohla zvládnout tolik let vězení a nezbláznit se tam! Matka od miminka, a oni jí nemohli dát podmínku, vždyť byla předtím netrestaná! A jakoby toto nestačilo, po vykonání trestu se s nadějí vrátila k dcerce, aby zjistila, že jí "maminku" v její nepřítomnosti dělá kamarádka Hanka a obsadila její místo i v manželské posteli. Linda měla vůbec na manžela smůlu, na první pohled suverén, pod povrchem nerozhodný a vyhýbající se řešením. Tomu docela vyhovovaly dvě ženy v domě a ani se netajil s tím, že žije s Hankou místo ní. Do toho ještě tchyně, kterou si tam Vojtěch přistěhoval, aby si ušetřil dojíždění za ní na vesnici. Lindě vlastní máma zemřela v době, kdy byla ve vězení a odtamtud ji ani na pohřeb nepustili. Naše knižní hrdinka byla smířená se situací, šlo jí jedině o dcerku, kvůli ní nedělala výstupy, jen pokorně čekala, až si ji získá. Aby toho nebylo málo, Hanka s Vojtěchem otěhotněla a tlak na rozvod nabíral na síle. Když Linda poznala, že je v hájovně navíc, chtěla bydlit samostatně. V domě tchyně, když ta žila na hájovně s nimi a dům byl prázdný. Nebyla příliš zdravá a přivodila si tam úraz, na který doplatila životem. Přišel rok 1989 a Vojtěch se dal na politiku. Na rodinu měl stále méně času, Linda mezitím kontaktovala Eriku, od které se dověděla úžasnou zprávu, že dostala svou vlastní farnost. Svitla jí naděje žít svým vlastním životem jinde a Erika souhlasila s jejím přistěhování na faru. Doma atmosféra houstla, Hanka nezvládala péči o obě děti a Lindina dcerka svou snahou starat se o malého Vojtíška teď překážela. Dávala najevo, že by bylo dobré, kdyby s ní Linda odešla. Tak se i stalo, na tu faru odjížděly spolu. ...... knížka skvělá, jen ten konec mi přišel tak trochu uspěchaný. Docela by se mi líbil i další díl.

12 21.12.2023

Ne a ne a do třetice ne! Paní nebo slečně Poncarové stále na chuť přijít nemůžu. Její slovní obraty jsou mi nepochopitelné. Co říci např. na to, že "dole chrčí řeka?" (s. 19). Chrčí tak leda škrcený a umírající tvor, ale co provedla ta řeka, že se dostala do takového stavu? Těšila jsem se na zajímavý příběh, ale tohle je pro mě tak nepříjemně napsané, že nedočtenou knihu raději vrátím do knihovny. Zkusila jsem opravdu ještě jednou, nedá se. 3x - a dost! Určitě se najdou nadšenější čtenářky, že by tohle četli muži, nemyslím.

4 15.12.2023

Krásně jsem si početla! Osoby jako živé, žádný školometský styl psaní a toho Šporka bych ráda poznala osobně. Protože co ten se navymýšlel, jen aby dopálil jezuity, když ho začali brzdit v rozletu a mařit mu rozjeté dílo! Výstup na Sněžku, aby tam vztyčil kříž s textem na ceduli nemá chybu a představa víc než metrákového Šporka, kterého k vrcholu vynášejí v nosítkách, musela být pro diváky k popukání. Ne tak pro nosiče....:D Sledujeme jeho boj s katolickou církví, která proti němu vyslala spolehlivého a horlivého Koniáše, aby u něj našla důkazy kacířství. Střetli se tu tváří v tvář inteligentní pánové, přičemž Špork má výhodu známostí na nejvyšších místech i finanční jistotu. Dočkáme se pálení knih z jeho obsáhlé knihovny a nakonec i smíření těch dvou protivníků. Knihu ráda doporučuji jako vtipné a nevšední zpracování zajímavého kousku naší historie.

6 14.12.2023

Nedávno jsem viděla podle mého názoru zdařilý film Hlas pro římského krále. Možná by jeho zhlédnutí pomohlo líp pochopit děj knihy. Přiznávám, že s jí dost těžko prokousávám a taky mi tu chybí víc Karla IV. Na obranu autora chci říci, že ta doba musela být hodně složitá. Jednoduše ji popsat asi nelze.

3 02.12.2023

Jsem tu jediná, která toho musela v půlce nechat? A to jsem se vážně snažila a pořád jsem dávala knize šanci. Vůbec jsem udělala velkou chybu, že jsem si ze zvědavosti tuhle autorku po 30 letech půjčila. Abych se přesvědčila, jestli a jak jí jde psaní detektivky. Je vidět, že starého psa nemá cenu učit nové kousky, paní Deveraux se má držet osvědčených postupů a zůstat u své nenáročné červené knihovny. Protože v ni proměnila i tu "detektivku". Když pominu ono typické americké společenské rádoby vtipné klábosení, vyjadřování se ve zkratkách, všichni tu všem říkají křestními jmény, (bohužel i rodinní příslušníci sobě vzájemně) - pořád tam tu napínavou detektivku nevidím. Nalezené dvě kostry v kořenech stromu jsou tam jaksi mimochodem, protože nejvíc přece záleží na tom, jestli se Kate a Jackem nebo s Alastairem dostane do postele! K tomu ještě navíc boxující tetička Sára...ať se na mě paní D. nezlobí, ale napsala děsnou sr****!

Zasloužených pět hvězdiček! Dobře vystavěná česká detektivka. Neobvyklé vraždy v prostředí šumavské přírody, sympatický vyšetřovací tým, který šlape jak hodinky. Milé překvapení od pro mě neznámého autora. Žádný falešný tón, všecko jak má být a ještě s nádechem zdravého humoru. Doufám, že v psaní neustane, protože to UMÍ. :)

17 17.11.2023

Zatím nemám dočteno, ještě se sem vrátím. Jsem teprve v polovině a pořád mě to ještě nechytlo. Zvláštní - předchozí díl se mi četl mnohem lépe. Je to jakési divně rozevláté. Tak to slibně začalo. Egypt, mumie, záhadná smrt profesora. Do toho se zamotali ti nebozí mladíčkové, smrt v ZOO se strašidlem v pozadí, ovšem co mi vadí převelice, tak vztah mezi Leem a Julií. Pořád se to tam rozebírá a přitom to děj vůbec neposouvá. No, a chci se zeptat: jsem jediná, kdo má v ruce špatně sešitou knihu? Je z knihovny, takže škodu jsem neutrpěla, ale docela mi vadí, že knihu nemůžu řádně otevřít tak, abych viděla začátky i konce řádku a ty mi nesjížděly dolů. Pořád to musím silou napravovat, knihu naklánět - otravuje to! ---------- tak jsem to tedy konečně dočetla a jsem tu se závěrečným zhodnocením. Nu, nepotěším pana Pötzche, nepotěším. Celkový dojem odpovídá mým pocitům ze začátku. Román se dá přirovnat k ochotnickému představení v laciných, křiklavých kulisách. Toporní, zmalovaní herci, za vlasy přitažené situace. Leo v tom celém jaksi plave na povrchu, Julie jen překáží a vycpává ta místa, kde se mělo něco dít. O práci vídeňské "kriminálky" škoda mluvit. Divoši v Prátru, ostatky v kanálech, mumifikovaný profesor a hrobník je tam jen na parádu, sem tam si něčeho všimne a každá kapitola bohužel začíná obvyklou nepřekvapivou kurzívou. Odkazy v textu, které polopaticky upozorňují na dění v díle č. 1, čtenáře hodně podceňují a jsou podle mého nepotřebné. Tak složitý děj to zase nemá. Ach jo, a já se pro ten druhý díl do knihovny tak hnala!!! :(

3 13.11.2023

(SPOILER) Nečekaně dobrá knížka! Romantický středověký příběh s malou detektivní zápletkou. Dvě sestry rozdílných povah, jedna krasavice, druhá temperamentní a chytrá všudybylka. Krásná, nafoukaná a vypočítavá Melinda se chystá na svatbu s bohatým rytířem Wulfem, kdežto Franka se chystá do kláštera. Ani si už nedovede představit, že by se její život mohl vyvíjet jinak. Do doby, než v lese při úprku před divočákem potká budoucího švagra. A teď začíná to milostné drama. Wulf bohužel svou manželku zklamal, protože nenaplňoval její očekávání. Očekávala zjemnělé chování, veršované dialogy a drnkání na loutnu a místo toho za ní přišel chlap se vším všudy. Wulf byl manželkou stejně tak otrávený, navíc, když se s ní marně snažil o dědice. A tak uvítal možnost zúčastnit se křížové výpravy do Jeruzaléma, jen aby byl od Melindy a její studené postele co nejdál. Tam zažívá nejrůznější dobrodružství, spřátelí se se svým nepřítelem, kterému zachránil vzácnou klisnu. Dostane od něj odměnou hřebce, aby si ve vlasti po návratu mohl založit chov koní s novou krví. Franka si v klášteře vede dobře, ale nedokáže v sobě udusit lásku k Wulfovi. Přestože je přesvědčená, že je marná, když je ženatý s Melindou. O krizi v jejich manželství neví. Tak se upíná k práci v klášteře, ale přesto jí neujdou pletichy a záhady, které se tam objevují. Mezitím umírá Melinda (chápu autorku, že to jinak vyřešit asi nešlo) a ta před svou smrtí zapřísahá Wulfa, aby vyhledal Franku, předal jí osobní dopis, ve kterém ji před svou smrtí žádá o odpuštění a prosí ji, aby si Wulfa vzala. No.....už jsem toho napsala opravdu hodně, snad jsem nahodila vějičku a zbytek už je na čtenáři, aby se dověděl, jak to všecko dopadlo :)

8 08.11.2023

Ach ne....to je snad omylem zařazeno v oddělení pro dospělé čtenáře. I když v oddělení pro mládež bych to nerada viděla, protože nezkušená čtenářka to může brát i vážně a nepozná, že je to děsný blábol. Pořád to samé dokolečka, ona v rozpuku ženství, on nepolapitelný tajemný Indián, co se jmenuje málem jako sci fi Klingon a zlomí jí srdce, toto všecko pluje v přeslazené omáčce, která se po pár kapitolách přejí. Nedočteno, odloženo. Totálně neuvěřitelné, cucané z prstu. Jednu hvězdičku nechávám z milosti, tohle se může hodit do špitálu, když se jedna (jeden už vůbec nepřipadá v úvahu) probírá z narkozy a ještě jí to moc nemyslí.

3 05.11.2023

Za chvilku aby se člověk bál do těch slovenských hor vyrazit! No, ale teď vážně. Pan Karika se s bravurou a velmi fundovaně pustil do další mystifikace, tentokrát si vzal na mušku Čebrať. Když to porovnám s Trhlinou, tak ta se mi líbila víc. Taky tam šlo o mizení lidí, ale důvod byl záhadnější, protože se tam nevyskytla žádná konkrétní bytost, která to způsobuje, a tím to pro mě bylo strašidelnější. Tady je strašidlo klasické, dvoumetrové, šeredné - takové to, kterým se strašívají malé děti a někdy i dospělí. A stejně, jako v Trhlině, se v knížce míchají skutečná místa i dějinné události spolu s fantazií a záhadnou rourou vedoucí snad až do samotného pekla. Nic pro klaustrofobiky. To, že je od polovičky text postavený na hlavu, mě příliš nenadchlo. Docela bych si ráda početla normálně. Ono stačilo už to střídání časů. Takže hodnotím jako zdařilý průměr, poctivě sepsaný a opatřený věrohodnými odkazy.

8 04.11.2023

Docela fajn čtení, i když místo historicko-dobrodružného románu bych ho chápala spíš jako populárně-naučný. Autor tu šikovně spojil současnost i středověk a seznámil nás s archeologickou praxí v terénu. Stejně tak jsme se dověděli, jak vypadalo středověké opevnění hradů a taky o způsobech jejich dobývání. Ten velikánský prak, to teda musela být strašná zbraň! Doporučuji hlavně mladším čtenářům.

5 03.11.2023

Hvězdičkami nehodnotím, nebylo by to ode mě poctivé. Protože mám ráda "praštěné" autory, doufala jsem, že je to knížka mé krevní skupiny. Zpočátku se tak jevila. Ale bizarnosti pokračovaly, navíc umocněné i kresbami a nezdálo se, že se to změní. To už je tedy moc i na mě, tak knihu zavírám a pošlu dál. Méně je více, platí i pro romány.

Atmosféra staré Vídně nezklame nikdy a když se k ní přidají strašlivé události na městském hřbitově i jinde, je čtenářský úspěch zaručený. Navíc, když to celé vezme do ruky báječný vypravěč Oliver Pötzsch. Mladý vyšetřovatel Leo přichází coby nováček k vídeňské policii. I když je plný dobrých nápadů, musí svou inteligenci potlačovat, protože naráží na zkostnatělé přístupy k řešení zločinu a svým vystupováním si hned zpočátku dělá nepřátele. Další významnou postavou je tu hrobník Rothmayer, který se kromě své práce zabývá vědeckým výzkumem všeho kolem mrtvol a pohřbívání. Proto je pro své zkušenosti neocenitelným spolupracovníkem policie, i když svým vzezřením zpočátku dobrý dojem nedělá. V příběhu jde o hrůzným způsobem zavražděné mladé ženy a k tomu ještě i o zhanobené mrtvoly z vídeňského hřbitova. To všecko je nanejvýš strašidelné a záhadné. Vypátrat kdo za tím stojí a proč tomu tak je, to je práce našeho hrdiny Lea, ke kterému se posléze v pátrání přidává i Julia. Knížka je velice čtivá, zábavná s notnou porcí strašidelnosti. Tak trochu mě zarazil překlad na s. 76 - "pěsti skryté pod deskou stolu zaťal v pěst" - ale to už je drobnost, která se dá odpustit a na kterou překladatele včas neupozornili.

14 28.10.2023

Vtipná sonda do duše Mexičanů. Zajímavý svět, kde se mají všichni rádi a nikdo se neřídí pravidly, i když je mají. :D Osvěžující a obohacující četba. Moc se mi líbí slovní zásoba autorky, její smysl pro humor a zvládání situací, kdy by z nich jiného dávno kleplo. Povedená knížka.

3 23.10.2023

Juj, to bylo parádní počteníčko! Stará Anglie, záhadný náramek, vykopávky v Egyptě a do toho docela napínavé a spletité pátrání. Kniha je určena především ženám, které se jistě rády ztotožní s hlavní postavou Cleopatrou. Ale i ostatní osoby v knize svou pozici zastávají důstojně a uvěřitelně. Několikrát jsem musela přehodnotit svůj pohled na mužské postavy v knize, takže jsem se ani na okamžik nenudila. Navíc tu jde o namáhavé pátrání po hrobce mladého Tutanchamona slovutnými egyptology, takže i historie si tu přichází na své. A závěr je opravdu parádní, odhalení správného padoucha je tu se všemi jeho ošklivými zločiny a dokonce i náznak, že by mohla kniha pokračovat. Tak trochu ve fantastickém duchu Indiana Jonese.

8 19.10.2023

Knihu jsem dostala darem stejně jako tu předchozí, sama bych si ji asi nekoupila. Ovšem velmi příjemné překvapení! V souvislosti s aktuálním ruchem okolo autorky jsem se obávala bulvárního ladění její Zpovědi. Místo toho jsem našla spoustu hlubokých úvah, filosofických zamyšlení. Dobré čtení.

7 15.10.2023

Tedy....vážně jsem se snažila. Věděla jsem, že si neberu veledílo, potřebovala jsem něco na oddech, trochu jako pohádku před usnutím. Ano, pohádku, protože to, co se tam odehrávalo a v jakých kulisách, by v normálním životě obstálo jen těžko a já to ze začátku respektovala. Ovšem postupně jsem se přestávala uklidňovat a nabralo to směr docela opačný. Spánek se nedostavil, ale zlostí nad tím, co to čtu, jsem se dočista probrala. Protože ti přitroublí lidé, kteří tam vystupovali - a nebyl mezi nimi ani jeden aspoň trošku chytrý - tak to ani v té pohádce možné není. No vezměme si třeba hlavní hrdinku Kláru. Tak ona se vydá s obří nůší skleniček do světa a k pasu si nepřiváže ani čutoru s vodou, takže po značnou část svého putování trpí žízní. Je to normální?? To je jak z Pytlákovy schovanky, když se v bouři a průtrži mračen dobývá do chalupy pocestný a první, co vysloví, když se svalí na zem celý promáčený, tak "VODUUUU" !!! Podobných skvostů je plná kniha, vesničané jsou opravdu pitomí na kvadrát, pověrčiví až běda a šlechta jim nezůstává v inteligenci nic dlužna. Soudce, který soudil Kláru s Martou a posléze i toho zlotřilého Benna, sypal rozsudek z rukávu téměř bez přemýšlení a kosmickou rychlostí. Dialogy jsou tu primitivní, úsporný eintopf je na jídelním lístku pořád dokolečka, milostné úvahy jsou k pláči i smíchu současně....ne, tohle je naprostá literární hrůza, německy humpolácká a číst se to opravdu nedá. Nechápu, za co ti dva autoři, co si říkají Iny Lorentz, tu cenu dostali. Vždyť je to naprostý úpadek ducha.

(SPOILER) Kniha s krásnou obálkou. Napůl se svislými pruhy, napůl s krásnými růžemi. Už i to napovídá, co můžeme čekat uvnitř. Je to román, na který se nezapomene. Celé to začíná ve čtyřicátých letech v tehdejším Maďarsku, v židovské rodině vyhlášeného krejčího Kisse. Dva synové, malá dílna, v ní se pilně ohání jehlou hodný tatínek, který se snaží ke svému řemeslu přitáhnout dospívajícího Tamáse. Ten o šití nechce ani slyšet, právě prochází obdobím vzdoru. Marně mu táta domlouvá, snaží se ho učit, ukázat mu krásu té práce - Tom radši uteče z domu a kuje jiné plány. Ani maminka s mladším bráškou ho doma nedokážou udržet, přestože jde o příkladné domácí zázemí. Tamás má prostě neklidnou krev a neposednou náturu. Momentálně sní o práci instalatéra. Jeho sny přeruší politická situace, která se každým dnem víc vyhrocuje. Nepřátelství dříve dobrých sousedů se stupňuje tak, že už zbývá pouze jeden, kterému mohou důvěřovat. Už je jisté, že nemůžou ve svém domě zůstat, musí se připravovat na odchod do neznáma a doma nechat všecko, co je jim drahé. Tamás je nešťastný, že si s sebou nemůže vzít kočku, tak ochudí zabalený proviant o štangli salámu, kterou kočce vstrčí do dutiny stromu, aby nebyla po jejich odchodu o hladu. A teď začíná nejkrutější etapa života rodiny. Napřed v evakuačním místě před odchodem do transportu, pak i ten a cíl cesty v koncentračním táboře. Rodina je násilně roztržena, maminka s mladším bratrem jdou na jinou stranu, než tatínek s Tamásem. Uprostřed hrůz se tichý a obětavý táta dokáže postarat o to, aby zůstal naživu a když se dostane do šicí dílny, dochází na jeho slova o užitečnosti krejčovského řemesla, . Tamás teprve teď poznává jakou chybu udělal, když se nic od táty nenaučil. Krutost každodenního života tam vyžaduje umění nenápadnosti i vynalézavosti. Otec Kiss pracuje v dílně, kde jsou přece jen lepší podmínky k přežití a když ho napadne šít ze zbytků látek čepice pro dozorce, zajišťuje si jejich lepší zacházení. Jeho syn na tom tak dobře není a musí dřít jako otrok. V nouzi nejvyšší použije pro svou záchranu riskantní lež, že umí šít, aby se taky dostal z toho pekla tam, kde je k přežití větší šance. Jenže předstírat krejčovinu nelze a brzo to na něj taky praskne. Slzami obměkčí dozorce, kterého zastihl v nějaké slabé chvilce, a ten mu přidělí práci uklízeče na dílně. Otec i syn jsou tedy dočasně zachráněni, ale s vědomím, že se už nikdy nesetkají s druhou polovinou své rodiny. Matka s malým dítětem žádnou šanci nedostala. Po osvobození tábora se tedy táta se starším synem vracejí domů, aby zjistili, že tam žádný domov nezůstal. Sousedé rozkradli co mohli, není do čeho se vrátit. Jedině ten soused, u kterého si schovali cenný šicí stroj Pfaff, jim otevřel a srdečně je přivítal. A tak vytáhli ze studně to, co si v ní před transportem ukryli a odcestovali do Paříže. Tam se potvrdilo pořekadlo "odříkaného chlebíčka největší kus" a Tamás začne toužit po umění haute cutoure z dílny odnaproti. Tatínek se ve své dílně doma věnuje tomu, co dělal celý život a o nějaké novoty moc nestojí. Je hrdý na své řemeslo i umění, které ho dokáže dobře uživit. Jenže pravidelnost a předvídatelnost není nic, co by jeho syna udrželo v domácí dílně. Antoine je něco jako kouzelník. Z látek umí vyčarovat modely, umí krásně vyprávět, přesvědčovat. K řemeslu přidává to, co z obyčejného oděvu udělá přehlídkový kus. Tamás získává zkušenosti, hýří nápady, propadá kouzlu jehly a niti. Jejich salon začíná být díky němu vyhlášený. Roky ubíhají, Tamás si založil rodinu, ale jeho srdce patří vysoké krejčovině. Spolu s ním prožíváme tvůrčí muka, kdy přemýšlí o střihu, látce modelu, vymýšlí novinky, kterými oslní na mole při přehlídce. Je nádherné o tom číst, jistě je i nádherné vidět jeho práci na manekýnkách. Zároveň nás učí, že se na jeho úspěchu podílí ruce těch, co nejsou nikde vidět, ale na kterých záleží. I třeba na tom Fedorovi, který umí vyčistit každý flek. A kde se to naučil? V koncentráku. Všichni, co jím prošli, jsou jím poznamenaní. Tamás na něj vzpomínat nechce, protože ví, že zapomenout je pro něj to nejlepší. Jenže podvědomí pracuje a vzpomínky se nedají smazat. Mluví o nich ke konci románu, proč se odhodlal k tomu, aby je znovu otevřel. Autorce příběhu říká: "... život je vlastně nit. Člověk nikdy neví, kudy projde jehla." A že za své umění v krejčovině paradoxně vděčí koncetračnímu táboru, protože bez něj by nikdy nedokázal to, co umí. Možná by byl tím instalatérem...

Prostě nádherná kniha. To, co on vyčaroval jehlou a nití, vyčarovala spisovatelka, která vzpomínky Tamáse Kisse sepsala a ve svém románu přivedla k životu. Je to proud krásných slov, obdiv k lidské tvořivosti, nezdolnosti, obětavosti a lásce. Vložené kapitoly, psané kurzívou, reagující na probíhající příhody, jsou skvělý nápad. Nejen hlavní hrdinové, ale i ti, kteří s nimi procházejí životem nebo se třeba s nimi jen náhodně setkají, ti všichni mají čtenáři co říci a přidat barvy k tomu velkému obrazu, před kterým po přečtení stojíme v němém úžasu. A velký potlesk vestoje Kateřině Vinšové!

5 09.10.2023

Připadám si, jako bych koukala na béčkový americký film, kde se to jen hemží padouchy, záškodníky i statečnými agenty. Nahlížíme do soukromí americké (které jiné, že) prezidentky a aby to bylo přitažlivější, tak se tu řeší i její rodinné vztahy. Zasvěcené hovory s dospívající dcerou jsou tak trochu komické a knižní. A samozřejme je tu i nejedna lovestory. Napsané je to s řemeslnou rutinou, postavy schematicky rozhozené, nechybí tu láska, přestřelky, pašování osob, drog. To všechno v rámci hrozícího celosvětového konfliktu, o kterém se tu hodně, opravdu hodně řeční. No.....tak tuhle knihu si pan spisovatel mohl pro mě klidně ušetřit. Mohl ji poskytnout jako vzorek pro lekce tvůrčího psaní. Je tu totiž všecko, kvůli čemu se to dobře čte. což ovšem ještě není záruka kvality ;) Ať se na mě pan Follet nezlobí, ale nudila jsem se jen což.

4 03.10.2023