orinka3 komentáře u knih

Trošku rozvláčné, ale to mi zas vynahradily popisy starého mlhavého Londýna i společenského života ve viktoriánské Anglii. Ona se ta detektivka vlastně musí číst s lehkým nadhledem, protože - přísně vzato - těžko by asi jakákoliv policie snesla, aby se do vyšetřování pletla civilní osoba. Třebaže chytrá a ve svých objevech užitečná. Je to spíš taková romantická četba pro ženy, s detektivní zápletkou. Na dovolenou jako stvořená.

3 17.07.2023

Dobré letní čtení. Sice nijak objevné téma, ale i tak jde o čtivou knížku, která rozhodně zaujme. Abych mohla ohodnotit více hvězdičkami, musel by být děj trošku pestřejší. V podstatě šlo o reality show, rok na ostrově, parta šesti vzájemně si cizích lidí a co to tam s nimi udělalo. Klasika - parta se rozdělila podle vlastních zájmů a nejsilnější začal šéfovat. No, a outsider dělal obětního beránka. Vsuvky, kdy Maddie sděluje světu, co se tam vlastně dělo, mě spíš rušily v souvislém čtení a narušovaly napětí. Tak nějak nevím - možná by to mohl být i thriller, ale málo se tam strašilo. ;)

1 13.07.2023

Tak úderný čtenářský zážitek přichází vzácně. Symfonie slov, neuvěřitelné obrazy života Němců v meziválečných letech. Nečekané situace, lidské figurky, kypící život kolem Volhy, pohádkové zázraky stojící proti lidským krutostem. A postava nešťastného Bacha, který přijímá vše, co mu život postaví do cesty - s láskou a bez odsudků. Kniha je náročná a rozhodně bych ji nedoporučila těm, co hledají akční četbu s jasnou linkou. Ti, co uznávají magický realismus se vším, co k němu náleží, si Děti Volhy vychutnají do posledního písmenka.

16 10.07.2023

Román, který dává za pravdu všem pověstem o tom, jací jsou seveřané skvělí vypravěči. Příběh, temnější než ponorná řeka, tu teče pomalým a neúprosným tempem a čtenáře připravuje o dech. Všechno tu je tragické, vyšinuté, plné zmaru a ošklivostí. Uprostřed švédské přírody, která na jedné straně nabízí živobytí, ale na té druhé dokáže připravit o úrodu i naději. Dvě ženské hrdinky, které dělí generace, denně zápasí o svůj život v poměrech k nepřežití. Ta starší, co utíká před nespravedlivým odsouzením, se v nové zemi se svým mužem a dětmi rve o kousek půdy i střechu nad hlavou. Krom vlastní rodiny v získané staré chalupě na samotě tu není nikdo, kdo by se slitoval a ten, co se zpočátku jeví vstřícně, se později po tragické smrti živitele projeví jako nejhorší ďábel. Ta mladší zas bojuje se svými démony v hlavě a její mučivé duševní stavy čtenář prožívá s ní. K zalknutí četba. Přitom navýsost originální, s krásným poetickým jazykem a se stálou hrozbou něčeho dávného, tajemného, co ji pronásleduje. Výborná knížka, autorka je ve věku, který dává naději, že nezůstane jen u této a neusne na vavřínech.

13 09.07.2023

Nenáročná četba, která nenamáhá mozek a je pro horké dny jako dělaná. První kniha této autorky a musela jsem se přesvědčovat, že to opravdu není Magda Váňová, nýbrž Markéta Harasimová. Napínavé to moc není, většinou se román zabývá vnitřními psychologickými pochody té paní doktorky Veroniky. Pochody, kterých je bohužel tolik, až je to otravné. Že v dětství citově strádala - dejme tomu - ale proč to číst tolikrát? Jsou to takové babské tlachy stále se opakující a utlačující to, co by mělo být podstatné: detektivku. Paní Harasimovou a její rádoby detektivku o paní doktorce na plastické chirurgii se zaťatými zuby dočtu, ale víckrát se po ní pídit nebudu. Je to nuda.

5 06.07.2023

Je to takové, až se mi chce napsat "nemám slov" - ale to by asi neprošlo. :D Při četbě se mi nedostávalo dechu a musela jsem dělat pauzy. Nevím, čím to je, že někdo dokáže napsat tak hutnou detektivku. Žádná složitá souvětí, spíš stručné, ale o to pádnější a výstižnější popisy. V Keplerových románech nejde jen o zločin samotný a ty, co stíhají pachatele. V Pavoukovi, stejně jako předchozích knihách, je vždy vypracován precizní systém, matematicky přesný a logický - i když se líhne v utrápeném mozku pachatele. Nepochopitelná krutost, nepolapitelnost, sadistická hra, která se téměř vyhrát nedá a padá jedna oběť za druhou. Jako ona pověstná červená nit se celým příběhem kmitá a připomíná jméno Jurek. To on je v pozadí, i když už fyzicky neexistuje. A vypadá to na pokračování románu, zdá se, že dopadením pachatele všech těch zrůdností nedochází k jeho smíření se světem. Takový mozek dokáže překonat i na první pohled nezdolné překážky.

11 05.07.2023

Bohužel jsem zklamaná. Na začátku je zavražděný mrtvý se záhadnou minulostí. Jenže aby to bylo napínavé, nesměly by tam být ony sáhodlouhé popisy prostředí, dále pak postavy, které sice usilovně pátrají, ale s nevalným úspěchem. Strašně a nudně se to táhne. To není detektivka jak má být, lituji. Ale na stranu druhou, už se to nehemží tiskovými i jinými chybami.

2 01.07.2023

Viktoriánskou dobu v literatuře mám velmi ráda a tak jsem s radostí přivítala autorku, která ve své knize spojuje napětí i kolorit oné doby. Ale postupně jsem si stále častěji protírala oči a vracela se k již přečtenému textu v domnění, že nějak špatně chápu. No aby ne, když se hemžil tolika tiskovými chybami a nelogickým, neladícím překladem! Zážitek z četby byl ten tam. S uspokojením jsem přišla na to, že se to nelíbilo i dalším čtenářům, ke kterým se tedy připojuji i já. Toto si autorka jinak příjemné detektivky skutečně nezasluhovala a vinou odfláknutého překladu a výtisku můžu hodnotit pouze průměrem.

6 28.06.2023

Já se omlouvám všem, kteří mají k paní Hekelové vztah. Ale jako nezávislý čtenář musím bohužel říci, že ta kniha měla raději zůstat ve své době. I když už jsem sama pamětník a cením si regionálních autorů, přece jen si myslím, že kniha Aigen pro širší veřejnost není.

Taková normální nevzrušivá detektivka. Jako by se tu ani moc nehýbal vzduch, všecko plynulo hladce - od nálezu mrtvého na gauči v Balaclavě až po odhalení pachatele/ů. Chudák starý Monty se svou dávkou alkoholu, jeho rodina, sousedé, vyšetřovatelé - tam bych se snad ani ničeho nebála. Takže na léto k vodě dobré, ale jinak nic překvapivého ani výjimečného to není.

3 22.06.2023

Potřebovala jsem se nadechnout z Dětí Volhy, což rozhodně není snadná a klidná četba, tak jsem si pro odpočinutí - než se k té knize vrátím - vzala Zvěrolékařku. No, srovnávat četbu pro ženy s náročnou literaturou typu Děti Volhy by bylo nesportovní. Volha má nedostižný náskok jak v tématu tak i v kouzlení se slovy. Zvěrolékařka ale má i tak mezi knihami své místo. Kdo hledá přímočarou, nekomplikovanou a snadnou četbu, Zvěrolékařka poslouží. Hlavní ženské hrdinky bojují o uplatnění podle svých schopností v době, kdy muži ženám odpírali vysokoškolské vzdělání i odpovídající zaměstnání pod záminkou, že by na to nestačily. To všecko je ale málo k tomu, aby šlo o velký čtenářský zážitek. Dočíst, odložit a to je tak asi všecko.

6 16.06.2023

Začala jsem číst a pak mi napadlo mrknout na hodnocení jiných. Mám ty stejné pocity, hned po pár stránkách. Navíc se mi nelíbí styl a nadbytečné informace, jako např. na s. 16. "Složky jsou tenké [...] Časem ty černé složky výrazně ztloustnou". To snad dá rozum, ne? Odkládám a nehodnotím.

Mnohokrát děkuji čtenářkám, kterým se kniha rovněž nelíbila. Ušetřily mě hodně trápení, takhle knížku můžu k čistým svědomím zavřít a odložit. A šup zpátky do veřejné knihovny, ať si užijí ostatní! ;)

3 10.06.2023

Mám smůlu, v knihovně jsem sáhla po knížce, která slibuje víc než nabízí. Nepříjemné postavy, divné, šroubované situace, všudypřítomná špína a ošklivost. Navíc tak nějak trhaný děj, kterému se příliš věřit nedá. Bohužel, je to tlustospis. Kdyby to mělo polovic stran, zkusila bych se prokousat až ke konci. Ale takhle si říkám - škoda času.

3 08.06.2023

Mám ráda tuhle tématiku. Co má něco společného s Vikingy, sem s tím! A když se to navíc ještě tak dobře čte, co může být lepšího? Jenomže....pouhý dobrý úmysl - ztvárnit onu drsnou dobu - nestačí. Ani tajemná kniha na začátku, ani dychtivý mladý mnich, který v sobě začíná objevovat bojovníka nevynahradí jednotvárný děj. Začíná to hodně krutě - přepadení kláštera se vším všudy. No, a potom už jde prakticky o jediné: sehnat dostatečný počet bojovníků, kteří by byli schopni proti vikingským nájezdníkům bránit kláštery další. A o tom to celé je. Pořád jsem čekala nějaké rozvětvení, bohatší děj než jenom takové akční čtení o soubojích a přibývajících postavách. Mrzí mě to, ale je to tak trošku horší béčkový průměr.

3 06.06.2023

Ach ne, to je tak strašné hned od začátku, že na nic dalšího zvědavá nejsem. Třeba se to někomu zalíbí, ale taková divná a nelogická fantazie pro mě není. Shodou okolností jsem nedávno viděla pamětnický anglický film Rituál (1973), taky z ostrova. Tak by to nějak mělo vypadat, napětí, tajemství, pohanské rituály, všichi tam divní, hrůza v pozadí...

3 06.06.2023

Sotva jsem začla číst, už jsem to musela odložit. Pro jistotu jsem prošla zdejší hodnocení a s úlevou zjistila, že nejsem sama, komu se to zdá strašné. Řekla bych, že téma pronásledování Židů za 2. světové války spisovatelka hrubě zneužila.

3 01.06.2023

S radostí dávám plný počet bodů. Tím spíše, že jde o začínající autorku. Ani věřit se nechce, že jde o její první literární počin. Dvě sestry, prožívající těžké chvíle. Jedna v domě manžela v obavách čeká první dítě, ta druhá bojuje s obrovským zármutkem po tragické ztrátě milovaného. A tak ráda přijímá nabídku za těhotnou sestrou přijet a dělat jí společnost. Jenže místo idylického ozdravného pobytu přijíždí se svou služebnou do domu plného záhad a tajemných úkazů. Stella se proto odvážně pouští do odhalování toho, co mělo být navěky skryto, ale co nedopřává pokoje mrtvému, malému Lucienovi, který se podle svých možností snaží ukazovat cestu k vypátrání dávných zločinů.

8 01.06.2023

Ukázkový příklad, jak vypadá dobrá četba pro ženy. Paní Körnerová má velký dar napsat mimořádně čtivou knihu o různých typech lidí. Umí přitáhnout pozornost a vzbudit zvědavost, jak to bude dál. Hlavních hrdinek je tu několik, jejich život je komplikovaný a smutný. Zároveň je tu dobře vystižena doba pro naši republiku tragická, nástup Hitlera, okupace a s tím i spojené události pro ženy v románě. Takže lze jen doporučit ke čtení, povedlo se.

21 29.05.2023

Tak bohužel, došla jsem do poloviny a tuto slátaninu odkládám. Domnívala jsem se, že budu číst román o tajemných objevech, jenže se to posléze zvrhlo směrem, kterému nerozumím. Začalo to slibně.... ale pak?! Vůbec nechápu ty zbytečné filosofické disputace, debaty o matematice a k tomu všemu - asi aby toho nebylo málo - ještě i jednotlivé právní případy, které s hlavním motivem knihy vůbec nesouvisejí. Ne, podle mě je to jen galimatyáš. Ztráta času čtenáře, nic mu to nedá. Já jenom doufám, že pan Rozehnal je lepší právník než autor thrillerů.

3 27.05.2023