orinka3
komentáře u knih
Skok do neznáma
Sandra Brown
Dala bych raději 3 a půl hvězdičky, ale protože se mi zdají 3 málo, radši přimhouřím oko. Čte se to skutečně jedna báseň. Když člověk nezačne uvažovat nad tím, že ta Laurel je zřejmě superžena podle toho, co všecko dokáže. Asi jako Cecílie z písničky co "nohou seje rukou pleje hubou mele". A ještě k tomu je krásná. Co mi trochu vadilo, tak její jméno. Laurel...no, po každé, když jsem na ně narazila, hned jsem pomyslila na Hardyho. Thatcher byl natolik dokonalý ve všech směrech, až jsem vzpomínala na Limonádového Joea. Děj byl napínavý a o pašerácích alkoholu jsem zatím moc nečetla. Nezbytné milostné scény jsem spíš přeskakovala, protože mi šlo především o stíhání pachatelů a odkrývání zločinů. Všeobjímající typický americký patos vygradoval v závěru knihy, kdy se mi z přeslazené ušlechtilosti všech udělalo trochu mdlo. Ale pak jsem si řekla: no bóže, beztak je to všecko vymyšlené, tak co se budu vzrušovat. Knížka je na rychlé přečtení, poskytne dobrou zábavu, ale jedenkrát stačilo.
Zakletý klášter
Juraj Červenák
Když jsem v knihovně na poličce Nové knihy uviděla tuto knihu, bez rozmýšlení jsem po ní chňapla. Vím, že nejde o velkou literaturu, ale jaksi si nemůžu pomoct. Donedávna jsem netušila, co znamená spojení "guilty pleasure", musela jsem si to vygooglit, takže teď vím, že jde přesně o tohle. Opravdu jsem si lebedila, jakéže je to pěkné čtení. Navíc s obrázkama! Těm už jsem v knihách dočista odvykla. Takže jsem si hezky romanticky početla, už to bylo tedy trošku modernější, novější doba. Odvážné začlenění sběratele pohádek Dobšinského mi přišlo trochu moc, ale nakonec - proč ne? Když může příběhu pomáhat mystika, i skutečná postava slovenských dějin se nakonec do románu hodí. Uvidíme, jak bude série pokračovat dál.
Maják na severu
Natasha Pulley
Vrstvený román, kde jeho hlavní postava prochází časem zpět do minulosti. Zasuté vzpomínky Joea trápí svou mlhavostí a snaží se jim přijít na kloub. Na začátku se ocitá na nádraží, kam ho doprovodil spolucestující. Joe si vůbec nic nepamatuje, svého zachránce nezná, nepoznává okolí a v nemocnici mu lékaři určí psychiatrickou diagnózu. Londýn je v té době francouzský, Anglie s Francií válku prohrála. Jde změnit minulost tak, aby ovlivnila budoucnost? Jak to, že ze dvou pohledů ten maják vypadá z jedné strany jako zřícenina a z druhé jako novostavba? Co se tam děje, kam mizí lidé? Kniha je plná podivností i postav. To, co platí dnes, bude zítra docela jiné. Stačí se projet lodí mezi dvěma sloupy v moři. Není to snadné čtení, člověk by v textu snadno zabloudil. Tak, jako bloudí a hledá náš nešťastný hrdina, jen podle vzkazu, co mu doručila pošta. Aspoň, že kniha končí jakýmsi happy endem, i když tak trochu zvláštním. Ale ať - ať jsou spolu šťastní!
Jižanské stromy divné ovoce nesou
Percival Everett
To byla jízda! Už samotný titul nenechá nikoho na pochybách, že nepůjde o obyčejnou knížku. Co bych mohla doplnit k předešlým výborným komentářům, abych jen neopakovala jejich slova a hodnocení? Od první stránky mě kniha uchvátila. Slovní ekvilibristika, pohrávání si se jmény, nevyřčená slova, která i tak rezonují v hlavě. Výborně vystižené myšlení tupých nevzdělaných jižanů, jejichž jediná přednost a výsada je barva kůže. Pěkně jim to pan Everett nandal! Zesměšnil americké "vlastenectví" a podařilo se mu to na 110%. I se samotným prezidentem. Ta smutná píseň o Jižanských stromech vyráží dech. (s. 231). Obdivovala jsem i skvělý překlad. Určitě nebylo snadné zachovat ducha, kterým postavám a situacím v románu autor tak geniálně vdechl život.
Služka - Tvrdá práce, nízký plat a matčina vůle přežít
Stephanie Land
Ani ve snu by mě nenapadlo, jak tvrdě se životem v USA probíjejí svobodné matky! Žádné úlevy a když nepomůže nikdo z rodiny, když je otcem psychopat, pak nezbývá, než dřít a dřít. Poměry, ve kterých ta máma s Miou žily, jsou až neskutečné. Nulový prostor, plísně, logicky věčně nemocné a neléčené obě dvě. Zážitek z chirurgického zákroku v oušku té malé svědčí o nepředstavitelné lékařské péči, kdy klidně zoperují nemocné dítě a po operaci ho hned propustí do domácí léčby. Taky se divím tomu, že tak nevyrovnaný otec jako byl Jamie, který obě dvě před narozením Mii nenáviděl, tolik stál o střídavou péči! Vždyť bylo o strach ji jemu svěřovat. Vlastně jsem se ani nedočetla, jak ta jeho péče vypadala. Podle mě ji používal k tomu, aby Stephanii psychicky týral a držel ji v hrsti. Práce, kterou ona vykonávala, byla nad pomyšlení vyčerpávající. Kvůli penězům, aby se udržela nad vodou, přemáhala bolesti těla, neodmítala žádný úklid ba hledala ještě i další. Líbilo se mi, jak si domy, ve kterých pracovala, pro sebe pojmenovala. Nebyla to neosobní práce, i kvůli tomu ji možná i vydržela. Že se nepoddala a špatné podmínky ji nezlomily, svědčí o obrovské vůli. I když měla minimum času pro dcerku, nic pro ni nebylo těžké, aby se jí věnovala naplno. I za cenu dalších obětí. Při té bídě se nevzdávala svých snů - žít ve vysněné Missoule a vystudovat tvůrčí psaní. Shrnuto - nečekala jsem něco takového, upřímnost, při skromnosti autorky takové velké hrdinství. Čte se to výborně a pohled do této stránky americké společnosti je hodně poučný.
Zlomené pero
Sabine Ebert
Věřím, že němečtí čtenáři knihu ocení líp. Jde o události z počátku 19. století v jejich vlasti, takže to asi čtou v jiném rozpoložení než já tady na Hané :D. Bohužel, já se těšila na barvité vyprávění, živoucí postavy a napínavé situace. Dočkala jsem se jen jakéhosi salonního prostředí a přepjaté ušlechtilosti hrdinů. Té bylo tolik, až mi to připadalo komické. Henrietta to rozhodně lehké neměla. Jen byla tolik bez bázně a hany, až se mi zdála papírová. Neustálé pronásledování a touha psát o svých zážitcích. Boj za emancipaci. Něco jako Božena Němcová? Její manžel Felix byl taky jak z jiného světa. Horování pro Henriettin talent, to neustálé povzbuzování a až neuvěřitelný obdiv k jejímu psaní! Děti - jak jinak - vzorné a roztomilé. A nakonec velká sláva a zadostiučinění velké spisovatelce....Prostě ne, nelíbilo se mi zpracování a ani postavám jsem na chuť nepřišla. Škoda, že tam té originální tetičky Augusty nebylo víc, jinak ani špetka humoru, která by to polidštila. Román mi připadá spíš učebnice dějepisu podaná populární formou.
Případ krásné čarodějky
Jaromír Jindra
Mrzí mě to, ale nemůžu hodnotit moc dobře. Průhledný příběh, laciné známé vtípky a nic, nad čím by se dalo nějak uvažovat, když je to jasné na první pohled. Tak trochu spíchnuté horkou jehlou a kvantita převládá nad kvalitou.
Adléta Arpádovna - Mezi láskou a spravedlností
Oldřiška Ciprová
Pokud to budu brát jako milou historickou červenou knihovnu, určitě si Adléta zaslouží plný počet hvězdiček. Hodně lásky, hodně zloby, docela málo válčení + fajn postavy. I trošku krimi tu je. Malá knížka, tak akorát do kabelky pro zkrácení dlouhé chvíle při čekání kdekoliv.
Dcery války
Dinah Jefferies
Právě jsem dočetla. A lituji, že nemůžu číst dál, že je tak málo stránek a příběh není ukončený. Krásný román a brilantně napsaný. Čte se to samo a já si musela dávat velký pozor, abych nepřeskakovala kvůli tomu, že jsem chtěla vědět, jak to bude dál. Tak jsem se bála o naše hrdinky i hrdiny... Napínavé na každé stránce, každá postava skvělá. Jestli bude pokračování, budu se na ně moc a moc těšit.
Severka
Nina Špitálníková
O životě v Severní Korei jsem už přečetla jiné knihy, romány. Tato knížka mě moc nenadchla. Oceňuji snahu co nejblíže čtenáři ukázat to vymývání mozků prostřednictvím malé dívenky, ale co naplat, literární úroveň románu valná není. Pokládám to za autorčin pokus zkusit něco jiného. Myslím, že literatura faktu v jejím podání je daleko přínosnější.
Svatojánské ořechy
Lenka Chalupová
(SPOILER) Ráda jsem si přečetla knihu z oblasti, kterou dobře znám. I Přerov, i Dluhonice. Zajímavý příběh o rodinných strastech, které způsobila neuvážená chvilková láska ke konci druhé světové války. Jedna osudová chyba, a ovlivnila celé další dění. Postavy v knize jsou živé, situace opravdu ze života. Na vesnici se znali všichni a pokud se někdo provinil proti morálce, nikdy mu to nezapomněli. Albína a její dcera Vilemína bojují s narážkami na minulost, přičemž malá Mína, jak Vilemíně říkají, netuší, oč vlastně jde. Stejně kruté pravdě neuteče. Když do běhu události nečekaně zasáhne Mínin biologický otec, to, co už mělo být milosrdně zapomenuto, vyvřelo na povrch. Nastávají nové vážné problémy, Karl Wolf se urputně snaží svou dceru Vilemínu si naklonit. Jenže naráží na odpor své tehdejší Maličké, která po tragické smrti dobráckého manžela volí společnou cestu s věkově bližším Otakarem. Z její strany jde o touhu po normálním životě. Jenže ani to se jí nemůže splnit. Konec je docela překvapivý, vrahem je člověk, kterého bych netipovala. Tedy tipovala, kdyby to nebyl vlastně někdo docela jiný. Jenom jedno mi vadilo: babiččino nářečí. Vidět ypsilon po ř atd. mi trhalo oči.
Faktor Omega
Steve Berry
Začala jsem číst v naději, že půjde o napínavý příběh. Bohužel je poznat, že autor své knihy seká jak Baťa cvičky. Prostě řemeslník. Takže to co nejdřív vrátím do knihovny. O napětí se nedá mluvit, je to falešné.
Černý oheň z Byzance
Dirk Husemann
Ten autor mi zkrátka nesedí. Je to rozvláčné až nudné. Odkládám v polovině.
Nevěsta hříchů
Manuela Schörghofer
Čtivá červená knihovna. Autorka do knihy šikovně zakomponovala to, co se moc neobjevuje, totiž "pojídání hříchů". Odehrává se to ve středověku. Mladá Fenja je dobrá léčitelka, umí pomoci, a proto ji všude rádi vidí. Ale ona se musí ukrývat, protože ji její nevlastní matka poučila o nebezpečí ze strany cisterciáků. Navíc musí tajit, že na sebe bere hříchy mrtvých. Fenja hledá svou rodinu, putuje s vozíkem a psem Rufusem, posléze i se švarným Geraldem, který má rovněž tajemství a poslání. Vydává se za prostého řemeslníka, s Fenjou mají společný cíl cesty a oběma to společenství vyhovuje. A pochopitelně mezi nimi jiskří vzájemná přitažlivost. Následuje spousta očekávatelných náhod, oba uniknou nebezpečí a nastává happy end.
Velké naděje
Christiane Gohl
Tak bohužel. Mé velké naděje, že si parádně počtu, vzaly v polovině knihy zasvé. Je to i tím, že mi žádná postava nebyla sympatická. Ta hlavní, Nellie, byla stále vystressovaná a její druhý manžel nebyl žádné terno. S dvojčaty si nevěděli ani trochu rady, nezvedení ukřičení chlapci otravovali celé širé okolí. Spletité příbuzenské poměry obou chovatelek koní byly tak trochu únavné, April se chovala jako spratek a Alex k ní nepochopitelně obdivně vzhlížel. Nakonec mi byla nejblíž autistka Marie a její rodina. Grit - kavárenská bojovnice za svobodu - kapitola sama pro sebe. Její nadšení pro odboj rychle vyprchalo, když ho měla prakticky v krétských horách předvést. Rozmazlená slečinka mezi vesničany co nad vším ohrnuje nos. A Leonidas ji horoucně miloval i tak!! Neuvěřitelné. Došla jsem do bodu, kdy jsem Grit nazvala krávou a knihu odložila. Nemluvím už o tom, kolik tiskových a gramatických chyb v knize je. To samo sráží kvalitu románu o pár bodů. Další díl vyhlížet nebudu.
Herbář vzpomínek
Erin Litteken
Čekala jsem víc. Tak silné téma by chtělo asi zkušenější a vyzrálejší autorku. Nechci jí křivdit, ale polovina knihy se odehrává v současné Americe s jejím životním stylem, a ta druhá podle mě ani zdaleka nedokáže vystihnout hloubku slovanské duše. Psychologie je tu málo. Je poznat, že se na události třicátých let minulého století dívá očima člověka, který má americké vidění světa. Jde spíš o červenou knihovnu v americké části a popis událostí za stalinské hrůzovlády bez větší hloubky v té druhé. Čte se to velice snadno, a to je další slabina knihy. Vážné téma by nemělo klouzat po povrchu, ale zarýt se pod kůži čtenáře. Inu, každý není Guzel Jachina. Kdo od ní jednou přečetl knihu Zulejka otvírá oči anebo Vlak do Samarkandu ví, jak to má vypadat. A ještě malá poznámka. Proskurník nemá žádné cibulky, které by se daly vysazovat.
Vražedná krása
Jaroslava Černá
Po špatných zkušenostech s předchozí knížkou od paní Černé jsem tak trochu s obavami otevírala i Vražednou krásu. No, trochu lepší to určitě je. Možná i proto, že se opírá o skutečný případ z historie. Ale je to víc červená knihovna než detektivka, takže žádné velké nadšení. Každopádně je to oddychovka pro chvíle, kdy člověk nemá náladu na náročnou četbu a potřebuje nechat mozek odpočinout.
Pouť oběšenců
Pavel Hrdlička
Příjemné čtení o starých časech, kdy byly tresty skutečně přísné a platilo oko za oko. A originální metoda, jak se dopracovat ke křesťanskému pohřbu těch, co měli zůstat na šibenici. Navíc je tu i zločin padělání listiny, který vede až k nejvyšším kruhům.
Krev andělů
Jaroslava Černá
Detektivní příběh rádoby historický. Děj samotný je prostinký až naivní. Sice se to čte vcelku dobře, ale už na začátku jsem pochopila, jak se to bude vyvíjet dál. Navíc, když vyšinutého vraha autorka popsala hned ze začátku. Jen si nemyslím, že v té době existovala slova jako úchylák, jedno za všechny. Docela jsem se taky divila, že ten Borek všecko své milé okamžitě vyslepičí - tak hloupí snad tenkrát nebyli? Navíc je v knize spousta zbytečné vaty a je to plytké, povrchní. Shrnuto a podtrženo: mám ráda historické detektivky, ale očekávám v nich i správné historické reálie. A především odpovídající mluvu vystupujících osob.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
(SPOILER) Hořký román z doby, která vzala spoustě lidí kus jejich života. Stejně tak, jako Lindě. Čtení je to krásné, příběh má správné tempo a s hlavní hrdinkou jsem se vrátila do doby, kdy i u nás se zboží prodávalo v univermágach a zmínka o zvláštním pachu vyvolala i mou vzpomínku na cosi divného ve vzduchu v těch obchodech. I na sčoty, dřevěná počitadla, která pro mě byla naprosto nepochopitelná. Linda si vystála své. Nedovedu si představit, jak mohla zvládnout tolik let vězení a nezbláznit se tam! Matka od miminka, a oni jí nemohli dát podmínku, vždyť byla předtím netrestaná! A jakoby toto nestačilo, po vykonání trestu se s nadějí vrátila k dcerce, aby zjistila, že jí "maminku" v její nepřítomnosti dělá kamarádka Hanka a obsadila její místo i v manželské posteli. Linda měla vůbec na manžela smůlu, na první pohled suverén, pod povrchem nerozhodný a vyhýbající se řešením. Tomu docela vyhovovaly dvě ženy v domě a ani se netajil s tím, že žije s Hankou místo ní. Do toho ještě tchyně, kterou si tam Vojtěch přistěhoval, aby si ušetřil dojíždění za ní na vesnici. Lindě vlastní máma zemřela v době, kdy byla ve vězení a odtamtud ji ani na pohřeb nepustili. Naše knižní hrdinka byla smířená se situací, šlo jí jedině o dcerku, kvůli ní nedělala výstupy, jen pokorně čekala, až si ji získá. Aby toho nebylo málo, Hanka s Vojtěchem otěhotněla a tlak na rozvod nabíral na síle. Když Linda poznala, že je v hájovně navíc, chtěla bydlit samostatně. V domě tchyně, když ta žila na hájovně s nimi a dům byl prázdný. Nebyla příliš zdravá a přivodila si tam úraz, na který doplatila životem. Přišel rok 1989 a Vojtěch se dal na politiku. Na rodinu měl stále méně času, Linda mezitím kontaktovala Eriku, od které se dověděla úžasnou zprávu, že dostala svou vlastní farnost. Svitla jí naděje žít svým vlastním životem jinde a Erika souhlasila s jejím přistěhování na faru. Doma atmosféra houstla, Hanka nezvládala péči o obě děti a Lindina dcerka svou snahou starat se o malého Vojtíška teď překážela. Dávala najevo, že by bylo dobré, kdyby s ní Linda odešla. Tak se i stalo, na tu faru odjížděly spolu. ...... knížka skvělá, jen ten konec mi přišel tak trochu uspěchaný. Docela by se mi líbil i další díl.