Jižanské stromy divné ovoce nesou
Percival Everett
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517838/bmid_jizanske-stromy-divne-ovoce-nesou-WOX-517838.jpg
4
43
13
Román, který si nebere servítky! Percival Everett mistrně propojuje společenskou satiru, černý humor a krvavou americkou historii, která se znovu hlásí o slovo. Je cosi shnilého ve státě Mississippi – a nejen tam. Záhadné vraždy bělochů přitahují pozornost k tuctovému městečku Prachy. A dva detektivy, kteří je přijeli vyšetřovat, tu nevítají zrovna s otevřenou náručí. Na pozadí vyšetřování postupně vyvstává děsivý obraz rasového násilí, které se jako krev rozlévá po všech státech bývalého Jihu už desítky let. Sérii brutálních vražd spojuje přítomnost dalšího mrtvého těla – muže, který se velmi podobá Emmettu Tillovi, mladému černošskému chlapci, zlynčovanému ve stejném městě před 65 lety. Vypadá to, že oběti lynčů se po letech domáhají odepřené spravedlnosti samy, tedy jen s malou pomocí místní vědmy a jejích stoupenců, a dávají padouchům ochutnat jejich vlastní medicínu. Román Jižanské stromy divné ovoce nesou z pera amerického autora Percivala Everetta zpracovává téma černého svědomí Spojených států, a to s velkou dávkou černého humoru, okořeněného kapkou černé magie. Nestandardním způsobem předestírá palčivé a dosud neuzavřené otázky, které stále jitří americkou společnost.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2023 , JotaOriginální název:
The Trees , 2021
více info...
Přidat komentář
Téma rasismu mě v literatuře láká a v prostředí amerického jihu obzvlášť. Jižanské stromy divné ovoce nesou jsem si tedy koupila jako knihu, která dozajista naplní mé tužby po kvalitní četbě. A ono to bylo nakonec úplně jinak!
Čekat „standardní“ román o problematickém vztahu bílé většiny k afroamerické menšině se silně nevyplatilo, ačkoli začátek vypadal slibně. Nejprve mě zarazil rázovitý humor, který Percival Everett rozsévá napříč celým románem a z něhož americká majorita rozhodně nevychází nejlépe. Jako vtipní a nad věcí jsou tu vykreslováni černoši, naopak bělošské rodiny jsou (nejen) v Prachách vlastně jen bandou buranských hňupů. A policie, to je kategorie sama o sobě!
Když bylo jasné, že nedostanu, co jsem čekala, začala jsem se smiřovat s detektivkou, jenže ejhle! Pro tuhle knihu prostě škatulky neplatí, a protože sama ráda bořím škatulky, výzvu jsem přijala. Tajemno, které se rozehrálo, bylo super. Postupně se ale začaly více a více rozlévat kontury možného a nemožného a já se začala propadat do zoufalství. Co ale oceňuji, je fakt, že i za absurdně morbidních situacích si autor nedal pokoj a sypal nám humorné hlášky jednu za druhou – wow! Akorát já už víc a víc ztrácela pozornost a nakonec tomu prostě nerozumím – co se to tu sakra stalo?!
Jo, spojení černého svědomí USA s černým humorem a černou magií je originální a fascinují, ale pro mě je to možná až moc silné (černé) kafe
Percival Everett byl pro mě dosud neznámý spisovatel, ale je držitelem řady ocenění. Za 40 let své literární tvorby tento americký profesor angličtiny napsal kopu románů a je autorem i poezie či povídek. Docela by mě zajímalo, jestli v sobě i další jeho díla tak podivně spojují humor a vážná témata?
Ještě si neodpustím komentář k překladu. Nejsem fanda počešťování jmen a tady ta nekonzistence, kdy některá zůstala nezměněná a jiná získala podobu zcela konkrétních přídavných jmen, mi byla nepříjemná, i když význam z hlediska vykreslení charakteru chápu. Nebylo by to ale funkční i při zachování anglické podoby? Čtenář by si dle potřeby dohledal význam v nich skrytý.
Městečko Prachy v Mississippi je ukázkový jižanský buranov. Jednoho dne se tam stanou dvě vraždy místních bílých buranů a spolu s nimi je na místě činu i mrtvý černoch, ze kterého se vyklube oběť krvavého lynče před 65 lety. Postupně přijedou vyšetřovat tři černí detektivové, vraždy "správných bílých" Američanů se začínají nabalovat a šířit po celé zemi a zdá se, že společné pojítko jsou Prachy. Vypadá to, že oběti lynčů se po letech domáhají spravedlnosti.
Téma rasového násilí ještě z nedávné doby je vážné a brutální, ale příběh jako takový je bizarní, plný černočerného humoru a sarkasmu s nádechem magie a hororu, jako by to napsal Tarantino. Má svižné tempo, kapitoly jsou krátké a skvěle vypointované. A navrch boží překlad Petry Andělové.
Výborně jsem se bavila.
Humor jako z Pulp Fiction, bizarní a černý, to můžu. Místy až groteska (taky jste to živě viděli zfilmované?), zábavná, krátké kapitoly nahrávaly svižnosti. Pod vtipným povrchem závažné téma. Velmi povedené.
Edit: po pár dnech měním hvězdičky ze 4 na 5, protože tu knížku pořád nemůžu dostat z hlavy. Postupně mi teprve dochází závažnost tématu a zároveň trvá obdiv k tomu, že to autor dokázal podat velmi čtivou a vtipnou formou, aniž by cokoli z toho znevažoval. Fakt doporučuji.
Společenská a postupem děje stále drsnější satira pranýřující americký rasismus. Detektivní motiv je snad lákadlo pro většinového čtenáře, fakt ale je, že se jedná spíš o komediální hororovou zápletku.
Stejně jako i čtenáři přede mnou i já chválím povedený český překlad.
Jižanské stromy jsem si vybrala hlavně kvůli tomu divnému názvu, samozřejmě s přihlédnutím k hodnocení tady na databázi. Když mi (konečně) došlo, o jaké ovoce zřejmě půjde, byla jsem poněkud zaskočena, ale nevzdala jsem to. A jsem moc ráda, že jsem tuhle knihu objevila. Jak píše komentář eva3992, i mně okamžitě naskočily obrázky z Tarantinových filmů; člověk by se přece měl vyděsit a ne se dobře bavit! Jenže podobně jako Tarantino zvládá tuhle neuvěřitelnou krvavě humornou až sarkastickou nadsázku ve svých filmech, Everett tohle bravurně dokáže v psaném textu.
Skvěle napsané a zřejmě výborně přeložené, takže já jsem se při četbě báječně bavila. Objasnění zkratky FBI, společnost Špičkové mrtvoly, hrátky se jmény postav (namátkou Nažhavená mamka bloncka nebo Helvetica Vtipná) a neskutečný slovní pingpong ústřední dvojice vyšetřovatelů, to vše fakticky stálo za to. Není to kniha pro každého, ale cílovky si ji určitě vychutnají.
„Umím sehnat mrtvoly. Umím skladovat mrtvoly. Umím zabalit mrtvoly a komu je poslat vím taky. Umím zaplatit svým živým lidem a platím zpropadený daně. Říkejte si co chcete, ale tady k porušování žádnýho zákona nedochází.“
4,5*
Pod vším tím bizárkem najdete jeden z nejzávažnějších problémů minulosti, který bohužel nevymizel ani v současnosti, a asi nikdy ani nevymizí.... Úplně mi nesedl konec, ale pro vše výše zmíněné, ráda přimhouřím oko. Byť jsem se při čtení opravdu královsky bavila, po přečtení ji mám stále v mysli a veselé myšlenky to teda nejsou...Za mě to byla originální záležitost, kterou mohu doporučit, jen tak úplně nevím komu :-)
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Od zápletky jsem čekala poněkud víc, ale chtěla bych vyzdvihnout překladatelskou práci Petry Andělové, výborné to bylo. Pobavila mě pasáž monologu prezidenta, obsahovat to “motýle, tak jsou tihle egomaniaci k nerozeznání. Celkově originální zážitek.
(SPOILER)
Občas si říkám,že jsem musel číst něco jiného než ostatní. Že by tam bylo něco úplně nečekaného? Možná, kdyby byl nějaký více vysvétlující konec a ne skončit vlastně v nejlepším...a mrtvola s ostnstým drátem kolem krku a černoch s kulkama v ruce mi nepřijde nijak moc brutál. Asi nekhorší a zároveň nejlepší je popis jihu a městečka Prachy, věřím, že to tam podobně může vypadat. Neurazilo, ale ani neoslnilo.
2,5*
Tak tohle, tohleto bylo tedy něco, něco neuvěřitelného: kniha jako chameleon - začala jako taková konverzační noir komedie, pokračovala jako černočerná krimikomedie, poté žluto-černá na druhou krimi, až to vyústilo do mnohabarevné tragédie (nová občanská válka?), navíc s otevřeným koncem. Ano, mrtvol totiž přibývalo exponenciálně a ani všichni zvláštní agenti, černí, bílí, žlutí, na to opravdu nestačili. A do toho se otevíraly archivy...
Uf, už do té rasistické barevnosti chyběla jen virtuální rudá (jinak fyzicky jí bylo kolem dokola v podobě krve dost) - kupodivu autor nevytáhl do boje se zavražděnými indiány, když už se jednalo o křivdy posledních 500 let (tedy všech těch let, co Ameriku známe). Mám tedy neodbytný dojem, že ke konci četby už autora neměl rád Američan jakékoli barvy, velikosti, vyznání...
Pro nás z druhé strany oceánu to bylo jistě poučné, na jedné straně odpudivé, ale kupodivu i zábavné, protože si autor hodně vyhrál s mnoha prvky, jak jižanského dialektu/výslovnosti a životního stylu, tak jmen, s tím vším se velice pěkně popasoval překladatel, i když to musel být opravdu tvrdý ořech - jen těch příjmení a přezdívek převedených (stejně?) vtipně do češtiny.
Skoro celou dobu jsem se spíš bavila než děsila, čtení odsýpá, krátké až mini kapitoly a svižné dialogy, ale ke konci mi docházelo, že je to vlastně horor, historické sociální drama, a že to dobře neskončí, takže úsměv tuhl, až se vytratil.
Nicméně, za nevšední zážitek patří rozhodně 90%.
Tohle jsem fakt nečekala! A to jsem měla už po prvních řádcích mírné podezření, že to nebude takové to seriózní čtení (já a můj vztah k anotacím). Už jenom český překlad a slovní výpady v jednotlivých kapitolách! Everett kombinuje historická fakta dlouhodobě zakořeněné rasové nenávisti a s tím spojeného lynčování minulého století v Americe s populistickými komediálními prvky. Ryze detektivní příběh povyšuje na komediální horor, ano horor, který v sobě formuje obraz několik desítek ba sto let spící pomsty. Je to něco jiného, svižného, čtivého, a komu není cizí jednoduchý černý humor přecházející do frašky, tak pro něho. Mne jinakost velmi přitahuje, proto nemohl tento satirický, současný román, který na svém pozadí zpracovává temné období amerických dějin, zůstat stranou. Je však potřeba a na místě brát Everettův literární počin s nadsázkou. A o tom to všechno je.
V Mississippi se začnou dít podivné vraždy, mizet těla, přijíždí vyšetřovatelé a vše nabírá neuvěřitelné obrátky už od první stránky.
To neuvěřitelné je tu důležité slovo, protože tato knížka se musí číst a brát s nadsázkou.
A jakmile se podvolíš té absurditě a satiře mezi řádky, vyplatí se ti to.
Balancovalo to na hraně. Pro mě hodně. Ale černý humor pro mě nemá hranice, tak jsem se rozhodla ten balanc užít.
Je to taková groteska se slabě načrtnutýma postavama, ale tento žánr moc hloubku nepotřebuje a i tak je zpráva předána.
Ta knížka ma prostě šťávu, to se ji upřít nedá.
Je svižná, šťavnatá a tak krásně absurdní, až mě to někdy překvapilo.
Je tu nadsázka na každé stránce. Ale i přesto tam stejně figuruje rasismus. Pomsta, lynč, americká krvavá historie.
Je to moc pres čáru? Moc nahraně? Moc odvážné? Možná jo ale v mých očích v žádném případě.
Ono totiž, když pořádně čteš mezi řádky, tak ti ten humor zamrzne na rtech a lapáš po dechu abys nekřičel hrůzou.
Záhadné vraždy bělochů ve státě Mississippi začnou přitahovat pozornost celé Ameriky. Městečko Prachy, které nikdy ničím nevynikalo, na sebe nyní strhává veškerou pozornost. Navíc u vražd je vždy nalezeno ještě jedno tělo tělo černocha, které připomíná mladého chlapce, který tu byl zavražděn před 65 lety. Dvojice detektivů se snaží záhadě přijít na kloub, ale vůbec to nebudou mít snadné, neboť se jim do případu zamotá i trocha černé magie.
Toto je kniha, která překvapí! Po přečtení anotace očekáváte vážné vyšetřování vražd, rasismus, celkově postavení černochů v Americe kdysi a nyní a co dostanete? Kromě tohoto všeho, skvěle napsaný román, který je navíc okořeněný černým humorem, ale i černou magií.
Autorovi se do příběhu podařila dostat i vážnost. Donutí Vás zamyslet se nad otázkou rasismu v Americe. Ať už je to lynčování, které probíhalo před sto a více lety, ale i současná situace, která není vždy úplně taková, jaká by měla být, a nejen co se týká černochů.
Jakmile se ponoříte do příběhu, dýchne na Vás nálada Tarantinovských filmů. Já osobně jsem měla před očima Pulp Fiction, a to hlavně díky hláškám, které jsou v knize trefné, přesné a já se u nich musela smát nahlas. Tato kniha je tak jasnou volbou pro všechny fanoušky Quentina Tarantina.
Jsou tu skvěle zkombinované žánry. Je tu thriller i detektivní vyšetřování, je tu historická část, humorný příběh, trocha toho nadpřirozena, samozřejmě společenský román a všechno to do sebe skvěle zapadá, všechno má v příběhu své místo, vše se výborně doplňuje. Je to napínavé, tak akorát zamotané, vtipné, ale i vážné. Prostě skvělé.
Percival Everett je americký autor, který už má na svém kontě pěknou řádku knih romány, povídky, poezii, ale i knihy pro děti. U nás se s ním setkáváme poprvé díky této knize a já doufám, že ne naposledy, neboť mě jeho styl neskutečně baví i přesto, že nejsem fanda humorných knížek.
Jižanské stromy divné ovoce nesou je kniha, u které nebudete vědět, jestli se máte smát nebo děsit.
Jižanské stromy divné ovoce nesouKniha Jižanské stromy divné ovoce nesou je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 45x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 43x |
| Chystám se číst | 66x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 1x |
To byla jízda! Už samotný titul nenechá nikoho na pochybách, že nepůjde o obyčejnou knížku. Co bych mohla doplnit k předešlým výborným komentářům, abych jen neopakovala jejich slova a hodnocení? Od první stránky mě kniha uchvátila. Slovní ekvilibristika, pohrávání si se jmény, nevyřčená slova, která i tak rezonují v hlavě. Výborně vystižené myšlení tupých nevzdělaných jižanů, jejichž jediná přednost a výsada je barva kůže. Pěkně jim to pan Everett nandal! Zesměšnil americké "vlastenectví" a podařilo se mu to na 110%. I se samotným prezidentem. Ta smutná píseň o Jižanských stromech vyráží dech. (s. 231). Obdivovala jsem i skvělý překlad. Určitě nebylo snadné zachovat ducha, kterým postavám a situacím v románu autor tak geniálně vdechl život.