Nomia komentáře u knih

A já naopak musím říct, že pro mě je Konečná diagnóza asi nejlepší Haileyho kniha. Arthur Hailey je pan spisovatel, že umí psát brilantně skoro o každém prostředí je o něm známe, ale tahle kniha se mě z jeho děl nějak dotkla nejvíc.

Možná je to tím, že je pro mě nemocniční prostředí zajímavější, než třeba hotel nebo banka. Osudy lékařů i pacientů byly zajímavé, postavy sympatické, příběhy napínavé. Hailey vždy byl a bude trochu černobílý a šablonovitý, ale u něj mi to vůbec nevadí, jeho knihy se prostě přečtou jedním dechem.

9 13.04.2018

Slovenská obdoba slavného Kingova románu To. Nechci tím říct, že by Karika vykradl román svého proslulého kolegy, ale určitých podobností si nešlo nevšimnou. Pokud odhlédnu od zmíněno, tak musím Kariku pochválit.

Opět předvedl, že umí psát tajuplné příběhy. Navodit ponurou atmosféru a navodit strach autorovi rozhodně jde. Kniha opravdu působí dost "depkoidně" a strašidelně, myslím, že slabším povahám nemusí dělat dobře některé lehce brutální popisky. Strach je dobrý, ale srovnám-li ho s Trhlinou, tak ta působila o něco lépe. Pro mě dokonce i strašidelěji, přestože neobsahovala nic explicitního.

Karik určitě stojí za přečtení, dobrý hororových autorů je v českých a slovenských luzích a hájích jako šafránů. Strach udrží v napětí a zaujme.

10 13.04.2018

Ze začátku jsem se nemohla ubránit přirovnání k Desperate Housewives. Sedmilhářky jsou dobrá kniha, která je čtivá, obsahuje zábavné i napínavé momenty. Ale nemohu se ubránit pocitu, že nebýt seriálu z produkce HBO, tak by ani kniha nebyla tak opěvovaná.

Sedmilhářky jsou takový koncentrát témat, která asi zajímají většinovou skupinu žen. Máme tu sortu postav střední třídy, jejich zdánlivě perfektní předměstské život a banální problémy, láska, krása a přátelství, ale zároveň i temnou napínavou zápletku, které se nevyhne spousta rodinných problémů, šikaně, hádek, lží, ale i násilí a zneužívání.

Kniha je čtivá, o tom bez debata. Pro mě to jen nebyla až taková hitparáda, jak jsem možná očekávala. I když je tu jakási detektivní zápletka, tak i tak mi kniha přišla cílená jen a jen na ženy, u kterých nepochybně zaboduje. Myslím, že pánům se úplně nezalíbí tyto bohaté paničky a jejich svět.

2 13.04.2018

Tohle je přesně jedna z klasik, kterou všichni tak nějak známe, všichni jsme se o ni učili, je to uznávaný a opěvovaný literární poklad. A možná kvůli právě těmto důvodům se většinou mladší generaci do čtení nechce. Klasické romány jsou házeny spíš někam do kategorii nutné zlo, které se musí číst k maturitní zkoušce. A je to škoda.

Nebudu tu rozpitvávat děj, myslím, že je dostatečně "profláklý", jen chci říct, že je to román, který rozhodně stojí za přečtení - i dnes. Ano, je to trochu těžší čtení, ale pokud se do něj ponoříte, vrchovatě se Vám odvděčí. Tahle kniha je naprosto nadčasová a je úplně jedno, jestli je Vám patnáct nebo padesát, Zločin a trest dostane snad každého čtenáře.

7 04.04.2018

Sága rodu Forsytů je bible pro všechny anglofilní fetišisty a vášnivé knihomoly. Megalomansky pojaté čtení, které obsahuje všechno po čem toužíte, zajímavé a charismatické postavy, intriky, zvraty, napjaté rodinné vztahy a to všechno v okouzlující době.

Nemůžu srovnávat knižní sérii s tou filmovou, protože jsem ji neviděla. Ale tahle knižní série stojí za přečtení. Spletité, zábavné, nečernobílé. Tyhle bichle si zamilujete už jen kvůli Galswortyho poutavému vypravěčskému stylu.

6 04.04.2018

Dánská dívka není nejdokonaleji napsaná kniha, ale má tak neuvěřitelně poutavý a zajímavý příběh, že ji to mileráda odpustím. Přiznávám, že moc knih o transsexualitě jsem opravdu nepřečetla, ale o to výjimečnější zážitek bylo pro mě čtení Dánské dívky.

Einarův příběh a vlastně i tehdejší doba měly nepopiratelné kouzlo. Je to ta z knih, která vás bude bavit, i když je to především romantické čtení, tak se dočkáte i notné dávky duševní rozpolcenosti postav. Pěkné, místy smutné a hlavně velmi zajímavé čtení, kterému i tu spoustu chybiček odpustíte.

3 04.04.2018

Přes veškerou snahu jsem se s Virginii Woolfovou nedokázala sžít a ani Paní Dallowayová nebyla výjimkou. Woolfová má hodně svérázný a zapamatovatelný styl psaní, ale její knihy mi prostě nejsou sympatické, postrádám u nich čtivost a větší spád.

Opět budu za nekulturního barbara, ale mě prostě Clarissa Dallowayová, všechno to pozlátko i smutek, jen a jen nudilo. Hutné a místy rozvláčné, oceňuji maximálně její mistrnou hru s jazykem.

4 04.04.2018

Bukowski je král! Škvár má opět v sobě opět jistou dávku punku, sarkasmu a svéráznosti. Brilantní mišmaš. Věčná škoda, že se jedná o poslední autorův román, tohohle starého prasáka je opravdová škoda...

8 04.04.2018

William Makepeace Thackeray si rozhodně v tomhle díle pustil hubu na špacír, mnohdy je kniha rozvláčná, ale naštěstí po většinu času jde o zábavné a čtivé vyprávění. Osobně mám pro tehdejší dobu slabost.

Becky prostě má jiskru, inteligenci a dostatečnou dávku jízlivost, abych si ji dokázala oblíbit, celá kniha je taková sonda do tehdejší společnosti, která je notně omotaná sítí intrikaření a nějakých milostných pletek. Ani ostatní postavy (a že jich je poměrně dost) nepůsobí nijak nudně, nikdo není v knize dokonalý, všichni mají své chyby, ale o to skutečněji působí.

Jarmark marnosti je opět knížka, která nebude sedět každému, jak už jsem psala, Thackeray ji pojal poměrně megalomansky, ale rozhodně není nudná. Kniha disponuje příjemným ironickým pohledem na tehdejších společnosti, spoustou pletichaření a nečernobílými postavami, samozřejmostí jsou i milostné pletky. Máte-li rádi 19. století a lehce ironické společenské romány, tak směle do toho.

6 02.04.2018

Jedna z naprostý literárních klasik, která mě zanechává naprosto chladnou. Stařec a moře rozhodně nikdy nebude má srdcová záležitost. I přes zajímavou hlubší myšlenku, kterou oceňuji, není pro mě kniha dostatečně čtivá.

6 02.04.2018

Hnusné, kruté a přesto tak upřímné a místy snad i vtipné, i když je celé vyprávění v podstatě hořká výpověď. Dívku, s vlasy barvy mléka, tuhle svéráznou, ale ryzí Mary, si nejde neoblíbit. Tahle kniha ve mě dokázala vyvolávat neskutečně protichůdné pocity.

Můj komentář bude asi trochu agresivní, ale při čtení se ve mně probouzely skoro vražedné choutky, ta její netečná otřesná matka a k tomu ještě ono despotické hovado otec, neskutečně mě sr... O to víc jsem ocenila to krásnou lidskou povahu Mary, její věcnost, přímost a svéhlavost.

Nell Leyshon zvládla, v podstatě jen na pár stránkách, podat celý tragický životní příběh Mary a hlavně dokázale, i na tak malém prostoru, dokonale vykreslit postavit. Ten pologramotný styl vyprávění, absence interpunkce atd. to všechno vzbuzovalo ještě realističtější dojem, kdy při čtení máte opravdu pocit, že to vypráví nějaká prostá holčina.
Nechci prozrazovat dopředu konec, ale musím říct, že tohle je kniha, která nenechá chladným ani největší cyniky. Výborná a zajímavá kniha, která svou přímostí a syrovostí chytne za srdce.

6 26.03.2018

Stejně čtivé, zajímavé a originální, jako první díl Město schodů, ale přesto je je druhý díl o něco lepší a má větší spád. Hlavní postava v podobě postarší generálky Turyin Mulagheshové byla pro mě vítanou a osvěžující změnou.

Bennettovi se opět podařilo vytvořit chytlavou detektivní zápletku, kde nechybí ani napětí, ale právě vzpomínky a celý charakter Mulaghesové, knihu tahá ještě o level výš. Opravdu se mi líbí, jak si autor pohrál s postavou, ona ani její názory nejsou černobílé a válku ukazuje i ze stinné stránky. Díky čemuž kniha působila hned o poznání realističtěji. Opravdu vydařená kniha.

4 26.03.2018

Faja pokračuje v krasojízdě, kterou započal skvělý Naslouchač. Opět strhující a nápadité čtení, svět Naslouchače vás naprosto okouzlí. Doufám, že spisovatelská kariéra Petry Stehlíkové bude velmi dlouhá a plodná.

Opět i druhý díl hodnotím plným počtem a stále se u toho tetelím blahy, že tato kniha vzešla z pera českého autora. Nebudu se opakovat, celá série prostě stojí za přečtení. Tak teď už skousnout netrpělivost a nějak přežít to dlouhé čekání na další díl. Pevně věřím, že si série udrží svou vysokou laťku.

10 26.03.2018

Zoufalé ženy dělají zoufalé věci a tohle je poněkud zoufalá kniha. Ale ne, ruku na srdce, pár vtipných hlášek tam bylo. Jen ta Halina se nám nějak neustále opakuje.

6 20.03.2018

Griša mi přišla průměrná, Šest vran naopak značně nadprůměrných. Výborná fantasy, která vyniká především v zajímavých postavách, kde všechny mají charisma a působí i poměrně sympaticky. Když k tomu přičtu čtivý a svižný děj, tak se jedná o velmi dobrou četbu.

Hlavně postavy, jako je Kaz a Jesper, jsou pro mě lahůdka. Takhle kniha stojí především na hlavních hrdinech, které si nejde neoblíbit, každý si mezi onou šesticí najde svého oblíbence. Bardugo rozhodně jednotlivé charaktery neodflákla, poměrně si s jejich popisy a psychologií postav vyhrála, což velmi oceňuji.

Celkově mi připadá, že v autorka udělala značný posun v psaní, příběh Šesti vran je mnohem poutavější, svižnější a rozhodně zábavný. Autorka zřejmě vyslyšela mé modlitby a oproti Griše, upustila od vévodící romantické linky a naservírovala nám především zábavné a nenáročné vyprávění plné akce. Šup, šup, Šest vran stojí za přečtení.

4 20.03.2018

Rozvláčné a místy až nudné, Silo ničím nevybočuje z řasy průměrných sci-fi. Postavy nejsou ani příliš zajímavé, ani sympatické, to samé by se dalo říci o samotném příběhu.

Jediné v čem kniha vyniká jsou sáhodlouhé popisy samotného sila, kde se zřejmě sám autor jimi natolik ukájel, až se nechal unést a pozapomněl, že jen zajímavé prostředí nedělá z knihy automaticky výbornou záležitost.
Příliš okoukané čtení, které je navíc podáno průměrným vypravěčským stylem. Autor nám naservíroval jen poměrně mdlé sci-fi, které čerpá z mnohem úspěšnějších dystopických děl, což by mi ani tak nevadilo, pokud by k tomu sám přispěl něčím novým/neotřelým, nebo pokud by alespoň odvedl výbornou řemeslnou práci, což se nestalo.

11 20.03.2018

Opulentní vyprávění o rozdílnosti, hnusu, špíně, ale i lásce, to vše odehrávající se ve viktoriánském Londýně. Nečekejte žádnou romanci zalitou sluncem, Kvítek karmínový a bílý je spíš přehlídka všech neřestí, nectností a odporností, které vládli - ať už mezi lůzou a děvkami, tak i mez svrchovaností z vyšších pater společnosti.

Tenhle megalomansky pojatý román je neskutečně syrový a barvitý, jestli si chcete udělat krásnou představou o životě v Londýně dané doby, ale zároveň pokud se i chcete svým zvráceným způsobem pokochat krutým životem kurev, to vše vám kniha dokáže nabídnout, ale hlavně oplývá neuvěřitelnou atmosféru. Už kvůli ní a naturalistickým popisům kniha stojí za přečtení, délky se nebojte, dekadentní prostředí vás totiž úplně vtáhne.

15 20.03.2018

Častý nešvar u většiny nově vydávaných fantasy je, že čtenář má neustále pocit, že se příběhy opakuji a není v nich příliš nových prvků. Město schodů je jiné, jedná se o hodně originální fantasy, která působí, jako čerstvý závan větru.

Nebudu tvrdit, že jsem si Město schodů úplně zamilovala, jsou fantasy, kde mě příběh dokázal více polapit, ale i tak velmi oceňuji originalitu příběhu a prostředí. Kombinace moderního světa a opětovně vzkříšených bohů byla prostě magická, autorovi se podařilo vytvořit nesmírně zajímavé město Bulikov, které oplývá zajímavou atmosférou. (Neodpustím si poznámku, že pro české čtenáře musí název Bulikov znít naprosto příšerně přiblble.)

Celkově je Město schodů hodně zajímavou fantasy, která oplývá nejen skvělou atmosférou, ale také i zajímavými postavami, které rozhodně nejsou černobílé. Rozdílné pohledy na víru knihu krásně osvěžovali. Samotný příběh a hlavní postavu Sharu bych hodnotila spíš kolem průměru, ale za tu originalitu a neokoukanost si kniha zaslouží vyšší hodnocení.

9 20.03.2018

Hana má neuvěřitelné grády. K příliš opěvovaných knihám se stavím většinou dost skepticky, ani u Mornštajnové a její Hany tomu nebylo jinak. Autorka mě ale přesvědčila, že opravdu psát umí, nejen, že používá příjemný styl vyprávění, ale zároveň si umí krásně hrát s emocemi, které vás naprosto strhnout, přímý zásah na solar plexus.

Rozhodně se nejedná o typický román pro ženy, ani o ryze klasické vyprávění o hrůzách války a holokaustu, je to především tragické vyprávění o jedné ženě a veškerém jejím utrpení, o jejím postupném úpadku. Tahle kniha hraje na city a daří se ji to na výbornou. Oceňuji, že se autorka vyhnula přílišné patetičnosti a sentimentalitě.

Mně osobně se víc líbily a dotkly ženské příběhy od Arnošta Lustiga, které obdobně vypráví tragické lidské příběhy této odporné doby, ale věřím, že Mornštajnová je mnohem "stravitelnější" a příjemnější volbou pro většinu čtenářů. Rozhodně je to kniha, která citlivější čtenáře dokáže i rozplakat. Poprask kolem této knihy není neoprávněný, Hana stojí za přečtení.

19 20.03.2018

Tribečské pohoří, plné zřícenin, strašidelných bukových lesů a ranních mlh. Miluju tuhle oblast nedaleko Nitry, je to nádherný kraj, ale tamní krajina opravdu má poněkud děsivou atmosféru. O to víc jsem byla schopná se ponořit do Trhilny.

Nebudu tu řešit, co je a není pravda, jestli se tam opravdu ztrácí lidi, či ne. Karika dokázal, i když velmi pozvolným tempem, naprosto vtáhnout do příběhu. Krásně si pohrál s psychologii nejen postav, ale i čtenářů. Přirovnání k Záhadě z Blair Witch je možná trochu na místě, oboje má obdobně hutnou atmosféru.

Trhlina dokáže prostě v čtenáři vyvolat zcela iracionální strach, i když vám to připadá přitažené za vlasy, tak se stejně budete trochu ošívat a mnohdy vám až naskočí husí kůže. Trhlina je zároveň mrazivá i poutavá, funguje přes tak, jak má, dokáže navodit strach, napětí i zvědavost a zároveň vás donutí přemýšlet, jestli na tom třeba není nějaké zrnko pravdy...

Co si budeme povídat, po přečtení téhle knihy se mi asi už příliš nebude chtít poletovat se psem po tamních lesích. Trhlinu rozhodně doporučuji, takhle strašidelná lahůdka, z pera slovenského autora, vás rozhodně zaujme, pobaví a možná i vystraší.

20 20.03.2018